Privatizace americké bezpečnosti

V sobotních LN vyšel rozsahem nevelký, ale obsahově vydatný text Jiřího Pehe Privatizace americké bezpečnosti o outsourcingu represivních (v tomto případě vně-represivních) funkcí USA, který vrhá světlo na stinnou stránku toho, jak funguje ta pravá svoboda" a pravá demokracie". Je to čtení depresivní, protože pokud se situace nezmění (a ta se nezmění, protože trendy jsou zjevné), čeká nás budoucnost okovaných bot, bodáků a nikým a ničím neomezovaného řádění žoldáků bez jakékoliv odpovědnosti vůči komukoliv kromě svého velitele a jeho klienta. 

Chtělo by se říct povinná četba pro všechny nekritické obdivovatele USA, aby se vrátili zpět do reality, ale ti zřejmě stejně v souladu se svojí maximou, že co USA činí, dobře činí, je budou i za toto obdivovat a budou dokazovat, že tak je to správné a tak to má být.

V USA se etabluje nový korporativismus, nová totalita.

* * *

(…) funkci státu v zahraniční politice a bezpečnosti, přebírají soukromé firmy (…) pomocí metody, pro niž se i v češtině ujal výraz outsourcing (…)

Velkou pozornost k tomuto tématu přilákal už před rokem bestseler Jeremyho Scahilla, v němž odkryl – často kriminální – aktivity soukromé společnosti Blackwater (…) Jméno společnosti Blackwater se stalo synonymem nezákonných, vládou nekontrolovaných tajných vojenských operací a výzvědných akcí včetně vražd na zakázku.

Zakladatel společnosti, křesťanský fundamentalista Erik Prince, také vytvořil soukromou výzvědnou službu Total Intelligence Solutions, která nabídkou lepších výdělků odlákala ze CIA řadu špičkových analytiků a agentů. Totéž platí o Blackwater, do níž přešlo mnoho lidí z americké armády a dalších bezpečnostních složek.

Když se americká vláda rozhodla začátkem minulého roku neobnovit firmě licenci, Blackwater se přejmenovala na XE Services a pokračuje ve svých aktivitách v několika zemích světa dodnes.

(…) taková privatizace americké státní moci nejen zbavuje stát funkcí, kterého definují jako stát, ale že soukromé korporace najaté státem zpětně ovlivňují americkou zahraniční a bezpečnostní politiku. Někteří politologové v této souvislosti mluví o vzniku nového typu korporativismu, v němž vládní politiku společně určují a ovlivňují nejen příslušné, ústavně definované úřady, ale i nikým nekontrolované a neprůhledně fungující soukromé společnosti.

(…) kvůli masivnímu převádění vládních funkcí na soukromé společnosti, zejména v oblasti bezpečnosti, vláda USA není schopná vést války v Iráku a Afghánistánu bez podpory kontraktorů. Ti nebo jimi najaté firmy dnes řídí americké věznice v cizích zemích, vyslýchají zajatce nebo střeží americké diplomaty a zaměstnance firem přizvaných k rekonstrukci Iráku a Afghánistánu.

(…) sedmadvacet ze sedmatřiceti vyšetřovatelů v nechvalně proslulé irácké věznici Abú Ghraíb, v níž docházelo k mučení zajatců, byli zaměstnanci soukromé firmy CACI International. Nikdo z nich nebyl nikdy vyšetřován. Stangerová varuje, že soukromé firmy najaté americkou vládou k poskytování bezpečnostních služeb nepodléhají stejným standardům transparentnosti, jaké se vztahují na vládní instituce. CIA a ministerstvo obrany mohou takto realizovat projekty, které jim coby vládním institucím americké zákony zakazují.

(…) outsourcing se stal formou závislosti, která vede k militarizaci americké zahraniční politiky (…)

(…) vzhledem k obrovskému nárůstu vládních funkcí, které pro vládu USA zabezpečují soukromé firmy, není prostě na ministerstvech dostatek kvalifikovaných lidí, kteří by na chování těchto firem dohlíželi. Navíc jak bylo zmíněno, mnozí z těchto kvalifikovaných byrokratů si de facto připravují půdu, aby mohli přejít na lépe placené pozice u soukromých firem, takže nemají zájem těmto firmám škodit", ani když vědí o nepravostech a nejasnostech v jejich účetnictví.

Největším problémem je ale podle autorů, kteří privatizaci americké vládní politiky kritizují, stále menší kontrola nad tím, co ve jménu USA tito kontraktoři provádějí. Jedním z důvodů je i fakt, že firmy najaté vládou mohou dále najímat své vlastní (sub)kontraktory.

Nadnárodní korporace daleko předstihly politické instituce schopností pohybovat se rychle v globálním kontextu.

Soukromé armády" fungují mimo běžné velitelské struktury, nejsou přímo kontrolovány ani americkou armádou, ani vládami zemí, kde působí. Přesto jsou považovány za součást americké moci. To samozřejmě škodí americké diplomacii, zejména je-li společnost jako Blackwater spojována s těmi nejtěžšími zločiny.

Největším nebezpečím je pak samovolná militarizace, protože v zájmu mnohých soukromých kontraktorů na poli bezpečnosti není mír", ale konflikt. Totéž platí i o výrobcích zbraní, na které jsou některé tyto firmy napojeny.