DoS útok (z anglického Denial of Service) je pojem z oblasti informačních technologií, který znamená takový útok, při kterém je cílový počítač prakticky vyřazen z provozu tím, že je zahlcen požadavky v takovém množství, že není schopen je zpravovat a přestane reagovat. Účelem tohoto útoku není počítač ovládnout a ukrást z něj data, nebo mu naopak nějaká podstrčit, ale jeho funkční vyřazení. Poslední dobou si stále častěji připadám, jako bych byl cílem lidské, přesněji občanské varianty DOS útoku já sám.
Nejsem přepracovaný, ani jak se říká vyhořený, nedělám na tři směny ve dvou zaměstnáních, vůbec to nesouvisí s prací – jde o život politický, tj. o orientaci v tom co se děje ve společnosti, proč se to děje, kdo co a proč dělá a jaký na tom má zájem a v koncích o zcela zásadní snahu udržet si odstup od všudypřítomné propagandy a manipulace a zachovat si tak svůj vlastní kritický pohled na věc a z toho vyplývající svobodu.
Jenže je to stále těžší, protože nemine den, aby se neobjevila zpráva, (text, komentář, televizní spot atp.) ke kterému bych neměl nutkavou potřebu se vyjádřit a rázně se ohradit: Tohle vám nežeru. Na téhle nudli mě neutáhnete, mě ne. Běžte si věšet ty bulíky na nos někomu jinému." Ale i kdybych tím strávil celý den, včetně času k práci a spánku, stále by zbýval nespočet toho, co si žádá reakci a ohrazení se.
Nedosti na tom, i to ohrazení se zanikne ve všeobecné vřavě informací a pseudoinformací a nakonec jen přidá další informaci, která nic neovlivní a na které nikomu nesejde. Jednotlivec ztrácí schopnost fungovat jako občan a aktivně se podílet na formování společnosti, jíž je součástí, protože sotva stíhá odrážet útoky na sebe, natož aby dokázal zasazovat protiúdery. A když už se mu to někdy poštěstí, máchne do prázdna. Ve světě, kde je velikost podprsenky provinční muzikálové tanečnice stejně závažná informace jako odhalení kriminálního jednání člena vlády, na zoufalém výkřiku osamělého soukromého komentátora pranic nezáleží.
Ať toho okomentuji hodně, nebo málo, všechno, nebo nic, pranic to nemění. Žvásty, demagogické bláboly a více či méně skryté manipulace se na mne valí dál v neztečené míře. Je to jak v tom přísloví s mouchami: jednu zabiješ a deset jich přijde na funus. Stejně tak jednu blbost okomentuji, a deset nových, ještě pitomějších se objeví a dožaduje se mé pozornosti.
Už je to tak -tahám za kratší konec provazu. Ať již budu mlčet, nebo se naopak zblázním ze snahy reagovat na co nejvíce zpráv, které považuji za útok na svoji svobodu a mentální integritu, vždy to budu já, kdo prohraje, protože já přestanu fungovat.
Jak se má člověk autonomně rozhodovat v situaci, kdy je zahlcen informacemi, ve kterých je stále těžší se pro jejich kvantitu orientovat? Jsme zavaleni kakofonií zpráv, v nichž není žádný řád, výmysly jsou pohromadě s fakty a nikde žádné vodítko jak to klubko informačních hadů rozplést, žádná Ariadnina nit, která by jednoho provedla změtí zpráv a zpráviček a pomohla mu zorientovat se v tom, co je důležité a co podružné, k čemu se mlčet nesmí a co si naopak nezaslouží nic jiného, než to pustit jedním uchem tam a druhým ven.
Čím více se člověk snaží utřídit si informace, kriticky je zhodnotit a na základě toho se správně rozhodovat, tím je zranitelnější a ovladatelnější – inflace informací vede k devalvaci závěrů z nich vyvozených. V důsledku se ignoranti rozhodují mnohem racionálnější, že člověk snažící se poctivě zvažovat všechna pro a proti.
Je to denial of service" na celospolečenské úrovni. Společnost přestává fungovat, ztrácí schopnost se organizovat a rozhodovat, stává se z ní konglomerát partikulárních zájmů, který na venek zdánlivě funguje, ale uvnitř neví proč. I ty soukromé sobecké zájmy, které by podle některých měly ve svém souhrnu nastolovat rovnováhu prospěšnou všem, totiž mohou být velmi snadno falešné a iluzorní, protože z nesmyslu na vstupu se stává nesmysl na výstupu, a zatímco nedostatek informace je rozpoznatelný, chybný výběr lze odhalit jen stěží.
Imunitní systém občanů vůči tomu, co je jim předkládáno, pracuje na hranici únosnosti a až zkolabuje, až přehlcen odepře službu, stanou se lidé snadnou kořistí vládnoucí třídy, která jim bude panovat s jejich tichým lhostejným souhlasem.
Jediná možnost je udělat to, co dělají počítače: filtrovat na vstupu, nezaobírat se vším, co se domáhá naší pozornosti a okamžitě odmítat požadavky z podezřelých zdrojů. Uchovat si funkční schopnosti neznamená odpovědět všem na všechno, ale být schopen odpovídat, což znamená nezbláznit se a nerezignovat, třeba i mlčet, ale vědomě, a aktivně.
Tribun 
odmtání z přesycení, apatie.. jojo, to je přesně to, s čím se kdesi za polstrovanými dveřmi sociálních inžinýrků počítá. Nemám univerzální řešení, jen doporučení. Najít vlastní, menší výseč zájmů a v té dělat pozitivní, systematickou činnost. Nevyplýtvat veškerou energii, část si ji nechat na spolupráci s těmi, kdo mají podobnou výseč a ta se zároveň příliš nepřekrývá s tvojí. Myslím, že to děláš poměrně zřetelně, proto stačí jen zahnat chvilkové chmury při pocitu slabosti, zrevidovat co se povedlo a zkontrolovat napjaté plachty. PS: a nediskutovat tam, kde to opravdu nemá význam :)
Přesně tak, stanovit si oblasti zájmu a po tom jít. Na jednomužnou redakci máte až příliš velký záběr.Cestou ven není filtrace, ale kooperace. I v IT světě se to tak dělá: Automatické odmítání je fajn, ale pořád "žere čas a prostředky." Lepší je posílit dotazovanou základnu a balancovat zátěž na jednotlivé konce.Neboli si říct:- "Já nemám rád radar."- "Na lávce nemají rádi (dosaďte)"- "Outsider media nesnáší …"a při filtraci postupovat tak, že "Já zpracovávám informace o radaru a zbytek přeposílám relevantním zdrojům"Hodně štěstí. Tento blog osobně používám pro svůj osobní tréning kritického myšleni a formování názorů.
Jsem na tom podobněPodobnému samo-bičování mysli podléhám už delší dobu. Chtěl bych toho přečíst a dozvědět se co nejvíce, ale jako bych jen otvíral další dveře vedoucí do místností plné dalších a dalších neznámých dvířek vedoucí do dalších a dalších místností. Řešení jsem prozatím neobjevil. Zkoušel věnovat se jen jednomu tématu. Zkoušel jsem i poctivě konzumovat celou hromadu balastu informací. Nakonec jsem vyzkoušel i úplnou detoxikaci informacemi (14dní na konci světa bez spojení). Nakonec to vždy skončí tím, že se cítím buď frustrován nedostatkem informací, nebo frustrován přehlcením informacemi. Předpokládám, že najít vyvážený stav je možné, ale prozatím je třeba onu míru vyváženosti ještě najít.
No dobry den,zkuste to jako ja, na televizi nekoukam, noviny nectu, venuji se konickum, zaklabosim na webu a obcas si neco pekneho koupim. Hodne stesti :-)
jelikoz zrejme vim o cem pisete, Tribune,Tak se musim zeptat, zda- li tahle frustrace (co jineho) neni vysledkem cisi snahy udelat z nas "vyhodnocovaci, bez chyb fungujici stroj". Vina tedy neni na nasi strane prijimace (nizke nastaveni filtru bylo zjevne provedeno po "doporuceni" uznavanou autoritou).Asi je opravdu cas na nejaky disent, resp. vyhodnocovani nikoliv toho, jake vyseci se budete venovat, ale dobre oduvodnit svuj nezajem o balast- a ten take jako takovy oznacit. Nebot problem jiste netkvi v tom, ze by nas neco nebavilo, ale ze mame obavy, ze o neco prijdeme, pokud toto opomineme.Skoro jako vzdy bych na to sel opacne, nez je vam zde doporucovano. Vam zminovanym DOSem uz nevladnou jen externi, ale i interni (snad lze rici existencialni) informace. Tedy rozpadame se nejen na sve periferii, ale i na svem "harddisku" a to tak vazne, ze nekdy je uz vubec problem nas "harddisk" detekovat a zacit s nim nejak komunikovat (a mam ten dojem ze je uz uplne jedno na jake urovni a kvalite, jen aby to vubec nejak fungovalo).Nekteri lide si pak uz jen lesti, oprasuji a vystavuji na obdiv tech svych par zbylych spoju a vykazuji je jako vzor solidnosti (ne, ze by to nepripominalo sovetskou elektroniku).
DOS Clubvlastne se mi hodne ulevilo…nelitam v tom sam…ale je to dobra zprava? zazivam, myslim, vyse popsany stavy informacni dezorientace a jako bonus k tomu deprese…co se to s nama do mrdele deje?!!! dari se mi redukovat [nebo spis selektovat] prijem bulvarnich hoven i mainstreemovych cernych kronik globalniho razeni…ovsem jaka je barevna paleta informaci jinde, myslim "jinde"!?? je, v dusledku na my mentalno, nejakej rozdil bejt v pasti spatnejch zprav od ctk nebo treba [bez urazky] z jajsemvamtorikal.cz??? ja fuck nevim…ale jsem vyzdimanej z obojiho…proste nejak dosla bila, myslim pozitivni, "pravda", aspon ze jsou ty tu jakztakz pozitivni vize…treba 2012, paranoid? jsem to ja!? a navic, asi aby toho nebylo malo, je treba za "pravdu" platit…vzdycky to tak bylo…ceske portaly potvrzuji ze to tak i bude…ti kteri kritizuji cenzuru informaci sami cenzuruji cili selektuji…ne ted (snad) informace ale ctenare…pravda, objektivno, ale jiste!!! ale zaplatil jsi??? …jde mi "jen" o princip, na tom to ale myslim stoji, ne…? nicmene panove si tu svoji, timhle pristupem k "ovcanovi", posramocenou auru uz urcite nejak vychytaj, osetrej, omluvej, vysvetlej, osvetlej, etc… no tak to by asi stacilo…jo, psychiatra…byl jsem, byl…ale vubec jsme si nerozumeli…dik za tvuj cas… DOSt!
jedna,myslim,dobra zprava…JAK NA NE…http://www.outsidermedia.cz…=2666
Prostě se na to vyserte. A nezachraňujte. Nebraňte evoluci.
Saxi……nemyslete, co budete dělat vy, ale myslete, co dělají druzí. Protože v době velkého prázdná (Bělohradský či přeplnění (GeoN .)) se neděje nic jiného než, že to, co je z jednou tvůrčí stranou označené za balast, je pro druhou tvůrčí stranu "božské" – takže vše se v důsledku stává buďto "božským" nebo "balastem", je-li v tom za takových podmínek ještě vůbec nějaký rozdíl, jak ostatně Tribun píše. Každý "disent" je odsouzen k účasti "na stávající hře." Klasické dilema liberální pseudodemokracie – jež je mimojiné frustrující právě touto pluralitou, tedy neschopností obsáhnout reprezentativní vzorek světa. Případně tento reprezentativní vzorek světa "vykonat". Tj. pravý opak všech totalit, kde se poznání redukuje na znalost (například příručky marxismu-leninismu).Přirovnání s vnitřním harddiskem je zajímavé, ale nějak nevím, jestli ho můžete nějak, jakkoliv (třeba básní .)) "vykázat".Hm, osobně se řídím sebezničujícím heslem sira Humphreye Applebyho: "Potřebuji vědět vše, abych věděl, co vědět nepotřebuji."
Jestli to Tribune nebude tim, ze psat neco do zapisnicku na web je stejne ucelne jako septat neco do vrby. Dedci si zamrmlaji v hospode, babky v cekarne u doktora, Vy mate web. Ucinek je stejny. Tohle ma totiz moneykracie vymyslene vyborne: "Rikat si muzete, co chcete, stejne vas nikdo neposloucha." Stejne se kazde rano probudite jako poslusny ovcan a pujdete pokorne slouzit vlasti. Sem tam se zucastnite saskarny zvane volby, abyste brzy zjistil, ze ten Vas hlas byl naprosto k nicemu. Nova revoluce? Kdo by ji delal? Neni cas. Musime do prace, zivit sebe a deti. Doba neceka. Jen se v klidu odevzdejte letargii.
Wintre,nejdulezitejsi tu asi bude slovo "reprezentativnost" a nasledne metodologie, podle ktere budete takovy vyber provadet.Neschopnost obsahnout reprezentativni vzorek sveta vede prave k one poloze disnetu (tenhle preklep z disentu tu nechavam, neni spatny :o).jaka je vlastne etymologie "disentu"? Nejak jsem to nenasel- budto od francouzskeho mluvit, anebo jde o slozeninu dis- enchanter, tedy neokouzlovat, vyjmout z vseobecne shody.Pasivni obsahovani sveta asi bude netridni (nepritele je treba poznat :o), vykonavani tohoto vzorku bude mit uz jiste tridni nadech.
Tribune,první co co si ráno v práci spustím na počítači, po jeho zapnutí, je Váš blog. Teprve pak přijde na řadu pošta atd. Pak, když přijdu domů, zažívá moje PC stejný rituál a než ho vypnu vždy ještě "odskočím" na Vaše stránky. Někdy jdu kvůli tomu později spát protože se rozhodnu zareagovat na některý diskusní příspěvek, jindy nic nenapíši ale před spaním přemýšlím o tom co jsem si tu přečetl.Husy jsme spolu sice nepásli, u piva také nikdy neposeděli ale přesto jste mi bližší (a díky Vám několik dalších lidí) než soused co bydlí přes chodbu. Troufám si být toho mínění, že nejsem jediný.Jednou Vás to možná přestane bavit a tyhle stránky zmizí z mého života. Sobecky si přeji aby se tak stalo co nejpozději, protože vím jistě že mi budou hodně chybět.
Malá škola etymologiedisident – odpůrce odpadlík, z lat. dis – ident, doslova tedy ne-ztotožněný…disent – z lat. dis – sentire (cítiti), doslova tedy odlišně cítíci, vyjadřující odlišné stanovisko, často skupinově. Srovnej s disentem přehlasovaných členů ejvyššího soudu
diky, XY.ze mne ten- ident hned nenapadl.
Já si zas občas připadám jako oběť bloggerského DOSu. Tak si jenom semtam něco přečtu, ale zpravidla už po prvním odstavci končím. Tady se mi to stává pravidelně… :-i
S tím nic nenaděláte, @Teo,já zase podobné stavy prožívám, kdykoli omylem pohlédnu na nějakou tu vaši montáž. Nikdy nic nového, pořád jen donekonečna variovaný nápad kohosi jiného…
dissencio– odporovatdissideo – neshodovat seZ toho by překvapivě vyplývalo, že slovo disidentmá jiný kořen než slovo disent.
A co je na tom tak překvapivé, jepice?Počeštění prostě zastírá slovotvorné postupy původního jazyka, ale jinak docela běžný jev.
XY…Good one, s tím Teem, vlastně mě napadá, že nikdo není větším otrokem svých objektů, než on sám .)Každopádně jsem chtěl ukázat, že svůj malý dubjektivní disent provádí každý účastník liberální demokracie – snad s výjimkou teroristy ./
Ale obrázek aspoň nezdržuje :-). Bylo by fajn, kdybychom všichni jen kreslili :-).
Nojo, Wintere (chce se mi napsat Wintře, snesete to?)v tom individuálním disentu subjektů s vámi z té duše souhlasím. Už proto, že to sám jinak nedělám – a dnes to (myslím) ani není jinak možné. Kde jsou ty časy univerzálních encyklopedistů či barokního pansofa Jana Ámose… Docela chápu Tribunovy pocity marnosti – bez disentního výběru je to naprosto nekonečné a nezvládnutelné. Ale jakmile se utvoří nějaká skupina, záhy nešťastné individuum zjistí, že je taženo někam jinam, než by samo chtělo. I zhádá se – a vrhá se do metadisentu…:-)
Zdá se že zájem o blogy stoupá :-(.http://www.britske-listy.cz….html
Vstupný filtr.Využívám velmi dobrý filtr informací, v soukromí zvaný Cui bono?. Množství informací tak proletí kolem mého vědomí a jenom velmi málo zanechá v něm stopu. Velice dobré proti zmanipulování.
"Naše východisko je vždy takové, že o ničem nic nevíme a navíc o tom nemáme ani tušení, pravil, pomyslel jsem si. Ale jakmile se začneme něčím zabývat, zahltíme se obludným množstvím materiálu, který je nám ve všech oblastech k disposici, tak je to, pravil Wertheimer, pomyslel jsem si." (str. 75, Thomas Bernhard: Ztroskotanec, přel. Tomáš Dimter; PROSTOR 2002)
Tribune,jsem rád, že jste napsal tento článek. Občas stojí za to, na chvíli se zastavit a porozhlédnout se kolem, kam až jsem došel. Když to jeden neudělá, může se mu přihodit, že náhle zjistí, že není přesně tam, kam chtěl dojít. Velice si vážím vaší práce a vidím za ní nesmírné úsilí. Myslím si ale, že pouhá osvěta, kterou vykonáváte, nemůže příliš ovlivnit myšlení Vašich čtenářů. To myslím vystihuje citát Miloše Kopeckého, který zřejmě nezopakuji přesně, ale alespoň se pokusím zachovat jeho ducha: "Já Vám to nebudu vysvětlovat, protože kdybyste byl schopen to pochopit, tak už to dávno víte." Mně osobně pochopení toho, co se u nás děje, trvalo celé dva roky (tzv. pomalé zapalování) – od voleb roku 1992, kdy jsem volil ODS až do roku 1994, kdy jsem pochopil, co jsou tito lidé zač. Obávám se, že kdo nechápe ani dnes, po dvaceti letech mafiánského kapitalismu, ten nepochopí nikdy a je zbytečné na něj plýtvat úsilím. No a pak zde jsou lidé, kteří jsou tak říkajíc na druhé straně barikády. To jsou ti, pro které moc a majetek je smyslem jejich existence. Předpokládám, že ani Vy si nemyslíte, že by je Vaše články změnily na altruisty. Myslím, že v dnešní době již osvěta touto formou není to, co by samo o sobě mohlo něco změnit. K tomu je zapotřebí něco víc. Je třeba začít hledat východisko, začít hledat cestu, jak současný stav změnit. A to nikoliv jen akademickou debatou, ale praktickou činností. Vidím dvě důležité podmínky, které, jak se domnívám, musí být splněny, aby se ledy pohnuly: 1. Oslovení řádově většího počtu lidí. Kolik lidí čte vaše články ? Desítky nebo stovky ? Možná. Tisíce ? O tom pochybuji. Máte přehled o tom, kolik je přístupů na Vaše stránky ? A kolik jednotlivců je navštěvuje ? Za prvořadý cíl bych viděl podstatné rozšíření okruhu čtenářů a dále pak presentaci společných názorů i mimo internet. Doporučoval bych ubrat na kvantitě článků a přidat na kvantitě čtenářů. Zkuste napsat o jeden článek méně a ušetřený čas věnovat tomu, jak toho dosáhnout.2. Za druhou důležitou podmínku vidím nutnost spojení se. Takovýchto diskusních fór je množství. Trochu mi to připadá, jako by si blogeři stavěli jen své vlastní pomníčky.Většina z nich sice má odkazy na "přátelské" stránky, ale podle mého názoru to nestačí. Síly se tím tříští a tříští se tím i pozornost čtenářů.
Bobku,[25] Vaše postřehy v 1 a 2 mají racionální základ. Máte nějaké konkrétní návrhy jak dosáhnou toho o čem píšete? Myslím toho navýšení počtu čtenářů a propojení blogů.Případně jak následně eliminovat působení takových kteří se nechají nalákat nabídkou z odkazu ve [22].
zcr[24] Nepřijde Vám také ten citovaný překlad nějak "kostrbatý". Nebo se to zdá jenom mě?
[27] nijak zvlášť, řekl bych; klidně může odpovídat originálu, ale nesrovnával jsem (Bernharda raději v překladu ;-)
Tasselhofe,s tou kooperací[2] vám nějak nerozumím. Kooperace mi může pomoci zvýšit účinek, ale jak mne může ochránit před záplavou informací a "informací" (neboli infotainmentu)? Co píši, píši především za sebe a pro sebe. Nebudu přece přehazovat odpovědnost za vlastní myšlení na jiné.Souhlasí s vámi, že v monotóním hukotu neoliberální "keců na neděli" a instantní pro-systémo propagandy se kritické myšlení tříbí špatně, protože není na čem a s kým a nad čím tříbit. Někdy mám pocit, že i ta inkvizicí prodchnutá církev bývala vnitřně pluralitnější a (v jistém směru a smyslu) liberálnější, než je dnešní svobodou se halasně chlubící společnost.
Eddie,na to, že pouze "klábosíte"[4], býváte celkem militantní. Jinak rada dobrá, ale vzhledem k agresivitě moderního marketingu poněkud nereálná, řekl bych. Přeci jenom, stát se poustevníkem neplánuji.
Saxi,koho myslíte tou "doporučenou autoritou"[5] a kdo komu ten filtr nastavil? A dále myslím, že svůj nezájem o balast nemusím vůbec zdůvodňovat – vždyť i to zdůvodnění je výraz zájmu. Ale tak fixace na bezpečné stereotypy (jestli jste tak myslel to "leštění spojů") je myslím velmi dobrý postřeh – ono to totiž vede na "komunikační autismus".
Kamile…To není překlad, to je prostě Thomas Bernhard. Zrovna Ztroskotanec je, společně s Vápenkou, můj oblíbený. V kontextu knihy (mě napadá, že Bernhard psal celý život jen jednu jedinou knihu) má ta "kostrbatost" jasný význam. Svým způsobem je citace Bernharda, vzhledem k tématu, docela trefná výstižná. Takže díky Zcr za připomenutí.A konec OT .)
Pane profesore,vy neznáte tu elegii o králi Lávrovi? Být vámi, nepodceňoval bych vrby[10]. Ale máte pravdu, že kdybych byl veden (pouze) pohnutkou spasit svět, koledoval bych si o frustraci přímo monstrózní.
Kamile,vy lichotníku[12]. Kdybych nebyl virtuální, pýřil bych se. Ale jestli se obáváte, že zavírám krám, tak to ne. Jenom jsem se rozhodl, že nemá smysl ztráce čas a síly v úmorných polemikách s namyšlenými blbci, kteří si o sobě myslí, že sežrali Šalamounovo hovno.A tom průzkumu[22] jste mi neměl říkat, Kamile. Teď jsem ke všemu frustrovaný z toho, že mne nikdo neoslovil. Taková vzácná příležitost poslat je někam, a zase z toho nic není.
Kamile Mudro[26] ad 1.) Ke zvýšení počtu čtenářů: je tady asi více možností jak toho dosáhnout (omlouvám se pokud budu psát věci notoricky známe, nevím, jaká je vaše profese):- jako důležitou podmínku návštěvnosti vidím kvalitu obsahu i formu stránek. Autor sám se dozajista domnívá, že obsahu dává to nejlepší, co dovede, ale čtenáři mohou mít jiný názor. Důležitá je zpětná vazba od čtenáře k autorovi. Může mu říci: tento typ článků už raději nikdy, avšak tento typ článků je téměř ideální (z hlediska návštěvnosti). Zpětná vazba může být vytvářena různým způsobem: primitivním a málo efektivním způsobem jako např. "Oznámkujte článek", od velmi účinného způsobu diskuze ke článku. Na navštěvnost stránek má vliv i forma: stránky mohou být stavebnice typu http://www.bloguje.org, kde jsou desítky formou obdobných stánek, lišících se jen drobnou customizací. Nebo mohou být individuálně vytvořené více či méně profesionálním kolektivem tvůrců web stránek. Příspěvek profesionální formy stránek na návštěvnost je myslím zřejmý.- dále jsou to ony odkazy ze "spřátelených" stránek, které mohou zvýšit návštevnost. Některé však bývají často umístěny tak, že jsou snadno k přehlédnutí. Asi sám uznáte, že si uživatel spíše všimne odkazu, který se mu zobrazí v horní části obrazovky, než odkazu, který se zobrazí až poté, co stránku odroluje kamsi dolů. Stejně tak na "viditelnost" odkazu má vliv to, zda je proveden graficky nebo jen textem.- existují možnosti, jak optimalizovat stránky pro vyhledávače neboli Search Engine Optimization. Běžně tento princip uplatňují e-shopy. Pokud je e-shop udělán profesionálně, pak pokud do googlu nebo jiného vyhledávače zadáte název zboží, pak se vám tento e-shop zobrazí na první stránce výsledků hledání. Pokud tuto optimalizaci nemá, pak se zobrací třeba na patnácté stránce.-lepšího výsledku při vyhledávání dosahují placené odkazy ve vyhledávači. Zaplatíte a Vaše stránky po zadání vhodného klíčového slova budou nejen na první stránce, ale budou v horní části. Uvádím tuto možnost, protože technicky je to také řešení.-"Pošlete svému příteli": Čtenář sám může odkaz na stránky poslat svému příteli. Technicky tak, že email odešle sám ze svého účtu, nebobude na stránce tato funkce zabudovaná (s tím, že první možnost je naprosto korektní, druhá avšak může mít znaky spamu).- asi by se daly vymyslet další způsoby na zvýšení návštěvnosti, zřejmě by stálo za to o tom zahájit diskuzi.- návštěvnost je třeba hlídat i z druhé strany. Několikatýdenní výpadek může mít těžký dopad na pokles návštěvnosti. Znám lokální opoziční stránky, kde došlo k nechtěnému několikatýdennímu výpadku za strany správce a autora a to mělo za následek, že návštěvnost klesla téměř k nule a vrátila se na svoji původní výši až téměř po roce normálního provozu.ad 2.) Ke spojení sil – propojení blogů. Technicky by bylo možné vytvořit rozcestník na jednotlivé blogy, fóra a další stránky obdobného obsahu. To je minimum co by se stálo za to udělat. Časem by se mohl tento rozcestník vyvinout v něco více. Mohl by se z něj stát rozcestník přímo na nejlepší články a nebo, pokud by byl souhlas autorů článků, zrcadlem nejlepších článků.
Vaše problémy na moji hlavu, @Teo.To je přece vaše věc, že lezete někam, kde se vám nelíbí a stresuje vás to tam. Co já s tím mám společného? Nikdo vás přece k ničemu nenutí. Víc než jeden odstavec nesnesete, ale přesto si ho vždy přečtete – co je tohle za logiku? Alespoň teď vím, jakou váhu mají ty vaše kategorické odsudky.
Honzasi,ten vás filtr[23] je sice výtečný, ale použitelný až na výstupu. Na vstupu lze pro velmi hrubou orientaci použít filtr "kdo?".
Bobku,lhal bych, kdybych tvrdil, že mne čtenost netěší, ale není mým cílem. To bych psal jinak a jiné věci. Nehodlám nikoho o ničem přesvědčovat (kdysi snad, ale dnes již ne), to bych také psal jinak. Ale především: já nejsem ten, kdo může rozhodnout, zda má mé texty smysl číst. To mohou udělat i čtenáři, a jen na nich je, aby to, co považuji za dobré a o čem si myslí, že by nemělo zapadnou, zpopularizovali. Nemá podle mne smysl vytvářet další portál, další "informační hub", to by bylo jen přidávání dalšího balastu do současného (dez)informašního chaosu. Pokud chtějí lidé číst něco takového, jako píši já, potom se musí sami trochu snažit a hledat. Když se někdo spokojí s tím, co mu naservírují pod nos, tak se pak nesmí divit, že zbaštil to, co chtěli aby zbaštil. Nehledě k tomu, Bobku, že za roztříštěnost (neboli diverzifikace) zvyšuje "životaschopnost" blogosféry, protože nestačí zasáhnout proti jednomu místu a tím vyřadit všechny.
Tribune, máte pravdu [37]. Ku příkladu, když mám zapnutý český rozhlas, tak jim nevěřím ani když říkají kolik je hodin.
Tribune, tohle by vás mohlo docela zajímat.http://blog.aktualne.centrum.cz…7