O lásce k bližnímu svému

52 komentářů: „O lásce k bližnímu svému“

1. všechno jsem to tady ještě nepřečetla,ale aspoń krátce, ten výrok Nietzschův se mi líbí, čiší z toho zcela jasně vzdor. Člověk se tak nějak přirozeně zježí, už když zavnímá to slovo "přikázání". Jako výkřik proti tzv."morálce" všeho druhu i poddruhu to vnímám taky. "oko v trnu" je kouzleně krátce výstižné, že mě to nikdy nenapadlo, takhle to zkrátit.. Takže tomu pak chybí jen to "oko bez trnu".

2. Saxi měl jsem správně napsat:"Prozatím bych se soustředil na to co nám učiní život hezčí tady, teď." A nejde o žádný gulášový výrok ale o normální střízlivé vyjádření. A už vůbec tím nemám na mysli nějaké "sezení a čekání", jak to, nevím proč, pochopil Tribun. Naopak, měl jsem tím na mysli že naše pozemské problémy nevyřešíme "s hlavou ve hvězdách". To že mne zaujme nějaký výrok ještě neznamená že od něj očekávám, po jeho rozklíčování, nějaký návod na "spasení lidstva". Když jsem hledal na internetu další Nietscheho citáty, četl jsem jich hodně ale nevybavuji si ani jediný při kterým bych si řekl "No to je síla!". A ne že by se mi to u jiných občas nestávalo.Saxi, když jsem odpověděl tak stručně na Vaše otázky bylo to asi tím, že jsem byl stále ještě tak nějak "ve vleku" předchozí debaty (a navíc v práci kde se neflákám) a nějak jsem přehlédl to Vaše "zevnitř" (nejspíše proto že jsem neměl čas abych si klidu přečetl příspěvek toho-jehož-jmeno-nesmite-vyslovit) a opravdu se mi nechtělo rozebírat ten citát z pozice věřícího (zvláště když sám nemám jasno v tom zda jím jsem či nikoli a pokud ano tak v CO.)Mne stejně jako Vás: "Nabizené řešení, že právě proto se dostaneme do Království nebeského, neuspokojuje" a to ze dvou důvodů:1) Nevěřím tomu že nějaké existuje2) Milovat někoho pouze z tohoto důvodu mi přijde poněkud sobecké.Z čehož vyplývá, že přistižený zloděj by se s mými klíči od auta setkal snad jen proto, že bych mu je omlátil o hubu. Není to sice křesťanské ale považuji to za účinnější."Popisuje v tomto případě bible "fyziologicky" stav věčného boje, a nebo hasí požár?No já si nejsem tak docela jistý na co se ptáte.Co znamená "v tomto případě"? Který případ myslíte?O kterých bojích se zmiňujete? Máte na mysli věčné boje židů popisované ve Starém zákoně? Boj dobra se zlem? Věčný boj člověka se svými negativními vlastnostmi? Nebo ty věčné války, které provázejí lidstvo od nepaměti až po dnešek?Mne totiž na první pohled napadlo, že máte na mysli takové ty teorie o ohni a ledu, Gog a Magog a podobně. No to se mi opravdu nechtělo rozebírat, za prvé proto že netuším jaké "podklady" si pro takový rozhovor opatřit (myslím aby k něčemu byly) a za druhé se mi nějak nezdá že by řešily současný stav společnosti (byť i měly svého času na ni vliv). Přivedlo mne na to zmíněné hašení požáru Biblí. Vzhledem k tomu že jde o věci pohříchu nadčasové odpověděl jsem:"Z hlediska naší krátké existence nám může být jedno zda jde o věčný oheň či chvilkový požár, pro nás to vyjde na stejno.""Následně pak otázka po příčinnosti: je stav "my a oni" esenciální (základní a neměnný, tj. bezpříčinný), anebo jde o nežádoucí důsledek jakési akce, změny stavu, jež musí být následně usměrňován mravnim apelem?"Tahle otázka na mne původně také "dýchala" lehce transcendencí ve stylu: MY původně svobodní, pohybující se kdesi v duchovním světě a pak "upadlí do hmoty" následně rozděleni na my a ONI kteří "neupadli" a nechtělo se mi do ní ze stejného důvodu jaký jsem uvedl u té předchozí. Odpověděl jsem tedy:"Buďto má význam se tím zabývat a v takovém případě dostaneme čas i příležitost to řešit, a nebo nic z toho nedostaneme a pak nemá smysl se tím zabývat." Myšleno samozřejmě dostaneme od: "Boha" "Vyšší inteligence", "Zákonitosti vesmíru" nebo Kdo ví čeho.Teď se pokusím nejprve odhadnout, kam Vaše otázky směřovaly:1) Popisuje Bible společenské vztahy, přístup člověka k člověku, v podobě která je člověku vlastní odjakživa a nebo se snaží o nápravu?2) Následně pak otázka po příčinnosti: Pokud není to dělení na "my a oni" lidskou přirozeností jde o vývoj/proměnu vlivem nějaké (snad vnější) příčiny jejíž následek je třeba usměrnit mravním apelem?a s vědomím možnosti jejich nesprávné interpretace na ně odpovědět.Četl jsem o kmenových společenstvích kde vůbec neznali pojem vlastnictví ani neválčili s jinými kmeny dokud jsme se o ně "neotřeli" s tou naší civilizací. Šlo o obyvatele území se "štědrou" přírodou, o obyvatele kteří neznali ani pojem nedostatek čehokoli co potřebovali k životu. Vlastně jakési ráje na zemi.V jejich dosahu se nenacházelo nic co by jeden mít mohl a druhý ne. Nedošlo k nějakému rozdělení (názorovému, mocenskému, náboženskému atp.) tak že ani k tomu válčení nebyl důvod. Ale takových míst bylo už před dost dlouhou dobou na naší planetě málo, teď už zřejmě žádná.Domnívám se že původní lidé, vzhledem ke svému malému počtu a příznivému klimatu, žili převážně v takovém příznivém prostředí. Jediné co je ohrožovalo byl společný nepřítel v podově predátorů a těm bylo třeba čelit společně. Jejich společenské vztahy byly pravděpodobně velmi podobné těm výše popsaným a vycházely z jejich přirozenosti. Teprve později, kdy lidí přibylo a došlo ke klimatickým změnám vyvstala nutnost "obhájit si to své pracně získané" a k vytváření jednotlivých seskupení "vojenského charakteru" za tímto účelem. Toto spolu s potřebou dělby práce dalo postupně vznik takovým vztahům jaké známe dnes.Tak že, pokud je lidská "přirozenost" jiná než to co dnes pozorujeme, byla by zde (bohužel asi pouze teoretická) možnost aby se lidstvo částečně navrátilo k tomu původnímu i když samozřejmě v jiné podobě vzhledem k technickému pokroku a výši populace. Netuším ovšem "jak na to".

Komentáře nejsou povoleny.