Stále se rozrůstající skupina českých intelektuálů zveřejnila následující prohlášení, které mně sice k podpisu nedali, ale já nemohu jinak, než ho vzít za své a svůj podpis k němu připojit. Je tristně příznačné, že informaci o něm jsem našel jen na DR a A2larmu, ale už ne v médiích, která zasahují větší díl české populace. Ale co se divím? To není obyčejné prohlášení, to je plnokrevný politický program, na kterém se dá postavit politická strana, která by můj – a jistě nejen můj – hlas měla jistý. A je to program, který žádá tak radikální revizi současného společenského uspořádání včetně zpochybnění mnoha fundamentálních dogmat kapitalismu, že se ho držitelé moci musí bát a štítit. Instinktivně, protože některé body musí být zcela mimo jejich chápání.
Bez solidarity není imunity
Pandemie jasně ukazuje potřebu a sílu společenské solidarity. Bez fungujícího veřejného zdravotnictví bychom jí nedokázali čelit. Také zavřené školy a omezená kultura nám teď důrazně připomínají, jak důležité pro společnost jsou. O veřejnou podporu a záruky nyní ovšem žádají i malé a velké firmy.
Krize vyvolaná pandemií tak vyvrací desítky let opakované moudro, že „neexistuje společnost, jen jedinci a jejich rodiny“. Je to právě naopak: potřebujme silné mezilidské vazby a pocit odpovědnosti všech za ostatní, nejen příbuzné a přátele. Tak, jak ho prokazují ti, kteří šijí pro jiné roušky nebo nakupují pro ohrožené seniory ze sousedství.
Z veřejných rozpočtů se zavádějí obrovské záchranné programy a další mají následovat. Objevují se přitom i tendence, které jdou proti spravedlivému řešení krize. Ojedinělé nejsou ani snahy posílit už tak mocné ekonomické a politické hráče, kteří současnou situaci chápou jako příležitost zaútočit na soudržnost a férové přerozdělování. K těmto tendencím patří i pokusy zabránit řešení klimatické krize, útoky na neziskové organizace nebo výzvy k zastavení růstu minimální mzdy.
Každá krize je však také příležitostí k pozitivní změně. Ta současná ukazuje, že imunita nás všech, jednotlivců i společnosti jako celku, není možná bez sounáležitosti. I stát a vláda tedy musejí následovat příkladu široké veřejnosti a její spontánní aktivity ve prospěch ostatních, kteří to potřebují nejvíc.
Proto se domníváme, že právě teď je čas obrátit se na vládu a parlament s jasnými požadavky vyplývajícími z toho, co už nám pandemie ukázala:
Ekonomika tu musí být pro lidi, ne lidé pro ekonomiku.
Ekologie je základ, ne luxus.
Ne každý technologický vývoj je pokrok.
„Rovné“ daně způsobují nerovnost.
Stát nesmí být vězením pro dlužníky.
Místo doprošování o nízké dávky veřejná podpora pro všechny.
Zdravotnictví, školství a kultura jsou páteří společnosti.
Bydlení je právo.
Zbrojní výdaje nejsou nedotknutelnou prioritou.
Moc korumpuje, moc bez kontroly omezuje svobodu.
I Evropa musí být soudržná a solidární, bez center a periferií.
1. Ekonomika tu musí být pro lidi, ne lidé pro ekonomiku.
České hospodářství se dlouhodobě vyznačuje nízkými mzdami a špatnými pracovními podmínkami, dlouhou pracovní dobou a minimální možností zaměstnanců promlouvat do fungování firem. Část pracujících je vytlačena mimo regulérní pracovní trh nebo pracuje v neplnohodnotných a nejistých poměrech. Obrovský díl zaměstnanci vytvářeného bohatství se hromadí u tuzemských nejbohatších nebo odtéká do zahraničí.
Ekonomika po pandemii proto musí směřovat k většímu podílu občanů a zaměstnanců na vznikajícím bohatství a ke kratší pracovní době. Mzdy a platy musejí být důstojné. Vzniklá situace nesmí být zneužita ke zmrazení minimální mzdy nebo k dalšímu využívání, či dokonce k rozšiřování práce v tzv. švarcsystému nebo prostřednictvím agentur. Jako systémově důležitá se kvůli pandemii ukazuje práce v oblasti péče, která je většinou špatně ohodnocená a často zneuznaná – to se musí změnit.
Pokud mají firmy v krizi čerpat z veřejných peněz, musí být tato pomoc podmíněna důslednou veřejnou kontrolou jejich činnosti, zaváděním zaměstnaneckého spolurozhodování a vyplácením důstojné mzdy. Dotace firmám, které jsou registrovány v daňových rájích nebo mají dlouhodobě nepřiměřené zisky, jsou nepřijatelné.
2. Ekologie je základ, ne luxus.
Na závažnosti ekologických hrozeb se nic nezměnilo. Rozvrat klimatu emisemi skleníkových plynů, stále drastičtější sucha a vymírání druhů – to jsou jen některé z projevů kolapsu životního prostředí. Může to pro civilizaci vést k ještě horším pohromám, než je současná pandemie.
Proto požadujeme masivní investice do ekologické transformace ekonomiky. Potřebujeme snižovat energetickou náročnost a zahájit přechod k obnovitelným zdrojům energie i odolnému ekologickému zemědělství.
Transformace musí být zároveň sociálně spravedlivá. Náklady nesmějí nést občané ani spotřebitelé, ale především ti, kteří životní prostředí nejvíce zatěžují, nebo na jeho ničení dokonce vydělávají. Transformační náklady je zapotřebí rozdělit spravedlivě i na globální úrovni: vyspělé země mají větší díl odpovědnosti za současný stav, a musejí tedy zaplatit i větší díl ceny za nápravu.
Je třeba hledat taková opatření, která prospějí kvalitě života jednotlivců a společnosti jako celku. Už teď lze zajistit udržitelnou a dostupnou veřejnou dopravu, převést nákladní a maximum osobní dopravy na železnici, vytvořit a prosadit udržitelnou koncepci energetiky a bezodpadového hospodářství.
3. Ne každý technologický vývoj je pokrok.
On-line se teď pracuje, učí, nakupuje i „chodí“ za kulturou – není pochyb, že digitální technologie během karantény pomáhají udržovat společnost v chodu. Pokud si však jejich výhody chceme ponechat i do budoucna, musí dojít k určitým změnám. Ne všechno, co je technicky možné, je také žádoucí a dlouhodobě udržitelné.
Digitální prostor je komerční, takže data o našem pohybu v něm se prodávají jako zboží. Vytváří globální trh, který ruší obvyklé překážky směny a lidské interakce vázané na fyzický prostor. Některé digitální platformy tak můžou ničit města inflačními krátkodobými pronájmy, jiné vytvářet kakofonii ze seriózních zpráv a dezinformací nebo přidělovat lidem jednorázové úkoly, a tím z nich dělat digitální nádeníky. V digitálním prostoru o nás o všech rozhodují algoritmy, a to netransparentně a často diskriminačně. Do budoucna přitom půjde o průřezovou technologii, která bude hrát roli ve zdravotnictví i průmyslu.
Jestliže se digitální prostor stává prakticky stejně důležitým jako prostor fyzický, je nepřijatelné, aby byl rozparcelovaný mezi pár velkých nadnárodních korporací. Moc technologických gigantů nad našimi životy musí mít své hranice. Klíčová infrastruktura by měla být podřízena veřejné kontrole. V digitálním prostoru potřebujeme závazná a vymahatelná pravidla, která korporacím nedovolí zneužívat svého postavení či se zbavovat odpovědnosti. Nesmíme dopustit, aby technologie umožňovaly obcházení sociálních standardů, posilovaly diskriminaci nebo přispívaly k nepřiměřeným ziskům.
4. „Rovné“ daně způsobují nerovnost.
Náš daňový systém je nespravedlivý. Největší daňové břemeno nesou zaměstnanci a spotřebitelé ze středních a nižších příjmových skupin, zatímco velké firmy a lidé s obrovskými příjmy a majetky adekvátní daně neplatí, a tak ani nepřijímají svůj díl odpovědnosti za společnost.
Navrhujeme proto, aby se velké firmy a nejvyšší příjmové skupiny podílely na krytí nákladů krize jednorázovým či po určité období pravidelným odvodem. Ve zvýšené míře se to týká finančních institucí. Současně je nutné podpořit daňovými a odvodovými úlevami prokazatelně ohrožené drobné a střední podnikatele.
Daňme více majetek než práci, více zisky firem, zejména těch velkých, a méně práci jednotlivců. Daňme vyšší sazbou ty, kteří mají více – vždyť jejich úspěch by nebyl myslitelný bez práce ostatních ani bez přispění společnosti. Daňme více ty, kteří ničí životní prostředí. Zaveďme po pandemii spravedlivé daně i proto, že budou prevencí dalšího posilování vlivu oligarchů.
5. Stát nesmí být vězením pro dlužníky.
Česko potřebuje rozsáhlou dluhovou amnestii a změnu celého systému půjček a exekucí. Mělo se to udělat už dávno – kvůli pandemii je to zapotřebí ještě naléhavěji.
Je nutné zvrátit stav, kdy lidem nekonečně narůstají dluhy kvůli kličkám ve smlouvách, drastickým pokutám či skrytému růstu RPSN. Zároveň se musí zásadně přehodnotit postavení, role a pravomoci soudních exekutorů. Není důvod, proč by jejich činnost nemohl vykonávat stát.
Lidí, kteří jsou v mnohačetných exekucích, je v ČR přes tři čtvrtě milionu. Většinou už ani nesplácejí své původní dluhy, ale pouze nemravné úroky, smluvní pokuty a náklady na vymáhání. Různé subjekty totiž po léta zneužívaly děr v zákonech a obohacovaly se na úkor lidí s nízkými příjmy. Tuto historickou křivdu lze odčinit jedině tak, že se usnadní oddlužení na bázi splacení jistiny a přiměřeného úroku. Na takové oddlužení by lidé měli dosáhnout v řádu měsíců. Zároveň je nutné zvýšit nezabavitelné minimum na částku, ze které lze důstojně žít.
Jednou pro vždy je zapotřebí zabránit nemorálním praktikám především nebankovních společností, a to tak, že se úročení smluv o půjčkách a jejich příslušenství naváže například na některou ze sazeb vyhlašovaných ČNB.
6. Místo doprošování o nízké dávky veřejná podpora pro všechny.
Dosud byl sociální systém vnímán jako záchranná síť pro nejchudší a tzv. neúspěšné, případně jako nástroj k zajištění pouze existenčních potřeb. S takovým pojetím už si ale nevystačíme. Sociální systém musíme posílit a obnovit tak, aby pomáhal jak lidem zasaženým pandemickou krizí, tak zajišťoval společenskou soudržnost i dlouhodobě.
Potřebujeme všeobecně dostupné veřejné služby, které kromě základní jistoty poskytnou i příležitosti k uplatnění a participaci. Mimo zdravotnictví, zařízení péče o předškolní děti, důchodový systém a onu záchrannou síť je nutné začlenit takové prvky, jako je kvalitní bydlení, veřejná doprava nebo zdravá výživa. Formální přístup k politickému rozhodování během voleb je třeba doplnit o skutečně rovný přístup k informacím.
V danou chvíli požadujeme zejména urychlené řešení situace samoživitelek a samoživitelů pomocí zálohovaného výživného a speciálních dávek pro ohrožené rodiny. Musíme zajistit, aby hlavním proudem vzdělávání zůstávalo to veřejné, které bude pro všechny děti skutečně zadarmo – bez výdajů za učební pomůcky, obědy nebo exkurze a výlety. Některé nespravedlnosti potřebujeme napravovat i v oblasti důchodů: ženy například nesmí doplácet na to, že po celý svůj život vykonávají více neplacené nebo přes veškerou jejich důležitost hůře placené práce než muži. Součástí budoucího sociálního systému se musí stát i bezplatná veřejná doprava a bezplatné zajištění základních informačních služeb včetně přístupu k internetu.
7. Zdravotnictví, školství a kultura jsou páteří společnosti.
Pandemie nám připomíná, že zdravotnictví, sociální péče o starší, školství a kultura tvoří páteř společnosti. Ekonomika z nich těží, aniž by do nich odpovídající prostředky vracela zpět (což vyplývá i z mezinárodních srovnání). V těchto odvětvích se také s velkou naléhavostí ukazuje, že podhodnocování práce žen dopadá na celou společnost.
Průběh pandemie v některých zemích ukázal, jak škodlivé je podřizovat zdravotnictví tržnímu principu maximalizace zisků. Jestliže je fungující zdravotnictví základním předpokladem fungující společnosti, musí se na něj vztahovat princip veřejné správy a nesmí být podfinancované. Požadujeme zvýšit výdaje na zdravotnictví, školství a kulturu alespoň na průměr EU.
8. Bydlení je právo.
Celý náš dosavadní přístup k problematice bydlení vyžaduje zásadní revizi. Požadujeme výraznou podporu sociálního i obecně dostupného bydlení a masivní výstavbu státních, obecních a družstevních bytů. Pro překonání krize bude tato investice jednou z rozhodujících. Zároveň je nutné posílit postavení nájemníků – například zákazem řetězení smluv na krátkou dobu určitou.
Potřebujeme důsledně rozlišovat mezi základní funkcí bytového fondu a tržními aktivitami. Fenomén tzv. investičních bytů, který deformuje bytovou situaci především ve větších městech, je třeba striktně regulovat. Byty zkolaudované k bydlení se nesmějí stát předmětem byznysu, jakým je např. krátkodobé pronajímání turistům.
9. Zbrojní výdaje nejsou nedotknutelnou prioritou.
Je třeba radikálně přehodnotit zbrojní výdaje. Pandemická krize připomíná, že globalizovaný svět je vystaven hrozbám, kterým nelze čelit zbraněmi. Měli bychom proto velkou část financí přesměrovat do jiných oblastí. Zbrojní výdaje mají garantovat bezpečnost. Není důvod k tomu vydržovat expanzivní vojenské sbory, natožpak podporovat závody ve zbrojení nebo subvencovat zbrojní průmysl.
10. Moc korumpuje, moc bez kontroly omezuje svobodu.
Společnost nemůže dlouhodobě prospívat, pokud se neubrání sklonům k autoritářství a politickému zneužívání krizí. Rovnováha mezi jejím efektivním řízením a demokratickými principy je velmi křehká a často ji narušují ti, kdo jsou zrovna v mocenských pozicích a kteří usilují o autoritářské ovládnutí společnosti.
V případě jakýchkoli omezení práv, která si situace vyžádá, a také jakéhokoli shromažďování informací o občanech, je třeba zaručit silnou demokratickou kontrolu, a především jasné časové omezení daných opatření. Nesmíme normalizovat stav nouze ani z něj odcházet méně svobodní, než jsme do něj vstupovali.
11. I Evropa musí být soudržná a solidární, bez center a periferií.
Evropská unie ztrácí přesvědčivost kvůli ekonomickým nerovnostem, které dlouhodobě toleruje a spoluvytváří. Vnitřní trh plodí problematické jevy, jako je cenový dumping nebo likvidace slabší konkurence. K vyrovnávání životního standardu ale dochází příliš pomalu, pokud vůbec.
K jedné z periferií EU patří také středovýchodní Evropa. Musíme najít cestu, jak tyto nerovnosti artikulovat. Měli bychom přitom být solidární s jižní periferií EU, která byla tvrdě zasažena jak minulou ekonomickou, tak současnou pandemickou krizí. Musíme přicházet s řešeními ve prospěch všech. Naše nízké mzdy západoevropští zaměstnanci oprávněně vnímají jako dumping. To posiluje vzájemnou nevraživost, která vyhovuje jedině velkému kapitálu.
Požadujeme návrat k debatě o skutečné evropské minimální mzdě jako k jednomu z dosud chybějících prvků evropské integrace. Dosud navrhované stanovení této minimální mzdy jako určitého podílu národního mediánového příjmu pouze upevňuje existující nerovnosti.
Zároveň je třeba odmítnout další zdroje evropských nerovností. Např. velmi rozdílná zaměstnanecká práva nebo soupeření jednotlivých zemí v tom, která nabídne firmám nižší daně, což vede k dumpingu a škodlivým daňovým optimalizacím. Musíme přestat tolerovat evropské daňové ráje.
Podobné nespravedlnosti v Evropě nelze dále trpět. Evropská unie však musí o spravedlivé vyrovnávání rozdílů usilovat i za svými hranicemi. Má totiž odpovědnost také vůči méně bohatým a zranitelnějším regionům světa, k jejichž nelehké situaci evropské firmy a spotřebitelé nezřídka přímo či nepřímo přispívají.
Tribun 
Kde je Špidla tam je nebezpečno, i něktgeří další signatáři jsou podezřelí. To nic nemění na obsahu textu který nemá chybu —- ale přítomnost oněch některých vyvolává podezření že jde jen o kanalizaci obecné nas…. í plebsu.
To pochybuji, protože tenhle text se k lidu obecnému bude jen těžko dostávat a lid obecný mu bude jen těžko rozumět.
Pravil velký filosof se větovým nadhledem, který se narodil ve zkumavce páru akademiků.
Kdyby jste dali autorům a signatářům podepsat že souhlasí a podporují změnu systému-režimu – tak aby bylo možno navrhované změny uskutečnit a ne jenom o nich předvolebně pindat – všichni by se strachy podělali a rozutekli by se zpáky ke svým teplým místečkům která jim stávající nadělil za zásluhy o rozvrat ČR.
Bohužel, taková „kdyby, mělo by se, bylo by dobré…“ bez politického ukotvení namají žádnou relevenci. Nechápete že si z vás dělají legraci?
V roce 1989 šlo také změnit režim bez dovolení. Toho by se zase tolik nebál. že by to nešlo, kdyby se chtělo.
Kdyby se chtělo ….. to je přesně ono.
Nechce se protože „chléb a hry“ a „bližší košile než kabát“. Letíme z mrakodrapu a jsme zatím v 55. patře….Svět (a s ním pupeční šňůrou spojená ČR) si musí ještě nějaké to desti-sto-letí počkat.
P.S. S tím „bez dovolení“ v 1989 bych byl hodně opatrný. Záleží na tom o které straně sporu mluvíme :-) .
Šabatová, Pehe, Špidla… bože, že já nemlčel, měl jsem se podívat na seznam signatářů. Škoda každého slova a rány která padne vedle!
Kdyby si dělali alespoň legraci, srandu si z nás dělají!
Nepochybuju, že vaši oblíbenci mají úplně jiné priority.
No jistě. Není důležité, co se říká, ale kdo to říká…
A přitom se dá brát i tak, že Pehe a spol. konečně prohlédli, obrátili a přidali s k nám.
Tribune, vy nejste naivní, vy jste blbý. Ti všichni podepsaní dobře bezpracně žijí z podstaty tohoto režimu, v jiném oceňujícím skutečný význam a výsledky by neměli anci, a oni prohlédnou a obrátí? Proboha, proč by to dělali?
Buďte bez obav, toto je moje poslední slovo zde.
Já neřeším signatáře, já řeším text. Je mi celkem jedno, kdo ho (ne)podepsal. Ideál sociální spravedlnosti také neodmítám jenom proto, že se pod něj podepsali i ruští bolševici.
Kdyby to hlásal někdo jako Foldyna nebo David, tak jim byste to věřil?
Bože, to je blábol!
Typický produkt liberálních socialistů typu Vladimíra Špidly, pro něhož tou příznačnou charakteristikou je jeho „Zdroje jsou“.
Nejsou. Jsou jen takové zdroje, které vytvoříme. I když, samozřejmě, jsou i další „zdroje“, kterými jsou emise ničím nekrytých peněz centrálními bankami, ze kterých se – na úkor inflace – uplácejí „potřební“. FED tak činí řadu desetiletí, minimálně od roku 1973, ECB tak činí od roku 2015 a říká se tomu „uvolňování“, ČNB to bude moci dělat nyní po změně zákona.
Tož „trochu“ v rozporu s tím, co tady Tribun zveřejnil na 1. máje – Ta práce matka pokroku..“.
Příznačné na tom blábolu také je, že pošukové, prý „intelektuálové“, kteří ho fabrikovali, sotvakdy slyšeli /ale měli by, řada z nich pamatuje dobu před „převratem/ “ kategoriích „podstata a jev“, „příčina a následek“.
Oni nabádají změnit tu jevovou stránku, kterou popisují, tím, že chtějí změnit ten jev. Perpetum mobile? Ten jev, který popisují a který nabádají změnit, má ale svou podstatu, a tou jsou výrobní vztahy a od nich odvozené společenské vztahy.
A jediný, který tady na tu demagogii kápl, tj. „Petrpavel“, čelí málem posměchu.
Jestli si tedy stále myslíte, že lze mít kapitalistické výrobní vztahy a socialistický způsob rozdělování, tak to jo, to jo. To už o něčem svědčí.
Navíc v podmínkách, kdy ten kapitalismus je globalizovaný, kdy v naší vlastní zemi nám prakticky nic nepatří /ano ten jeden a tři čtvrtě biliónu státní sekery, to ano, to nám patří – a zanedlouho to bude mnohem více než biliony dva/, kdy si fakticky nemáme právo sami rozhodovat nic podstatného, například zavést „digitální daň“ aniž by nám protektor zpoza Velké louže cestou své ambasády nedal najevo, že se mu to nelíbí, a pokud se „odvážíme“, přijme odvetná opatření jejichž výsledkem bude, že na tom jako stát proděláme, kdy za nás rozhoduje Brusel a Štrasburk, kteří zesměšňují ústavní heslo „Lid je zdrojem veškeré státní moc“, když 60 % zákonů přijímaných Parlamentech představuje implementaci Evropských směrnic, tak to jo, to jo.
Jsem se dlouho tak hořce nezasmál.
To už jako že jsme zešíleli všichni?!
L
Takže co navrhujete?
Co navrhuji?
Tuhle hovězinu nepodepisovat.
Vyhnete se tak zařazení podle označení v druhém řádku tohoto komentu.
L
Upřesňuji otázku: Máte lepší návrhy na řešení současné krize než autoři a signatáři petice? Jestliže ano, tak jaké?
Jinak řečeno: Jestliže to, co sepsali (a jiní podepisují) jsou hovadiny, co podle Vašeho názoru hovadiny nejsou?
Nevím co navrhuje Lex, resp. vím to, ale bylo by to zbytečné házení perel nepochopili-li jste už z jím napsaného. Volyčský elektorát nevyměníme. Jsme účastníky volyčského perpetua mobile, jenomže tady platí fyzikální zákony takže Špidlových zdrojů ubývá a ubývá i voličů, naděje na zlepšení je na nule. Jsem doživotně výborně zajištěným důchodcem, já už jsem se s tím smířil, vás ten šok z prozření teprve čeká.
Pokud nelze nic dělat, proč vůbec něco čtete, přemýšlíte o tom a pak se k tomu vyjadřujete? Z toho, že tu jste, soudím, že nevěříte, že nemá nic smysl. Pak byste snad mohl být schopný sám formulovat, co by se mělo dělat.
Vy si, hanku, fakt myslíte, že takové – ať už „jejich“ /tj. těch pražskokavárenských quasiintelektuálů/ nebo moje názory na stav a predikci vývoje, kdybych měl zájem /jakože nemám/ je formulovat, mohou něco změnit?
Svatá prostoto!
V situaci, kdy rozhodují globální hráči? A v našem „eurosojuzu“ i o naprostých marginalitách, které jen a jen nasíají lidi?
Zkuste se vrátit do reálného světa.
L
PS
Apropós, naše společnost je stále ještě víceméně demokratická, tj. politický systém tvořený mocemi zákonodárnou, výkonnou a soudní se odvíjí od svobodných voleb, a jeho fungování od volebních programů vítězných stran, nikoliv od „petic“ a nátlaku „ulice“ a politických „neziskovek“ či novin.
Takže Vám přece jen jednu radu dám – zapojte se do politiky, získejte s politickou stranou nebo hnutím ve volbách relevantní výsledek, a pak měňte, budete-li mít dostatek síly a okolní svět /EU, NATO/ Vám to umožní.
Čímž vůbec nechci říci, že byste se měl zříct svých názorů – ty můžete samozřejmě vyjadřovat „de lege lata“, tj. k existujícímu stavu /zákonů/, nebo „de lege ferenda“, tj. k tomu, jak byste si představoval jejich budoucí povahu či dokonce znění.
Pokud na názorech nezáleží, proč na ně tak podrážděně reagujete a prezentujete své vlastní? Rád bych to pochopil.
Četl jste to vůbec, jste také reflexivně zareagoval na jména signatářů? Já tam totiž právě ten požadavek na změnu podstaty přesně čtu, jen není formulovaná jako explicitní požadavek revoluce. Jak byste to tedy napsal vy, když takto je to podle vás blábol? Nebo byste nic nepsal, protože podle vás není třeba nic měnit?
Tribune,
patříte k té klice kolem Patočky?
Pokud ano, pak je veškerá diskuse marná.
Navíc, rychleji reagujete než čtete. Kdybyste si nejdříve přečetl všechny vstupy, měl byste odpovědi na všechny zbytečné otázky, které tady kladete. V těch mých /a zčásti také Petrapavla/ komentech to všechno je.
Proč to /ten Váš článek nečlánek – copy/ čtu – jména signatářů jsem si přeletěl – hledal jsem jen známé profláklé figury, jestli tam jsou, a bingo! někteří tam jsou, ostatní jména jsem nečetl.
Proč čtete /četl jste/ beletrii, nebo třeba Strugatské, Volného, Neffa, Nesvadbu? Taky jste autorům psal, jak to měli napsat?
„V těch mých /a zčásti také Petrapavla/ komentech to všechno je.“
Tam není nic, akorát jak je všechno blbě a jak jsou všichni – kromě vás dvou, pochopitelně – blbí. Návrh na řešení – tj. cílový stav a jak se do něho dostat – žádný.
„hank“, Mensch,
umíte číst – asi ano. A čtete? Asi ne. Nebo nerozumíte psanému textu – zkuste znovu –
„Lex
4.5.2020 (20:00)
Vy si, hanku, fakt myslíte, že takové – ať už „jejich“ /tj. těch pražskokavárenských quasiintelektuálů/ nebo moje názory na stav a predikci vývoje, kdybych měl zájem /jakože nemám/ je formulovat, mohou něco změnit?
Svatá prostoto!
V situaci, kdy rozhodují globální hráči? A v našem „eurosojuzu“ i o naprostých marginalitách, které jen a jen nasíají lidi?
Zkuste se vrátit do reálného světa.
L
PS
Apropós, naše společnost je stále ještě víceméně demokratická, tj. politický systém tvořený mocemi zákonodárnou, výkonnou a soudní se odvíjí od svobodných voleb, a jeho fungování od volebních programů vítězných stran, nikoliv od „petic“ a nátlaku „ulice“ a politických „neziskovek“ či novin.
Takže Vám přece jen jednu radu dám – zapojte se do politiky, získejte s politickou stranou nebo hnutím ve volbách relevantní výsledek, a pak měňte, budete-li mít dostatek síly a okolní svět /EU, NATO/ Vám to umožní.
Čímž vůbec nechci říci, že byste se měl zříct svých názorů – ty můžete samozřejmě vyjadřovat „de lege lata“, tj. k existujícímu stavu /zákonů/, nebo „de lege ferenda“, tj. k tomu, jak byste si představoval jejich budoucí povahu či dokonce znění.“
No, a tak.
Je mí líto, ale já v tom odpověď na své či Hankovi otázky prostě nevidím. Pro vás je možná samozřejmá, ale pro sebe to nepíšete. Čili pořád nevím, o co vám jde, přitom bych se to upřímně rád dozvěděl.
Tribune, jak „o co vám jde“?
Mi nejde o nic. Jen jsem vyjádřil svůj názor na tu hloupost. Toť vše.
A pokud hledáte základní modus, proč to považuji za hloupost /“blábol“/, tak ho máte hned v prvním vstupu vyjádřený několika slovy – „Nelze mít kapitalistické výrobní vztahy a socialistický způsob rozdělování.“
A k Vašemu konstatování 4.5.2020 (20.23) „Já tam totiž právě ten požadavek na změnu podstaty přesně čtu, jen není formulovaná jako explicitní požadavek revoluce.“ nelze než znovu připomenout /jak už jsem dříve vzpomněl ony „kategorie/, že tu jsou i jiná pravidla, např. „zákon vzájemného přechodu kvantitativních a kvalitativních změn“ – viz. B. Engels. „Dialektika přírody“. a v učení historického materialismu pak to o objektivních a subjektivních podmínkách revolučních změn.
Jak říkal český genius Jára Cimrman. „Můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je asi tak všechno, co s tím můžeme udělat.“
A teď, s dovolením, i já zopakuji svou otázku na Vás – „patříte k té klice Patočky?“. A ještě rozšířím – „Chodíte na mítinky Milionu chvilek“?
L
Ale abyste neřekl, že jsem defétista a k tomu bezbřehý kritik, tak otevřeně prohlašuji, že akceptuji body 4. a 9. toho textu, ostatní jsou zčásti nebo zcela mimo mísu.
Vždy když něco chtějí změnit nemakačenkové a podvodníci je třeba míti se na bedlivém pozoru.
… přičemž o tom, kdo je pracovitý poctivec a kdo nemakačenko a podvodník, rozhodují bez možnosti odvolání mikelo a spol., kteří sami nepochybně patří do té první kategorie a o zařazení ostatních do té druhé kategorie mají vždy a okamžitě zcela jasno…
Celkem bych souhlasila s jedním komentářem na DR:
„Naivní, ale milé.
Není důvod nepodepsat, důsledky nebudou žádné v žádném ohledu.“
Ale proč teda ten zuřivý odpor dvou zdejších diskutérů, kteří se vždycky zdáli být příznivci levice? Že by je přece jen něco na téhle akci vyděsilo?
Také si nedělám iluze, že Země právě začala brzdit a od příštího týdne se bude točit jinak. Ale nějaké důsledky určitě budou, už jenom to, že tohle někdo napsal mi připadá jako docela posun.
První církevní reformátoři jako Viklef nebo Hus byli taky církevní osoby. Na jejich některé době poplatné postoje se dnes už nikdo neptá a jejich morální důvěryhodnost zpochybňují akorát někteří římskokatoličtí ultras. A co teprve takový Kalvín? To byl teprve pěknej sekáč, ten se nezakecal… Po r. 1541 vybudoval v Ženevě něco, co se dnes oprávněně hodnotí jako první totalitní režim v Evropě a bylo to za hranou i podle tehdejších měřítek.
Každý z generace 60+ (ke které už bohužel patřím i já) by se měl před zveřejněním jakéhokoli etického hodnocení situace a návrhů na její změnu – včetně apriorního paušálního odsuzování nositelů takových návrhů – raději zamyslet, nakolik jsou jeho postoje dány věkem a nepochopením myšlení mladších generací. Pro dnešní třicátníky je rok 1989 jako pro mě rok 1945 a 1948 nebo pro Husákovy děti rok 1968. Koneckonců to, co se teď evidentně mění, bude jejich život a jejich společnost, tak ať ukážou, co umějí. My jsme se zamlada taky smáli dědkům, kteří v 60. letech pořád ještě mentálně válčili na Piavě a na stařičkého mocnáře vzpomínali se slzou v oku.
pekne, lec veskrze naivni …
kuprikladu bydleni je, bylo a obavam se, ze i navzdy bude predevsim komoditou, nikoliv pravem. pokud za mnou jako za majitelem bytu prijdou dva zajemci o pronajem, samozivitelka se tremi detmi a zahranicni manazer, rozhodnu se samozrejme podle nabizene ceny, a kdo da vic, ten bydli. stejne, jako ta samozivitelka nedostane zadnou slevu u pekare, automechanika nebo instalatera, nedostane zadnou slevu ani u me, a nenapada me jediny duvod, proc by ji dostat mela. pouze pro doplneni: uplne stejne to samozrejme fungovalo i za socialkomunismu … prachy pri shaneni bytu rozhodovaly i tehdy, akorat ten pronajem nebyl oficialni, ale pouze nacerno.
technologicky pokrok tady proste je, a pokud nekdo objevi zpusob, jak vyrobit soucastku, na ktere dnes pracuje rekneme deset lidi za vyuziti dvou lidi a sofistikovaneho stroje, tezko takovemu vyrobci nekdo muze branit v tom, aby sve vylepseni prevedl do praxe … a pokud by nahodou nekdo v takovem pocinani branit chtel, kuprikladu „v zajmu zamestnanosti“, docka se maximalne tak toho, ze vyroba s deseti zamestnanci bude slavnostne ukoncena, a nova vyroba se dvema zamestnanci nemene slavnostne otevrena o par kilometru dal, kam jurisdikce ceske legislativy jaksi nedosahujei proc ? inu proto, ze je to z hlediska vyroby proste a jednoduse ekonomicky vyhodnejsi, coz je zhruba tak jedine kriterium, ktere investora zajima.
evropska, nebo dokonce celosvetova minimalni mzda na stejne urovni ponekud narazi na fakt, ze za penize, za ktere vam nemec ani nevstane z postele, natoz aby mazal na pole sklizet chrest, je mozne o par kilometru dal v polsku, cechach, nebo dokonce na ukrajine vest vice nez slusny zivot.
pokud se podobne silenosti pokusite hradit ze zvyseneho vyberu dani od pravnickych osob, dockate se jedineho vysledku: ty pravnicke osoby se proste seberou a presunou sve sidlo o dum dal, coz je postup nejenze ekonomicky racionalni, ale i pohrichu legalni. vyber dani tim sice mozna zvysite, ovsem bude to vyber dani v irsku, kypru, holandsku, nebo kdekoliv jinde, kde budou zrovna nejvyhodnejsi danove podminky … pro firmy nejvyhodnejsi, samozrejme. a ano, VZDYCKY tady bude nejaky stat, ktery vam do te jednotne danove politiky hodi s usmevem na rtech vidle … ciste proto, ze pro ten konkretni stat to bude vyhodne.
vitejte v realnem svete … v pohadkove knizce by mozna ty vase body fungovat mohly, v realite nikoliv.
Něco méně obehraného byste zazpívat neuměl?
To vypadá rozumně.
Myslím článek, ne některé komentáře pod ním.
Pro příznivce této nebo obdobně významných petic si dovoluji zavěsit link na ně. Podepisovat lze dle libosti – od str. 1 až po str. 20.
https://www.petice.com/browse.php?page_number=1&order_by=stats_signatures_last_12_months
L
Zkuste třeba tuhle, to je skutečná bomba, jakkoliv to snad ani není „petice“ ale ULTIMÁTUM. https://www.petice.com/adame_okamitou_abdikaci_prezidenta_a_demisi_vlady_eske_republiky
To přece nemůže nezatřást s národem na jeho oprávněné cestě k zářným zítřkům /podobně jako „Prohlášení intelektuálů“/.
Ještě jeden vzkaz nejen Lexovi a spol.
Když se ve 13. století po florentských, milánských nebo benátských tavernách scházeli obchodníci a přemýšleli, jak provozovat své nepochybně velice riskantní zámořské kšefty, taky si tenkrát neříkali „tak, a teď shodíme ten hnusnej feudalismus“. Dávali dohromady prakticky použitelné nástroje, kterými by si zajistili své zájmy a své výdělky, protože už tenkrát jim mocní všeho druhu intenzivně házeli klacky pod nohy. Dávali je dohromady z toho, co ve své době měli k dispozici a v rámcích toho, co tenkrát bylo možné a reálně průchodné. A už vůbec je nenapadlo plakat, že za starého dobrého římského impéria, za Karla Velikého nebo za Fridricha Barbarossy bylo líp. Prostě se snažili co nejlíp dělat to, co uměli, s těmi nástroji, které tenkrát dokázali vymyslet. A ani náhodou tenkrát nikoho nenapadlo, že s některými z těch nástrojů bude za 3/4 tisíciletí stát a padat celoplanetární civilizace, protože se stanou samoúčelem veškerého jejího pinožení, natož aby to bylo jejich cílem…
Dokonce i marxista otřískaný stalinismem, osmašedesátým, reálným socialismem i převratem roku 89 si to jistě bude umět přeložit do sobě srozumitelných pojmů. Pokud má všech pět pohromadě, jistě nebude chodit na Zelňák (dokonce ani na Letnou…) s výkřiky, že chce shodit vládu. Nicméně co mu brání po vzoru těch starých Toskánců a Lombarďanů formulovat a předkládat konkrétní požadavky odpovídající jeho zájmům, včetně zájmů třídních? A takový marxista má jistě taky načteno něco o dětské nemoci levičáctví nebo o objektivní a subjektivní revoluční situaci, je mu jasná úloha osobnosti v dějinách a jestli je skutečným marxistou, měl by i aspoň zhruba vědět, co dělat. Musí si ovšem své i třídní zájmy v první řadě uvědomit. A stejně tak si uvědomit, že žádná restaurace zanikajících společensko-ekonomických poměrů v historii ještě nebyla natrvalo úspěšná.
Situace je teď docela tekutá a mění se mnohem rychleji, než sociálně izolovaný důchodce stačí od compu sledovat. Ale zase to není nic nového pod sluncem. Jak napsal jeden diskutér pod jedním článkem v Britských listech: V únoru 1917 nosili v Petrohradě Kerenského na ramenou, v červnu téhož roku ho všichni Rusové nenáviděli a v listopadu už byl v čele státu Uljanov aka Lenin, kterého ještě v dubnu 1917 neznali ani všichni bolševici, natož širší veřejnost. Nepochybujte o tom, že nějací pretendenti moci už někde existují, i když dnes ještě možná ani oni sami netuší, že je situace za půl roku vyzvedne do čela a teď možná ani takovou ambici nemají. Nepochybujte ani o tom, že ti, kdo dnes mocenské ambice dávají hlasitě najevo, jimi za půl roku nebo za rok ani náhodou nebudou. Že v řádu měsíců nebo nízkých jednotek let k nějakým zásadním systémovým změnám dojde, tím si buďme jistí. Jestli se ale budeme chovat většinově jako celá ta smutně srandovní parta frustrovaných důchodců vykřikujících do tmy své „dřív bylo líp“ u Vlka, u Janiky, na Nové republice nebo na Outsider media a bůhvíproč hledajících oporu v Rusku nebo v Číně, nečeká nás nic než feudalismus 2.0 po vedením popřevratových oligarchů. Tím způsobem, který tu teď předvedl Lex, se ani ničeho jiného dosáhnout nedá.
Podepisuji
Kristepanena nebi!
To je demagogie! Tolik by vystačilo nejméně na dvě „evoluční revoluce“ v podmínkách globalizovaného světa!
Zkuste se oprostit od fantazírování a vrátit se do reálného světa.
Ale v jednom lze jistě souhlasit.
Svět se vyvíjí a NIKDO neví, co bude „po“.
Našlápnuto nejvíce mají samozřejmě ti, co připravují NWO, tj. nepříliš určitě definovaná skupina nejbohatších, kteří „tahají za nitky“. Zkuste si přečíst – v USA skupina nebohatších za dosavadní trvání koronavirové krize zbohatla o deset a více procent. A to je jen začátek. Protože většina těch peněz, které se rozhazují plnými nůšemi, skončí právě u nich.
Jenže to výhledově může skončit i naopak a filmy o „Šíleném Maxovi“ nám /mi už ne, ani Vám, hanku/ budou připadat jako pohádky ovčí babičky.
Nebo si myslíte, že bude nastolen socialismus? Fakt? Ono socialistické rozdělování v podmínkách kapitalistických výrobních vztahů? Nebo „covid“ bude spouštěčem etatizace výrobních prostředků na celém světě?
Mi by se to samozřejmě líbilo, jenže to by musel být ten socialismus Benešův, národní, k němuž za těch pár let po válce dělal mílové kroky. No, nedokončil.
A buďte, prosím, tak laskav, a svoje NÁLEPKOVÁNÍ ad hominem si vetkněte za klobouk. Víte prd o mě, jistě i o Petrupavlovi případně dalších. Jen ukazujete svou skutečnou tvář. A není to nic, co by Vás zdobilo.
L
PS
„Tím způsobem, který tu teď předvedl Lex, se ani ničeho jiného dosáhnout nedá.“
No, to s Vámi plně souhlasím. Já žádnou revoluci organizovat nebudu. Nehodlám být za blba. Zato
Vy už jistě máte vykasané rukávy.
A pokud jde o to, cestu jsem Vám naznačil – založit stranu nebo hnutí, získat voliče, uspět ve volbách a měnit.
Nebo pro Vás je DEMOKRACIE /definovaná v Ústavě, tedy bez přívlastků/ těsná? Vy potřebujete barikády nebo aspoň tribuny se zrzavci v barvách HJ za pultem?
„Mi by se to samozřejmě líbilo, jenže to by musel být ten socialismus Benešův, národní, k němuž za těch pár let po válce dělal mílové kroky. No, nedokončil.“
Právě jste se onálepkoval sám… Děkuji.
NWO, no jasně. Naočkují lidstvo vakcínou, kterou už chystají, aby bylo lidstvo povolnější.
Ale nebojte. Lidé informovaní skrze InfoWar a jiné weby vědí, že Trump nedovolí, aby se pedofilové jako Hillary a Barack moc dlouho těšili ze svobody a aby Soros a Gates realizovali své záměry na vytvoření nové /smíšené/ rasy, kterou chtějí ovládat skrze NWO.
Mějte se a těšte se na bouři, stejně jako ti osvícení, co vám posílají netové pusinky.
tresen: Ten NWO se chystá, ale bude vypadat úplně jinak, než jak nám tu vyhrožují národní socialisté typu Lex. Už brzy – možná to zažije ještě naše generace – budeme zase stát před rozhodováním, na kterou ze dvou stran toho pořádku chceme patřit. Tentokrát tu volbu za nás nerozhodne žádná jaltská konference, ale bude plně na nás. Jedinou rozumnou alternativu – tu třetí, tj. posílení a racionalizaci fungování EU včetně jejího vymanění se zpod fatální závislosti na USA v bezpečnostní oblasti a posun směrem k federalizaci v daňové, mzdové a sociální oblasti – významná část populace (doufám, že zatím) odmítá, přestože obě zbývající varianty jsou jedna horší než druhá. Takže co zbývá? Pokračovat ve spoléhání se na USA a NATO nacházející se ve stavu rozkladu nebo se rozhodnout pro zdánlivě progresivní čínsko-ruskou alianci? Rusko svou spoluprací s Čínou jede na tygru, i když to ještě neví, ale Putin tu nebude věčně a klidnou výměnu věrchušky tam po jeho smrti zřejmě nikdo nezajistí. A co by nás čekalo pod vlivem Číny, kam se časem snadno dostaneme, když teď dopustíme nechat se vcucnout pod větší vliv Ruska, na to stačí podívat se do některých zemí subsaharské Afriky.
Vypadá to téměř beznadějně, ale jediná šance spočívá v renesanci evropské myšlenky. Je nutno očistit ji od čistě kupecké logiky zakladatelů Montánní unie a EHS, spolu s menšími státy pracovat na posílení jejich vlivu a mechanismů na společné prosazování jejich shodných zájmů, třeba i metodou dočasných a dílčích ad hoc koalic, a především konečně řešit daňovou a sociální politiku, tj. harmonizovat daně, postavit do latě vnitro-EU daňové ráje typu Nizozemí, Lucemburska a Irska, zvrátit vývoj, kdy se daňová zátěž čím dál víc přesunuje od právnických osob na střední vrstvy, všemi možnými způsoby omezovat politickou moc oligarchů v nových zemích EU, postupně řešit mzdovou propast mezi starými a novými zeměmi, bránit zbytky sociálního státu. Nově promýšlet funkce peněz. Řešit surovinovou a potravinovou bezpečnost a solidaritu a ekologickou krizi na evropské úrovni, posilovat „konkrétní“ materiální ekonomiku, včetně návratu výroby základních životních potřeb z Číny do Evropy, na úkor kasínové pseudoekonomiky finanční. V bezpečnostní oblasti oprášit a realizovat myšlenky společných evropských bezpečnostních struktur nezávislých na USA a NATO. Kdyby se menší státy místo lezení do zadků velkým nebo pěstování pohádek o vlivu vlastních údajně národně cítících oligarchů, kteří je prý zachrání před cizími vlivy, raději domlouvaly na tom, jak postavit do latě Německo a Francii, jak zvrátit především německé hry s nulovým součtem, na které jih a východ EU permanentně doplácí, jak snížit vliv velkých korporací s domicilem v Německu a dalších starých zemích severu EU na politiku v zemích evropského jihu a východu, jistě by už při využití dnešních unijních mechanismů měly šanci aspoň něčeho ze svých zájmů dosáhnout – zvlášť kdyby jejich politici konečně našli odvahu veřejně a konkrétně ty zájmy formulovat a vytáhnout s nimi do (vnitro- i euro-) politického boje.
Souhlasím s vámi a dokonce si troufám tvrdit, že váš program je plně kompatibilní s těmi 11 body. Jen jsem skeptický k tomu, že my jako národ se budeme o něčem svobodně rozhodovat. Ano, rozhodnutí bude formálně přijato v parlamentu nebo dokonce v referendu, ale pod takovým tlakem, vydíráním a na základě takových manipulací, že na něm svobodného nebude vůbec nic, protože k němu budeme naprogramování.
Já s vámi, Hanku, ve velké většině vašich myšlenek souhlasím. Ale na naší scéně nevidím reálnou politickou sílu, která by za obrodou EU dokázala stát a prosazovat ji navenek hledáním partnerů se stejným pohledem.
Takže jsem skeptik. Stejně jako ve věci USA, které se podle mne ze současného marasmu jen tak nedostanou, natož aby se mohly znovu stát součástí protiváhy osy Peking-Moskva.
Snažíte se varovat hlupáky kteří si ještě nesáhli na horká kamna ať na ně nesahají. Je třeba je nechat ať se o kamna pořádně opřou, nemarněte čas. I se spálenou prackou si najdou něco proč jste neměl pravdu.
Čím hůř, tím líp? Tohle zkoušejí Američané už skoro 80 let a pořád to nefunguje. Můžete zkusit nechat lidi, aby se spálili o kamna, jen při tom riskujete, že vám nezbude nikdo se zdravýma rukama. Přitom to vůbec není nutné. Vlastně je to velice hloupé. Od toho je tu totiž proces zvaný učení – abychom všichni nemuseli pořád dokola opakovat jednu a tu samou chybu, ale poučili se z chyb druhých. Sahat na kamna je hloupé, chytré je naučit se, že pálí, a přitom zůstat zdravý. Což nevylučuje, že na ně můžu postavit hrnek s vodou abych si ověřil, že jsou opravdu horká. Ale pokud jsou, tak není jediný důvod na ně sahat, bez ohledu na to, jak intenzivní takové poučení bude.
Tribunovi: I když má Mikelo nevymáchanou hubu a je tu evidentně především proto, aby provokoval, tak v jedné věci má pravdu: Každá nová generace je po vymření pamětníků odsouzena k tomu, aby si zopakovala většinu hovadin, kterých se dopustily generace minulé, a to se všemi tragickými a krvavými náležitostmi. To okřídlené „historia magistra vitae“ platilo skoro vždy jako žádoucí, avšak nedostižný ideál, ale jen výjimečně to někdo používal v praxi jako pravidlo. A všechny Kassandry a všichni Jeremiášové, které/kteří slyšely/slyšeli trávu růst a včas varovaly/varovali své kmeny a národy před nejhorším, byly/byli těmito kmeny v lepším případě vyhnány/vyhnáni do pouště nebo k protivníkům, v horším upáleny/ukamenováni, většinou ještě před tím, než k tomu nejhoršímu došlo nebo nejpozději při tom, přičemž jim to nejhorší, ať už to bylo cokoli, bývalo pravidelně dáváno za vinu. Načež když se prach usadil, mrtví byli pohřbeni a příbytky i každodenní pinožení obnoveny, titíž kdo předtím nejvíc přikládali polena pod ty popravčí hranice a nejvíc házeli kamením, potom nejhlasitěji křičeli, že oni to přece vždycky říkali a že se má té Kassandře nebo tomu Jeremiášovi postavit pomník nebo aspoň oltář…
Oni to antičtí Řekové i starozákonní Židé měli dobře odpozorováno a zažito: Jedním z nejtragičtějších životních osudů smrtelníka je mít pravdu, které nikdy nikdo dopředu nevěří.
A ještě jedno poučení plyne z krutého životního osudu Kassandry i dalších věštkyň a proroků: Nikdo by neměl se svým darem od bohů zacházet s namyšlenou arogancí, která ho ponouká dávat všem ostatním (včetně těch bohů…) najevo, že on/ona je jediný chytrý/jediná chytrá a všichni ostatní úplní blbci.
1) Hank se vyjádřil jako Marxista co Marxe opravdu zná – i když si nejsem jistý že si to už plně uvědomil.
2) O Číně víme prd i o jejich záměrech. Díváme se na ní očima západu a ještě ovlivněni protičínskou propagandou.
3) Prý zase v nejakým Razlivu – kde to vůdec je jakejsi chlápek na noťasu cosu datluje – prej ro má nadpis Evropa a revoluce nebo Rusko a revoluce či jak – nevíte o tom něci?
brtnikvbrlohu: :-D
ad 1: Díky za nahrávku na smeč. „Nikdo o mě neví, že jsem marxist levý…“
(Kontrolní otázka: Kdo je autorem tohoto dvojverší?)
ad 2: Tím spíš je na místě chovat se podle principu předběžné opatrnosti. Nicméně po ovoci poznáme je a zkušenosti z černé Afriky jsou varující.
Jak by vypadal případný pobyt Čechistánu v čínské sféře vlivu, to se dá celkem spolehlivě předpovědět například na základě těchto skutečností:
https://sinopsis.cz/cesky-prezident-a-cinsky-podvodnik/
Teprve teď jsem objevil ve svém postu hrubku. Takže znovu a pořádně:
„Nikdo o mně neví,
že jsem marxist levý…“
Omlouvám se.
Bondy.
Ale tu hrubku v komentáři nevidím.
Že by zasáhl nějaký hodný šotek?
pád zájmena ¨já¨.
ad hank 6.5.2020 (12:07)
Co se tím chtělo říct? Teď máme nad sebou amerického pána, tak propagandisté placení americkou vládou rozmazávají nějaké odsouzení Číňana za korupci. Až budeme mít čínského pána, tak propagandisté otočí (nebo se najdou jiní) a budou rozmazávat případy Američanů odsouzených za korupci v Číně. A co jako?
Kamil Mudra: Ano. PhDr. Zbyněk Fišer aka Egon Bondy.
Hrubka je „mě“ – má být „mně“.
Tak co to dát sem celé:-)
Ale jak je libo, vašnosto, služebníček…
http://lege.cz/kytlice/bondy.htm
Ale tak snad jste si to nevzal osobně, Hanku?:-)
To bych nerad.
To já jen tak pro pořádek a pro pořádek se omlouvám i za tu hrubku chybějícího otazníku v mém komentu.
Bondyho mám i přes všechnu tu jeho rozporuplnost docela rád.
Jeho Buddhu jsem kdysi, ještě v samizdatu (díky Kamile) docela „hltal“.
K těm jeho básním jsem se dostal až později a celkem mne to u něj překvapilo, měl jsem ho za takového seriózního duchovního badatele.
A pak ještě později mne zase překvapil dalšími věcmi, ale tak už to chodí…
Saul: Jistě že nevzal… To měl být pokus o vtip.
Za mě je výzva soubor 1000x provařených frází, které už- po těch 30 letech, ani dobře neznějí.
Četl jsem tady kritiku signatářů, ty bych nebral nijak vážně, podepsali by úplně všechno, co by vypadalo inteligentně a bojovně, bez ohledu na to, jestli to inteligentní a bojovné opravdu je, myslím, že je to ani nezajímá, jak zde psal Petrpavel, ti tedy neplijí na ruce, co jim dávají nažrat, ti ne.
Leda by za ně krváceli jiní, a dávali jim nažrat ještě víc, ale kdo by riskoval víc, když teď mají 1000x víc, než dokáží spotřebovat?
Tak napište svých 11 bodů. Myslím to zcela vážně, opravdu by mě zajímalo, jak by vypadalo 11 správných, když tyhle jsou špatné. Když budou dobré, klidně je podepíši také.
Já jsem to podepsal.
Já bych se mohl pokusit, ale dá to dost práce, a moje výhrady se netýkají nějak konkrétně těch bodů.
Ty body dejme tomu mohou být i dobré, už si je nepamatuji přesně, musel bych si je připomenout.
Ale už jsme to tady po převratu slyšeli mnohokrát, a celkem to nudí- s ohledem na výsledky takových snah.
Víte Tribune, když napíšu, že bych bojoval za to, aby byl na světě mír, a nikdo nikoho neutiskoval kvůli nábožeství, rase, politickému přesvědčení či životnímu stylu, určitě to je také skvělé, milé a vznešené.
Jenže Bohužel to není možné, rozhodně ne teď, v tomto zlém světě, ani v dohledné době mnoha dekád, pokud kdy vůbec.
Vždyť i vy máte výhrady k mému politickému přesvědčení, k mému stylu, a smazal jste mi odkaz na rozhovor s panem Hamplem.
Byl to jen odkaz na slušně vedený rozhovor, nic víc, a přeci jste ho smazal, a jistě i vy byste chtěl, aby ve světe vládl mír, a lidé se měli rádi, bez ohledu na rasu a politické přesvědčení.
Takže ty body, jakkoliv bych s mnohými souhlasil, nejsou z tohoto světa, staly se prázdnými, či lépe vyprázdněnými, a nemají už žádnou váhu, alespoň ne pro mne.
Základním předpokladem jakékoliv změny vůbec připustit, že změna je možná. A každá změna začíná jako ideál. Kdyby komunisti neměli žádné ideály, tak v Rusku pořád vládne car a my ostatní žijeme v dickensovském „ráji“.
Kdyby nebyla 2. světová válka, a nevyhráli by jí- proti všem očekáváním- sověti, komunisté by o svém světě snili dodnes.
Změna nebyla možná ani tehdy, ať už si někdo připouštěl, nebo ne.
Po vítězné válce ale najednou ta změna možná byla, pár let, možná max. 5.
takže se dá předpokládat, že po nějaké další válce či apokalypse bude i tato změna možná- ale opravdu byste vyměnil hrůzy války, obrovské pandemie, nebo přírodní katastrofy za možnost změny?
Upozorňuji, že se té možnosti změny nemusíte pak vůbec dožít.
Tribune, sice OT, ale na to o těch blbcích se nedá nereagovat a na twitteru se kvůli tomu registrovat nehodlám.
Lubomír Martínek, český spisovatel a překladatel z francouzštiny od r. 1979 žijící v Paříži, jednou napsal toto:
„Sestavil jsem si žebříček příznaků blbosti a všechny na mne sedí.“
A že lidi občas mívají pocit, že všichni kolem nich jsou blbci, to je známo nejpozději od dob, kdy si lidstvo vede písemné záznamy. Povzdech v tomto duchu byl nalezen už na jedné sumerské klínopisné tabulce staré asi 5000 let.
Základním předpokladem jakékoliv změny vůbec připustit, že změna je možná. A každá změna začíná jako ideál. Kdyby komunisti neměli žádné ideály, tak v Rusku pořád vládne car a my ostatní žijeme v dickensovském „ráji“.
Kdyby, kdyby…
Kdyby Němci nevysadili do Ruska Lenina, aby hodil vidle do armády, válku by prohráli o něco rychleji. Rusové by měli šanci vyhnout se občanské válce. V míru by se pak potomci cara pravděpodobně uchytili v občanském životě.
Dickensovský svět v Británii by se vyvíjel nejspíš velmi podobně tomu, jak to známe. Různých nositelů ideálů, jakož i praktických politiků, kteří je postupně uváděli do života, tam bylo dost.
Neosobní dějinný vývoj si vždycky najde své vůdčí osobnosti na úrovni jeho potřeb.
Pokud ideály nemají žádný smysl, proč pořád řešíte nějakou svobodu, demokracii, pravdu a lásku?
OT pro Tribuna /reakce na Twitter – článek v Respektu o Zdoňově/:
https://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/jiri-malik-budovat-prehrady-nam-proti-suchu-nepomuze.potrebujeme-aby-voda-zustala-v-pude