Propaganda

Znalost nástrojů propagandy by měla patřit k základnímu vzdělání všech, kdož nechtějí jen pasivně přijímat, co jim naservírují svobodná," vyvážená" a objektivní" média, a tomu potom věřit, protože to je pohodlnější, ale mají ambice kriticky zvažovat informace, které se k nim dostávají, a na jejich základě činit vlastní závěry, aby si tak vytvořili svoji alternativu k oficiální názorové konfekci. Kritické a ostražité čtení je nejenom výsadou, ale přímo povinností každého svobodného ducha, protože ve víře není svobody, ať jde o víru náboženskou, politickou nebo ekonomickou.

Předkládaný text je výtahem ze článku Františka Koukolíka Propaganda, zveřejněném na Zvědavci (čili se po době přesune do placeného archivu a nebude k dispozici celý); obsáhlejší, s citovaným částečně se překrývající, je potom společný článek F. Koukolíka a J. Drtilové Propaganda a logické klamy (aneb Základy stupidologie), zveřejněný před časem na Britských listech.

* * *

Propaganda je považována za druh sociálního ovlivňování. Za jeho další druhy lze považovat vzdělávání, reklamu, indoktrinaci a kontrolu myšlení. Jednotlivé druhy sociálního ovlivňování jsou kontinuální. Na jednom okraji je vzdělávání, na opačném konci je kontrola myšlení. Propaganda se nachází uprostřed.

• Vzdělávání charakterizuje dočasný dobrovolný vztah, do něhož obě strany obvykle vstupují po vzájemném souhlasu.
• Reklamu charakterizuje instruování a manipulace. Lidé dokáží reklamu ignorovat. Užité informace reklama pečlivě vybírá, bývá v nějaké míře klamavá, například v tom, o čem nemluví.
• Propaganda je pokus nějaké autority, například státní, církevní nebo stranické, o něčem přesvědčit co největší lidské skupiny, jimž říká cíl". Propaganda často nadsazuje, může, ale nemusí lhát. (…) propaganda slouží mocenské elitě stejně jako skupinám, které o moc usilují.
• Indoktrinaci někdy charakterizuje autoritativní a nadřazený vztah k ovlivňovaným lidem. Jindy je vztah obou stran dobrovolný. Indoktrinace může vědomě klamat. Souhlas indoktrinované strany je podmíněn nátlakem, užívá se trestání. Cílem indoktrinace je vznik vnitřně sevřené skupiny, která je schopna vysoce efektivního chování.
• Kontrolu myšlení charakterizuje autoritativní postoj kontrolujícího, který je v příslušné skupině na vrcholu mocenské hierarchie. Kontrola myšlení vědomě klame, neboli lže. Jejím programem je neetická kontrola ovlivňovaných. Cílem kontroly myšlení je vytvoření sevřené, naprosto poslušné skupiny, například teroristické bojůvky ą malé skupiny vojáků určených ke speciálním operacím, obce věřících" v některých destruktivních neboli apokalyptických náboženských kultech a jim podobných organizacích.

Čtyři pilíře propagandy

• Jednoduchost Propagované poselství musí být co nejjednodušší. Tak jednoduché, aby je co nejsnáze a nejrychleji pochopil co největší počet lidí. Míra náročnosti poselství je určena nejnižším společným jmenovatelem intelektuální úrovně oslovené skupiny. Propaganda vychází ze skutečnosti, že znalost příčin, hloubky, šířky jádra, možných řešení problému, o kterém propagandistické poselství mluví, včetně jejich důsledků, bývá u naprosté většiny oslovených lidí malá, žádná nebo zkreslená. (…) Klasická poučka říká, že jednoduchá, dobře srozumitelná lež vždy porazí složitou pravdu.
• Oslovení emocí Propaganda musí oslovovat emoce. Čím jednodušší a prostší je sdělované poselství, čím méně obsahuje podrobností, které by mohly být důvodem k zamyšlení, tím víc musí oslovovat například sympatie, antipatie, lásku, sexualitu, nenávist, závist, strach a úzkost.
• Oslovení představivosti Kromě emocí musí propaganda oslovovat představivost. Dobře vymyšlená jednoduchá metafora (nálepka"), která se stane rozšířeným sloganem, je k nezaplacení.
• Opakování Chce-li propagandista, aby oslovená populace žádoucím způsobem myslela a cítila, je nutné vychovávat ji podobně, jako to dělal Pavlov se svými psy. Dobrý propagandista pak zazvoní a většina oslovených lidí začne jak myslet, tak cítit V žádoucím směru.

Nástroje propagandy

• Cejchy a svatozáře Cejch je druh citově zaměřeného slovního a myšlenkového krátkého spojení. Váže jedince, skupinu, národ, rasu, myšlenku k zápornému symbolu. Jedince, skupinu, myšlenku nebo způsob řešení problémů, které chce propagandista oslabit, vyloučit, zničit, označí krátkým, jednoduchým, výstižným, snadno zapamatovatelným slovním cejchem. Cejch zbavuje nutnosti přemýšlet o tom, kdo ocejchovaný člověk je, co dělá, jaký je smysl toho, co říká. Jestliže cejch váže jedince, skupinu, národ, rasu, myšlenku, jakýkoli předmět propagandistova zájmu k zápornému symbolu, váže jej svatozář k symbolu kladnému.
• Eufemismy a slogany Eufemismy jsou výstižná, živě a citově působící slova, jejichž smyslem je cíl propagandy – tedy diváky posluchače a čtenáře – buď zklidnit, nebo vyburcovat. Jsou to slova, která působí méně ostře než jiná, často výstižnější a přesnější pojmenování nějaké skutečnosti nebo jevu. Za opak eufemismu je možné považovat slogany. Jejich smyslem je negativní označování, podobně jako je tomu v případě cejchu
• Přenos užívá k přijetí nebo odmítnutí čehokoli autoritu, prestiž a symboliku, kterých si oslovovaní lidé váží, aniž by měly s řešenou problematikou příliš mnoho společného. Symbol i autorita s prestiží zamezí kritickému přemýšlení.
• Celebrity Pojem celebrita je označení slavné, veřejně známé osobnosti, nejčastěji umělců, herců, sportovců. Lidé je mívají rádi.
• Obyčejný člověk Někteří špičkoví politici a další mocní nebo vlivní lidé včetně celebrit vystupují v roli prostého člověka. ]sou vidět, jak štípají dříví, vyvážejí žumpu, nosí džíny čepičku a přátelské brejličky, hladí pejsky i děti, melodickým hlasem říkají věty dlouhé
  sedm až deset slov, dále milují svou rodinu, vlast, (…)Často za sebou mají trénink podobný základnímu hereckému kursu.
• Jedna rodina Propagandistický nástroj označený pojmem jedna rodina" říká například: Jsme na jedné lodi!", popřípadě: Takto přece uvažuje každý normální člověk!" (…) pořádají se procesí, pochody a mítinky zde jsou lidé na jedné lodi" (…)pro něco a zároveň proti něčemu. V prvním případě se lichotí a zaklíná, v druhém zaklíná a proklíná (…) společný jmenovatel zní: Cítíme tak všichni, koukej cítit stejně."
• Strach Klasická pravidla propagandistické práce se strachem říkají: čím se jedinec víc bojí, tím snadněji se účastní nějaké preventivní akce (za předpokladu, že ostatní proměnné, které mohou mít vliv, zůstávají beze změn). Ovlivňování strachem je neúčinné, jestliže je cíl propagandy přesvědčen, že je vůči tomu, co se děje, nebo stát může, bezmocný.
• Snížení vnímavosti a rozptylování pozornosti Smyslem prvního postupu je snížit vnímavost cíle propagandy vůči nějakému problému. (…) Vnímavost cíle propagandy k neřešenému problému se snižuje nudným opakováním, které nepřináší nic nového (někdy se mluví o argumentum ad nauseam, neboli argumentaci vyvolávající pocit na zvracení). Snížení vnímavosti se obvykle kombinuje s pečlivým výběrem informací, které se sdělují, a informací, které se pokud možno nesdělují. Nejúčinnější bývá tam, kde jde o významnou, někdy klíčovou část problému, již je nutné udržet pod pokličkou co nejdelší možnou dobu. Podaří-li se do kritické chvíle vnímavost veřejnosti dostatečně snížit, může projít kritická část problému za naprosté apatie lidí, jichž se životně týká. Za variantu postupu, jenž snižuje pozornost, vnímavost a citlivost vůči vážnému problému, jehož existenci veřejnost tuší, ale není schopna si své tušení ověřit, je možné považovat nadsázku a ironii.
• Volba vhodných" informací Stačí dostatečně dlouho obrazově i zvukově snímat projev libovolného jedince, například politika. Střihem obrazu a zvuku pak lze poměrně snadno, obtížně napadnutelným způsobem, vytvořit z téhož člověka kontinuum počínaje obrazem mírně duševně zaostalého jedince, který bude většině lidí připadat směšný, hloupý, zlý a útočný, tedy nositele zla, přes neutrálního, nudného jedince, k bytosti bystré, milé, oduševnělé, roztomilé (nesmí se to přehnat), hezké, moudré a morální, nositeli dobra. V současnosti se k propagandistickému zpracování" veřejnosti běžně najímají PR agentury (public relations agency).
• Redigování vytváří souvislosti, podobně jako je může vytvářet lhaní, jímž může být prosté vynechávání informací. Příkladem redigování je interview, které trvá 60 minut, v němž jedinec požádaný o rozhovor podrobně vysvětlí svůj názor na příčiny, vývoj, jádro a možná řešení nějakého problému. Poté, co je záznam hotov, začne jeho redigování. Z hodinového interview může při určité zkušenosti se střihem zvuku a obrazu vzniknout dílo, jehož reprodukce trvá například pět až deset minut. Ta vede posluchače nebo diváka žádoucím směrem. Redigování je výběr – to znamená jak zařazování skutečností do nového celku, tak jejich vyřazování – který dokládá předem přijatý závěr.
• Propagandistické špinění Jedinec X. Y, jehož důvěryhodnost se propagandista chystá snížit, je kupříkladu telefonicky dotázán, zda má jakýkoli vztah k nějaké ostudné, pobuřující nebo kriminální události. Propagandista přitom dobře ví, že žádný vztah tohoto druhu neexistuje. Oslovený, jehož může dotaz tohoto druhu překvapit nebo zaskočit, přirozeně takový vztah popře. Propagandista pak v nápadné úpravě uveřejní zprávu, která je formálně pravdivá: X. Y popírá, že je pedofil, že by měl jakýkoli vztah k vytunelování banky k organizovanému zločinu…" Je na něm založena destruktivní, negativní propaganda, která se nápadně projevuje například v průběhu amerických prezidentských volebních kampaní posledních let. Pokusy i praxe dokazují, že propagandistické užití špíny je vysoce účinné.
• Výjimka z pravidla Smyslem tohoto nástroje je, aby cíl propagandy získal povědomí, že výjimka z pravidla je pravidlo.
• Průzkumy veřejného mínění [je třeba vždy pečlivě zvažovat] 1. Kdo si průzkum objednal. 2. Přesné znění položených otázek. 3. Velikost dotázaného vzorku. 4. Složení dotázaného vzorku.  5. Statistická chyba. 6. Kolik lidí na položenou otázku neodpovědělo. 7. Způsob, jakým byl průzkum prováděn. 8. Majitelé agentury, která průzkum provádí. Uveřejňování výsledků v hromadných sdělovacích prostředcích probíhá podle pravidel, která jsme uvedli jako základní pilíře propagandy.