[KNIHA] Ken Follett: Pilíře země

Pro základní přiblížení postačí mírně upravená anotace z Databáze knih: Na pozadí převratných událostí po smrti krále Jindřicha I., jež rozpoutá tři desetiletí trvající boj o anglickou korunu mezi královnou Maud a králem Štěpánem, se proplétají osudy několika postav, duchovních, řemeslníků i šlechticů, chudých i bohatých, místních i cizinců. Aby nalezli sami sebe a své místo v životě, musí někteří z nich projít dlouhou cestu, ať přes půlku Evropy, po stopách svých předků či napříč vlastním svědomím. Barvitý děj historické románové fresky je soustředěn kolem stavby gotické katedrály v Anglii 12. století, která i v době občanské války, ničivého hladomoru a náboženských nesvárů, vyrůstá přes nepřízeň osudu z vůle lidí v městečku Kingsbridge. V těchto kulisách se proplétají osudy nejrůznějších postav – kingsbridgeského převora Philipa, zbožného a důmyslného mnicha, jenž usiluje o vybudování největší gotické katedrály, stavitele Toma, který se stává převorovým architektem, krásné a tajemné lady Alieny, již celý život pronásleduje skrývaná potupa, neohrožené Ellen žijící v lesích, která po nespravedlivé popravě svého milého prokleje všechny, kdo křivě přísahali, lstivého a proradného hraběte Williama, jenž se dopouští krveprolití a násilností, a kameníka Jacka, pro nějž představuje stavitelství největší životní vášeň. Ve skutečnosti je ovšem děj mnohem spletitější, rozkročený přes tři generace a desítky let a postavy na historické události nejenom reagují, ale aktivně se na nich podílejí.

Pilíře země jsou velice zdařilá oddechová četba nabízející exotiku, erotiku, násilí, lásku i intriky, napsaná s obdivuhodnou řemeslnou bravurou – na téměř 1000 stranách dokáže Follett udržet čtenářovu pozornost a kniha se čte tak říkajíc jedním dechem. Příčina je mimo jiné v tom, že postavy myslí a jednají velice moderně, takže jsou pro čtenáře dobře srozumitelné, přičemž z pohledu laika neruší žádné do očí bijící anachronismy.

Pro oddech a pobavení nelze Pilíře země než doporučit (pro poučení již méně), náročnější čtenář si však dříve či později uvědomí, že sem tam něco skřípe.

Především je to nekonzistence ve spádu událostí – zatímco v jedné fázi následují krize jedna za druhou a během několika dnů či týdnů se postavám obrátí život na ruby, v další děj přeskočí několik měsíců či let, během nichž se nic převratného nestane, přestože obecná situace se nijak zvlášť nezměnila a není patrný žádný důvod, proč by ten či onen měl upustit od svých aktivit (především likvidačních výpadů proti hlavním postavám).

Podobně se čas od času některá z hlavních postav z vyprávění vytratí, aby se o pár měsíců či let později opět vynořila nedotčena krizemi a dějovými zvraty, které ve stejný čas a na stejném místě zažívají ostatní postavy, aniž by autor nabídl jakékoliv vysvětlení.

Zaráží i nesrovnatelná bezpečnostní situací v Anglii a na kontinentě, kdy v Anglii nemine pomalu den, aby postavy nebyly ohroženy na majetku, zdraví a životě nepřízní osudu, zvůli mocných a hojnými lapky a desperáty, zatímco v té samé době absolvuje jedna z hlavních hrdinek coby osamělá matka s kojencem cestu přes Francii do Španělska a zpět bez jediné komplikace.

Rovněž líčení násilí a sexuálních scén by nemuselo být tak naturalistické, ale populární literatura si zřejmě žádá své.

Těžko uchopitelná je kniha i z pohledu světonázorového ukotvení, kdy lavíruje od přitakání sociálnímu darwinismu (v první části, působící dojmem bukolické idyly bez sociální sítě a pracovního práva, velmi dobře daří záporným hrdinům, kteří jsou silní, bezskrupulózní, a proto úspěšní) až k humanisticko-socialistickému snění o lepším světě (kdyby tu nebyla ta chamtivá a krutá vrchnost, to by si prostý lid dobře a žil a spravedlivě si vládl) a úvahami o demokratických principech (ve 12. století!), aby nakonec přišla katarze v duchu božích mlýnů, když po všech peripetiích kladní hrdinové dojdou štěstí a záporní mohou jen bezmocně pozorovat, jak se jim jejich plány po letech snažení hroutí, a klišé o tom, že vše přemáhá láska.

Právě pro tyto slabiny se mi Pilíře země nezařadily mezi knihy obohacující  a otevírající obzory, nadšení některých svých kolegů čtenářů nesdílím a vracet se k nim nehodlám, nicméně času nad nimi stráveného rozhodně nelituji, počtení to bylo pěkné, byť spadající spíše do kategorie čtivo.

* * *

Ken Follett, Pilíře země, Euromedia Group/Knižní klub, Praha 2001