GeoN: K Paroubkově skvostu (1)

Ediční poznámka: Následující text je obsáhlá GeoNova reakce na slova Jiřího Paroubka z článku Spravedlivá společnost hodnot a příležitostí pro všechny na Lávce, která byla původně uvedena jako komentář tamtéž. Protože má však Lávka nějaké technické potíže a komentáře se zobrazují jen částečně, a ještě ne všechny, přetiskuji po dohodě s GeoNem jeho text zde u sebe. Tribun

* * *

Zkopíruji své poznámky na Lávce k výtvoru pana Paroubka, který visí ZDE > a který je původem ZDE >  … neb jsem asi neÅ¡Å¥astným administrátorům zboural cosi-někde … server mou další poznámku vyplivl se serverovou chybou a pak se to už nezmátořilo. Nevím jestli za to můžu, ale přesto se omlouvám. Tedy to přestínuji, neb bych to chtěl dopsat, když už jsem to nakousl.

Reagoval jsem na LV-ho poznámku:

Jen mi vrtá hlavou, proč se sociální demokracie vyhýbá jako čert kříži slovnímu spojení sociální spravedlnost? Prosím levicové vysvětlení.

… a to tímto:

K VaÅ¡emu prvnímu, LV …

… rád bych, fakt bych se třeba i rád do toho v zásadě zcela a bezezbytku ne-"levicového" absurdního elaborátu pana Paroubka (… a kolektivu :) pustil … a to nejenom vzhledem k absenci výrazu "sociální spravedlnost", jak upozorňujete … nýbrž hlavně a především vzhledem k tomu, jak pan Paroubek docela "bez bázně a hany" používá docela základní "neo-kons-libs" manipulativní figury, jako je absurdní protistoj:

… "úspěšní/neúspěšní" …

… či z jakéhokoliv a jakkoliv "levicového pohledu" docela nesmyslný pseudo-"pojem":

… "prosperita" …

… v tomto doporučím se vrátit již k Marxovým analýzám vztahu sociálního postavení a situace "dělníka" vzhledem k fázím hospodářského cyklu, na kterých ani před politicko-mocensky korigované období v letech 1945 až řekněme 2001 – tedy do okamžiku, kdy vypukl relativně dlouho připravovaný a testovaný "neo-kons-libs" globální útok ústící do současné systémově založné krize-recese – nic nemohou změnit, a to i když se od časů Marxových zásadně měnila struktura takzvaného "celkového dělníka", tedy struktura práce, kterou kapitál ke své reprodukci a "zhodnocení" užívá.

Kdepak LV …

… tento "text", či snad hodně přitažené za vlasy řečeno "programová skica", není ANI NÁHODOU(!) jakkoliv "levicovým", protože jde vlastně jenom a jen poněkud "odliÅ¡ně" (… pseudo-"přepólovaně") "nastavený" tentýž "stroj vidění světa", kterým se nás pokouÅ¡ejí krmit Bimbové&Co. Vskutku: … jde o absurdně "populistický" (… tedy pro zaměstnanecký "lid" … "parametrizovaný") "inverzní" … "neo-liberalismus" = pan Paroubek dělá propagandu svým vlastním protivníkům a bezezbytku "seamless" vychází vstříc jejich kulturně-ideologickému diktátu … tak je pak Paroubek a jeho "tým" blbej. No … to je otázka, jestli je opravdu blbej, že ano? – můžete si vybrat LV … buď je to blbej "levičák" (… byÅ¥ jen naprosto krotký "poválečný" sociální demokrat), anebo vcelku chytrý "kolaborant" se systémem, neb "běžný občan" tento text za "levicový" asi bude mít (… tak z 90% určitě) a naÅ¡i "neo-něco-konzer-liberálové" mu to samozřejmě s radostí odsouhlasí. Kloním se k druhé variantě, a to z čistě "empirických" důvodů a výkazů, neb "tým" pana Paroubka z "representativní" části znám i "osobně", z čehož pomyÅ¡lení je mi hned hůře po vÅ¡ech myslitelných stránkách … včetně krevního tlaku, srdečního tepu, plynatosti mých střev a citlivosti v krajině břiÅ¡ní těsně pod solar plexem.

***

No, pustil bych se do toho … už jsem to dneska brzo ráno, když už jsem měl jiného dost, chtěl pro kus "odpočinku" udělat, ale smůla … protože tu už zase "diskutuje" pan Bimbo, a kde je pan Bimbo, tak tam nejsem já :) … takže pokud byste chtěl se mnou o čemkoliv mluvit, tak musíte někam, kde se tento pán nevyskytuje. Z mého hlediska, opakuji, pan Bimbo zcela invalidizuje … a to bez ohledu na cokoliv a kohokoliv dalšího. Tož se Vám i hostitelské redakci omlouvám, ale zjevně se nedá nic dÄ
›lat.

---

A pak jsem pokračoval dalším:

No, a když se tedy "odvážíme" … :)

… o onomu protistoji "úspěšní/neúspěšní", tak si pro začátek můžeme vyrobit takový prostinký a jednoduchÃ
½ "přehled" .. "politického spektra" v této souvislosti tak, jak se nám formulovalo po vzniku moderní "levice" v konkrétním projektu I.internacionály, avÅ¡ak bylo dále reprodukováno i po jeho rozpadu na sociálně-demokratickou, komunistickou a zhruba anarchistickou větev s tím, že později vznikla i větev trockistická, znatelně určená svým vztahem k ruským revolucím a jejich rezultátům. Tedy prosté "schémátko" v protistojích, a tedy i "řečnických figurách":

(a) "vykořisťovatelé / vykořisťovaní"
(b) "bohatí             /             chudí"
(c) "úspěšní            /      neúspěšní"

… hezké, že ano? :) … pěkně to "lícuje" k sobě a v tomto "lícování" docela Å¡ikovně popisuje celek moderního "politického spektra" s tím, že "dle něj" lze docela snadno určit, zda mluvčí jest v jeho kontextu (… jistě! :) "levičákem" či nikoliv, a tedy zda je "něčím jiným", tedy "pravičákem" či "někým", kdo trpí nějakou-jakoukoliv z možných zmateností a zblbělostí, kterých je nepřeberně, a které se motají "někde na středu" …

… protistoj-figura (a) je jednoznačně moderně "levicová", a to bez ohledu na konkrétní "doktrínu" a bez ohledu na vnitřní neslučitelnost takových-přísluÅ¡ných "doktrín". Figura (b) je význačně "středová", avÅ¡ak jistě tak, že se figuře (a) sémioticky nijak neprotiví, nedochází zde ve vektoru "od" figury (a) v zásadě k jakékoliv "disonanci", i když opačně toto platit nemusí a zpravidla neplatí, neb pro "přívržence středu" není zpravidla figura (a) přijatelnou tak, jak je figura (b) vcelku přijatelnou pro "přívržence levice" – vektor tedy rozhoduje. Figura (c) je pak zjevně :) beze zbytku a natvrdo "pravicová" a jakožto takové je v ostré "disonanci" s figurou (a) – jde o tutéž "disonanci", které jsme se nedávno dotkli v Tribunově blogu v souvislosti s havlovským "humanitárním bombardováním" či Tribunovým "Å¡Å¥ouchem" v podobě "humanitární genocidy" = "spojení": "úspěšní-vykořisÅ¥ovatelé" prostě "nejde dohromady" a v zásadě nemá jakoukoliv kulturně-ideologicky-reálnou využitelnost … jde o "sémiotický spor". OvÅ¡em není třeba se odvolávat na jakoukoliv "disonanci", že ano … protože nositelé a "přívrženci" figury (a) jednoduÅ¡e figuru (c) odmítnou … et vice versa ti, kteří "přiléhají" k figuře (c) v odmítnou figuru (a) … s to doslova "vÅ¡emi prostředky" s tím, že se titíž nositelé figury (c) nebudou nijak bránit "spojení": … "úspěšní-bohatí".

*

V čem jsou tedy tyto jednotlivé figury charakteristickými? V celku jasně a zřetelně:

… FIGURA (a)

… tedy figura explicitně "levicová", vyhroceně podtrhuje základní MECHANISMUS(!) funkce vlastnického systému, a tedy i kapitalismu, bez ohledu na cokoliv jiného … a dává najevo, že tento mechanismus nehodlá nijak zakrývat a "eufemizovat". Na první pohled bychom řekli, že tato figura obsahuje implicitní normativní "tón" – no, to pravdou je i není, protože tato sice na jedné straně relativně přesně oslovuje "empirický fakt" a fenoménový "zážitek", avÅ¡ak na straně druhé takový "empirický fakt" a "zážitek", který zcela jistě(!) jako "pravdivý" diskurzivně neuzná "celek společenství", jež je podřízeno vlastnickému systému (… tedy každé z "individuí" daného společenství), a to hned ze dvou velmi relevantních důvodů a příčin:

… prvně proto, že určitá, to jest jistě ta vlastnická, část společenství tento fenoménový (… a jistě i "tvrdě
" existenciální) "zážitek" jednoduÅ¡e bezprostředně (… "v první osobě") nemá, a tudíž pro tutéž část společenství toto stejně jednoduÅ¡e "empirickým faktem" není, zatímco druhá, jistě ne-vlastnická, část téhož společenství je tomuto "zážitku" (… a to opakuji: "v první osobě") v zásadě trvale (… celoživotně!) podrobena …

… a druze prot
o, že vlastnická část společenství zcela samozřejmě a reálně nemá zájem a potřebu takovou "pravdu" uznat za "obecně platnou" a stejně samozřejmě trvá na jejím "popření" s tím, že by "nejraději" preferovala to, aby toto oslovení a vyslovení bylo zcela potlačeno, zatímco ne-vlastnická část docela opačně k takovému chování nemá sebemenší "vnitřní" důvod, nýbrž samozřejmě vyslovení a diskurzivní "verifikaci" této figury kvituje, jistě pokud jí v tomto není tak či onak zabráněno … kupříkladu likvidací samotné možnosti takového diskurzu, v němž by se taková "verifikace" vůbec mohla odehrát a reprodukovat – to známe, že ano … cosi podobného zde "dělá" kupříkladu nám milý Bimbo&Co.

/// … NUTNÁ EXPLIKAČNÍ VSUVKA:

V tomto případě tedy nejde o nějaké normativní souzení z naší "individuální pozice" (… tedy nejde, jak se říká: … o "otázku vkusu" :), nýbrž jde o souzení význačně sociální, a tedy po výtce IDEOLOGICKÉ(!), to jest souzení vyrůstající z TŘÍDNÍCH(!) zájmů a potřeb, které vlastnický systém REÁLNĚ(!) produkuje a reprodukuje, přičemž se nám tato zřetelně odhaluje charakter v zásadě jakékoliv ideologické řeči a hovoru = jedna ze stran má vždy, ve východisku, zcela nitrosvětskou-situační-reálnou (… tedy jistě "otevřenou" a řekněme "relativní") "pravdu", avÅ¡ak druhá strana, a to zpravidla vÅ¡emi prostředky a bez přehánění "za každou cenu" – toto "zapírání" (… a jistě i "prosté" lhaní "až za hrob") pak samozřejmě a zpravidla, v reakci, deformuje i další hovorové chování OBOU(!) stran tak, že ta strana stojící na straně oné nitrosvětské "pravdy" začne určité abstraktní stránky této "pravdivosti" vulgo řečeno "nafukovat", "hypertrofovat" a tedy i stránky jiné rovněž potlačovat a zamlčovat, což nutně vede k (Bělohradského :) vyhrocené "polarizaci", jež zpravidla musí skončit rozpadem jakéhokoliv hovoru (… tedy zde hovoru ideologického) v "čistý" konflikt, který "pak" může být sanován jen a jen prostředky mimo-hovorovými …

… jistě, že i ideologický hovor lze "mediovat", ovÅ¡em to je možným jen a jen z nějaké "třetí" pozice, tedy z pozice, která je RELATIVNĚ(!!!), tedy určitě nijak "absolutně-božsky", ne-strannou … a to z pozice, která je takto relativně ne-stranně … tedy "jakožto"(!) takto relativně ne-stranné … založena REÁLNĚ(!), tedy tak, že dotyčný "mediátor" jest ve SVÝCH(!) zájmech a potřebách skutečně (… tedy aktuálně!) reálně indiferentní vzhledem k danému ideologickému sporu – v zásadě docela podobně, jako by v naší, dnes poněkud "ideální" :), představě měl být ne-stranným soudce posuzující a rozhodující spor dvou sousedů o hruÅ¡ku stojící a rodící na rozhraní jimi vlastněných pozemků – tuto funkci "mediátora" měl v evropské (… a nejenom evropské) civilizačně-kulturní (vlastnicko-metafyzické) konstrukci samozřejmě-vždy intelektuál jakožto ten, kdo stál (… a v zásadě stále stojí, i když dnes značně "nevědomě" a "nesebevědomě) "vně" ostrého třídního konfliktu mezi vlastníkem a ne-vlastníkem, byÅ¥ sám "dílem" a určitým způsobem do množiny "ne-vlastník" sám spadal a spadá, avÅ¡ak zásadné odliÅ¡ným způsobem, než jak toto postihuje nositele takzvané "fyzické" a oscilující práce, což je právě ono "uvolnění", které mu (… tedy intelektuálovi jako specifické třídě definované na odliÅ¡ném rozhraní, než je rozhraní vlastnického systému) roli a funkci "mediátora" umožňují a dovolují.

"Mediační" moc řekněme "klasického", tedy metafyzicky fundovaného intelektuála je takto, při správné funkci systému jakožto celku, OBROVSKÁ(!) … a právě jen tato moc je zdrojem moc toho, čemu říkáme "stát" – což nám nakonec velmi dobře ladí s metaforou "soudu", kterou jsem použil výše:

… moc státu nekoření v nijaké manipulaci s penězi či jakýmikoli jinými "statky" v "naturální" podobě, jak kolem úporně vykřikuje mistral, nýbrž právě a jen v této "mediační" úloze a funkci, jež je založena pokud možno co nejÅ¡irším kulturním diskurzem, ve kterém samotný intelektuál (… jako třída) zcela reálně tenduje k pozici středové figury (c) … podobně jako "zaručeně" nestranný "velectěný soud". OvÅ¡em aby tato "mediace" mohla fungovat, aby byly jednotlivé "sporné strany" vtaženy do diskurzu a aby se mu podřídily (… podobně jako se "podrobujeme soudu") a tedy se nechaly intelektuálem v diskurzu "zastupovat", tak tentýž intelektuál musí v tomtéž diskurzu produkovat a "nabízet" nejenom ona "středová stanoviska", nýbrž i stanoviska relativně mezní, ba dokonce i vzhledem ke "středu" … "extrémní" – jedině tak může být "mediace", a tedy "urovnání sporu" ve smyslu a jménem "Rozumu" (… či "Boha" a tak podobně) a tedy "Spravedlnosti", vždy-již aktuálně úspěšným tak, že ji obě sporné strany akceptují a podřídí se jí. Tedy opakuji: … to, co zde mele mistral je nesmysl – moc a vliv funkčního státu nekoření v nijakých penězích a daních, nýbrž v silném, tedy vlivném a akceptovaném, metafyzicko-kulturním diskurzu – bez něj je jakýkoliv stát docela bezmocným.

OvÅ¡em tím posledním, co je v této vsuvce třeba vzít na vědomí tu skutečnost a realitu, že dané spory "mediovat" nelze vždy(!), že spor se může vyhrotit natolik, že jakákoliv diskurzivní, tedy kulturní, "mediace" selhává – a i zde se ukazuje diskurzivně-kulturní moc intelektuála, protože ta sama-sebou není jen "urovnávající" (… a tedy "konstruktivní" :), nýbrž i "v jednom" destruktivní … už jenom tím a v tom, že docela postačí onu &q
uot;mediaci" přestat vykonávat … a systém se "sám-od-sebe"(!) začne nutně hroutit. Velmi "krystalickým" příkladem tohoto fenoménu je samozřejmě celá pět set let stará reformační "historka", která začala tím, že Katolická církev přestala plnit své "mediační" úlohy a funkce, čím tutéž úlohu a funkci přestaly plnit i stávající "světské" státní formy, které byly na Církvi legitimizačně závislými. Nám vÅ¡em jistě dobře známý Martin Luther jistě nebyl žádný "revolucionář" … NAOPAK(!) … byl to v zásadně "zarytý konzervativec" (… podobně jako náš Hus, od kterého se Luther učil :), který chtěl "mediační" funkci a úlohu Církve OBNOVIT(!) – to byl intendovaný účel jeho vystoupení. Ale chyba lávky … situace byla již tak "pokročilou", že "mediace" již nebyla možnou, a jeho vystoupení mělo zcela opačný výsledek. Intelektuál se tak, v
zhledem k situaci, může ze středových, a to třeba i silně "konzervativních", pozic, jež jsou mu z titulu jeho reálných rolí vlastní, velmi lehko ocitnout v "poloze" velmi "radikální", a to aniž bychom chtěl … a to jak "vlevo" tak "vpravo".

… KONEC VSUVKY… :) … ///

… FIGURA (b)

… tedy figura "středová" jest tedy vlastním způsobem "mediační" – bývá těžiÅ¡tní pozicí větÅ¡iny inteligence a rovněž větÅ¡iny maloburžoazie (… jistě v konkrétnosti kapitalismu), což onen "mediační" charakter poněkud komplikuje, protože maloburžoazie má přes svou "středovost" i tendence ke vÅ¡elikému kulturnímu extremismu. "Středovost" této figury se ukazuje především ve své "rezultativní faktičnosti" … tedy právě v tom, že "FAKTICKY"(!) existuje, reálně JEST(!) diference: "bohatí/chudí", avÅ¡ak na druhé straně tento "fakt" akceptuje jako opravdu "daný", a tedy v zásadě "neměnný", a tudíž v zásadě ODMÍTÁ(!) rekurovat k MECHANISMU VZNIKU(!) a tedy k příčině této diference, kterou protistoj-figura: "bohatí/chudí" oslovuje a vyslovuje.

Hleďme: již tato "středová" pozice se uchyluje k jistému druhu lži – totiž k zamlčování a ignoraci. Musí takto činit, a to jednoduÅ¡e z jedné strany proto, aby výše dotčená "mediace" byla možnou … a z druhé strany proto, že maloburžoazní "vědomí" je samo sebou takto značně "ambivalentní" v tom smyslu, že není schopno ono "bohatství" a "chudobu" jednoznačně normativně posoudit, což koření v samotné reálné "existenci" maloburžoazie vůbec, v níž je velmi často a pravidelně jak vykořisÅ¥ovaným tak vykořisÅ¥ovatelem, a to často na "přímé" … "empirické úrovni". Téhož maloburžoazní "vědomí" tak má "odpor" k oběma zřetelně a ostře formulovaným pozicím, což se pak v zásadě nesourodě (… téměř "kakofonicky" :) mísí, což nutně rezultuje v tu skutečnost, že náš "střed" je vždy silně eklektický a synkretický – najdeme zde jak katolíky tak protestanty i "zapřisáhle" ateisty, naprosté "romantiky" i zcela "přísné vědce"  a tak dále a tak podobně a vÅ¡e pěkně v jednom guláši, který spojuje opravdu jenom a jen jediné: … "ambivalence" k "uznané" figuře: "bohatí/chudí" … s vyloučením "extrémních" postojů.

Typickým "středařem" byli vzhledem k takto akceptované figuře (b) kupříkladu náš T.G.M. a třeba i Karel Čapek, kteří oba diferenci "bohatství/chudoba" konstatují a akceptují ji jako "fakt", avÅ¡ak odmítají "příliÅ¡nou hloubku" dotyčné sociální diference – oba v zásadě nijak důsledně nepátrají po jejím původu a příčině … a v zásadě opětovně oba redukují celou tuto "otázku" jakožto "otázku sociální" na problém "mravní" a vzdělanostní – příliÅ¡né (… a tedy nebezpečné, Å¡kodlivé, nemravné a zlé) prohloubení této diference je dle nich zapříčiněno právě a jen "nemravností", a tudíž ho lze uvést na přijatelnou, a snad i prospěšnou, úroveň a hloubku opětovně právě a jen "mravností", a tedy setrvalou a trpělivou prací nejenom na této "mravnosti", nýbrž i na vzdělanosti, která jakoukoliv "mravnost" vůbec umožňuje … a samozřejmě i na "civilizačním pokroku" – jedině v synergii těchto prací lze výhledově zmírnit a odstranit zničující bídu a zabránit stejně zničujícím excesům bohatství.

Je snadno k vidění, že tento "střed", který odmítá jak "příliÅ¡ný" kapitalismus tak radikální (… "na kořen jdoucí") odmítnutí téhož kapitalismu v podobě zde již metafory: "bohatství/chudoba" či "bohatí/chudí", jest v zásadě a zásadně produktem imploze "klasického", tedy pre-moderního osvícenského kulturně-ideologického a politického diskurzu, jež byla iniciována vznikem moderní "levice". Staré spektrum nesené jednotnými "ideami" … "vzdělání", osvícenské "mravnosti" a civilizačního "pokroku" se doslova smrskly do často téměř nechutné kaÅ¡e vÅ¡ech svých jak bývale "radikálních" tak stejně bývale "konzervativních" motivů. Z kulturně-diskurzivního hlediska tak byla moderní "levice" zřetelným iniciátorem, zatímco moderní "pravice" musela "teprve" vzniknout v reakci na tento relativně masivní a velmi kvalitní podnět … a …

… FIGURA (c)

… je této reakce přímým produktem. Figura: "úspěšní/neúspěšní" … je jak vidíte jediná konstruovaná prostou negací, tedy nikoliv takříkajíc polárně pozitivně, nýbrž tak, že jeden pól protistoje je vytvořen negací druhého. Dokážeme onen negačně procedurální pól nějako pozitivně nahradit? Jen velmi těžko, že ano? … přijdou mám na mysl vlastně jenom samé pejorativy podobné těm, které poslední dobou slýcháme tak často … kupříkladu "socka", že ano? … ale to je jenom "poezie", která mám moc nepomůže. Tím jediným smysluplným, co nás může napadnout, je označení: &quo
t;ztrácející", tedy onen známý "loser" … "ten, kdo prohrál", "ten, kdo prohrává". V této formulaci již nejde o negaci "úspěšného", jakožto "toho, kdo vyhrál" či "toho, kdo vyhrává", nýbrž takto "neúspěšný" je "neuspěšným" vzhledem k nějaké "hře" či "soutěži", které "vÅ¡ichni" předem rozumíme, "známe" její "pravidla" a tyto "pravidla" předem přijímáme a s tímto přijetím do této "hry" vstupujeme, pokud do ní vstupujeme …

… naÅ¡i moderní (… a post-moderní :) "pravicoví" kolegové, kteří jsou "oddanými stoupenci" této figury
, tak prostřednictvím ní PŘEDEM(!) zcela odmítají figuru "levicovou", tedy figuru (a), a tedy ji implicite vylučují, protože jakékoliv sociální dění a snažení redukují na tuto "hru", jejíž "pravidla" předem známe, a pokud do ní chceme vstoupit jako "aktivní soutěžící", pak je stejně implicite přijímáme. "Rozhodujícími" jsou tedy jenom a jen "naÅ¡e" … "individuální" a "individuálně-subjektivní" … "vlastnosti", protože je "zde" předpokládáno, že ona "obecná pravidla" platí jakosi "přirozeně" pro vÅ¡echny "stejně", a to bez ohledu na jakékoliv "startovní podmínky" řekněme "vnější", "reálné" a "objektivní", což je jistě dáno i tím, jak je ona "soutěž" a "hra", níž se rozhoduje o "úspěchu" či "ztrátě", míněna …

… naší "pravičáci" tuto "hru" totiž předpokládají velmi neurčitě a obecně – totiž tak, že tato zahrnuje vlastně jakékoliv lidské činění – každé takové činění je vlastně vždy již touto "hrou-soutěží", která jakožto "Boží Soud" rozhoduje o tom, kdo byl a je "schopným" a kdo naopak "neschopným", a tudíž tak či onak … do té či oné "hloubky" … "neúspěšným". Zhruba tedy jde "opětovně" o velmi dobře "utajený", avÅ¡ak velmi pofiderní – často docela sprostě pomíchaný s primitivním "scientismem", "transcendentalismus", který "zaručuje" že jakoby "předem-rozumíme" oněm "pravidlům", dle kterých se "hraje" a "rozhoduje", avÅ¡ak s tím, že nikoliv vÅ¡ichni mají "dostatek schopností" k tomu, aby byli "úspěšnými" … aby byli "vítězi", a tudíž jsou vlastně "předem" odsouzení "prohrát" a být "neúspěšnými", i když o tom se může "rozhodnout" právě a jen tím, že "do hry" … vstoupíme. "Transcendentalizmus" naÅ¡eho "předchůdného" rozumění oněm "pravidlům" se tak "nakonec" stává "transcendentalismem" REÁLNÉ(!) konstrukce "řádu světa", avÅ¡ak s tím, že tento "řád světa" MOHOU(!) … a vůbec JSOU SCHOPNI(!) jenom a jen ti "úspěšní vítězové" a "maximálně" jen ti, kdo měli "odvahu" a "schopnosti" do "hry" vůbec vstoupit a účastnit se jí – ti kdo "prohrávají" v zásadě nemají a nemohou mít na onu reálnou konstrukci "řádu světa" jakýkoliv nárok, zatímco ti, kteří do "hry" ani nevstoupí, jsou "právem" a "po právu" docela "mimo".

Onen "úspěch" a "vítězství" tedy neznamená "jen" být "bohatý"(!) … to určitě ne, takto to naÅ¡i "pravičáci" nemíní(!!!) – "úspěšným" můžete být jak v teoretické fyzice tak v prodávání zmrzliny v kornoutku či v pouličním hraní na kytaru, přičemž je jenom a jen na vaÅ¡em rozhodnutí a "vůli", zda tato činění, v nichž jste "úspěšní", proměníte v ono "hmotné bohatství" či nikoliv. Figura "úspěch/neúspěch" se tak tváří, jakoby by figura (b) "bohatství/chudoba" byla vzhledem k ní v zásadě irelevantní (… neb přeci vÅ¡ichni ani netouží být "bohatými" – což mohu osobně dosvědčit :), avÅ¡ak na druhou stranu zásadně platí, že pokud někdo být "bohatým" touží, tak musí být "tak-či-onak" … "schopným" a tedy i "úspěšným". V kontextu této figury tedy platí implikace:

(1) "Jestliže bohatý, pak úspěšný."

… avÅ¡ak neplatí implikace:

(2) "Jestliže úspěšný, pak bohatý."

… a tedy rozhodně neplatí ani ekvivalence:

(3a) "Úspěšný právě tehdy a jen tehdy, když bohatý."

… a tedy neplatí i:

(3b) "Bohatý právě tehdy a jen tehdy, když úspěšný."

… vidíme to? … figura (c) prostě a jednoduÅ¡e "logicky" :) vylučuje konjunkci:

(4) "Bohatý a ne-úspěšný."

… jakožto jediný případ, kdy tvrzení (1) není pravdivým. Jak komicky prostý trik, že ano? (!!!) – totiž trik, v němž je "bohatství" striktně svázáno s "úspěchem" tak, jak jsme se ho výš
e dotkli … a to tak, že úspěch jest přímou a JEDINOU(!) … PŘÍČINOU(!) "bohatství". V kontextu této figury tedy jakékoliv "bohatství", pokud se tedy vůbec vyskytne, což není nutně pravidlem, "nutně-příčinně" spojeným. Zcela "př
ímá" záludnost (… v jednoduchosti je síla, to víme, že ano?) tohoto triku tkví v tom, že vcelku odpovídá zážitkové realitě, řekněme reálné "existencialitě" (… i když to by chtělo upřesnění, na které není čas a prostor) bez jakéhokoliv pejorace takzvaného "prostého člověka", to jest NE-VLASTNÍKA v modu vlastní, nejspíše "fyzické" a oscilující práce, který takto zcela spontánně tomuto vÅ¡emu porozumí a akceptuje to beze zbytku ve smyslu lidového přísloví: "Bez práce nejsou koláče!", protože prvně a předně tento "prostý člověk" … "sám sebou", "sám od sebe" a "v první osobě" velmi dobře ví, že když něco potřebuje a chce, tak se o to musí ON OSOBNĚ(!) reálně, tedy svou prací, a tedy svými schopnostmi, přičinit.

Okouzlující, že ano?

"Pravicová" figura (c) se takto ostře staví proti "levicové" figuře (a) opětovně právě a jen "ze zážitkového světa" toho "nejobyčejnějšího člověka", tedy člověka dle "levicové" figury vykořisÅ¥ovaného, a tedy toho, kterého se v kontextu své figury (a) tatáž "levice" odhodlala hájit. Jestliže se ovÅ¡em moderní "levice" snaží "dostat" k podstatě a příčinám "věci" (… tedy vlastnického systému – a tedy k vysvětlení zdánlivě "empiricky absurdního" charakteru a "mystiky" vlastnického systému, kapitalismu po výtce), pak moderní "pravice" tuto "empirickou absurditu" proti této "levicové" akci obrací "z" téhož a "v" témž "poli" velmi jednoduchou, avÅ¡ak efektivní, manipulací:

"VždyÅ¥ se podívejte! Copak by mohl ten, kdo nic nedělá, kdo nepracuje a nemá žádné vlohy, schopnosti, být jakkoliv bohatý? VždyÅ¥ je to absurdní a nesmyslné! VždyÅ¥ to odporuje nejenom prostému zákonu o zachování hmoty a energie, nýbrž docela prostým a reálně každodenním zážitkům i obyčejného pekaře či farmáře! VždyÅ¥ i ten metař ví, že pokud má být ulice zametená, a tedy pokud mu obyvatelé této ulice mají za tuto službu zaplatit nějakou-dohodnutou cenu, pak ji musí i odpovídajícím způsobem zamést! VÅ¡ichni přeci víme, že zadarmo ani kuře nehrabe – nic není zadarmo! Levičáci vám, lidi, prostě a jednoduÅ¡e lžou! Ti, co jsou bohatí, se docela prostě a pozemsky přičinili, a to docela stejně, jako se přičinil pekař, farmář či metař."

He :) … tahle moderní "pravice" se v zásadě jenom OPIČÍ(!) po "levici"(!!!), a to tak, že obrací jeden "aspekt" řekněme "lidové", tedy ne-vlastnické, reálné "existenciální" zážitkovosti uvnitř vlastnického systému proti tomu, který jakožto podstatný (… a to nitrosvětsky a reálně zcela PRAVDIVÝ !!!) podtrhuje a užívá "levice", aby právě a především tento podstatný moment a motiv zcela mystifikovala a překryla … a to právě a jen "ve vědomí" cílového objektu manipulace, to jest onoho ne-vlastnického "lidu", a tedy toto "vědomí" … a tedy i jednání (… neb naÅ¡e jednání, a ono sociální po výtce, že ano … oním "vědomím" nutně "prochází") "získat na svou stranu" …

… vÅ¡ak jistě: … moderní "pravice" MUSELA(!) na akci genetické moderní "levice" reagovat, musela vstoupit do této "soutěže" a "hry", v níž je "hlavní cenou" ono "vědomí lidu", protože by jinak (… v zásadě a docela "v souladu" s její "filosofií" :) musela prohrát, a to bez ohledu na to, jaké by tato prohra měla efekty. Sice jí to, tedy této naší moderní "pravici", chvilku trvalo, než ze sebe něco vypotila (… v zásadě téměř než sto let – pokud máme za zlomové meziválečné období), avÅ¡ak naÅ¡e aktualita ukazuje, že po sto padesáti letech byla moderní "levice" moderní "pravicí" de facto poražena, a to právě a jen tak, že ono "vědomí lidu" bylo proměněno ve zcela inkonzistentní směs "sloganů" slučitelných s naší figurou (c), což "text" pana Paroubka zřetelně vykazuje.

Kde jsou příčiny a metody tohoto "pravicového" úspěchu?

1/ … systematická a systémová likvidace obecné vzdělanosti a kulturnosti v kontextu "plakátové post-modernizace" …

… tento motiv je výchozí a klíčový, protože "levicová" figura je implicitně náročnou právě na tuto obecnou vzdělanost a kulturnost – bez ní nutně a vlastně bezprostředně z
trácí svou účinnost. Právě proto ti nejranější i pozdější socialisté věnovali takovou pozornost vÅ¡elikým vzdělávacím, kulturním či tělocvičným spolkům a aktivitám – kupříkladu jeden z mých dědů, "dělnický aristokrat", kalič uÅ¡lechtilých ocelí vyučený u Kruppa a "Å¡meralovský" komunista uměl zcela a aktivně německy, polsky a rusky … levicovou teorii a projekt znal "tam-a-nazpátek" i s celým kontextem, velmi aktivně četl, věnoval se korespondenci … byl aktivním členem dvou hudebních spolků, vedl taneční a dechovkovou kapelu, pro které komponoval … a
tak dále a tak dále. "My-osobně" ovÅ¡em máme "navíc" to "Å¡těstí", že tato obecná "debilizace" nám byla "předvedena" ve "zrychleném modu", což je obzvláště tristní zážitek, že ano? … a jsme tohoto pokračujícího dějového fenoménu stále svědky.

2/ … návazně vlastnicko-mocenská okupace v zásadě vÅ¡ech diskurzivních prostředí a izolace těch, které se ovládnout nepodařilo – to vÅ¡e projektovaně, průběžně a aktivně.

3/ … blokace jakéhokoliv vývoje "levicového" diskurzu prostřednictvím faktoru stalinismu a post-stalinismu, a tedy i takzvané "studené války" … a samozřejmě i navazujících "reminiscencí" v navazující "real-politik" takzvaných "parlamentních demokracií" – tedy permanentní "hry" s "anti-komunismem", čehož jsme rovněž a stále nucenými svědky.

4/ … "konzumní" vzorec řízení kapitalismu, tedy jeho zcela jistě dočasné, mocensky vynucené "paradigma blahobytu", jež jistě jen v jistých vrstvách METROPOLITNÍ(!) reality dovolilo vytvořit pseudo-"konkrétní" prezentace naší figury (c) tak, aby mohl být předveden nějaký-jakýkoliv její fenoménový výkaz. Bimbové&Co. si se svým "anti-etatismem" a "anti-intervencionismem" jednoduÅ¡e lžou do kapsy (… tedy kromě toho, že lžou jak když tiskne), protože bez setrvalých státních a státně zprostředkovaných intervencí do jejich "volného trhu" by jejich "neo-kons-libs" ideologie prostě nemohla nabýt takového vlivu, jakého nabyla – tím, co zásadně umožnilo aktuální vítězství této ideologie byl v evropském kontextu právě a jen převážně sociálně demokratický projekt "sociálního státu" … v kontextu americkém neo-imperialistické vykořisÅ¥ování periferií.

Pokud se tedy se na tyto čtyři body podíváme "z levicového hlediska", pak lehko zjistíme, že první tři stále "běží", ve svém "trendu" se prohlubují, zatímco bod čtvrtý a poslední je u svého konce, z čehož lze učinit lehce "před-optimistický" před-závěr v tom smyslu, že právě onen čtvrtý byl(!) nejvýznamnějším. I zde si totiž vÅ¡ichni Bimbové lžou do kapsy … a v zásadě takto činí DNES(!) již zcela kontraproduktivní propagandu, protože konec silného "sociální státu" a "amerického" … "dlužně-úvěrového" neo-imperialismu (… a tedy rovněž silného státu, i když odliÅ¡ným způsobem) je eo ipso i koncem účinnosti jeho ideologie, a to v jejích bazálních elementech – pan Bimbo a jeho "sponzoři" si svým ideologickým tlakem (… a žvástáním :) proti "sociálnímu státu" etc. jednoduÅ¡e a prostě řežou větev pod vlastním zadkem, protože kapitalistický "volný trh" … "sám-o-sobě" žádný "blahobyt" tak a takový, aby byl pro-kapitalisticky ideologicky využitelný, jednoduÅ¡e neprodukuje a z principu fungování věci produkovat nemůže, nýbrž vždy a nutně produkuje "blahobyt" pro jednu část stiženého společenství a bídu pro jeho druhou, zásadě větší, část. Onen-tento "pre-optimismus" ovÅ¡em může být oprávněným jenom a jen za toho předpokladu, že současná "levice" bude schopna a ochotna "něco" udělat s prvními třemi body – tedy soustavnou prací, intelektem, vzdělaností a ne-stupiditou přetlačit v zásadě vnějÅ¡kovou "pravicovou" diskurzivní převahu, jež je ve své vnějÅ¡kovosti založena právě a jen "materiální" převahou systémového vlastníka – tedy právě a jen tak, jak totéž učinili naÅ¡i dědové.

*

No, a odtud a s touto přípravou se můžeme zase-konečně pustit do pana Paroubka … :) … to v punktu této jeho věty z jeho zde dotýkaného vzletného "textíku":

"Odmítáme sobectví a bezohlednost ODS. Jsme přesvědčeni, že silní, úspěšní a zdraví musí podat pomocnou ruku slabým, méně úspěšným a nemocným."

… na které si budeme moci "dovybarvit" naÅ¡i figuru (c).

Ale to zase až příště. Doufám, že jsem nenadělal moc "překlepů" … nemám bohužel dostatek času na to, abych to své "chrlení" náležitě pročistil a učesal. Díky :)

---

No … bude to mít jeÅ¡tě, jistě již rozmyÅ¡lené a připravené, pokračování … :)