Je legrační, jak má o Vánocích kde kdo potřebu napsat něco sentimentálního a bezkonfliktního, třeba i jen to obehrané šťastné a veselé, a to včetně lidí, kterým obžerství nic neříká, nakupování se jim hnusí, balení dárků je nebaví a na narození Ježíše je nejvíce zajímá to, co se stalo devět měsíců předtím, protože v tom správně tuší zárodky nového žánru spirituální pornografie.
Dalo by se sice psát o tom, jak volný trh zabíjí Vánoce, protože pořady pro děti jsou plné reklam na dárky ze kterých je jasné, že dárky nenosí Ježíšek, ale kupují rodiče, nebo o tom, že invaze Santa Klause do českých domácností byla podle všeho Ježíškem úspěšně odražena a jediným Klausem, který se na okupovaných územích stále drží, je Václav z Hradu, ale nakonec to nenapíše, protože pokoje pro všechny lidi dobré vůle v tom je pomálu.
Kde se v člověku bere ta potřeba vánočního klidu a míru? Je to vlivem zbytků křesťanské kultury, nebo jde naopak o přirozený stav, který se výjimečně dokáže prosadit přes tlak kultury soutěže a úspěchu, ve které po celý rok žijeme? Je to kultura proti kultuře, křesťanská proti kapitalistické? Ale co by potom bylo přirozené? Žádné Vánoce? Ale o ty zase až tak nejde, jde o ten klid a mír – je potřeba klidu a míru přirozená a musí být kulturně potlačena, aby byla zajištěna dynamika společnosti a vybuzena agresivita, která je motorem civilizace, nebo je přirozená naopak agresivita a touha po klidu a míru je lidem vnucována kulturně, aby se navzájem nepožrali?
Prastará otázka a pražádná odpověď.
A Vánoce? S těmi zde nakonec nebude asi jiná souvislost, než že fungují jako roznětka , která kontrastem mezi stresem běžného roku a poklidem svátečného období (mimochodem asi posledního, které držíme) dává podobným úvahám zaznít.
Tribun 
Rozumná a moudrá matka se z už titulu své moudrosti snaží dětem projevit nejdůležitější emoci – lásku, protože jinak riskuje, že z dětí vychová zrůdičky.Zmatená u toho nemusí být vůbec.Jeden moudrý muž mimo jiné pravil: trestáš-li své dítě, dbej, aby to bylo ve vzteku. A měl pravdu. Z hlediska dítěte není nic strašidelnějšího než rodič, který potomku uděluje výprask anebo ho psychicky deptá s chladnou rozvahou.
[251] Jistě, tresen obojí je rozumné :-). Nejsem si jistá, jestli to druhé i moudré, mlácení a psychické deptání nějak neberu ani z láskyplného vzteku…
[250] Nevím, debe, jestli ta pobožnost zrovna, opravdu nevím… Že by moudrost vylučovala chladný kalkul, to bych neřekla.
Janiko … kdybych mohl, tak bych Vám doporučil, abyste panu debovy na jeho omšelé a velmi primitivní špeky neskákala a nevyčerpávala se nesmyslnými pseudo-"debatami" – sůj čas, pozornost a námahu můžete jistě věnovat někomu či něčemu jinému. Proč? No důvod je velmi jednoduchý: … protože jakákoliv "diference "rozum/cit(atp.)" je v zásadě sama prázdnou a dočista fiktivní, a to právě a jen v ohledu její jakékoliv řekněme "empirického" (… zde jistě hraje velkou roli nejenom pozorování přímá nýbrž i ta reflexivní a sebereflexivní) výkazu, a nikoliv jen v ohledu nějaké abstraktní pojmové-deduktivní definice, ke které "empirický" výkaz nakonec stejně potřebujeme. Diference "rozum/cit" je tak práznou nejenom ve svém rozčleněném celku (… natož pak nějaké docela přeludné polaritě) nýbrž i v ohledu samotných "prvků-pólů", takže rozhodně nemůže ani nějako dotyčnou pseudo-"diferenci" jakkoliv "zpětně" konstruovat ani v divokém snu spekulovat o nějakých "směsích" obojího jakožto nějaké-jakékoliv "původní danosti" či si vymýšlet třebas tak, že naše akty (… či reflexivní reakce na v těžišti trpné percepce) "rozumové" mají "vždy" jakés "citové-emocionální" indexy a naopak že naše "city-emoce" jsou takto "vždy" tak či onak indexovány "rozumově" (… motivačně či rezultativně).V rychlém úhrnu: … s touto v zásadě prázdnou-fiktivní intencí (… tedy intencí "diference rozum/cit") můžeme hovorově pracovat právě a jen a vždy-již s jakožto takovou (… tedy prázdnou a fiktivní), přičemž dosažní jakékoholiv byť opětovně velmi vágního obsahu je záležitostí velmi pracného popisu prostřednictvím mnohých instrumentárií (… biologického, neurologického, psychologického, psychiatrického, sociologického, prostřednictvím řekněme "fenomenologické" reflexe-sebereflexe a v koncích hlavně ontologicko-existenciální deskripce), přičemž "koncová" syntéza by dle mého byla velmi obtížnou kolektivní-diskursivní prací, přičemž je otázkou, zda by byla vůbec nějako uspokojivě proveditelnou. Dle mého je smysluplnějším s touto "difrencí" raději z gruntu nepracovat, a zvolit jiná výchozí rozhraní, která by nám mohla posloužit k otevření "pracovního pole" – to je ale už jiná věc.A k dílčímu donáznaku: … doposavaď byla, Janiko, tato pseudo-"diference" užívána právě a jen k náboženským a ideologickým manipulacím v kontextu metafyzicky fundované kulturnosti (… kde také vznikla) … a také tak ji zde pan deb vcelku primitivně užívá = jde právě a jen o vyvolávání a živení naprosto planých a bludných pseudo-"diskusí", které z samotného principu fiktivnosti hovorové předmětnosti, nemají a nemohou mít jakékoli vyústění a výsledky, což samozřejmě přináší právě a je to, že hovor je neustále blokován-zacyklován, a tedy dočista sterilizován – česky řečeno: … jde o totálně zablokované blábolení o ničem. To se jistě někomu může dočista "subjektivně-emocionálně" líbit, pokud se prostřednictvím takového jednání (… tedy neustálého "živení" takového zacyklení) cítit "pánem situace" (… tedy daného hovoru, který je takto převracen v tok řetězcích se a do sebe zapouzdřujících se nesmyslů), zvláště tehdy, pokud má pocit, že toto-takto nějako podporuje jeho před přitavené ideologické (… tedy opětovně manipulativně-mocenské – to ve své "praktické" intenci) "koncepty" – takové věci s poměrně nezřídka děje nikoliv jen v širším sociálním kontextu, ale třebas i v mezně konkrétních "mikro-světech" jednotlivých rodin, ba dokonce dočista "individuálních vztahů". No, to jen jako ono saxovo "popíchnutí" :) … tedy bez dalšího – "společnost" je tu bohužel k dalšímu eufemisticky řečeno "nevhodnou". Hezký zbytek večera přeji.
Opravky:"… se může … cítit …""… před-připravené … "… a asi další, pardon.
GeoN je zářným příkladem mých výše uvedených tezí. Ani sebelogičtější, seberacionálnější a sebevzdělanější slova mu (a ani nám) nepomohou v tom, aby se reálně nechoval jako vzteklý, iracionální, ješitný a infantilní fracek.
[254] Děkuji, GeoNe, však mě v jistém okamžiku také napadlo, že se vlastně bavíme o ničem…Jsem ráda za Vaši poznámku a děkuji také Saxovi za ono "popíchnutí" :-).
no ale mohla by Vám pomoci v tom, abyste zkusil trochu přesněji vysvětlit, co máte touhle opozicí na mysli. Základní problém podobných debat je podle mě v tom, že se všichni tváří, jako by mluvili o téže věci, aniž by si to nejdřív ověřili.
to bylo na deba [256]
Janiko [257], asi se nebavíte o "ničem", o něco Vám přece jde, ale bavíte se o tom mlhavě. Mám ale s debem opakovanou zkušenost, že na nějaké vyjasňovaní moc nevěří, protože na pozadí slov jsou u něj od počátku už vnitřně jasné, avšak nesdělitelné zkušenosti (a cílem řeči tedy není ujasňování, ale vysílání signálů pro "spřízněné duše"). Na tomhle nakonec každá debata ztroskotá.
Janiko, láskyplný vztek se podle mne s brutalitou a s psychickým deptáním vylučuje už z podstaty.Ale souhlasím s vývodem z pozdějšího vývoje debaty – pokračovat nemá velký smysl.
"Ani sebelogičtější, seberacionálnější a sebevzdělanější slova mu (a ani nám) nepomohou v tom, aby se reálně nechoval jako vzteklý, iracionální, ješitný a infantilní fracek."Zda se, debe, ze jste dospel k cili sve debaty: ano, osklivy chlapecek jeste zije. Ovsem to je Velkemu Tatovi uplna putna: ne nahodou se konec debaty stocil na Moudrou Matku, na jeji emocionalni teror ma kazdy maly, racionalni nezbeda pifku.Jinak samozrejme dekujeme za popichnuti.
GeoNe, Vaše popíchnutí nikdy není na škodu. Člověk to čte a říká si : No jasně, to je ono.Na druhou stranu – co je mi to platné, když mám tu metafyziku tak zažranou pod kůží i s tím jejím slovníkem, že se z ní nedokážu vymanit. Jsem jen "obyčejná lopata", která nemá ani tu "blbou maturu". Mnohdy pracně hledám vhodná slova i když chci jen položit otázku a už ve chvíli kdy ji píši cítím že ta slova, která jsem použil nevyjadřují přesně to oč mi jde.Jenže – mám kvůli tomu mlčet "když se baví dospělí"? Kdo se nezeptá – ten se nedozví. A tak se, úplně jednoduše a "po lopaťácku", ptám: Jak mám hovorově pracovat s rozlišením "rozum/cit" jako s něčím prázdným-fiktivním v hovoru s lidmi, kteří mají o takovém rozlišení celkem "jasnou" představu a ve shodě s většinou, toto jako prázdné-fiktivní nevnímají? Zvláště v případech kdy není předmětem hovoru sama fiktivnost tohoto rozlišování, ale samotný hovor je již "odstartován o kus dále" jako například u tématu: "Řídila se Matka Tereza citem a nebo rozumem?"Pokud v takovém případě navrhnu volbu jiného výchozího rozhraní, jak píšete ve druhém odstavci [254] pak budu nejspíše z hovoru vyloučen protože diskutující již "jedou ve svých kolejích" a jde o "koleje obecně zaběhlé".V případě "kauzy" Matky Terezy to třeba pro mne zrovna nemusí být "ztrátou" protože nejde o nic co by se mne bezprostředně dotýkalo. Ale do stejné situace se mohu dostat i tehdy kdy je výsledek onoho řešení pro mne natolik důležitý, že si prostě nemohu dovolit "zůstat mimo".
Pane Mudro, čemu říkáte cit? Tomu, že je Vám něco příjemné/nepříjemné, líbí/nelíbí? A rozum říkáte tomu, že o tom, co vnímáte, přemýšlíte, zobecňujete zkušenost, činíte závěry? Nebo Vás zajímá, podle jakých kritérií si člověk vybírá cíle své činnosti, včetně činnosti rozumové? Pak nás ale bude spíš zajímat otázka vůle? Opravdu myslím, že pokud má mít tato debata smysl, bylo by třeba nejprve trochu vysvětlit, na co se vlastně ptáme, klidně i formou "rozum/cit je když…"
Marabu[264], cit je pro mne něco, co "oblékáme" do slov tak nějak z "nouze" a s velkou "rezervou" protože si uvědomujeme že nemohou nikdy přesně popsat to co označují ale současně nám nic jiného nezbývá chceme li o něm hovořit. Rozum pak práce kterou provádíme s těmi slovy jejichž význam už není tak mlhavý a je nám jasné co označují.Následkem toho pak v hovoru na téma: příjemné/nepříjemné, líbí/nelíbí dokážu pouze konstatovat své rozpoložení ale už mám problém s odůvodněním proč tomu tak je. Připadám si tak trochu jako lyžař který by měl za jízdy použít obě hůlky ale má k dispozici jen jednu.Od toho mi přijde problematická i definice vámi zmíněných kritérií výběru.Vůli pak bych do toho už vůbec "nezatahoval". Co byste u ní chtěl rozlišovat?
mohl byste tedy uvést nějaké typické situace, kdy je při činu cit, a zejména kdy je v konfliktu s rozumem? Třeba když půjčujete peníze člověku, o kterém víte, že vám je nikdy nevrátí? Nebo když se rozmýšlíte, jestli dát úplatek úředníkovi? Nebo když víte, že musíte pracovat, ale místo toho se vykecáváte po internetu? Nebo když chcete najít nějaké hledisko, ze kterého je příběh o stvoření světa pravdivý?
Marabu[266], myslím že nejtypičtější příklad je rozchod s partnerkou (partnerem) kterou stále ještě milujete ale přesto ve vašem vztahu dojde k tak zásadní změně že další soužití již není možné. Z Vámi uvedených příkladů se mi žádný nezdá vhodným. Popořadě:1) berete to jako dar2) jakmile jste o tom ochoten rozmýšlet, jste už v zásadě rozhodnut že ano3) vykecáváte se proto že je to možné – jinak byste to nedělal4) chcete li najít nějaké hledisko, pak tuto možnost připouštíte (pokud nepřipouštíte, pak si jen tak hrajete se svou fantazií)
pane Mudro, promiňte, ale moc mi to nepomohlo. Východiskem této mnohými již oplakané debaty bylo debovo rozlišení mezi "city" (spojovanými s morálkou, soucitem apod.) a "chladným sobeckým kalkulem" (patrně ztotožňovaným s rozumem) [185]. Váš příklad mi potvrzuje podezření, že se tady po celou tu dobu bavíme poněkud vozokozově.
"Vůli pak bych do toho už vůbec "nezatahoval". Co byste u ní chtěl rozlišovat?"To je asi to nejpodstatnejsi delitko mezi rozumem/ citem: vuli se rozhodujeme udelat to, co "nechceme", jde tedy o ciste rozumovy akt (ovsem jeho motivace uz mohou byt hodne zastrene).Pokud by mela mit debata smysl, musel by byt mozek rozdelen na dve nezavisle, nepropojene poloviny a "nekdo zvenku" by pak mezi nimi mel moznost prepinat. Kazde racionalni rozhodnuti ma emotivni pozadi a kazda emoce dojde sveho naplneni jen skrze racionalni, nervove "drahy". Jinak by cin v afektu mel byt posuzovan jako ciste emotivni, tedy i schopnost rizeni auta v amoku (ci ovladani zbrane) by melo byt posuzovano jako pocin nasich emoci, coz je blbost.
ten příklad, který uvádíte [267], by se dal vyložit v rámci napětí mezi podněty, které si vybíráte sám, a těmi, které Vás (proti Vaší vůli) mají ve své moci. Ale to mi nejde dohromady s debovou protivou mezi "sobeckým kalkulem" a nějakým jeho opakem. Vždyť morální jednání si právě často volíme na úkor spontánního sobectví, a to právě proto, že je rozumné.
Saxi[269], myslel jsem to tak že nelze dělit "dělítko".
"Kazde racionalni rozhodnuti ma emotivni pozadi a kazda emoce dojde sveho naplneni jen skrze racionalni, nervove "drahy". Jinak by cin v afektu mel byt posuzovan jako ciste emotivni, tedy i schopnost rizeni auta v amoku (ci ovladani zbrane) by melo byt posuzovano jako pocin nasich emoci, coz je blbost."Proč? Pokud vím, bývá čatso přiznávána jako polehčující okolnost "snížená schopnost rozpoznávání". IMHO palba v amoku (či řízení auta) a příslušné následky vypovídají o potlačení "ratia" emocemi, které naprosto přehluší volní proces a nastává tzv. rudo (černo) před očima. S přáním všeho nejlepšího k Novému roku všem… :-)
Vám také [272], a připojuji přání, aby nás Pánbůh při zdravém rozumu zachovati ráčil, a nemuseli jsme se na svět dívat rudě nebo hnědě (pardon, černě).
Marabu[268] na Debovo rozlišení se musíte zeptat Deba. Já Vám odpovídám za sebe, na otázky které jste mi položil a domnívám se že nikoli vozokozově ale přímo.Ten příklad[267] by se dal samozřejmě popsat mnohými slovy ale nikdy zcela přesně a už vůbec ne s nějakou univerzální platností.
Tak, tak, XY. A jste- li dostatecne emocni typ, nemusite ani chodit do autoskoly se ucit ridit auto, zkratka se jen v singularite napojite na deum ex machina, nevedomky tam hodite kvalt a uz frcite!
Ještě Saxi k [269]: Tím "přepínačem" by snad měla být právě ona vůle která rozhodne o tom zda své jednání podřídíte emocím či rozumu. Tak že proč "tlačítko ovládané zvenku"?
Pane Mudro [274], díky a omlouvám se, mne ta opozice zaujala právě v souvislosti s tím debovým protikladem, a to hlavně proto, že představuje "cit" jako nějaké vodítko ke správnému jednání (a snad i myšlení), ovšem za cenu (dle mého mínění) nesmyslně redukované představy o tom, co je to rozum. Myslel jsem, že i další debata se pohybuje v rámci debova rozvrhu. Zajímalo mě, v jakém významu se má slovo "cit" užívat, aby tento rozvrh dával nějaký smysl. V tomhle světle jsem se díval i na Vaše úvahy, což bylo asi nevhodné, protože Vás zřejmě zajímá něco jiného. Jako vozokozovou jsem zhodnotil debatu jako celek, nikoli jen Vaše úvahy. S tím by se rozloučil a díky.
[275] A proč sem neustále zatahujete nějaký "venek" nebo "deus ex machina"? Domnívám se že bavíme o tom co se odehrává "uvnitř". Nebo mi něco uniklo?
No, milý saxi, vytočí-li vás někdo třeba na dálnici (a že tam takových příležitostí – aspoň na těch českých- je), přehluší emoce nenávisti cokoli dalšího a ani nebudete vědět, jak tím volantem pootočíte a obtížníka vystřelíte z vozovky. Nic racionálního v tom není, tuším se tomu říká afekt. Patrno i u malých dítek, týraných silnějšími (třeba jen posměchem nebo jinými provokacemi) – odpovědí je zcela neracionální, protože nesmyslný útok oběti na útočníka, který skončí pro oběť naprostou katastrofou, místo aby volila racionální pokus o únik. (Přibližně asi jako když si kočka hraje s poraněnou myší a ta myš se najednou zcela nesmyslně pokusí na kočku zaútočit, místo aby se pokusila zmizet v díře.) Obecně – do té autoškoly nechodíte proto, abyste mohl zabíjet, ale abyste se naučit auto řídit spolehlivě a bezpečně. Teprve ta silná, racionálně nezvládnutá emoce z vás najednou udělá na silnici hovado.
Pane Mudro, z me strany byla rec o jedinem moznem dukazu (situaci), o/ ve ktere bychom se mohli bavit tak, aby byla rec o dichotomii emoce/ racio mela vubec smysl.Pokud je to vsechno namichane dohromady a navzajem slepene zpetnymi vazbami, nelze delit, jakakoliv dichotomie je pak falesne, ale naprosto falesne vychodisko.Optimalne by musela nastat ta situace, o ktere pisi vyse: dve oddelene casti mozku, prepinane zvenci, aby neslo pri "prepinani" ze strany emoci ojebavat a ze strany rozumu intrikovat.Deus ex machina je jedine mozne vysvetleni v situaci, kdy rizeni vozidla je vysvetlovano jako emocni akt: i samy motoricke automatismy jsou pak rizeny emocemi a pokud v takove situaci lze zaridit nejakou souhru mezi dvema objekty (auto- osoba), pak musi byt ve hre vzdy jejich "duse". Nelze prijit ke (slozitemu) stroji a zacit jej ovladat, aniz byste byl ponaucen racionalne (navodem), ci emocne (obcovanim- "informovanim se" v duchovni sfere).
nemam slov, XY, rec byla nahore o deleni na emoce/ racio: pokud povazujete pohybove automatismy (naucene pohyby, provadene pozdeji bez vedome kontroly) za vysledek emocniho jednani, zrejme se nedohodneme a nebudeme s tim ani zacinat.
[269] "Kazde racionalni rozhodnuti ma emotivni pozadi a kazda emoce dojde sveho naplneni jen skrze racionalni, nervove "drahy"." – to jsem si také nejdřív myslela a zarazilo mě GeoNovo: "takže rozhodně nemůže ani nějako dotyčnou pseudo-"diferenci" jakkoliv "zpětně" konstruovat ani v divokém snu spekulovat o nějakých "směsích" obojího jakožto nějaké-jakékoliv "původní danosti" či si vymýšlet třebas tak, že naše akty (… či reflexivní reakce na v těžišti trpné percepce) "rozumové" mají "vždy" jakés "citové-emocionální" indexy a naopak že naše "city-emoce" jsou takto "vždy" tak či onak indexovány "rozumově" (… motivačně či rezultativně)."Ale je to logické, nelze míchat nevykazatelné a doufat, že tím se něco vykáže. Nakonec další vývoj debaty to potvrzuje :-).
I já Vás zdravím XY a rovněž přeji vše dobré :-)K [279]: Tady já vidím chybu v přidělování ŘP. Zatímco pro získání zbrojního průkazu musíte projít psychotesty (pominu teď jejich spolehlivost) v autoškole nic takového nemusíte ačkoli po jejím absolvování jste "vypuštěn" na silnici se zbraní možná nebezpečnější než pistole. Polehčující okolnosti spočívající v nezvládnutí emocí neberu. Když se někdo chová jako hovado tak prostě JE hovado a měl by nést následky svého jednání v plné míře. A není-li schopen své emoce ovládat nemá za volantem co dělat. A ne že by tohle mělo platit jen pro volant.Děti se sice občas chovají iracionálně (dospělí ostatně také) ale s tou myší to dobrý příklad není. Ta pokud má díru "po ruce" (a ví o ní) jí vždy dá přednost. Na rozdíl od člověka si "nehraje na něco co není". Tahle v člověku uměle vypěstovaná "nadstavba" nám už nadělala spoustu "nepříjemností".
Ano Janiko[282]. To jsem měl na mysli svým příkladem lyžaře s jednou holí[265], který se snaží jet takovým stylem jako by měl obě. Také nejspíš daleko nedojede.
ani v divokém snu spekulovat o nějakých "směsích" obojího jakožto nějaké-jakékoliv "původní danosti"To bude, janiko asi proto, ze kdyz pripustite smesku, musite pripustit i jeji komponenty :o).Ja to drapl spise za biologicky konec a ani tady se k zadne konecne slozce nejde propatrat. Vemte to ale jako prakticke hledisko i s jeho omezenimi: kdyz proti vam stoji sileny clovek, je casto treba se rozhodnout, jestli je puvod v jeho silenosti "uvnitr", anebo jestli snedl chleba s marmeladou z ruliku.A dale to "uvnitr" muze byt budto chybou "rozumu" (vedome podlehnuti cizim, ci "chybnym" vlastnim myslenkam), ci jeho zdrojem muze byt nevedome puzeni.Ovsem i zde plati zakladni Tainterovo pravidlo, ktere tu casto uvadim: Pri kazde klasifikaci musime dbat na to, aby vyznam dat, klasifikaci ziskanych, prevazil nad vyznamem dat klasifikaci zrtacenych :o).Pro prakticke hodnoceni naseho kazdodenniho konani neni deleni rozum/ emoce zase tak uplne spatne, ale udelat z nej nejaky princip, ci souboj principu, na kterych stoji nase ciny, je nesmysl.
No, saxi, je bezprostřední ("sebevražedný") útok oběti proti útočníkovi pohybovým automatismem? Vynechejme teď ten prostředek (auto), protože takový útok se může odehrát jakýmkoli jiným nástrojem, který má oběť zrovna po ruce (má pětiletá příbuzná neváhala proti svému osmiletému, dětsky sadistickému bratrovi použít i nožík, jímž zrovna pižlala lodičku z kůry), on se může odehrát i holýma rukama a nohama. Afekt přehluší veškeré racionální zábrany, fyziologicky je tuším provázen (vyvolán?) zaplavením organismu adrenalinem, který mobilizuje organismus k akci, často stejně nesmyslné jako ten útok: ještě nikdy jste netřískl dveřmi? Nerozflákal vázu? Nepraštil do stolu? Neřval do světlíku? :-))) Gratuluji, v tom případě se dokonale zvládáte, ale budete nejpíše na nejlepší cestě k žaludečním vředům. Prej je na to dobrá introspekce, ale (abych se vrátil zpátky k vašemu autu) za volantem se introspekce zrovna moc nedaří. A daří-li se, většinou to skončí špatně.
Nu, já myslím, Saxi[285], že úvahy o příčinách či původu si můžete dovoli ex post ale v daném okamžiku ho musíte brát takového jaký je. Nicméně, se závěrem souhlas.
A ze se mu nesnazila pichnout do zad tu lodicku, ze zvolila zrovna nozik?Vzdyt tu nikdo nepopira, ze rozum muze byt zastren emoceni: dvermi triskam proto, ze jsem se rozumem naucil, ze trisknou, kdyz se do nich kopne. Marna debata, na podlozi emoce/ rozum se cile nikdy nedobereme, to je prace tak dobra pro pravniky.
Mno co se týče toho afektu, tak v jistym zákoně se píše, že řidič nepatří na silnici, ba ani za volant, jsou-li jeho rozpoznávací a ovládací schopnosti jakkoli negativně ovlivněny. Nemá prostě žádný "lidský právo" chovat se pod vlivem emoci jak hovado. To už by se pak dala totiž brát jako polehčující okolnost třeba i jízda pod vlivem alkoholu ;-)
Lodičku měla v levé ruce, saxi, nožík jako správná pravačka v pravé… To není nijak složité, že.Pokud se těch dveří týče, opravdu jimi třískáte, protože jste se naučil, že třísknou, když se do nich kopne? Nebo je to proto, že potřebujete v tu chvíli uvolnit nesnesitelné napětí, které – fyziologicky vzato – musíte prožívat, teče-li vám adrenalin z uší? Stres vyvolal příslušnou fyziologickou reakci nadledvinek, váš organismus je mobilizován k útoku nebo úniku, třesete se vnitřním přetlakem, který musíte nějak vybít. Šťastný ten, kdo v takové chvíli může třeba oběhnout domovní blok nebo roztrhat aspoň noviny, protože v tomto stavu, řečeno freudovsky, imho vypadávají veškeré korekce ega (onoho souladu emoce a ratia) a místo něho zuří nezvladatelné pudové id a třeba jen kousíčkem vědomí najednou s úžasem slyšíte, jak pištíte fistulí jakési blbosti a vidíte se, jak mlátíte pěstí do zdi. Za volantem (nebo s flintou) je to malér a vaše chyba je, že jste včas nedokázal takovou situaci racionálně předvídat a tudíž zvládnout jinak.
Pane Mudro, promiňte, přehlédl jsem vaši glosu: Z toho, co jsem napsal saxovi, by mělo plynout, že rozhodně nepovažuji afekt za polehčující (nanejvýš vysvětlující) okolnost – za volantem se prostě tohle stát nesmí, byť jiné hovado, které se třeba bez pohledu do zpětného zrcátka rozhodne vjet do pravého blatníku vašeho vozu, který jede zrovna nějakých 130 km/hod, na vašem zhovadění pracuje opravdu intenzivně. Pokud mohu soudit, ono rázné dupnutí na brzdu část toho adrenalinu odčerpá, zbytek si pak člověk už odnadává… :-))).K té kočce a myši – ony ty milé kočičky jsou pěkní saďouři a rády si k položivé myši lehnou, aby ji měly mezi předníma nohama – nechají ji zmátořit k úniku, aby ji znova lapily – ta útočná reakce je pak reakcí tvora v koutě – a urychlí myší konec. Ještě pozdrav Jonášovi a pěkný večer všem.
blbej příklad: přecházíte silnicijsou to emoce? strach z autanebo je to racionální úvaha: viděl jsem, jak auto přejelo člověka
Tak v tomhletom se, pratele, bahnete sami :o)
No nemohu si pomoct, von je, aspoň z mýho pohledu člověka chybujícího, furt dost velkej rozdíl mezi hovadem, který mi najede do blatníku z čirý nepozornosti, a mezi hajzlem, kterej mi tam bouchne úmyslně. Aneb nebezpečný situace neni na silnici nouze, ani když je hovadohajzl tuplovanej zrovna nevyvolává úmyslně. Prostě kdo svý emoce nedokáže civilizačně zvládnout, nemá mít nárok ani na zbroják, ani na řidičák. Kor když to podle novin neni prvně a na každej takovej případ doloženej připadne aspoň dvacet, ne-li stovka nedoloženejch, který s klikou z ánusu dopadly tzv. dobře, tedy bez následků. Z hlediska lidský a osudový spravedlnosti pak spíš blbě, protože ten vzadu měl mít lepší traverzu.Pěknej večer a bahnění dle libosti a do sytosti.
sax má v hlavě dvě přihrádky: jedna se jmenuje emoce, druhá se jmenuje rozum
jonášia ty to nerozpoznáš? kolikrát tě srazilo auto na přechodu?
Nikoli přihrádky, alébrž hemisféry .. :-)
jinak, ať se Geon třeba přetrhne (když nechce metafyziku), tak můžeme mluvit pouze ze své zkušenosti anebo co odpozurejeme.
Nic proti tomu rozdílu, Jonáši, taky to tak vidím. Ale zrovna tahle příhoda neměla jednoznačné řešení. Mám důvod si myslet, že to nebyla čiročirá nepozornost, takový pachatel se většinou lekne a cukne zpátky. Tenhle se neleknul a plynule pokračoval v manévru dál. Ale dokázat úmysl bych mu nemohl a rozhodně jsem ho nechtěl honit, abych se případně zeptal… :-))
Ježíš, to je snad telepatie. Vy ste se bavili o nějakém motoristovi?