Jedním z nejvíce neslýchaných případů této praxe ochrany válečných zločinců vyšel najevo v roce 2005 s odtajněním dokumentů British Home Office (ministerstva vnitra), které ukázaly, že britská vláda ochránila minimálně 8000 členů divize zbraní-SS Halič (Galicie) před spravedlností, která je by čekala v Sovětském svazu. (…) Britská vláda v rozporu s dohodami, které učinila na Jaltě, odmítla repatriovat divizi Halič do Sovětského svazu a místo toho ji odeslala do jiného zajateckého tábora v Bellaria-Igea Marina v severní Itálii. Zde pak trojice význačných ukrajinských fašistů – Mykola Lebeď, otec Ivan Hryjok a biskup Ivan Bučko přesvědčili Vatikán, aby ve prospěch vojáků zakročil, když je biskup Bučko představil jako „dobré katolíky a zuřivé antikomunisty“. (…) Jedním z klíčových britských zastánců tohoto rozhodnutí byl major Denis Hills. Major Hills byl ochotný vojáky ochránit, a ačkoliv říkal, že „ví, co jsou SS zač“, prohlásil také, že „armáda se o válečné zločiny nezajímá“. Podle údajů v knize MI6: Inside the Convert World of Her Majesty´s Secret Service britského akademika Stephena Dorilla se major Hills sám označoval za fašistu a skalního antikomunistu, který se rozhodl za každou cenu zajistit, že divize Halič bude přemístěna do Británie. (…) Dokumenty British Home Office odtajněné v roce 2005 detailně ukázaly, kam až byli britští vládní úředníci ochotni zajít, aby členům divize Halič zajistili občanství a zaměstnání. (…) Dokumenty Home Office také ukazují, že se o původu lidí z divize Halič všeobecně vědělo. Bylo velmi dobře známo, že si tito lidé počínali za války „špatně a je pravděpodobné, že by došlo k problémům, pokud by byli zaměstnáni na pracovišti s Poláky“. (…) Zajímavou složkou těchto dokumentů a zejména vyjednávání kanadského poslance Pančuka byly snahy vzbudit sympatie k mužům divize Halič s odkazem na to, že bojovali proti Rusům a komunistům a nikoliv proti „západním spojencům“. (…) Britští historici Andrew Thompson a David Cesarani ve svém výzkumu ukázali, že „do Británie přijeli váleční zločinci celého spektra národností“, kteří se pod záminkou poválečných programů usazování a doplňování pracovních sil snažili vyhnout repatriaci na sovětské území.
(zdroj: Když se brání spravedlnosti: Jak britská vláda ochránila 8000 vojáků zbraní SS z divize Halič)
Zdůrazněné pasáže jsou klíčové pro pochopení proč takové ohledy k SS-manům a představují zároveň spojující linii k dnešku a současný postojům a politikám Západu.
Tribun 
Komentáře povoleny (sranda muší bejt).
To není ani tak sranda jako zákonitost: Forma vlády buržoazie, která se nebojí, je liberální demokracie. Forma vlády buržoazie, která se bojí, je fašismus.
Než sem nakluše pan Pelikán a Ota se svými selektivními soudy…
Jak je v článku zmíněn onen britský major, který se „nezajímá o válečné zločiny“, tak mi to připomnělo jednu věc. Myslíte si také, že silové složky jsou už z podstaty téměř ze 100% složeny z pravičáků všeho druhu? Takové to „muset uposlechnout rozkaz za každou cenu“, vzhlížení k autoritám, odpor k intelektualismu coby „planému žvanění“ – to musí být úplná živná půda…
Jinak je to samozřejmě historické chucpe, které se však namísto objektivního zhodnocení stane zhmotněnou ideologií. Vždyť Západ přeci nic špatného nikdy nedělal a pokud, tak jen proto, aby zabránil šíření největšího zla dějin-komunismu. Budete-li si tuto mantru opakovat před každým usnutím, máte šanci stát se solidním režimním historikem novodobých dějin.
Pravda je ta, že máslo na hlavě mají všichni, jen u jedné strany se ta hrudka musí neustále kupit a tvarovat, aby držela, zatímco u druhé se hovoří o kreativním módním doplňku.
Na tom se přeci nedá stavět konstruktivní debata. Jestli někdo přijde s argumentem „ale komunisti“, tak se není o čem dál bavit. Zaráží mě proto třeba již zmiňovaný pan Ota, který, byl-li by skutečným liberálem, dávno by odhodil staré křivdy a pohlédl budoucnosti v tvář bez věčného odkazování se na dobu, která tu byla před více než čtvrt stoletím. Kdo toto činí, činí tak najmě proto, že nemá, jak jinak by omluvil nespravedlnost a neudržitelnost současného modelu. „Protože komunisti“ už je značně obehraná deska. Kapitalisté jsou zde již 30 let, ovládají svět, dá se říci bez jakékoliv relevantní opozice, tak chci vidět ten slibovaný ráj na zemi. Nebo alespoň trochu pokory, když se dílo nedaří…
Líbezný příklad, kterak ideologie počínající studené války překryje každé svinstvo (holt naši zkurvysyni). Na druhé straně buďme upřímní – kdyby si ten výkvět vojenských ctností (Meine Ehre ist die Treue) převzali Sověti, jak by se slušelo, měli by dnes Ukrajinci 8000 národních mučedníků navíc.
Mě by spíš zajímalo, proč jsou podobné texty samy selektivní. Podle anglické wiki za příšníky té divize SS, aby nebyly vydáni do SSSR, orodoval nejenom Vatikán, ale i polský generál Anders (velitel polského sboru v Itálii; velel té oblasti, kde Ukrajinci skončili v zajetí) s tím, že až do roku 1939 byli poskými státními občany. Na druhou stranu Britové bez okolků vydali ruské kozáky, kteří v nemalém počtu bojovali ve wehrmachtu (viděl jsem už nejmíň dva ruské dokumenty, ve kterém se zdůrazňuje britská brutalita a celý případ se dává do kontextu tragického osudu ruského kozáctva).
Jinak to dělítko Západ – Východ ve vztahu k fašismu přece už dávno neplatí. V Rusku má třeba dneska pomník i ataman Krasnov, který jako bytostný antikomunista bojoval na straně Hitlera proti bolševikům, a pro kremelskou administrativu je to úplně stejně horký brambor jako Leninovo mausoleum na Rudém náměstí, o kterém se už hodně let diskutuje, zda by se přece jenom nemělo odstranit. Antikomunismus máte dneska i v Rusku a samozřejmě i tam relativizuje věci, které se dřív považovaly za válečné zločiny nebo i vlastizradu. Zajímavá v tomhle ohledu byla první fáze občanské války na Ukrajině, do které se aktivně zapojovali nejenom Banderovi pohrobci, ale na druhé straně i nemálo ruských fašistů. No a zatímco o těch prvních se díky alternativním webům dobře vědělo, no tak o těch druhých se naopak cudně mlčelo, protože v opačném případě by v tom konfliktu nešlo tak jednoduše mávat praporem antifašmu. Pokud si někdo pamatuje vlajky a symboly ruských dobrovolníků z té poslední ukrajinské války (Barkašovci, černosotněnci ap.), tak některé z nich najde i v upoutávce na tenhle film , který ale primárně sleduje ruskou problematiku: https://www.youtube.com/watch?v=bD3NTee4Ymg
Hlásí mi to, že video není dostupné.
K tomu, co píšete: Je záslužné nabourávat jednostranné vidění, ale efekt se v tomhle případě bohužel bude limitně blížit nule.
Zkusil jsem to a mě to video běží, asi jste v tom zůstala sama.
Chtělo to jiný prohlížeč, už mi to běží.
Linkoval jsem český zdroj (celý ten Baranovův film ale stojí za zkouknutí), takže buď vám to video blokuje prohlížeč, anebo české bezpečnostní složky už asi fakt začaly filtrovat internet. Limity tuzemské informační války mě nijak zvlášť nezajímají. U nás bohužel platí jednoduchá pravda, že zatímco liberální média jaksi zapomněla informovat o tom, jak ukrajinští náckové rychle ovládli Majdan (a tak nějak vůbec o předchozím vývoji na Ukrajině), no tak jejich alternativa trpěla jasným informačním deficitem v okamžiku, kdy se za iniciativní pomoci tzv. ruských marginálů začala neodvratně rozjíždět občanská válka na Ukrajině. A liberální média jim v tom zdatně asistovala, protože každý Rus, který se tehdy objevil na Ukrajině, byl rázem označován nálepkou: „Kreml“. Do dneška si třeba pamatuji, jak tzv. experti v ČT komentovali hodně spektakulární obsazení nějaké budovy ve Slavjansku jako akci ruského specnazu (halt tam v rámci profesionality nechali pobíhat televizní štáb a partu civilů), a přitom šlo akci lidí, kteří nosili emblémy vlčí sotně těrských kozáků. Jejich nejviditelnějším příslušníkem byl nějaký Babaj, který byl přitom pozoruhodný i tím, že neměl problém ukazovat západním reportérům svůj ruský pas.
Krym je trochu jiná kategorie, ale pokud jde o válku na východní Ukrajině, tak sám Kreml se ocitl pod silným propagandistickým tlakem tzv. ruských marginálů. Ale kdo by se o to v ČR vůbec zajímal, když přece černobílé vidění toho konfliktu stejně jako v případě Majdanu hrálo do karet všem oblbovadlům bez rozdílu toho, jestli patří k alternativě, anebo k mainstreamu. To by mě opravdu i zpětně zajímalo, jestli se našlo aspoň jedno trochu známější české sdělovadlo, které si všimlo, že v jisté fázi ukrajinského konfliktu, který měl ještě šanci na diplomatické urovnání (stejně jako kdysi měla podobnou šanci i válka v Sýrii; BTW: Jak se dneska v USA hodnotí Obamova politika v Sýrii na té pověstné geopolitické šachovnici: síla velmoci x její slabost?) vypustil Kreml na ruskou internetovou síť kvůli prudkému nárůstu vlivu jistých tamních politických skupin třeba tohle video: https://www.youtube.com/watch?v=9bcRLvIWyJg
Jinak v pohodě, protože mě spíš v podobných případech zajímají ty jednoduché pravdy, které se dají vyprávět, něž nějaká fakticita, která se dá striktně poměřovat akademickými hledisky. Vycházím totiž z předpokladu, že každý má právo vybrat si svoji realitu, ať už jde o přítomnost, anebo o minulost. No a pokud se snad s tou pověstnou většinou, která to vidí tak či onak, rozcházím, tak to bude asi tím, že každý halt máme nějakou vlastní hierachii toho, co považujeme za obecné dobro, anebo naopak za opravdové nebezpečí.
Pokud si ale bude každý volit vlastní realitu, jak budeme jako společnost fungovat, když nebudeme nic sdílet? Není snad sdílená realita základem sociality?
Není, pokud chcete vytvářet svobodnou společnost. Jestliže lidem něco zatajujete nebo jim dokonce mediálně převracíte realitu (jedno zda mainstreamově nebo „alternativně“), tak jim zkrátka aktivně bráníte v tom, aby si sami mohli promýšlet svoji budocnoust. Ještě hrubší znásilnění jejich osobnosti pak spočívá v tom, že jim jejich materiální podmínky zkrouhnete až na samotnou mez fyzické existence. V tom případě totiž jejich bytí devalvujete na pouhé přežití, což už tuplem nemá co dělat s vytvářením nějaké skutečné „society“; pokud teda vyjdeme z toho, že by jejím základem neměla být třeba nějaká archaická vlčí smečka nebo mraveniště, ale naopak původní lidská přirozenost.
Dneska je to na mě nějaké složité. Tak nějak mám pořád problém přijmout, že bychom spolu mohli žít a spolupracovat, aniž bychom se shodli alespoň na tom kde jsme a co tam děláme.
Neomluvejte se. Vždycky, když napadne sníh, tak taky nezvládnám, protože veškerou invenci vkládám do toho, abych nakrmil svoje kapouny. Důraz bych kladl na to vaše „co jsme“, protože jestli že tím míníte svoje lidství, tak to určitě není něco, o co by vás někdo nedokázal programově připravit. Pokud chcete svobodnou společnost, no tak musíte v první řadě její podmínky nastavovat tak, aby mohlo existovat svobodné myšlení; což samozřejmě není jenom o nějakém výběru z rejstříku předkládaných názorů, ale především o tom, aby se lidi sami fyzicky cítili tak svobodně, že si mohou dovolit přepych svobodného myšlení. Je totiž vcelku prokazatelným faktem, že v situacích, kdy se do popředí dostává samotná materiální excistence nebo jenom strach o ni, se rázem mezi těmi zbytečnostmi, bez kterých se dá obejít, rázem dostává vlastní nezávislé myšlení.
V tom s vámi souhlasím, jen mi trochu uniká souvislost s tou vlastní realitou pro každého. Myslíte snad toto, když hovoříte o svobodě? Potom mne to vede k radikálnímu závěru, že svoboda ohrožuje lidskost. To by chtělo ještě promyslet.
Žijeme ve světě, který sice považujeme za reálný, ale jeho obraz je z naprosté většiny zprostředkovaný – rodiče, škola, média. Ať si to připouštíte nebo ne, tak si z té ohromné masy informací a názorů vybíráte jednotlivé střípky a z nich pak sestavujete svůj obraz světa. Je to tak především svět ve vašich myšlenkách; v tomhle ohledu si svoji realitu vybíráte, resp. řečeno ještě jednodušeji: konstruujete. Jde přitom o ndividuální proces, kdy jednoho oslovuje tohle, jiného zase tamto. To samozřejmě nevylučuje hodnotové nebo „psychologické“ rámce, které se sdílejí. Nevím, proč by zrovna tento přirozený mechanismus měl ohrožovat lidskost, když lidem ponecháte možnost, aby si sami svobodně „konstruovali“ realitu. Stejně tak jako lidé žijí ve společnosti, tak se v jejich myslích odráží nejenom to, jaká společnost je, ale i to, jaká by mohla nebo měla být.
Ach tak, už vám rozumím.
Není, sdílené může být auto nebo chata. Ne myšlenky, ty má každý své. Jo, dá se s nějakou souhlasit a i sdílet, ale obvykle každý na nějaký obecně platný názor má svůj vlastní připodotek, takže holt už se konečně smiřte s tím, že de facto 10mil lidí má 10mil. svých vlastních názorů. Sealův vstup je brilantní analýzou ideologické platformy, která už nemá ani žádné vlastní terminologický terminus technicus, protože neobsahuje NIC jen jednu myšlenku resp. zlostnou emoci – antizápadnictví a antiliberalismus. To není ani komunismus ani fašismus, ani onen vlastní průnik obou zmíněných, jak nazval skutečnou skutkovou podstatu praktik východoevropského komunismu pod ruskou kuratelou Jürgen Habermas „Rudý fašismus“, ale je to jen tupá zloba na ideového a morálního vítěze studené války. Že byl hlavně ekonomickým vítězem, není třeba zdůrazňovat.
Tohle je ovšem velmi křečovitá snaha naroubovat kapitalismus, resp. principy vlastnictví na myšlenky. Chcete snad tvrdit, že pokud si já budu myslet, že Antonín Dvořák je vynikající skladatel a vy si budete myslet, že Antonín Dvořák je vynikající skladatel, tak spolu nemáme nic společného, nic nesdílíme a nemáme se o čem bavit? Pokud lze něco skutečně sdílet bez vylučování, tak jsou to právě myšlenky. Na rozdíl od takového auto, kterým můžu buď já jet do Brna, nebo vy do Karlových Varů, ale nikdy ne zároveň. Na rozdíl od myšlenky na cestu, kterou můžeme sdílet zároveň. Vlastně dokonce musíme, protože jinak bychom se o té cestě spolu vůbec nemohli bavit.
No, snad není pochyb o tom, že Rusko používá doněcké „marginály“ jako nátlakového prostředku na Kyjev. Už přece po tom prvním maléru ukrajinských vojáků okolo Ilovajska a leckde jinde pronesl frustrovaný Porošenko jasnozřivou větu: Oni nás nenechají vyhrát. Čili i v Kyjevě dobře vědí, o co jde. Jen zatím nevědí, jak se podle toho politicky zařídit, resp. pořád doufají, že najdou „třetí“ cestu.
Nevím jak Rusko, XY, ale Kreml mývá s ruskými marginály docela problém (prosím nezaměňovat s těmi „doněckými“, byť ideologicky jsou to taky Velkorusové) : Sice se nedokážou prosadit v dumě, ale v krizových situacích umí rychle vyvinout tlak na ruské veřejné mínění. Ono pak totiž vždycky chvilku trvá, než se ta propaganda něčím přebije, anebo si ty největší rebelově nějak koupí. To, že Putin zradil Donbas, přece jeden čas docela hodně rezonovalo „runetem“, i když samozřejmě v dnešním postmateriálním světě nelze hypoteticky na 100% vyloučit ani možnost, že kyjevským zpravodajským službám se v tomto případě podařilo nabourat ruský internet. Dělám si samozřejmě legraci, protože i toho frustrovaného Porošenka si pamatuji jako někoho, do koho Putin zpočátku vkládal naděje, že by jeho volba mohla být cestou z tzv. ukrajinské krize. No, ani s patronací EU se tak diplomaticky nestalo, i když Putin iniciativně nechal odstavit před vlastním vojenským angažmá nejenom známého Girkina-Strelkova, ale i další Rusy z vedení těch povstaleckých republik. Zkrátka, nějaké šance na diplomatické urovnání ukrajinského konfliktu tu už byly, ale ve vztahu EU-Rusko, se to jaksi nezadařilo. No tak uvidíme, jak si v téhle věci nyní poradí ty kdysi Spokojené státy. Trump to kvůli republikanům nebude moci jen tak přejít a Porošenko, ať už ve svých vnitropolických chvilkách prohlašoval cokoli, to moc dobře ví. Nakonec, všechny ty dnešní klíčové persóny patří do kategorie oligarchů, takže z ryze pragmatického pohledu by v tom fakt musel být nějaký pořádný čert, aby se nakonec na tom novém vykolíkování svých zájmů nějak rozumě nedohodli.
Mě to připadá jako když byl Hašek velitelem města Bugulmy.
No, tak jsem tu ukázku shlédl a s jistým ulehčením mohu konstatovat, že to asi v Rusku není zrovna moc populární uskupení; to pan Vandas mívá daleko větší sukces, když tu uspořádá nějaký ten sraz či pochod. Ty materiály jsou ovšem z roku 2013, kdy na ty marše a shromáždění hrála policie téměř přesilovku, od té doby se mohlo ledasco změnit, míním zejména množství společenské frustrace, která téhle ZATÍM naštěstí komické směsi tradičního ruského mesianismu a pravoslaví, zavařenému s rasismem a mocenskými ambicemi mladých divočáků, horujících pro fýrerprincip, může nahnat daleko více stoupenců. Ti Hitlerovi kozáci, vydaní Brity Stalinovi, byli nejspíše stejné duchovní ražby a pokud vím, Stalin se s nimi nijak nepáral. Vizuálně vzato jsou ty marše ruských fašistů proti velkorysým faklmaršům banderovců a pravosektorníků docela ubohoučké a pokud vím, jsou zcela mimo ruský parlament, což se zrovna o jejich ukrajinských protějšcích říci nedá.
V tom se ukazuje jistá prozíravost autoritativního ruského režimu – nepouští tahle uskupení ani náznakem k moci. Dokonale stačí liberálové pana Žirinovského.
Jistě, XY, ale ruské marše už tak nějak patří k současnému Rusku, takže od toho roku 2013 proběhly už další tři. Samozřejmě, že marginálové včetně pana Vadase vám mohou být k smíchu, pokud nevezmete v potaz, že i válku v Jugoslávii iniciativně zahájili de facto původně fotbaloví chuligáni. To je bohužel takové divné memento dnešní moderní doby: I když si rozumná většina bude myslet cokoli, tak stačí partička radikálů k tomu,. aby rozkřesala skutečný konflikt, a vy se rázem ocitnete v roli toho, který bez ohledu na svůj původní sukces si najednou bude muset vybírat bojující strany. Vzhledem k tomu, že jsem byl v Rusku naposledy před deseti lety, tak samozřejmě nejsem schopen určit, co všechno zveličil internet, a co naopak patří do té skutečně prožívané ruské reality. Každopádně jsem zaregistroval, že i Putin v závěru loňského roku jaksi volal po tom, aby se raději hodně ubralo z těch ruských historických reminiscencí, protože to už docela koliduje s reálnými mocenskými zájmy.
To je určitě zase nějaký Putinův komplot s cílem ukázat Putina jako ještě dobrého partnera pro západ. Nevěděla by paní Romancová, nebo pan Mitrofanov?
Seale, abychom si nekomplikovali život, měl byste vědět, že z dosti osobních důvodů naprosto nesnáším nacistický rasismus a dá mi dost práce, abych nereagoval na jeho projevy přehnaně. Zjevení vandasovců byl pro mne velice nepříjemný šok, který mne probral z iluzí o českém prostředí – naštěstí zůstávají na okraji zájmu a po fýrerovi Vandasovi se poslední dobou slehla zem. Možná mu část příznivců vybrabčili Konvička s Okamurou, ale tahleta ponorná řeka se zase po čase ve „vhodnou“ chvíli objeví na povrchu. O tom, co dokáže napáchat partička radikálů, se nemusíme navzájem nijak přesvědčovat – připočteme-li k nim ještě jejich umanutě liberální obhájce jako je zde občas komentující pan Pecina, se mi zdají krajně nebezpeční a příslušný druh perverzního liberálně právního uvažování mi vyvolává skutečnou nauseu.
Rusko jsem navštívil ještě za Gorbačova a byla to zkušenost k nezaplacení, bylo jedinou zemí, odkud jsem s nedočkavostí spěchal do „ráje“ totalitní ČSSR. Ta společnost je v masovém měřítku brutálně bezohledná a sobecká (jakkoli je tam taky spousta kultivovaných a nesmírně inteligentních lidí) a povaha lidu pro mne bezezbytku vysvětluje nutnou povahu tamních vlád.
Neslehla se ta zem už i po Okamurovi a Konvičkovi? Snad nikde nedřímají jako Blaničtí rytíři.
XY, tomu rozumím. Pokud jde o mě, tak mám spíš problém s tou tradiční definicí, která označuje fašismus za nejreakčenější formu diktatury finančního kapitálu, a smnutně koukám vždycky, když dneska někde zahlédnu termín „korporátní fašismus“. Samozřejmě nikoli proto, že bych chtěl bránit banky nebo nadnárodníkorporace, ale protože si myslím, že i špatná definice může napomoci tomu, abychom si znovu prožili už jednou prožitou minulost. Zatímco Vandas zůstal na periférii, tak Okamura v parlamentu asi dál bude, a co hůř: Ta jejich šílená, nenávistná rétorika se už de facto stala politickou normou. U krajních pravičáků to tak nějak historicky ještě dokážu pochopit, ale když to naopak vidím u ČSSD nebo KSČM, tak mi to naopak dvojnásobně připadá jako historická zvrácenost.
V podstatě s vámi souhlasím, Seale, s tou drobnou výhradou, že mně budou pánové jako Konvička či Okamura v parlamentu vždy přebývat, jako mi přebývá župan Kotleba v Banskej Bystrici. No, každý máme nějaké ty idiosynkrazie. A myslím, že oba také asi tušíme, proč levicové partaje přebírají tu xenofobní rétoriku – obávají se, aby jim ti výše jmenovaní nevyluxovali volební elektorát, jako to kdysi udělal Zeman sládkovcům řka, že republikáni jsou vlastně jen zdivočelí sociální demokraté. A co si budeme povídat, lidu v ČR se začíná zase trochu lépe ekonomicky dýchat, klesá nezaměstnanost, tudíž nejvyšší čas, aby to vzala do ruky pravice a postarala se, aby se ty prostředky dostaly zase zpátky do těch odpovědných rukou soukromníků. To je takový český volební paradox – jakmile se socanům podaří aspoň částečně splnit volební sliby a srazit nezaměstnanost, začnou voliči experimentovat s nějakými nákupními síťkami, daňovými kolečky, superhrubou mzdou, atd., atd., zřejmě ve slabomyslné naději, že mají-li se relativně slušně, budou se se „zodpovědnými hospodáři“ pravice mít ještě lépe. Konce bývají monotónně tytéž – hospodářský průser par excellence, který zase pomůže socanům do sedla.
No jo…
Západ měl pro tyhle věci vždycky slabost, protože z něj vzešly.
Kdo by se pak divil, že se vysrali na ČSR, která zřejmě byla jediná, kdo to v tehdejší Evropě myslel s demokracií vážně.
Hitlera nevítali zdaleka jen Rakušané a Sudeťáci, že jo…
Láska k fašismu se na západě projevuje i láskou k islámskému fundametalismu, který právě západ probudil a zaplatil, a stále i platí.
Pomocí islamistů hodlá západ cosi velkého udělat, podle mě nějakým způsobem zničit demokracii pomocí islámu a jeho vyznavačů a to legální cestou.
Úplně nejlepší na tom je, že příznivci jednoho „fašistického“ zla, tedy islámu a jeho nositelů, zhusta nenávidí příznivce jiného zla, tedy německého národního socialismu, který se na západě dle bolševického vzoru nazývá poněkud nepřesně fašismem.
Zatímco příznivci totalitního a islamismu jsou dobře viditelní, svým rasismem a především svou nenávistí k oponentům, kterými- opět dle dobrého bolševickéhého vzoru- jsou všichni, kdo nejsou s nimi, skupina příznivců německého národního socialismu, kteří jsou pojmenováni jako fašisté, už tak jasná není.
Už proto, že jsou jimi všichni, „kdo nejdou s námi“, jak jsem uvedl.
Islamismus není fašismus, stejně jako není fašismus katolicismus, byť i ten je hnusný až to bolí. Fašismus je v zásadě demokratické republikánské hnutí, na náboženský fanatismus se dost dobře roubovat nedá.
Souhlas s XY, že „ideologie počínající studené války překryje každé svinstvo“. Do kontextu bych proto zařadil také poválečnou, v podstatě, amnestii Japonska a jejich válečných zločinců. Snad ještě horších než byli evropští fašisté. Tam si to Američané zařídili a pohlídali. A nebylo to kvůli špatnému svědomí za dvě atomovky. To jen tak na okraj, k připomenutí kontextu doby, která však byla základem celého poválečného světového uspořádání. Vůbec tím samozřejmě nechci zlehčovat to, jakou pakáž si na Albion po válce přitáhli (navíc s plnou hubou keců o demokracii, rudém teroru na Východě apod.). Pokrytectví zkrátka není výsadou jen dnešních politiků.
Válka je válka.
Války v minulém století byly sice zběsilé, ale zdaleka ne tak kruté, jako ve stoletích předcházejících.
Teď jsem samozřejmě pobouřil spoustu lidí, respektive pobouřím je, až si to přečtou. Ale trvám na svém tvrzení.
Války byly vždy o zabíjení. A vždy je odnášeli nejvíce ti nejslabší. Neozbrojení vesničané, jejich ženy a děti… Vyhlazování protivníkových lidí bylo vždy obvyklé, ba přímo standardní. Teprve nová doba přinesla změnu. Noviny a novináři a fotografové a kameramani a zdravotní sestřičky…
Ta podstatná změna je v tom, že se začalo válčit průmyslovým způsobem, čili možnosti krutosti se zmnohonásobily.