V článku Básník osvobozený od života (Míněn je Francouz Robert Brasillach, který byl 6. února 1945 popraven za intelektuální zradu vlasti." Charakterizován je jako muž, který bojoval proti zkorumpovanému parlamentarismu, svrchované moci kapitálu a bankovních spekulací, proti hrozbě marxismu a věřil, že tím slouží Francii. Podporoval německo-francouzské usmíření a snil o Evropě bez bratrovražedných válek, o revoltě mladých elit proti mamonu a usuře, proti chaosu, v němž bloudí vykořenění" lidé velkoměsta.") je tato zmínka: Jako politický autor je Robert Brasillach hluboce spjat s vrcholným romantismem. (…) A stejně jako Wagner byl třeba i Baudelaire přesvědčen, že společnost nemůže reformovat nějaký filozof, vědec nebo dokonce politik, ale umělec (…) v této souvislosti je jistě zvláštní, jak moc si Adolf Hitler zakládal na svých uměleckých aspiracích…"
15 komentářů: „Kořeny uměleckých ambicí tyranů“
Komentáře nejsou povoleny.
Tribun 
Je to otázka priorit……řekl bych, protože v důsledku je umění naprosto stejná tyranie jako filozofie či politika. Svoboda leží v jejich vzájemném protipůsobení.Člověk by v tomhle těžko rozeznal kolaboranty od osvoboditelů: stačí si vzpomenout jak politicky byl zrušen Céline.
I když s takzvanými vrcholnými romantiky bych asi slitování taky neměl .)
Wintere, mam radost:Jste asi 4. clovek, ktereho znam, ktery vi, kdo to byl L. F. Celine.
Hm, s hanbou přiznávám, že o muži jménem Brasillach slyším poprvé,a intelektuální zrada vlasti, za niž byl popraven, je příliš široký pojem na to, abych si mohl udělat obrázek. Se vší pravděpodobností podporoval poražené vichysty – a tam byla poměrně široká škála důvodů k pravděpodobně "revoluční spravedlnosti". Destouches, ukrývající se před rozdováděnou pařížskou revolucí v Německu, měl zjevně větší předvídavost. Jiní zase měli drzé čelo a mocné přátele, v domácích podmínkách třeba Jakub Deml, nesporně zralý přenejmenším na "malý dekret", když už za nic jiného, pak za své Šlépěje ze 40. let, kde vykřikoval cosi jako: "Pane Pavle či Paule Wintře, já mám 100 tisíc dluhů a vy mně od nich pomůžete! Slyšíte? Neslyšíte-li, stávám se okamžitě antisemitou!"No nic. O Robertu Brasillachovi si holt budu muset něco zjistit.
Pro případné zájemce aspoň Wikipedie…http://cs.wikipedia.org…rasillach
Sakra, taky jsem dobrý:"vichysty" :-(((
A vida, XY, ocekavane si pisi patou carku :o)
Tak především je to Hrabalův miláček, saxi,a pak, celý soubor Célinova díla (zasponzorovaný mj. jedním Pařížanem) vyšel právě tady. Překladatelé – revidovaný Zaorálek, posléze A.Kareninová – ale ne ta ruská sebevražedkyně…:-)
Ani ne tak priorit, jako následků, Wintře.Umění může být tyranie, zejména je-li pojímáno eschatologicky, nicméně ty následky, nejsou-li spojený s reálnou (vojenskou, politickou, ekonomickou) mocí nebývají tak drastické.Já jsem totiž při dočtení toho článku vzpomněl například na Nerona – ten měl přece také umělecké ambice. A marně jsem vzpomínal, zda jsou známy umělecké ambice třeba Stalina, Pinocheta či amerických prezidentů… Co třeba Hoover? Ten ze CIA? Neměl ten náběhy na nějaké umělecké přesahy?
Nevím, jak američtí prezidenti, pominuli jejich svornou oblibu Waltmana, ale Stalin to byl starý básní, taky romantik. Bohužel jsem ale nedokázal dohledat některé z jeho děl, internet mlčí.Jinak si myslím, že jste k umění příliš shovívavý, přeci jenom v jeho základu spočívá kultovní funkce, kterou ani "mechanická reprodukovatelnost" nedokázala úplně překrýt (protože simulakrum už není umění, řekl by klasik).
XY.Diky za informace, ze bylo nove vydani zasponzorovano nejakym Frantikem, to jsem nevedel, stejne tak jako ze ho mel rad Hrabal (i kdyz ted mozna uz vim, odkud ma ten "tok reci").Cesta do hlubin noci se mi do ruky dostala hnedle ve 3 ceskych vydanich (to prve vyslo tusim hned rok po francouzskem origianle, pak mam to z roku 37 (vazba v zelenem platne, prekladatele si nepamatuji) a posledne i to z 90. let).Brnensky Atlantis ma jeste skoro celou radu:http://www.atlantis-brno.cz….html
Jo, to byl ten Zaorálek, saxi, génius překladu…(Myslím to první a následující vydání z roku 1937). Brněnské vydání mi komplet cloní v knihovně. Ale při vší úctě k výkonu překladatelky, Zaorálek je Zaorálek. Nebo autorovi přece jen s léty ubývalo sil, jakkoli si to nepřipouštěl. Případně obé. Ostatně Skočnou (Rigodon) taktak dopsal a ještě týž den zemřel. Zřejmě tedy ani s odstupem nepřehlédl.
Ano, Zaoralek je opravdu vyborny..Jen pro zajimavost, to prve vydani (grafika od Frantiska Muziky?) jsem koupil na doporuceni spoluzaka z gymplu nekdy v letech 82- 84, na inzerat, za tehdy dost penez (pamatuji se presne: 160,- Kcs) od jednoho pana inzenyra (mel to na zvonku) v Dejvicich. Nepustil mne dal, knihu mi dal mezi dvermi se slovy: Jsem rad, ze to mam z bytu pryc.Na druhe vydani (to zelene) jsem narazil v antikvariatu Na ujezdu (to uz stalo pouhych 15,- Kc, nekdy v roce 90- 91).Kdyz to pak vsechno vyslo v Atlantisu, dokoupil jsem si treti Cestu (pro poradek :o), od Zamku k zamku, Sever a Skocnou; ty tri jsem pak vymenil za Smrt na uver- ale tady jsem nejak nezaregistroval nakladatele, snad to je take z Atlantisu, je to bez toho hezkeho, papiroveho, perforovaneho obalu.V roce 91 jsem se stehoval ze sveho bytu zavaleneho knizkami, mel jsem pocit, ze se mi nejak meni zivot, tak jsem z tech zhruba 5000 svazku, co tam byly, temer vsechno vyhazel a nechal si jen nejoblibenejsich 200- 300 knizek.Obcas lehce lituji, ale je pravda ze casy se zmenily a do toho zbytku se podivam opravdu velmi zridka.
Bibliografie českých vydání Célinova díla:Cesta do hlubin noci (Borový 1933, Atlantis 1955)Církev (hra) (Borový 1933)Smrt na úvěr (Borový 1936, Atlantis 1999)Vše v překladu Jaroslava ZaorálkaŠkola mrtvol (Meteor-Praha 1939) – překlad S.Horský"Německá trilogie" Od zámku k zámku (Atlantis 1996)Sever (Atlantis 1997)Skočná (Atlantis 1998) "Londýnské romány"Klaun´s band I (Atlantis 2001)Kaluns band II (Atalntis 2002)Vše v překladu A.KareninovéCo je plánováno a dosud chybí:Feérie pro jindy I a II (Feérie pour une autre fois), Řežba (Casse-pipe), Rozhovory s profesorem Y… (Entretiens avec le professeur Y…) i podstatné marginálie.Proč nastala v projektu už osmiletá pauza, netuším. Myslím, že na Célina v Česku má tč. Atlantis výhradní práva. Ale to jsme se dostali od původních "kořenů uměleckých ambicí tyranů" opravdu dost daleko… :-)
No, ta reedice Cesty do hlubin noci byl pochopitelně v roce 1995, nikoli 55…