Americké firmy lobují v Bruselu proti regulaci a pokutám za kartely jako divé a na svojí straně mají i americké politiky, kteří pak píší do Evropy dopisy ce kterých odmítají: „politicky motivovanou podporu antimonopolního úsilí, která podkope svobodné trhy“ (ne, autorem této perly skutečně není Václav Klaus, ale jistý Bob Goodlatte. Trh je buď monopolní, nebo svobodný, tak se to alespoň učí v Evropě. V Americe jsou ale zjevně přesvědčeni o tom, že trh nemůže být svobodný, nemůže-li být svobodně monopolizován. Tak přesně tohle jsou ty hodnoty a principy, které nám má nadělit v tajnosti vyjednávaný TTIP, který mj. ušetří americkým korporacím milióny za lobisty, protože pak už žádné lobování potřeba nebude, protože bude stačit prostě diktovat.
12 komentářů: „Svoboda monopolu“
Komentáře nejsou povoleny.
Tribun 
Rozsiahla a zložitá téma.
Jeden aspekt, ktorý ma zvlášť irituje na lobingu je ten, že lobistom naši volení zástupcovia venujú neúmerne viac pozornosti ako svojim voličom.
A to vemte jed na to, že se najde víc než dost lidí, pro které bude lobing projevem demokracie, dokonce možná demokratičtějším, než volby, protože je o moci peněz a úspěchu.
O vhodnosti či škodlivosti antimonopolního tažení potažmo k praktickým dopadům zásahů antimonopolních úřadů se vedou spory snad už od vzniku prvního antimonopolního zákona na světě /tzv. Shermanův zákon/, natož od založení prvního antimonopolního úřadu za Woodrowa Wilsona.
Argumentů pro i proti se najdou vagony.
Za tvrzením, že USA je ve skutečnosti jakási antiantimonopolní temná síla, je ovšem nutno přijít k Tribunovi.
To je ten problém, že tady se o USA málo ví, většinou jen pohádky.
Okolo monopolov a protimonopolných opatrení je veľa politicky zneužívaných mýtov. Napríklad po 25 rokoch testu v teréne sa ukázalo, že mantra liberálov o tom, že štát je najhorší vlastník, bol len ideologický blábol. Podľa mňa, namiesto nariadení protimonopolného úradu, by bolo logickejším opatrením, keby sám štát vytvoril konkurenčný podnik v oblastiach, ktoré zneužívajú monopolisti. Napríklad bankovníctvo a zdravotníctvo sa priam núkajú.
A co když by tomu šéfoval nějaký blbec, který by nevěděl, že stát je nejhorší hospodář, a ten podnik by fungoval? Ale jo, podle mne je to správná cesta, jen musí být trochu jiná, než konkurence s privátní sférou a hodnocení výkonu podle stejných kritérií. Například u té banky neposuzovat úspěšnost podle zisku, ale podle delikvence dlužníků, objemu umístěných půjček etc. Státní (veřejné) podniky by mohly dobře fungovat jako normativní etalon, určovat minimální standard služeb a mohlo by být méně explicitní regulace.
Áno, presne to som mal na mysli.
Sebectvo a nekonečný konzum totiž nie sú všeobecnou normou, hoci nám ju vytrvalo vtĺkajú do hlavy. Na svete je našťastie dosť altruistov, pre ktorých je zmyslom života služba pre druhých. Takí sú ideálnymi zamestnancami štátu. Ak ich totiž nezamestná štát, súkromný sektor ich vyžmýka ako citrón.
jakmile se liberálové dostanou k moci, tak to svoje heslo o státu jako špatném ¨vlastníku okamžitě začnou dokazovat v praxi. takže v případě liberální vlády to opravdu platí.
:-) Áno, presne tak sa to dá chápať. V zmysle „nám liberálom na štáte a nejakom spoločnom majetku vôbec nezáleží“.
Ušetří za lobisty, a taky za právníky, a ušetřené peníze vrhnou na boj proti korupci. No nekup to :-)
Kdyby psali jen dopisy, asi by se ten nátlak nedal považovat za nějak dramatický. Ale oni si ten diktát zkoušejí průběžně, tamhle nějaká americká laboratoř zakašle, a evropská auta dostanou embolii:-). Zajímalo by mě, jestli tak spěchají proto, aby nevyšly dřív na světlo výsledky té druhé, už podepsané, Transpacifické dohody. Nebo je jim už všechno jedno, tohle je poslední záchrana před kolapsem? co se stane, když čistě hypoteticky nebude podepsána?