Je legrační, jak má o Vánocích kde kdo potřebu napsat něco sentimentálního a bezkonfliktního, třeba i jen to obehrané šťastné a veselé, a to včetně lidí, kterým obžerství nic neříká, nakupování se jim hnusí, balení dárků je nebaví a na narození Ježíše je nejvíce zajímá to, co se stalo devět měsíců předtím, protože v tom správně tuší zárodky nového žánru spirituální pornografie.
Dalo by se sice psát o tom, jak volný trh zabíjí Vánoce, protože pořady pro děti jsou plné reklam na dárky ze kterých je jasné, že dárky nenosí Ježíšek, ale kupují rodiče, nebo o tom, že invaze Santa Klause do českých domácností byla podle všeho Ježíškem úspěšně odražena a jediným Klausem, který se na okupovaných územích stále drží, je Václav z Hradu, ale nakonec to nenapíše, protože pokoje pro všechny lidi dobré vůle v tom je pomálu.
Kde se v člověku bere ta potřeba vánočního klidu a míru? Je to vlivem zbytků křesťanské kultury, nebo jde naopak o přirozený stav, který se výjimečně dokáže prosadit přes tlak kultury soutěže a úspěchu, ve které po celý rok žijeme? Je to kultura proti kultuře, křesťanská proti kapitalistické? Ale co by potom bylo přirozené? Žádné Vánoce? Ale o ty zase až tak nejde, jde o ten klid a mír – je potřeba klidu a míru přirozená a musí být kulturně potlačena, aby byla zajištěna dynamika společnosti a vybuzena agresivita, která je motorem civilizace, nebo je přirozená naopak agresivita a touha po klidu a míru je lidem vnucována kulturně, aby se navzájem nepožrali?
Prastará otázka a pražádná odpověď.
A Vánoce? S těmi zde nakonec nebude asi jiná souvislost, než že fungují jako roznětka , která kontrastem mezi stresem běžného roku a poklidem svátečného období (mimochodem asi posledního, které držíme) dává podobným úvahám zaznít.
Tribun 
Ta spirituální pornografie je nahrávka na smeč, které nedokážu odolat:http://www.kojot.name…apokryf
Tribune. Přesto existuje (byť malá) pravděpodobnost, že s Marií to bylo jinak.
Je to šumafuk jak to bylo s Marií. Vánoce, jsou každoroční rituál, jehož přípravy i vyvrcholení se účastní celá rodina. Ditě, které v takové rodině vyrůstá, ho prožívá od nejútlejšího dětství a ani pozdější pochopení toho, že dárky nenosí Ježíšek, ho nepřiměje k tomu aby je zavrhlo. Vánoce slaví i ti kteří mají jen mlhavé ponětí o tom kdo byl Ježíš a jakákoli víra jim nic neříká.Vánoce jsou zakotveny více než třeba svatba. Oslaví je i pár, který se rozhodne že budou spolu žít, jak se říká, "na psí knížku". A je jedno zdali pouze "konzumě" jen těmi dárky a nebo zda i s tím duchovním rozměrem který který pocítí věřící lidé.Ten "klid a mír" už je jen cosi přidaného (jako třeba kvalitní vozovka a minimální provoz k jízdě autem), co by lidé rádi měli, aby mohli onen rituál nerušeně uskutečnit. Jde hlavně o to setkání se a o to naplnit to setkání tím že jeden člověk druhému učiní radost, nejen těmi dárky.Nejde o oslavu "klidu a míru" ale o oslavu toho hezkého, co v nás ještě zbylo, navzdory všemu negativnímu s čím se musíme po většinu života potýkat. A že toho využívá trh? Nikdy tomu nebylo jinak. Ten přece vždy využíval jakýchkoli svátků a nebo míst kde se dalo očekávat že se tam vyskytne pohromadě hodně lidí. Nic nového pod sluncem. Ne nadarmo se hospody zřizovaly poblíž kostelů.Na Vánocích je kouzelné to, že čím více jsou slaveny v té duchovní rovině, tím lépe si je slavící užijí aniž by byli stresováni, vším co obnáší ono shánění dárků na poslední chvíli, nebo předvádění se před sousedy tím jak mají vyzdobený dům.Jaké si je kdo udělá – takové je má.
Vánoce jsou takové, jaké si je člověk udělá. A já si je zatím dělám pohodové. Takže přeji i to samé všem ostatním.
[1] Kojote, to mi připomělo ten vtip: Přijde jitrnice k nebeské bráně a svatý Petr zkoumá co je zač. Ptá se všech andělů, ti nevědí, ptá se svatých, ti také nevědí až nakonec se zeptá panenky Marie, jestli to nezná a ona odpoví: "No, kdyby v tom nebyly ty špejle, tak bych si myslela, že je to Duch svatej!"
[2] Jak jinak? Mně napadají alespoň dvě různé "jinak".
Jde o výjimečnost, uvolnění napětí které v nás roste v průběhu roku z rozdílu mezi praktickým a stereotypním a požírajícím duši obyčejným dnem, a mezi něčím co člověka přesahuje, ale co jen tuší. Záchranná brzda. Klid a mír tak výjimečný, že v něm může vzniknout i nový život. Název pro těch pár dnů můžeme zvolit různý, ale jejich prožití a procítění je (podle mě) důvodem, proč je na světě ještě furt víc dobra než zla. Vždyť i Duch svatý měl zrovna své dny…….
[3] Tím jste, Kamile, jenom posunul celý problém o úroveň výš: proč má ten rituál právě takovou podobu, jakou má? A proč je tak ochotně a samozřejmě sdílen bezmála celou populací? Já myslím, že bez ohledu na uštvané hospodyňky zoufale šůrující do poslední chvíle je podstatou Vánoc skutečně ten klid a míru. Není tedy potom nakonec to hezké právě ten klid a mír, schopnost být klidný a mírný, nebo to alespoň z vnitřní potřeby předstírat?
Kdybyste sledovali seriál South Park, tak byste věděli, že podstatou Vánoc jsou dárečky. Těm klukům je to naprosto jasné – a nejjasnější je to Cartmanovi.
No, nevím, jestli jde o klid a mír, Tribune. Všichni jsou naměkko, cosi očekávají, dotkne se jich každá maličkost. Kdepak, v tom musí být něco jiného, tajemnějšího a hlubšího :-).
Ptát se po významu a smyslu Vánoc znamená zároveň ptát se po významu a smyslu mýtu vůbec. A mýtus je něco jako zásobárna symbolů/obrazů/archetypů, které aktivují něco v našem podvědomí. Takže tím, co v mýtu – například vánočním – hledáme a nacházíme jen vydáváme svědectví sami o sobě. Kromě toho pravidelně a masově opakovaný rituál vytvoří svůj egregor – svého ducha, který disponuje určitou energií a zpětně působí na naše duše (podvědomí – chcete-li). Tím neodpovídám na otázku, proč potřebujeme mýtus o míru, klidu a lásce – jen zkouším popsat, jak to (nejen) podle mne funguje. Hezké svátky :)
Mám zkušenost, že vysvětlovat ateistům ( resp. pohanům ), že bláznění a zvyky kolem tzv. vánoc není z bible nijak obhajitelné a že to nejsou křesťanské svátky ( ostatně ryzí, biblické křesťanství ani žádné "svátky" nemá ) je stejně vysilující a většinou marné, jako vysvětlovat průměrnému voliči, že pravicové strany dnes nejsou biblické etice ani o milimetr blíže, než levicové – jak si mnozí mylně myslí.
[6] tak ňák nadpřirozeně
[11] Vida, mýtus. Tak o tom jsem v souvislosti s Vánocemi nikdy nepřemýšlel. O jaký mýtus by mělo jít? O mýtus "klidu a míru"? To doufám není pouhý mýtus, ale možná realita.
[12] Při vší úctě, Prozaiku, jděte s tou svojí Biblí někam, třeba sem http://www.novinky.cz…-zbran.html Bible je v kontextu toho, co jsem napsal, zcela irelevantní. No, možná ne úplně irelevantní, ale zcela jistě druhořadá, odvozená.
ryzí, biblické křesťanství ani žádné "svátky" nemáNanebevzeti- SVAToreceni je krestansky SVATek, ale jestli biblicky, nevim, bible je real, tak tam zadne zvyky nejsou, ale nejsem si jisty jestli Jezis neco v tom smyslu nerikal pri svem louceni se pri vedomi si sve smtri, chtelo by to nejakeho biblofila.
Myslím, že křesťanství využilo prvky starých pohanských mýtů a dalo jim svůj rámec. Proto to tak úspěšně funguje. "Mýtus klidu a míru" je ale, při vší úctě, hovadina :-).
pravidelně a masově opakovaný rituál vytvoří svůj egregor – svého ducha, který disponuje určitou energií a zpětně působí na naše dušeTo duch nedela, ale to je jen malickost, nepodstatna pripominka: duch ma svoji vuli, vuli zivlu, egregor je andel (ktery nemusi byt zadny andilek).Ritual je jen polovina uspechu, druhou je modla a dar. Pravidelnym darem komunikujeme nejlepe, cim vice daru, tim lepsi connecting :o)Anebo naopak: cim vice daru, tim vesti zklamani z probihajici komunikace, dary se pak nasvecuji a staveji do vykladnich skrini, aby byly dobre videt."Konzum" zde pak znamena pojidani daru, pravou obet: zabijeme (zabalime) a snime (rozbalime).Ale ono je to nakonec jedno, jedine vychodisko je odstehovat se na Sumavu a prestrihnout si draty u mobilu. Na samote ale malokdo vydrzi stat a divat se, nakonec z toho stejne vyjde cesta pustym lesem.
První křesťané Vánoce určitě neslavili, protože datum Kristova narození nebylo nikdy všeobecně známo. Římské svátky zasvěcené původně Saturnovi a slunci byly formálně zasvěceny Kristovu narození až když se císař Konstantin spojil s představiteli křesťanstva, a prohlásil katolické učení za státní náboženství. Pojí se k nim nejrůznější tradice, z nichž některé pocházejí již z předkřesťanských dob a souvisí s oslavou slunovratu, který na tyto dny též připadá. Dárky, ačkoli to tak dnes vypadá, nebývaly tím nejdůležitějším. Tak třeba jmelí se ve středověku používalo jako významná léčivá rostlina (jejíž léčivé účinky současná věda potvrdila). A už staří Druidové věřili, že je ochraňuje proti kouzlům zlých čarodějnic a duchů. Jeho lepivá semena prý vyvolávají a udržují lásku a zajišťují plodnost. Od toho se zřejmě z Anglie rozšířil líbací zvyk, podle něhož má každý muž právo políbit každou ženu nebo dívku, pokud tato stojí pod zavěšeným jmelím. Jedna z křesťanských legend o něm říká že jmelí bylo kdysi stromem, ze kterého Josef udělal kolébku pro Ježíška a o 33 let později byl ze stejného stromu stlučen kříž, na němž Ježíš zemřel. Strom prý samou hanbou seschnul, aby se tak proměnil v rostlinu, která zahrnuje dobrem všechny, kteří pod ní projdou.Už Keltové uctívali ozdobenými stromy boha Slunce a věčný život. Katolická církev stromek dlouho zakazovala protože ho vnímala jako symbol pohanství. Přijala ho až koncem 16. století ale podle legendy jeho tradici založil irský opat Kolumbán, který byl v 6. století poslán do Burgundska, aby tam kázal bezvěrcům. Na starobylém jehličnanu, který uctívali o zimním slunovratu, zapálil 24. prosince pochodně ve tvaru kříže. Když zář ohně přilákala lidi, začal jim kázat o narození Ježíška v Betlémě.Zelené větve Adventního věnece jsou symbolem života uprostřed spící přírody, kruh vyjadřuje jednotu společenství lidí a Boha a plamínky svíček světlo, které prosvěcuje každého člověka. Pro křesťanské věřící je symbolem Ježíše Krista, který ozařuje plamenem lásky každého člověka.Vánoce, jak je slavíme dnes, jsou směsicí několika rituálů z různých dob což, alespoň v mých očích, jejich význam nijak nesnižuje – spíše naopak. Právě to jejich spojení je pro mne symbolem tolerance a souznění – vyjádřením toho co lidská společnost potřebuje nejvíce, pro to aby byla skutečně lidskou v tom dobrém slova smyslu. A platí to jak pro rodinu (to nejmenší seskupení) tak i pro rod či jakékoli (libovolně velké) společenství. A i když se dnes jen málo lidí nějak pídí po tom jak vznikly, jakými legendami jsou opředeny a nebo co o nich historikové, či teologové říkají, přece je slaví (alespoň ve většině) v takové atmosféře (či duchu) která jim přísluší. Tím "klidem a mírem" je možné navenek popsat jejich "slupku" ale to opravdové je ukryto v souznící rozmanitosti jejich vnímání, pro kterou už se slova (alespoň nějaká "univerzální" pro každého platná) špatně hledají. Ale to co se nedá vyjádřit slovy je možno vyjádřit právě tím rituálem a také tím jak k tomu rituálu přistupujeme. Jde o vyjádření lásky v té širší podobě než je ta, kterou cítíme ke konkrétnímu člověku. Proto[8] má ten rituál právě takovou podobu, jakou má a proto je tak ochotně a samozřejmě sdílen bezmála celou populací. I tou její částí, která nějaký hlubší smysl nehledá ale přesto cítí že "tu něco je".Prostě něco takového potřebujeme a díky tomu že už to máme nemusíme to vymýšlet :-)
prozaiku [12], nevím, co máte na mysli "ryzím, biblickým křesťanstvím", ale pokud myslíte křesťanství v podobách, které popisuje Nový zákon, tak to samozřejmě své svátky má – ty židovské.
Janiko, chápeme-li mýtus jako:… Je to tradovaný příběh (řetězec příběhů či vyprávěni), které nesdělují informace, nýbrž vyvolávají prostřednictvím obrazů dojem hlubšího porozumění celku světa nebo nějaké jeho podstatné části v jejich významu pro lidský život…http://cs.wikipedia.org…iki/Mýtuspak si myslím, že by Vánoce klidně mohly být popsány jako "mýtus klidu a míru", pokud jsou s nimi tyto obrazy spojovány.Saxi – "duchem" jsem myslel Geist, něco jako Weihnachtsgeist podle vzoru třeba Zeitgeist.
[21] Spíš bych řekla, debe, že mýtus je o něčem, ne mýtus "něčeho" a navíc ve smyslu nějaké hodnoty. Ale beru to jen intuitivně :-).
A ještě, saxi:..pravou obet: zabijeme (zabalime) a snime (rozbalime).."Právě Ježíš názorně ukázal, že pravá oběť je pouze ta, kdy obětujeme sami sebe (nebo něco bytostně svého, něco, co jsme – např. část svého sobectví, nikoli něco, co máme/koupíme). To je jeden ze zásadních rozdílů mezi židovskou obětí Starého Zákona a skutečně křesťanskou novozákonní obětí. Dalo by se říci, že Ježíš byl poslední židovskou obětí v tom smyslu, že Ho obětoval Jeho židovský Bůh otec, a zároveň první křesťanskou obětí, protože tuto sebeoběť dobrovolně akceptoval a podstoupil.
V té Wikipedii jsou někdy hutné hovadiny … :)
[15] Jelikož asi 99,99% populace má ( pevně a mylně ) zafixovánu implicitní vazbu ve stylu : vánoce = křesťanství = bible+Ježíš, atd…, a jelikož i ze samotného článku vyplývá, že jeho autor je, k mé lítosti, ovlivněn stejným myšlenkovým stereotypem, pak jsem si dovolil ( ó hrůzo ) se k těmto třem pojmům krátce vyjádřit.Článek z Novinek jsem po shlédnutí jeho nadpisu ani nečetl – tolik času zase nemám a jeho bludný obsah si mohu snadno domyslet. Vlivných fakánků nadšených z Vaší dotčenosti ( a následné nesvornosti ) jsou statisíce – jak víme oba…
[20] Počkat, počkat – jen si zkuste přečíst pozorněji, co jste napsal. Tam už ten paradox ( a náznak odpověďi ) vlastně je. Tak : buď to jsou svátky židovské – nebo se jedná o svátky vyplývající z Nové Smlouvy ( kterou židé neuznávají a která žádné výzvy k "slavení svátků" neobsahuje ). Že by platilo obojí je vyloučitelné, mj.proto, že bychom tím ignorovali vstup kohosi velmi významného do běhu lidských dějin. To JEDINÉ, co je výslovně a nevyvratitelně stanoveno, je připomínání si jeho smrti při společném, symbolickém jídle a nápoji. A pro zajímavost : jediné dvě zmínky o "slavení narozenin" jsou uvedeny v souvislosti s faraonem a Herodesem. Kdo může pochopit, pochop…
prozaiku [26], díky, ale žádný paradox tam nevidím. Nejstarší křesťané byli Židé, kteří normálně chodili do synagog, slavili židovské svátky a dávali své děti obřezat. Víra, že Ježíš je Mesiáš (= Kristus) tyto věci stavěla do nového světla, ale nezakládala důvod je opouštět. Potřeba vytvořit specificky křesťanské svátky začala vznikat až poté, co mezi křesťany začali převládat nežidovští konvertité. Ještě v NZ se vedou spory o to, zda se tito lidé (kromě křtu) musejí nechat také obřezat. Máte pravdu,že Ježíš podle evangelií jiné svátky než slavení eucharistie nezavádí, ale to je dané tím, že ani nezakládá žádné nové náboženství: samozřejmě se pohybuje v rámci toho židovského. Nejstarší křesťané si pak Ježíšovo zmrtvýchvstání, sestoupení Ducha (Letnice) apod. připomínali kolem pesachu, který nicméně v těch dobách pravděpodobně slavili stejně jako ostatní Židé (jen k tomu něco přidali). Máte pravdu, že Vánoce vznikly teprve přeznačením nějaké římské slavnosti spojené se slunovratem, stejně jako Velikonoce vznikly přeznačením pesachu. Ale to podle mě neznamená, že by křesťané někdy žili život bez slavností.
[27] Cením si obratu "podle mě", který Vaší reakci dodává důležitý prvek a činí ji stravitelnější. Podle mě naopak "potřeba vytvořit specificky křesťanské svátky" začala vznikat paralelně s mírou zvlažnění a zesvětštění prvních křesťanů. A jistě i pod tlakem a podezřívavými pohledy okolí – křesťané byli přece považováni za zcela nenáboženské podivíny. A kdyby dávali své děti obřezat – popírali by tím klíčovou událost NS a svůj postoj k ní. Mám za to, že Timoteus byl výjimkou ( a je otázkou, zda splnila svůj účel a zda toho Pavel na sklonku života nelitoval ). Dnešní počet fyzicky obřezaných křesťanů se zřejmě blíží nule. ( Kéž by se to duchovní obřezání blížilo stu procent.) Není také bez zajímavosti, že vánoce mají nápadně podobné rysy jako některé pohanské kulty již z doby SZ.Ano – nejstarší křesťané byli Židé, kteří se zpočátku ( než jim plně "docvaklo", jak zásadní změnou je Kristus a než je vyhnali ze synagóg ) scházeli i v synagógách. Pro další vývoj však bylo spíš typické scházení "po domích" nebo kdesi venku za městem. To, co možná vypadá jako "nouzová" verze však bylo a mělo zůstat typickým rysem. Výstavba nákladných budov – od kostelů, přes kláštery až po sborové domy – je ( podle mě ) zcela mimo Boží záměr a dokonce v rozporu s ním.Čili jedinou, doložitelnou "slavností" bylo to, co jsem zmínil a možná ještě svatby. ( Pohřby zřejmě nelze označit za slavnost – navíc pohled NS na fyzicky mrtvé nemá žádné rituální rysy. Ty se objevily později. )
prozaiku, díky za odpověď. Jsem si skoro jistý, že první dvě generace křesťanů (pokud toto máte na mysli slovem "biblické křesťanství") své děti obřezat dávaly, ale samozřejmě Vám nedokážu, že to dělali všichni. Pokud vím, diskuse se vedla o tom, zda je obřízka podmínkou spásy, nikoli o tom, zda obřezávat či neobřezávat. Pavlovský koncept duchovní obřízky nabízí určité řešení (v tom smyslu, že to podmínkou není), aniž by obřízku samotnou problematizoval. Jedinou slavností, kterou křesťanství od počátku odmítá, jsou pohanské oběti, a vážně se řeší i otázka, zda smějí křesťané jíst maso z obětin (Pavel je celkem opatrný, ale v zásadě to nedoporučuje). S židovskými svátky, pokud vím, žádné problémy nebyly (a proč také? Ježíš nepřišel Starou smlouvu zrušit, ale "naplnit"). Ve druhém století je v křesťanských obcích doloženo slavení velikonoc, vedou se spory o správné období této slavnosti, a jelikož se to netýká jen židovských obcí, patrně to znamená, že křesťané tuto slavnost už zcela vyňali z původního židovského rámce a učinili z ní slavnost křesťanskou. O tom, že by Židé vyháněli křesťany se synagog, jsem nikdy neslyšel, ale možné to jistě je. Nicméně běžná byla spíš snaha opačná: snaha křesťanů oddělit se od Židů a ukázat, že nejsou jen jednou z židovských sekt: to bylo zvláště aktuální v době protižidovských pogromů a perzekucí, ale mělo to i misijní důvody. Proto je také v raných křesťanských spisech mnoho protižidovských výpadů (platí to už o evangeliích, ačkoli je psali Židé, ale třeba i List Barnabášův apod.). Jistě můžete říct, že pokračující pronikání křesťanství do života starého Říma, jehož projevem je i přijetí římského kalendáře a přeznačení slavnosti slunovratu, bylo v rozporu s božím záměrem nebo dokonce proti němu, ale byla to asi daň za jeho misijní étos a snahu stát se náboženstvím celého světa. Musel bych se tedy ptát, zda tento étos sám je nebo není v souladu s božím záměrem, a kdy se to podle Vás vlastně zlomilo.
Ze se vnucuji, nelze brat Posledni veceri jako prvy z nasledujicich svatku? Vzdyt Vecere sama o sobe vsechny atributy svatku/ oslavy ma, byt ponekud truchlive, ale na ni se zacina, co se za 3 dny konci.
tak spíš by se asi jako křesťanský svátek dalo chápat to "připomínání" (tj. eucharistie). To je ta údajná výjimka, o které prozaik píše nahoře [26].
Marabu – 29 "..Nicméně běžná byla spíš snaha opačná: snaha křesťanů oddělit se od Židů a ukázat, že nejsou jen jednou z židovských sekt: to bylo zvláště aktuální v době protižidovských pogromů a perzekucí,.."To je snad řečeno poněkud tendenčně, nemyslíte? Dokud nebylo křesťanství státním náboženstvím, a bylo skutečně osobní vírou jednotlivých křesťanů, byli křesťané (na rozdíl od tehdejších Židů) sami pronásledováni (mj. i Židy), a umírali mučednickou smrtí rádi (což částečně přetrvalo až do středověku). Takže spojovat křesťanské oddělování se od Židů se strachem z perzekuce je v kontextu doby, o které se bavíte, dost absurdní. Je samozřejmě pravda, že mnohem později Židé účelově konvertovali ze strachu z pogromů či z jiných pragmatických důvodů, ale to už nemá s pravou vírou příliš mnoho společného.
"Výstavba nákladných budov – od kostelů, přes kláštery až po sborové domy – je ( podle mě ) zcela mimo Boží záměr a dokonce v rozporu s ním."Prozaiku[28] těžko hovořit za Boha a snažit se odhadovat jaký je jeho záměr. Osobně se domnívám že na budování výše zmíněných objektů není nic špatného, stejně jako na stavění knihoven, nemocnic, muzeí a dalších. Důležité je co se pak odehrává v nich. Podle mne se církev ze všeho nejvíce vzdálila NS tím že nadále učila o člověku jako o "nádobě hříchu", o dědičném hříchu a, což je nejhorší, činila tak ze zištných důvodů. Přitom to OPRAVDU NOVÉ se táhne všemi evangelii jako červená nit a Ježíš to zdůrazňuje při každé příležitosti slovy i činy: Podle NS se člověk rodí úplně čistý, hříchem nezatížený a záleží jen na jeho svobodné vůli zůstane-li takovým. Ale ani v případě že pochybí není ještě vše ztraceno, prototože může být kdykoli znovu očištěn pokud pochopí že jednal špatně a upřímě svého špatného jednání lituje.Světská spravedlnost si tenhle "luxus odpuštění" nemůže dovolit protože nemá žádný nástroj na ověření oné upřímnosti, mimo onoho "souzení podle skutků" k jejichž vykonání má (případně) napravený provinilec málokdy příležitost. Ale jednotlivec vůči sobě samému má tuto možnost vždy. A to je ono obrovské novum oproti starozákonnímu "oko za oko – zub za zub", při kterém se navíc každý už rodil nenávratně handikepován prvotním hříchem, který nemohl nikterak ovlivnit.Proto má příchod Ježíše a jeho učení tak obrovský význam. Nejde totiž jen o vztah člověka k Bohu ale i o postoj k sobě samému, ke svým bližním a vůbec k celé lidské společnosti. I kdyby rituál Vánoc neměl žádný jiný význam, než coby připomínka Ježíšova zrození a jeho působení, úplně to postačí jako pádný důvod k tomu aby byl pravidelně vykonáván.
debe, uvedl jsem i druhý, misijní důvod, ale máte pravdu, že to, co vypichujete, je pouze možný výklad. Jisté je, že protižidovských výpadů je v raně křesťanské literatuře poměrně dost. O souvislosti s perzekucí se někdy uvažuje u literatury vzniklé v období kolem židovského povstání v letech 215-217, po němž hlavně v Egyptě následovaly opravdu rozsáhlé protižidovské perzekuce. Římané v té době mezi Židy a křesťany ještě příliš nerozlišují, a právě z téhle doby máte křesťanské texty, které se vůči židovství ostře vymezují. Také zhruba v té době přichází do módy gnóze, která je dost výrazně protižidovsky zaměřená. Ale určitě je to jen jeden z možných pokusů o historickou rekonstrukci, ruku bych za to do ohně nedal.
Marabu, no tak vzhledem k okolnostem (zavrhnutí a dokonce i fyzická likvidace Krista – Mesiáše) jsou raně křesťanské protižidovské literární výpady celkem pochopitelné (sám Šavel – Pavel byl poměrně militantní a agresivní charakter, a je otázkou, jak by se bylo křesťanství vyvíjelo nebýt jeho zázračného obrácení). Ostatně, tyto výpady mají silnou tradici ve starozákonních a talmudických literárních židovských výpadech "proti všem". Dokud ovšem byla víra pravá, zůstalo jen literatury. Jakmile se stala organizovaným nástrojem moci, vátilo se křesťanství bohužel ke svým starozákonním kořenům.
"na rozdíl od tehdejších Židů" [32] – debe, ujišťuji Vás, že Židé byli oblíbeným terčem lidových pogromů (hlavně se strany Řeků) i úřední perzekuce nejpozději od 1. století. I Neronova perzekuce, která má ohlas v Apokalypse, byla zřejmě primárně zaměřena proti Židům.
debe, otázkou je, jestli snaha evangelistů (hlavně Jana) zdůraznit vinu Židů na Ježíšově smrti a naopak vyvinit Piláta (jehož obraz z mimobiblických zdrojů je o dost jiný než ten, který traduje církev), není už nesena určitou misijní strategií.
tady něco k perzekuci alexandrijských Židů r. 38:http://books.google.com…p;f=false
Pokud mluvíte o strategiích, tak ty bych hledal právě za faktem, že se křesťanství od judaismu nikdy neoddělilo zcela, a po celé ty věky respektuje Toru, a to přes její zjevný ideologický nesoulad s NZ. Nikdy jsem vlastně tak úplně nepochopil, proč. Rád bych to chápal ne jako strategii, ale jako toleranci a velkorysost křesťanů, ale křesťanské církve mi to svými skutky dost ztěžují. Židovský národ je fascinující tím, jak ho – na rozdíl ode všech ostatních národů, náboženství a menšin, které byly historicky terčem pogromů a dnes už následkem toho ani nevíme, že existovali – toto utrpení stmeluje, a paradoxně mu pomáhá nejen přežít, ale i sílit.
podle mého mínění, kdyby Markiónův návrh odvrhnout Tóru uspěl, ztratilo by křesťanství kontext, na jehož pozadí jedině dává smysl.Nahoře [34] mám překlep: myslel jsem události z let 115-117, po nichž byla třeba v Alexandrii židovská populace téměř bezezbytku vyhlazena. Myslím, že v téhle době se začíná hodně intenzivně diskutovat o tom, zda se má křesťanství k židovství ještě vůbec hlásit a v jakém ohledu, nastává příklon k řecké filosofii apod. To, že se nakonec s vaničkou nevylilo i dítě, je podle mě dobře.
Za to, že křesťanství neztratilo kontext, na jehož pozadí dává smysl, platí tím, že se stalo z velké části jen firmou, skrze níž jsou uplatňovány judaistické principy SZ, a je činěno zodpovědným za všechny následky, které z toho plynou. Ale snad pánbu ví, co dělá.
jaké třeba principy myslíte?
Promiňte, marabu, už toto téma nechci dále rozvíjet.
ok, nevadí, stejně díky.
To myslíte vážně Debe[41]? :-)A "pánbu" nic nedělá . Činy jsou pouze v naší (lidské) "kompetenci". Včetně veškeré odpovědnosti.
Abyste nezapomneli na system, ve kterem se obe nabozenstvi rozviji: ve vlastnickem celku by neuspelo ani jedno z nich osamocene. Ostatne i proti americkym indianum vytahli osadnici stary zakon: jak obhajit zabirani pudy druhym lidem? Preci tak, ze dle stareho zakona je treba sve vlastnictvi oznacit a ohradit, jinak na nej ztraco dotycny (moralni) narok. Proto take ta manie s vytycovacimi koliky a s napisy "soukrome vlastnictvi", po jejichz prekroceni muzete byt odstreleni jako diva zver.Amerika vyuzila zidovstvi a plati za to dodnes svoji dan ve forme druhe zeme zaslibene.Tedy s debovou [41] samozrejme souhlasim, ale zaroven dodavam, ze samo o sobe by ve vlastnickem systemu nemelo krestanstvi sebemensi sanci: jeho vyznavaci by se stali sektou podivinu, plahocicich se po kanalech metropoli.
Saxi[46], proti indiánům vytáhli noví osadníci zbraně a ne starý zákon. Pokud se oháněli nějakou literou tak to byla litera "práva" jakým se řídili všichni dobyvatelé v lidské historii i ti kteří o SZ nikdy neslyšeli. Zneužití náboženství figurovalo pouze ve své omšelé formě: "Co bereme, bereme divochům – "neznabohům" kteří si přemět našeho zájmu "nezaslouží"". Nešlo o žádnou svatou válku ale o prosté: "Máme na vrch – tak mají smůlu."
ještě k debovi: podle mě s křesťanstvím nastává problém tehdy, kdy se stává nástrojem (a nikoli třeba korektivem) světské moci, teda ne ještě tehdy, když říká "císařovo císaři, boží Bohu", ale když ztrácí schopnost toto dvojí rozlišovat. Jenže považuju za nemožné stanovit nějakou časovou linii, před níž to ještě bylo čisté a po níž se to zkazilo. Spíš bych řekl, že obě tyhle možnosti jsou v kř. přítomné od začátku a žádná z nich ho nikdy úplně neopustila. Navíc mluvit o křesťanství jako o jedné věci je obtížné snad v každé době, protože se tam vždycky naráz nacházelo více různých proudů a vrstev. V paušálních výrocích pak všechno záleží na tom, který výsek (proud, vrstvu) si vyberete jako typický.
saxi 4 – samozřejmě souhlas. Já chápu to, že lotos křesťanství (a to čistě jen ve smyslu osobní cesty spásy) může vyrůstat jen z "úrodného bahna" soukromovlastnického starozákonního systému. Jde o to, že judaismus má svou jasně vytyčenou parketu, zatímco křesťanství musí unést oba protichůdné póly. No ale o to větší sláva, když je někdo sám v sobě spojí :).
saxi, přiznám se, že moc nerozumím [46]: proč by křesťanství nemohlo uspět ve vlastnickém systému? A jaký byl systém, ve kterém uspělo?