2. nedělní čtení sobotních Lidovek

Nehodlám opisovat všechno, co Lidové noviny (samé koniny, jak by řekl nejmenovaný štamgast) otisknout, ale tentokrát mne tři články zaujaly natolik, že si z nich malou rešerši udělám. Nejsou dlouhé, ale v těch pár slovech je víc, než v tlustých knihách (i tenkých, nezapomněl jsem na vás, pane prezidente) slovutných mistrů pánů magistrů a rozličných polyprofesorů.

Bankéř: Lidé jsou dál hloupí. Jako vždy: Finanční produkty zneužili lidé, kteří jim nerozuměli, říká investiční bankéř Ondřej Jonáš, který dvacet let vymýšlel na Wall Streetu finanční produkty." Ovšem těmi lidmi, kteří nerozuměli, nebyl nikdo jiný, než investiční bankéři. Do krize nás stáhlo jejich zneužití naivními neznalými lidmi. Když zpovídám svoje svědomí, vidím chybu v předpokladu, že existuje racionální homo economicus (…) Bankéři jsou všeobecně lidé průměrné inteligence. To, že se lidé dobře oblečou s kravatou, neznamená, že jim musíte věřit."

Pokud jste snad někdy pochybovali o tom, že liberální kapitalismus je nejlepší možné uspořádání společnosti a že co trh řídí, dobře řídí, potom vás pochybností definitivně zbaví článek Antibiotika vyklízejí scénu: Bakterií vzdorujících antibiotikům přibývá. Vývoj nových léků stále více pokulhává. (…) Poptávka po antibiotikách, na které si ještě choroboplodné bakterie nevyvinuly rezistenci, zákonitě roste. V nabídce farmaceutických firem však nových antibiotik ubývá a vývoj léků nestačí narůstající nedostatek nahradit. (…) Dnes mnoho společností jejich vývoj drasticky zredukovalo, a některé jej dokonce úplně zastavily. Důvod je prostý. Vývoj a produkce antibiotik se nevyplácejí. Zatímco jiné léky se udrží na trhu po velmi dlouhou dobu, životnost antibiotik se zkracuje. Farmaceutické firmy tak riskují, že se jim v tržbách nevrátí ani ty prostředky, které vložily do vývoje a ověřovacích testů. Na obchodní zajímavosti ubírá antibiotikům i fakt, že nemocného zcela uzdraví a ten už nemusí lék užívat. Pro výrobce jsou podstatně lukrativnější léky proti chronickým onemocněním, jako je vysoká hladina cholesterolu v krvi nebo artritida. Ty užívají pacienti po dlouhé roky a často až do konce života. Firmy tak věnují větší pozornost vývoji léků na poruchy erekce než tvorbě nových antibiotik." Vše pro firmu, pro člověka jedině, je-li to majitel, manažer, či alespoň akcionář.

Titulek Herzlova vize může stále inspirovat je sice poněkud zavádějící, protože ani autor nenachází na sionismu nic až tak inspirativního mimo kontext sionismu a Izraele samotného, přináší ale zajímavé (alespoň pro mne nové) členění sionismu na původní Herzelův sionismus, kladoucí důraz na emancipaci Židů (judaismus neměl být v této koncepci dominantním a jednotícím prvkem izraelské identity), neosionismus blízký neokonzervatismu, akcentující nadřazenost Izraele a vytěžující holocaust, a konečně postsionismus, snažící se o návrat k původnímu sionismus, ovšem reflektující změněnou mezinárodní situaci a poslední vývoj na Blízkém Východě. Zatímco Herzl a Ben-Gurion (…) považovali antisemitismus za důsledek rozptýlenosti Židů, neosionismus ho považuje za výraz věčné zášti Nežidů, která nezávisí na historických okolnostech židovské existence. Zřízení státu se již nezdůvodňuje cílem sprovodit ze světa antisemitismus, a tak vyřešit židovskou otázku, nýbrž cílem dát Židům prostředky k tomu, aby z nich již nikdy tato zášť nemohla učinit pasivní oběti. Jejich vztah k ostatním národům stále představuje výjimku z normy, neboť antisemitismus se nyní proměnil v nenávist a touhu po zničení izraelského státu jako kolektivního Žida. (…) Zatímco od 30. do 50. let tvořili tento předvoj radikálně levicoví kibucníci, od 70. let ho tvoří radikálně pravicoví aktivisté. Vyznačovali-li se kibucníci bojovným sekularismem a antiklerikalismem, pak ideologičtí osadníci okupovaných území se rekrutují z náboženského tábora. Tam, kde kibucnici osidlovali nebezpečnou hranici" mezi židovskými centry a oblastmi osídlenými Araby s vidinou nové, spravedlivé společnosti pro všechny lidi (nejen Židy), osidlují příslušníci nacionálně-náboženského hnutí Guš Emunim okupovaná území s vírou, že tento návrat do Erec Jisrael patří k procesu spásy Židů. Všelidská utopie je nahrazena etnickým mesianismem. (…) základní teze autorů Výzvy postsionismu, že hlavní dělicí linie izraelské ideově-politické scény nevede dnes mezi pravicí a levicí, nýbrž mezi etablovaným neosionismem a disidentským postsionismem. Na rozdíl od antisionistů přijímá většina postsionistů historickou legitimitu zřízení a nezvratnost existence státu Izrael. Snaží se však vymezit hranice i identitu tohoto státu tak, aby byly slučitelné s oprávněnými nároky palestinského obyvatelstva žijícího uvnitř i vně zelené linie příměří z roku 1949."

P.S. Druhé je toto Čtení" proto, že první (tehdy ještě bez jakýchkoliv ambicí na pokračování) vyšlo v květnu.
P.P.S. Nenechte se zmást tím, že titulek mluví o nedělním čtení a dnes je úterý. Nedělní čtení sobotních Lidovek je mnohem více označení žánru, než co jiného.