Proč a jak se přepisují dějiny

Když jsem psal své zamyšlení Byl jsem u toho, když se psaly dějiny o překrucování a falšování dějin Druhé světové války, nikdy by mne nenapadlo, že se na to samé téma a lépe vyjádří i bývalý prezident V. Klaus (ano ten, se kterým se jinak neshodnu ani na tom, kolik je hodin) se svým bývalým kancléřem J. Weigelem. A to dokonce tak, že bych neměl problém se pod jeho text podepsat krví. Zjevně čím méně mluví Klaus o ekonomii či klimatologii, tím lépe mu to myslí. Proto text nazvaný Kdo vlastně vyhrál světovou válku? drze přejímám s jedinou úpravou: vyretušoval jsem větu, která jej zbytečně devalvuje a sráží na úroveň ahistorického kladiva na současné politické problémy, které tak správně exprezident revizionistům (sic!) vyčítá.

P.S. Možná jsem už jen paranoidní, ale přijde mi, že tento Klausův text prošel bez větší pozornosti, zatímco každého jeho sebemenšího a sebebanálnějšího prdu byly doposavad všechna média plná.

Sedmdesáté páté výročí konce druhé světové války – byť zastíněné koronavirovou epidemií – se stalo daleko větším tématem veřejné diskuse, než tomu bylo při všech předcházejících kulatých výročích konce války. To jen potvrzuje, že jisté vlivné síly dnešního světa nejsou s výsledky této největší války v lidských dějinách ani po třech čtvrtinách století (a po zásadních proměnách Evropy i světa) smířeny a že usilují o jejich revizi.

Z připomínání konce války se vytratila skutečná historická realita a dnešním diskusím o tomto tématu (v minulosti oprávněně nazývaném oslava vítězství a osvobození) naprosto dominují současné politické plány a záměry těchto lidí.

Hlavní aktéři a režiséři dnešních událostí spojených s výročím května 1945 staví na tom, že 75 let je relativně dlouhá doba, že pamětníci tehdejších událostí až na výjimky již nežijí a že už došlo k téměř úplné generační proměně. Tuto chvíli proto považují za příhodnou k radikální změně výkladu druhé světové války (a jejích výsledků) a k zapojení tohoto vzdalujícího se výročí plně do služeb dnešní politické propagandy a současných velmocenských zájmů.

Základním záměrem dnešního dění je vymazat slovo „osvobození“ z paměti dnešních generací a vylíčit konec války ne jako vítězství Rusů a Američanů nad Němci, ale jako počátek nové okupace, tentokrát ruské. Obě tyto okupace se tak v sugerované optice dostávají naroveň – s tím rozdílem, že ta ruská nám prý znovu hrozí.

Tato lživá manipulace a překrucování historie nadbíhá falešné interpretaci komunistické éry, která se některým pamětníkům jeví jako milosrdná – za komunismus nemůžeme, byli jsme přece již od května 1945 okupováni Rusy a ti nám jej vnutili. Bylo to však složitější. Sovětská vojska, která osvobodila také velkou část Rakouska (i s Vídní), byla z našeho území rychle stažena – nebyli jsme proto v pozici Rakouska či Německa, ale ani Polska a Maďarska. My jsme si KSČ bohužel zvolili v demokratických volbách sami. V českých zemích komunisté masovou podporu po válce skutečně měli, byť se tento fakt dnes někomu nehodí do krámu. (Že někteří lidé prozřeli až v srpnu 1968, je jiný příběh.)

Souhlasíme s tezí, že jsme komunismus přijali víceméně sami (i když pod silným tlakem Sovětského svazu) a do značné míry i v důsledku frustrace z evidentního nedostatečného zájmu západních velmocí o naši zemi a její budoucnost. Často kritizujeme chování Francie a Velké Británie v roce 1938 v Mnichově, ale dodnes nejsme schopni plně domyslet, že skutečné silné zájmy ohledně naší země mají pouze Německo a Rusko.

Historické zkušenosti s nimi by nás měly vést k opatrnosti. My však namísto toho obvykle pokračujeme ve válce minulé. Tehdejší strach z Německa nás přivedl ke komunismu a ke čtyřiceti letům vazalství Sovětskému svazu, dnes se pro změnu zalykáme protiruskou rétorikou a nevšímáme si toho, že se postupně znovu měníme v protektorát Německem dominované Evropské unie.

To všechno se jasně ukázalo v pojetí a atmosféře letošních květnových oslav. V českém prostředí došlo k neuvěřitelné, nedávno ještě nepředstavitelné proměně – němečtí okupanti a jejich zvěrstva zcela zmizeli z obzoru. Hitler a jeho zrůdný režim a teror byli v našem mediálním mainstreamu proměněni v pouhou kulisu, o níž při tomto výročí vůbec nejde. Z Hitlera a nacistů se stala jakási neosobní monstra, s nimiž skuteční Němci neměli téměř nic společného. Dnes už dokonce nelze ani říkat „německá okupace“ či „německé zločiny“, nýbrž výlučně nacistické nebo hitlerovské. Hitler a nacisté už nejsou, a proto se tím – jak je dnes politicky správné, resp. korektní – nikoho nedotýkáme.

Na jejich místo byli dosazeni Rusové, národ, který zaplatil za německou agresi a za vítězství nad agresory největší cenu. Dnes si nám nejen okrajoví pisálkové či neonacisté, ale přímo mediální mainstream (a spolu s ním – jak svým loňským hlasováním prokázala – i většina poslanců Evropského parlamentu) dovolují tvrdit, že druhou světovou válku rozpoutal Sovětský svaz spolu s nacisty. A přidává se další lež, že Rusové (nikoliv Stalin nebo bolševici) byli vlastně spoluviníky nacistů a Hitlera (o Němcích se nemluví, byli mezi nimi jistě i antinacisté a nevinní lidé), kteří Evropu neosvobodili, ale naopak znovu zotročili. V logice těchto přepisovatelů dějin my proto nemáme důvod a nárok slavit.

Zásluhu o to, že se plány Hitlera, Heydricha a jejich soukmenovců na vymazání českého národa z mapy naší země neuskutečnily, mají dnes v očích novodobých vykladačů dějin všichni, jenom ne Rusové. Oslavujeme Američany, vlasovce, nalháváme si, že jsme se osvobodili sami. Kácí se pomník sovětskému vojevůdci a sundávají pamětní desky, včetně té památné na Staroměstské radnici.  Najednou, 75 let po válce a 31 let po pádu komunismu.

Je evidentní, že tato kampaň, protože o kampaň skutečně jde, počítá s už dlouhým časovým odstupem. Ještě po listopadu 1989, kdy zážitky se sovětskou okupací byly čerstvé, taková interpretace událostí v květnu 1945 nebyla možná. Příslušnici generace, která osvobození zažila, by takové přepisování a překrucování historie nepřipustili. Nikoliv náhodou jsou hlavními protagonisty protiruské kampaně mladí komunální politici, kteří nemají vlastní zkušenost ani s komunismem. O to falešnější a vykalkulovanější je jejich kampaň, kterou kolem výročí osvobození rozjeli.

Skutečná historie nikoho nezajímá. Nemluví se o tom, jak vznikl nacismus, kdo jej podporoval, jaké zájmy měly tehdejší velmoci. Pomineme Locarno (garantování hranic Německa na západ, nikoli na východ) a appeasement, odsuneme stranou Mnichov, který německou agresi obracel na východ, vypustíme „podivnou válku“, v níž Británie a Francie obětovaly Polsko, zapomeneme na Teherán, Jaltu a Postupim (a tam uzavřené velmocenské dohody, které se nehodí do příběhu o tehdy zahájené ruské okupaci).

Ze sovětských vojáků, které Pražané zasypávali 9. května 1945 šeříky, se pro dnešní mladou generaci stala v důsledku trvalé protiruské propagandy pouze horda opilců, kteří jenom kradli a znásilňovali. Rusové nás prostě neosvobodili. Mír byl uzavřen 8. května, takže devátého už bylo po válce, tvrdí z televizních obrazovek exhibicionističtí hrdinové dnešních dnů. Tisíce sovětských obětí už nic neznamenají.

Po konci války následuje odsun, neboli jak se dnes politicky korektně říká, „vyhnání“ českých Němců. A teprve to je to pravé období, kdy docházelo k násilnostem a krutostem. Třicet let je intenzívně mediálně konstruována česká kolektivní vina za krvavé excesy na německém obyvatelstvu, které se tehdy na několika místech u nás staly. To se používá k symetrizaci viny v logice – Němci vraždili, Češi vraždili, tak jsme vlastně všichni vinni a na nás je tuto svou vinu odčinit, protože Němci a Německo to už tři čtvrtě století údajně předpisově dělají.

Pohlížet na válečné hrůzy a viny touto optikou je nepřijatelné. Nikoliv proto, že by i mezi Čechy nebyli viníci, zločinci či sadisté, kteří se dopouštěli násilí a vražd. Takoví lidé existují na této planetě v každém národě a různé mezní situace, jako je válka, jim umožňují zlo páchat. Válečných krutostí se dopouštějí i dnes jednotlivci různých armád, stejně jako lidoví bojovníci v ohniscích konfliktů ve třetím světě.

Mimořádnost a výjimečnost německé viny je v něčem jiném. Tato vina je v tom, že se tehdejší genocida a vraždění staly oficiální státní politikou a že byly bez emocí, chladně, za použití byrokratických mechanismů moderního státu, průmyslově uskutečňovány. To bylo zcela zrůdné, naprosto zavrženíhodné a v historii lidstva výjimečné.

Zavrženíhodné je to o to více, že se této zrůdné perverze dopustila vláda civilizovaného státu, která se do poslední chvíle těšila mimořádné masové podpoře svého obyvatelstva, takové, že jeho občané neváhali ze všech sil zuřivě bojovat i za cenu totálního zničení vlastní země až do posledních dnů prakticky proti celému světu, který se musel k porážce tohoto výjimečného zla spojit.

Jakékoliv snahy o symetrizaci viny, exkulpaci viníků, překrucování událostí a kontextu dějů a jejich zneužívání pro současné cíle metodami politické propagandy jsou nepřijatelné. O to hanebnější je to v zemi, která patřila k prvním obětem nacistů a jejíž české obyvatelstvo bylo určeno k poválečné likvidaci. Je to výrazem nepřijatelného hulvátství a sprostoty od těch, kteří onu dobu nezažili a kteří nemají ani kousek úcty k památce obětí, i k pocitům lidí, kteří v oné době žili a z nichž někteří žijí dosud.

Václav Klaus, Jiří Weigl, Lidové noviny, 30. května 2020

22 komentářů: „Proč a jak se přepisují dějiny

  1. „…. dnes se pro změnu zalykáme protiruskou rétorikou a nevšímáme si toho, že se postupně znovu měníme v protektorát Německem dominované Evropské unie.“
    Ta začerněná věta je přece stěžejní myšlenka, která se objevuje v jeho proslovech i statích a kterou papouškují jeho obdivovatelé při všech příležitostech. Například slečna Lipovská napsala před čtyřmi lety: „Při pohledu na uplynulých dvanáct let členství České republiky v Unii nejednoho eurorealistu napadne název oscarového dramatu Dvanáct let v řetězech.“
    Je ovšem paradox, že když je řeč o přepisování dějin, v Německu by to nejraději udělali členové AfD, tedy strany, jejíž politiku Klaus /vlastně i K. junior/ vyzdvihuje. Její předáci se už mnohokrát vyslovili k historii v tom smyslu, že by Němci měli obnovit hrdost na svou minulost, zejména na vojáky bojující v obou světových válkách. Nechybí ani označení politiky vyrovnání s minulostí za hloupou a existenci památníku holocaustu v Berlíně za hanbu.
    Pro Klause to nic neznamená, hlavní přece je, že se s lidmi z této strany shodne v jiných věcech: v pohledu na EU a na migraci.

    1. Takové texty se nepíší bez konkrétního úmyslu a už vůbec ne z čirého idealismu. VK st. se teď projevil jako další geront, kterého ještě nepřešly mocenské ambice, a oportunisticky se chytil příležitosti, kterou mu nabídli svou neschopností idiotští politici t.č. u koryt a ve svém zištném zájmu majitelé některých médií – včetně toho citovaného.

      Nemluvě o tom, že to byl sám VK st., kdo před časem říkal něco o zpětném zrcátku historie…

      Hrdinní bojovníci proti neziskovým organizacím tady při hledání pohnutek těch nebo oněch dějů a akcí často doporučují sledovat toky peněz. Myslím, že toto doporučení by se teď mělo adresovat všem těm, kdo citovaný text sežerou i s navijákem jako projev nejčistších úmyslů jeho autorů.

      Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají.

      1. Pádný argument stíhá pádný argument.
        Vydrž Hanku, tvůj boj ještě neskončil.
        To jak jsi napsal, že ten text někdo žere i s navijákem (a tím vlastně naznačil, že je to děsná blbost) rozhodně ty chytřejší a evropštější muselo přesvědčit!!!
        V. Klaus je nepříjemný hlavně tím, že používá vlastní hlavu, darebák jeden.
        Tihle používači vlastních hlav jsou děsně nebezpeční.
        Určitě je lepší používat hlavu kolektivní, ovšem má to tu nevýhodu, že pak kolikrát není jak argumentovat, když i kolektivní hlava mlčí.

    2. A přesně právě kvůli tomuhle jsem to začernil, aby se někdo nechytil té jedné jediné věty, nevypíchl jí a nezačal s její pomocí ignorovat ten zbytek, který je zcela zásadní bez ohledu na to, jakými špatnými úmysly byl pisatel veden.

      1. To není ignorace „zbytku“. To je poukaz na falešnost celku.
        Vám, Tribune docela věřím, že chcete vrátit ten krásný obrázek s kyticemi šeříků z učebnic padesátých a šedesátých let a že jeho vyblednutí, na kterém se podepsalo objevení množství dříve utajovaných faktů, považujete za znesvěcení a za křivdu na sovětských vojácích, přenesenou ne zcela logicky na ruský národ dnešních dní.
        Ale proboha nechtějte, abych brala vážně, když něco takového vyprodukuje Václav Klaus. Proč, to jste doufám pochopil.

        1. To jsou mi argumenty…
          No, tady moc nepokecám, tady se konstatuje, zná, a ví a také předpokládá, že ti ostatní to také vědí, i když nikdo neřekne co.
          Jediná diskuze je článek, pod ním je to mrtvé jak v Evropském parlamentu.

  2. Bojujete sám se sebou Tribune, a oceňuji- bez legrace, že jste se dokázal přihlásit k názoru politického oponenta.
    Zatím jste začernil jednu zásadní myšlenku.
    Zatím….
    Byl byste schopen napsat, proč máte dojem, že tam právě ta začerněná myšlenka nepatří?
    Třešeň jí doplnila.
    Neberte to osobně, ale přihlásit se k názoru V.Klause vyžaduje od člověka vašeho světonázoru jistou odvahu.
    Domnívám se, že stejnou odvahu by vyžadovala odpověď na mou otázku- pokud jí ovšem máte.
    Protože se můžete nacházet ve stavu názorového vakua, staré iluze nechcete- ani pod obrovským tlakem reality- opustit, ale nové názory ještě v tom smyslu nemáte.
    Znám to, také mi chvíli trvalo, než jsem se rozhodl ve volbách volit KSČM, ale s veřejným přihlášením jsem už takový problém neměl.

      1. Počátek i průběh revinionismu je právě v EU.
        Ta se čím dál viditelněji ukazuje jako nástupce nacistického Německa.
        Pod německým vedením, samozřejmě.

    1. To není vynikající esej, ale potrava pro teoreticky.
      Bělohradský pracuje s vlastní tezí, že pojem Češi jsou VŠICHNI Češi.
      Ve skutečnosti třeba dnes tu touhu po opaku propaguje a prosazuje zásadní menšina proti zásadní většině, vyjádřeno volebně.
      Žvásty zprofanovaných médií, lhostejno zda mainstreamu, či altrantivy, na tom nic moc nezmění.
      Moje paměť reálně sahá ještě do událostí r. 1989, ale co já vím, tak ani tehdy nikdo, nebo poměrně nevýznamná část, hodlala zavést nějaký opak socialismu, resp. kapitalismus.
      Lidé chtěli reformu socialismu a nejvíce ztrátu mocneského monopolu KSČ.
      Co přesně se v reálu stane, si jen málokdo uměl představit, vč. mnoha těch, kteří ten převrat realizovali.

    2. Vynikající eseje dnes bohužel nestačí (stačily vlastně někdy?)
      Jsou o přemýšlení, srovnávání…
      Právě proto nemůžou dosáhnout síly jednoduchého symbolu.
      Dnes už tu sílu vytvořit ho a vložit do něj “ něco“ nikdo nemá.
      Naštěstí ani ti, co se tak rádi chlubí starými symboly.
      Jenže ani ti, co se snaží vyrábět nové.
      Že záleží i na životech černých přece není symbol.
      To by měla být samozřejmost.

      1. To je právě ten blábol.
        Proč by mělo záležet na černých životech nějak víc, jak na životech jiných?
        Černí si přisvojují, a je jim to i podsouváno, že právě na jejich životech záleží úplně nejvíc.
        Lidé potřebují symboly, většina takové, které je spojují ve skupinu.
        Náboženskou, národní, etnickou.
        Tyto symboly se jim ale nesmí vnucovat.
        Já jsem bytostný demokrat, ale tento symbol se mi nyní vnucuje, a jakkoliv demokratem zůstávám, už se zásadně nehlásím k „demokratické opozici“, pojem se politicky vyprázdnil.
        Stejně tak prázdný pojem je, že na černých životech záleží.
        Komu?
        První zavražděný policajt byl černoch, rozumíš, takže…
        Symbolem „demokratické opozice“ či „demokratické strany v USA“ nebo snad evropské či americké levice není v žádném případě levicové, demokratické, nebo nějak slušné a vznešené chování.
        Aby šli nějak příkladem (Gándí), ale arogance, přezíravost, křivost, osočování, překrucování a celkově- pokud tito výtečníci nejsou horší, jsou minimálně stejní jak ti, proti kterým se vymezují.
        Proto nemohou žádnou významnou část občanů zaujmout, natož aby dokázali zvítězit.

        1. „Proč by mělo záležet na černých životech nějak víc, jak na životech jiných?“

          To netuším.
          A proč by to mělo být naopak?

        2. Ono to je naopak?
          To je smyšlený symbol, ne realita.
          Kromě toho alespoň mně do toho, co dělají v USA nic není, úplně stejně, jako mi nic není do toho, co se děje v Ugandě.
          Jenom by si USA mohly nechat ty svoje věčné oduševnělé rady!

        3. „Ono to je naopak?“

          No ve státech jo.
          A ty děláš co proto, aby to tak bylo i u nás.
          Jak to mají v Ugandě s rasismem je opravdu aktuální téma:-)

        4. Tak jo.
          Proč myslíš, že v USA je to „naopak“, a proč myslíš, že rasismus v Ugandě je nějak méně závažný jak rasismus kdekoliv jinde?

      2. Tím ale určitě nechci zpochybňovat, že to vynikající esej je.
        Představte si ale něco takového, ve smyslu pozoruhodné přesnosti , v samizdatu v 80.letech.
        Už by to spousta lidí klepala do Underwoodek.
        Teď po tom ani pes neštěkne

        1. Dneska si každý může říkat a psát co chce a nikdo to nevnímá. Pro potlačování disentních názorů velice výhodná situace.

  3. Dneska si každý může říkat a psát co chce a nikdo to nevnímá. Pro potlačování disentních názorů velice výhodná situace.

    Ano, i ne. Co do důsledků ano, ale příčina je podle mě jinde. Ne, že nikdo nevnímá, ale že na slovech nezáleží, protože je jejich jednak všude plno a jednak všechny váží stejně. Je to cena za demokratizaci, situace, kterou nejefektivněji umí využít bytostní antidemokraté. Proto také dnes nemusí nikdo umlčovat disidenty násilím a proto se současný režim jeví humánnější, i když s humanismem to nemá nic společného, je to jen vedlejší efekt mocenské technologie.

    1. Disidenti dneska ale jsou umlčováni násilím.
      V Německu je to celkem běžné, a u nás se také vyhrožuje třeba majiteli hospody, kde má hovořit třeba pan Hampl.

Váš příspěvek do svévolně moderované diskuse

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s