Je legrační, jak má o Vánocích kde kdo potřebu napsat něco sentimentálního a bezkonfliktního, třeba i jen to obehrané šťastné a veselé, a to včetně lidí, kterým obžerství nic neříká, nakupování se jim hnusí, balení dárků je nebaví a na narození Ježíše je nejvíce zajímá to, co se stalo devět měsíců předtím, protože v tom správně tuší zárodky nového žánru spirituální pornografie.
Dalo by se sice psát o tom, jak volný trh zabíjí Vánoce, protože pořady pro děti jsou plné reklam na dárky ze kterých je jasné, že dárky nenosí Ježíšek, ale kupují rodiče, nebo o tom, že invaze Santa Klause do českých domácností byla podle všeho Ježíškem úspěšně odražena a jediným Klausem, který se na okupovaných územích stále drží, je Václav z Hradu, ale nakonec to nenapíše, protože pokoje pro všechny lidi dobré vůle v tom je pomálu.
Kde se v člověku bere ta potřeba vánočního klidu a míru? Je to vlivem zbytků křesťanské kultury, nebo jde naopak o přirozený stav, který se výjimečně dokáže prosadit přes tlak kultury soutěže a úspěchu, ve které po celý rok žijeme? Je to kultura proti kultuře, křesťanská proti kapitalistické? Ale co by potom bylo přirozené? Žádné Vánoce? Ale o ty zase až tak nejde, jde o ten klid a mír – je potřeba klidu a míru přirozená a musí být kulturně potlačena, aby byla zajištěna dynamika společnosti a vybuzena agresivita, která je motorem civilizace, nebo je přirozená naopak agresivita a touha po klidu a míru je lidem vnucována kulturně, aby se navzájem nepožrali?
Prastará otázka a pražádná odpověď.
A Vánoce? S těmi zde nakonec nebude asi jiná souvislost, než že fungují jako roznětka , která kontrastem mezi stresem běžného roku a poklidem svátečného období (mimochodem asi posledního, které držíme) dává podobným úvahám zaznít.
Tribun 
to už jsem napsala, XY, [340]. Teda normálně bych to odlišila na víru jakožto vyznání, víru jakožto silné přesvědčení= (právě)vytvořené mínění, a víru jakožto důvěru. Sprásknout tohle všechno do jedné škatulky "synonym" by bylo.. obelhávání nejen sebe sama, ale i ostatních. Ovšem z hlediska filosofování či tedy hledání kořenů, to ať si každej škatulkuje jak chce, nic proti.
Pane Mudro, ve vaší situaci rozhodne nejspíše síla vztahu (vazby) k onomu spolucestujícímu. Tomu, na kom mi opravdu nesmírně záleží, se přizpůsobím (i za tu cenu, že mne třeba zabije auto cestou na nádraží), jiného se pokusím přesvědčit a nedá-li se, poletím klidně sám.
[351] No, řekl bych, Míšo, že všechny tři významy mají něco společného – vycházejí z předpokladu, že něco existuje, funguje, účinkuje, atd., tak, jak věřím. V jádru opravdu jde o synonymní řadu s různými významovými odstíny.Pěkný večer všem!
Ovšem je to užitečný, protože můžu sednout do letadla a nemusim se trmácet tejden vlakem nebo měsíc lodí .. kde bych měl navíc možnost záhuby paradoxně ještě vyšší. Ovšem když spadne éro (vybuchne atomová elektrárna, potopí se Titanic .. a jiné symboly) tak je to rána náramná, s tim se běžný silniční a vlakový bouračky nedaj co do propagačního efektu měřit.
[353] pokud tou synonymní řadou chcete obhájit dojem, XY, že třeba důvěra v někoho, či klidně i víra v něco, jsou z podstaty věci sebeobelháváním, tak si tu řadu dál oprašujte. Pokud ty významové odstíny = rozdíly míníte tak, že např. takový odstín bílé může být i poněkud našedlý, i silně našedlý, ba téměř až tak, že je vlastně skoro až černý, tak vám přeju taky pěkný večer.
[334] No tak to jó … to si to poslední slovo rád vezmu, proč ne :) … jeden se obvykle stydí, ale dle mého není důvod se v podobných případech žinýrovat, že ano …… hlavně nelžete lidem, marabu … pokud vím, tak lhát je hřích nejméně od už pana Mojžíše – u toho … tedy u lhaní, nikoliv pana Mojžíše … jsme začali a u toho také skočíme … a doufám, že titíž lidé už snad vědí, že si mají dát pozor … "služba veřejnosti" se tomu možná říká, tom na "veřejném place". Tohle "paradigma podezření" sice není ten nejlepší rámec pro hovor, ale když v rybníce plavou takové ryby, jako jste Vy, tak se prostě nedá nic jiného dělat. :)
XY[352] tím jste ovšem pouze sdělil že neměříte všem stejným metrem aniž byste řešil Mistralovo [328]
Míšo[351], máte na mysli něco podobného jako píšu v [309]?
Pane Mudro, zajisté neměřím všem stejně; pragmaticky vzato to ani není v silách individua – bral jsem to jen jako řešení vašeho rébusu. Mistralovu glosu chápu jako pokračování debaty, kterou jsem nečetl a – obávám se – ani číst nebudu. Proto může být má glosa nepřípadná, ale přesto si za ní docela stojím. :-)
XY[359] ale můj "rébus" nebyl o tom zda měřit každému stejným metrem či nikoli. Byl o tom jak se stavět ke své víře/přesvědčení, potažmo jak s tímto nakládat.
Míšo, [355], jazyk je pravděpodobně často moudřejší než jeho uživatelé: lingvisticky vzato je výklad vaší synonymní triády [351] tvořen (s výjimkou opozita přesvědčení) vždy slovy odvozeného od téhož kmene -věr-, věřiti, (dů)věřovati. Nemohu si pomoci: vždy se tak označuje individuální subjektivní předpoklad něčeho, co nelze objektivně ověřit. S přesvědčením je problém už ve slovním základu – -věd-, věděti, což předpokládá objektivní ověřitelnost. Vím, že v elementárním matematickém systému je 1+1=2, protože se o tom mohu kdykoli objektivně přesvědčit. Jsem tedy opravdu silně a nezvratně přesvědčen, že uvedená rovnice platí.:-)) Ale to není víra, to je vědění.Nevím, je-li víra nutně sebeobelháváním; je to stav mysli, který může být stejně dobře správný jako nesprávný; v případě nesprávnosti je ovšem její blízkost sebeobelhávání nepopiratelná. Jako bychom to neznali z časů 2. poloviny 20. století více než dobře.Ještě jednou pěkný večer vespolek.
Ještě panu Mudrovi – víte, opravdu si myslím, že jsem vám odpověděl už v té první zlehčující glose – jednám v souladu se svou zkušeností, opřenou o chabé povědomí z Jonášových statistik, že letecká doprava je široko daleko nejbezpečnější způsob, jak překonávat velké vzálenosti, přičemž mne infantilně euforizují dvě fáze letu – start a přistání, kdy se něco zajímavého děje. Z čehož plyne, že nejsem tak otřískaný letecký pasažér, abych se dokázal při tom nudit, a nezastaví mne v mém nadšení ani okolnost, že cestou na letiště mne laskavý taxikář upozorní na sloup dýmu, který stoupá za lesíkem, a dá si záležet, aby mi podrobně vysvětlil, že právě tam spadl před hodinou Concorde a že všech 105 nebo kolik osob na palubě je mrtvých. Před vestibulem mi vyndal kufr a popřál (ironicky? upřímně?) bon voyage.Do letadla jsem lezl ale se stejnou nedočkavostí, jako kdykoli jindy, zatímco za volant lezu čím dál neochotněji…Takže dobrou noc.
XY[362] Opravdu mi nešlo ani o to PROČ věříte v bezpečnost letecké dopravy, i když Váš popis cesty do letadla byl docela zábavný :-)Také přeji dobrou noc.
Ještě jsem o tom přemýšlel a rád bych se alespoň stručně vrátil k rozdílu výkaz vs. důkaz, který lze podle mého mínění nejhutněji vyjádřit tak, že výkaz je bezprostřední, zatímco důkaz odvozený; výkaz znamená "setkání se" s věcí samou, důkaz je "setkání se" s jejím projevem.
Mezi vírou, důvěrou a přesvědčením lze podle mne také celkem dobře rozlišovat.Přesvědčení je otázka vůle, často i cizí – chci, aby to tak bylo, nebo to chce někdo jiný, kdo mne přiměl (zmanipuloval), abych to tak chtěl.Důvěra je z tohoto světa, je to optimistické očekávání, že (ne)nastane nějaká situace, něco se (ne)stane, někdo něco (ne)udělá, založené na pravděpodobnosti. Důvěra vylučuje nemožné, je vždy alespoň v minimální míře relativní.Víra je z onoho světa, je absolutní, připouští – či spíše přímo vyžaduje – nemožné.Důvěra je funkcí fyziky, víra je funkcí metafyziky.
[329] To byste chápal špatně, Marabu. Tento prostor není žádný "common land". Po autorské (obsahové) stránce je můj, po technické (infrastrukturní) momentálního majitele Bloguje.cz. To, že kolem není žádný plot a nikde žádný dráb, který by s čaganem v ruce vyháněl každého, kdo se sem bez povolení jen očkem podívá, z něj žádný "common land" nedělá. Když už, tak "[b}public land[/b]". Jiná věc jsou komentáře, ty jsou kolektivním dílem, ale ty jsou v tomto prostoru "jen" na "návštěvě".
Nojo, v reálnym světě možná platí "v elementárním matematickém systému je 1+1=2, protože se o tom mohu kdykoli objektivně přesvědčit" .. vezmu si jablko, a ještě jedo, a hle, mám dvě jablka .. ale obávám se, že z pohledu teorie se bude spíš jednat o axiom, který se dále rozšíří matematickou indukcí ;-)
Jo a ono je tak nějak "fyzikální vlastností" víry, že vyžaduje nemožné? Já třeba věřim, že to letadlo nespadne (čimž svoje šance z 99.999999% přežití furiantsky posouvám na rovnou stovku) .. a to možné většinou je.
máte pravdu, Tribune [366], díky za upřesnění. Vlastně jsem se ani nikoho nezeptal, zda sem můžu, přišel jsem před časem na saxovo pozvání a vlastnická práva respektuji (člověk si na to v prostředí sociálních sítí zvyká teprve pozvolna). Pokud i Vy budete mít dojem, že se tu roztahuji jako žvýkačka, samozřejmě se opět stáhnu.
S Tribunem souhlasím.On ten "důkaz" je vlastně pojem z logiky. Třeba jako řetěz nějakých implikací. Takže příslušné východisko se "projeví" na konci toho důkazu.
vlastně jsem tím common land myslel hlavně to, že tu na vás samotného nejsou vznášeny vlastnické nároky (viz [333]: "takových jako Vy mám měl jsem a mám stohy").
[369] Však jsem také napsal, Marabu, že tu není žádný plot. Přijďte a pobuďte, jak je libo, nikdo vás vyhazovat nebude (už jsem to párkrát zkusil, ale protože tu není ten plot, tak to většinou stejně nezabere). On totiž v podstatě tento "prostor" není vlastněn, ale vytvářen a sdílen a já jsem něco jako jeho hybatel; to, že s ním mohu nakládat jako vlastník, je pouze důsledek jeho technické realizace.
No, díky [372]. Vy za něj taky asi něco platíte a udržujete ho svou prací, já tohle všechno samozřejmě respektuju. Tím, že svá vlastnická práva uskutečňujete jako hybatel něčeho, co sdílejí a utvářejí (také) druzí, aniž byste je přitom využíval, jednáte na způsob vlastníka osvíceného, a využíváte tedy stávající systém tím nejlepším možným způsobem.
[368] Jonáši, to je právě ta důvěra. Znáte statistiky, víte, jak to funguje, a tak tomu důvěřujete, protože víte, že pravděpodobnost hraje ve váš prospěch. Víra by byla, kdybyste si myslel, že šťastně přistál proto, že nad vámi bděl váš anděl strážný, nebo si sedal si do letadla přesvědčen, že doletíte v pořádku právě a jen proto, že jste se před cestou pomodlil.Ale je to trochu slovíčkaření, v běžném hovoru "víra" obyčejně zahrnuje i "důvěru".
No já nevím Tribune[374] . Pokud nasedám do letadla s vědomím toho že podstupuji nějaké riziko ale s tím že je natolik malé (z hlediska statistik) že si ho mohu dovolit, pak jde jde, myslím, o tu důvěru.Pokud však jsem si "jistý" že právě to moje letadlo nespadne protože nepochybuji o kvalitě jeho výrobce, tak za tím už vidím víru. Příčinou mé víry nemusí být nutně andělíček strážníček, štěstí nebo něco takového co "není z tohoto světa". Může jí být i uznávání (z mého hlediska nezpochybnitelné) autority která je evidentně nitrosvětská avšak já ji (aniž bych si to uvědomil či přiznal) přisuzuji metafyzické vlastnosti – bezchybnost a neomylnost.
Kamile [358], ano, dá se říct, že mám na mysli něco podobného, jako vy v [309]. V [374] zase čtu od Tribuna, že je to trochu slovíčkaření- ano, asi určitě je. Ale v [365]to jako slovíčkaření taky nevidí, a v tom 374 nejdříve vlastně taky ne, uvádí tam statistiku (jistou vědeckou oporu pro důvěru). No je to trošku zašmodrchané- chci říct, že (nejen) vy oba dokážete rozlišit důvěru od víry, ač se to v hovoru běžném ani moc opravdu nerozlišuje, protože jistě -důvěřuji, tedy věřím- co si budeme zastírat, je to tak.. K té důvěře teda ještě mimo to, co jste napsali vy (= důvěra na základě rozumových argumentů vytvořených z ověřených informací nebo tedy statistika -pravděpodobnost= opření se o tzv.objektivní bádání)- k tomu bych právě ještě zmínila důležitý prvek a to "spolehnutí se" – jakkoli není nic zaručeno a objektivně (dopředu) skutečně nevíme! přesně nic, je ono "spolehnutí se" nutné. Důvěra je přece stavebním prvkem nebo i tmelem mezilidských vztahů osobních i ve společnosti obecně. Bez důvěry se společnost rozpadá (nejen ta letecká) Takže člověka musí zaujmout především to, že na jedné straně ve společnosti kriticky smýšlejících lidí panuje v jistém smyslu oprávněná "nedůvěra ve víru" – víra jako taková se nám jeví býti iracionální až zpátečnická, na straně druhé, bez víry (či přesněji tedy důvěry) lidská společnost prostě nemůže existovat.. (ale možná jsme schopni či ochotni "víru" akceptovat tehdy, když ji máme (alespoň částečně) "vědecky" podloženou? Jen se tak ptám) No přijde mi to všechno typicky a krásně ukázkově a typicky paradoxní. S tou vírou = sebeobelhávání je to ale právě zajímavé, a do jisté míry to zjevně sedí.. a to ať věříme vědě -momentálnímu stavu-směru výzkumu nebo proradnému příteli.. jenže jak jsem psala výše, bez víry-ve smyslu důvěry, se společnost (se všemi vztahy uvnitř ní- osobní společenské právní obchodní atd) hroutí. Otázka tedy je nejen, zda či nakolik jsou tedy víra i důvěra skutečně (sebe)obelháváním, ale i zda či nakolik je pak tedy takovéto "sebeobelhávání" podmínkou pro životy lidí(existenci společnosti) nutnou..
No mě napadají další "synonyma" jako racionalizace či dokonce naděje.Ale odpíchl bych se od XY, hledat to v jazyku.
Míšoa vědě právě věřit nesmíme, to je ta Krize evropských věd od Husserla (nebo od koho)
[375] I když by se dalo spekulovat o tom, zda je 100% "jistota" podložena alespoň nějakou zkušeností, nebo je to skutečně čistá víra v (americkou) techniku, tak s vámi, Kamile, v zásadě souhlasím. 100% důvěra je totéž, co víra.
[361] no jistě, XY, jazyk nás vždycky moudře navede, a možná ani nejde o to, který si vybereme. Vy jako bohemista češtinu (to přes-věd-čení teda opravdu hezky posloužilo ;) – já to vezmu třeba přes angličtinu, a napíšu jinou triádu: faith belief trust- vše lze přeložit jako víra, přičemž to poslední nejvíce ve smyslu důvěra. Od faith sloveso není, od belief je sloveso believe- věřit i mínit-myslet, stejně jako to funguje u německého Glaube a glauben. Pak nás ani neudiví původ slovesa believe http://www.etymonline.com…de=none či tedy substantiva belief http://www.etymonline.com…de=none – které nahradilo dřívější staroanglické geleafa(původně se starofermánského ga-laubon, ze základu galaub- tj, drahý, vážený) Taky je zajímavý, že původně se belief užívalo ve smyslu věřit v Boha, zatímco faith znamenalo "loajalitu k osobě, založenou na slibu nebo povinnosti", následkem překladů ve 14.st. pak faith získalo (z lat. fides) i náboženský smysl-význam. A stejně tak se dalo čekat, že trust jako podstatné jméno i sloveso má původ jiný – ze staronorského traust -pomoc, důvěra, důvěrnost.. to vše z traust- ve významech útěcha, potěcha, posila, věrnost..(dnešní německé Trost a trosten nepochybně znáte), to vše pak původem z gótského domluva, dohoda- svazek, spojenectví.. http://www.etymonline.com…de=none Takže ten i intuitivně cítitelný malý "rozdíl" mezi důvěrou a vírou je tady zřetelný, ač, jak jsem, a nejen já, psala výše, nakonec oboje stejně splývá v jedno. Jak by ne, bez "věření si" žádný svazek ani spojenectví nemá ani smysl ani trvání. Jen akorát to slovo důvěra nás snad trochu dokáže brzdit při vylívání vaničky i s dítětěem (?) Němčina má zas třeba výraz Vertrauen- důvěra, pochází z gótského trauan, a určitě neudiví, že slova obsahující "trauen" mají původ z treu- věrný, jinak silný, pevný. No a němčina má taky i výraz Kredit, který zná i čeština i ang., a jak jsem se koukala, je to z fr."belief, trust" – from It. credito, from L. creditum "půjčka svěřená jinému" (am.ang. má podobně i credence,čistě ve smyslu víra) No všechny tyhle výrazy včetně toho trust se nám prostě smrskly většinou do spíš do obchodního chápání a vnímání- zkrátka bez správně vytyčené víry a správně zacílené důvěry by se náš svět holt zastavil..No samozřejmě jsem si vzpomněla na tu příšernost "In God We Trust", co si nacpali Američani (bylo jim nacpáno) i -nebo právě- na peníze. Bylo mi to vždycky proti srsti a až odporné, a hlavně nepochopitelné.. ale teda vědecky ani objektivně jsem se na to nikdy nedívala ani nedívám, pouze subjektivně a asi i čistě pocitově. PS s těmi vědeckými-ověřitelnými či tedy údajně "objektivně platnými" důkazy /fakty bych se taky moc "neutěšovala".. mezi náma, kolik si toho člověk běžný taky asi tak dokáže -má možnost nebo prostředky- tzv. objektivně ověřit? Ale tomu dál nějak nerozumím, píšete, že víra je stav mysli.. ale co není? Vše se odvíjí od stavu mysli- ať vědce nebo třeba umělce. S tím rozdílem, že vědec pak užívá propracované metody a ověřování a (třeba dílčí) výsledek může být ověřený a tedy tzv.objektině platný – ovšem někdy jen za určitých podmínek, jindy v čase a pod. Označit něco za skutečně objektivně platné a jednou provždy, to bych si nedovolila, copak existuje něco jako nějaký jednou daný či tedy trvalý stav? Spíš možná by se dalo napsat, že jde o proces, pohyb změnu proměnlivost nebo tak, jen my to asi tak nevidíme a nevnímáme.. nejspíš proto, abychom "to něco" (co si vybereme) mohli přesně – vědecky zkoumat? No tohle samozřejmě není nic proti vědcům a vědě, to abych se vyhnula eventuálním, zato klasickým výtkám.
Mno Ami si to nacpali na peníze, zatimco Wehrmacht to měla za války na opasku, Kchárl Gott mit uns .. nevim co je lepší.Možná tohle http://www.youtube.com…re=related :-)
A takhle to dopadne, když to národní umělci vezmou vážně .. http://www.youtube.com…re=related
Jonáši, zajímavý spor vzniká již, když muslim přísáhá v USA na bibli.
[383] Tohle už je vyřešené – muslimové přísahají na Korán. I pro ateisty jsme to už řešili http://tribun.bloguje.cz…-buh
A tak sorry, to jsem zde ještě nebyl.
no jo.. a to prý je to druhý video [382] "designed to get students excited about learning American history" :o Za takový getting excited pěkně děkuju, to teda není už ani k smíchu, spíš fuckt shame a frustrating, jak to aspoň pod ním ty komentáře ohodnotily. Jo baťa právě, ironie je pro někoho úlevná (že ten převrácenej svět nevidí takto sám), zatímco pro druhýho je nebezpečná. To je to stejný, jak s tím, co napsal třeba tenkrát Hořejší. Kdyby se člověk vsadil, že něco takovýho přece nemůže vzít snad nikdo vážně, tak by prohrál všechno aji kaťata. No ale nakonec co, Bůh je dobrý vynález, dobře funguje i slouží, a jako takový se dá lehce přivlastnit, jako všechno. Že by kdo dřív přijde, ten dřív mele? Nebo to souvisí spíš s oprsklostí ? No já že v každém případě kopí a rite na "panbůh s námi a zlé pryč!" je tak stará věc..A taky vše xkrát opakované, zvlášt když prezentované vážně, to se v hlavách vždycky jednoho dne pohodlně zabydlí.. ito mno je taky snad infekční.. což? (no já nic, jen že třeba mon ami je to, co je určitě lepší :)) Jinak teda nejspíš nevadí, když se bere Boží jméno nadarmo, hlavně, když to není zadarmo a hlavně to vždycky pomáhá.. http://cs.wikipedia.org…/Desatero
Ano, Míšo, věnovala jste se tématu zevrubně a s nevšední pílí. Glauben, wissen, trauten… :-)Takže víra a důvěra jsou od jednoho základu, to jsme si vyjasnili už na začátku. Obé je předpoklad, nikoli objektivně a kdykoli ověřitelná jistota. Věřit mohu, v co chci, důvěru mohu vložit také v co mi libo. Obojí je spojeno s rizikem, že v klíčovém okamžiku selže. Věda bude v tom okamžiku takový předpoklad označovat jako hypotézu a bude usilovat tuhle hypotézu objektivně ověřit a potvrdit. Nepodaří-li se, hypotézu opustí a vytvoří jinou – není to emocionálně iracionální záležitost. Spor se ovšem vedl o to, zda je či není víra (důvěra) sebeobelháváním či ne.Tuhle odpověď už myslím znáte, ne?"Ó Bože, je to opravdu tak? Jsem opravdu tak uboze směšný? Řekni, že to tak není! Ujisti mne! Ozvi se, Bože, ozvi se hlasitěji! Vůbec tě neslyším mezi tou změtí nejasných hlasů!"Pěkný víkend!
Bože, jak to, že mě nikdo neslyšel, když jsem tu tolikrát říkal a opakoval, že mým cílem je rozumný cit a citlivý rozum? No ale pak by se to samozřejmě tak hezky nerozjelo.Díky Mistrale, že mi věříte moji víru. Možná není dokonalá, ale je hodna důvěry :)
XY – 387 – víra ve smyslu religio je o vztahu mezi vámi a tím, k čemu se vztahujete. Ovšem dokud v ní vidíte či hledáte jen sebepotvrzení, tak se skutečně sebeobelháváte. Ovšem chápu, že pokud se cítíte uboze směšným, nechcete v tom zůstat sám a promítáte to na druhé.
Slovo o víře:už jsem to tu psal mockrát, ale asi nejsou uši k slyšení a oči k vidění – Víra je výsostně subjektivní záležitost, její povaha i kvalita (tj. i její upřímnost či "pravdivost") je dána výhradně povahou a kvalitou (upřímností a "sebepravdivostí") dotyčného věřícího. Všechny pokusy ji nějak obecně definovat jsou chytáním vody citu do síta rozumu (čímž proboha neříkám, že víra je pouze záležitostí citu a absencí rozumu). Vše, co tu o víře řeknete, je výhradně vaší vlastní projekcí a tím i charakteristikou – ať už o ní mluvíte z vlastní niterné zkušenosti, či jste si o ní pouze něco přečetli (a přitom jste si vybrali z všeobsáhlé nabídky jen to, k čemu vás dostrkaly vaše z větší části nereflektované emoce).
Marabu:" Pane Mudro, čemu říkáte cit? Tomu, že je Vám něco příjemné/nepříjemné, líbí/nelíbí? A rozum říkáte tomu, že o tom, co vnímáte, přemýšlíte, zobecňujete zkušenost, činíte závěry? Nebo Vás zajímá, podle jakých kritérií si člověk vybírá cíle své činnosti, včetně činnosti rozumové? Pak nás ale bude spíš zajímat otázka vůle? Opravdu myslím, že pokud má mít tato debata smysl, bylo by třeba nejprve trochu vysvětlit, na co se vlastně ptáme, klidně i formou "rozum/cit je když…"Nezdá se vám, že tady se had kouše do vlastního ocasu? Je řeč podle vás více pod vlivem rozumu nebo citu? Pokud to nelze rozlišit, jak se chcete za pomoci této řeči dopracovat k jasnému rozlišení pojmů? A vůbec, neslyšíte v tomto případě ještě zřetelněji než jindy, jaká blbost je vůbec snažit se o "objektivitu", když se jako subjekty bavíme o tak výsostně subjektivních věcech? Ne nadarmo pracují mytologie s obrazy a symboly namísto s definicemi. Je to v rámci kontextu daleko "logičtější", protože to daleko přesněji zprostředkuje podstatu věci. V počátku mi šlo o to, vyjádřit můj názor, že deprivantni s neexistentními či "zpotvořenými" city se uchylují k "chladnému kalkulu", často za pomoci svého vysoké IQ (řečeného možná chybně racium) aby dosáhli svých (egoistických) cílů. Namísto debaty o této podstatě se jako obvykle rozvinul nesmyslný a impotentní boj o definice pojmů, i když z prosté empirie je jasné, že to prostě v praxi takto funguje (ani se nemusím odvolávat na Koukolíka). Ale zdá se, že je to nakonec docela dobrá taktika (a nejen na tomto fóru), jak od té reálné podstaty a dějů odvést pozornost k čím dále vyprázdněnějším slovům, a tím poskytnout těm, co konají, klid na práci.
No to se fakt nedá, pane Mudro ala Kamile …… jen taková malá zcela mimořádná nabídka: … kdybyste se už nechtěl (… či již neměl sil) probírat se hromadami nakašírovaných nesmyslů a pseudo-"otázek", tak se zastavte … a můžeme (spolu s těmi pár přítomnými) věci, o které máte zájem, v klidu, "step-by-step", s respektem a bez zoufalých ideologických záchvatů probrat – klidně Vám vyrobím extra blog (… či spíše upravím stávající náhodně-hovorový, stejně není příliš využíván, a udělám Vám účet s právy "na tělo") a požádám Tribuna o afirmaci Vaší IP adresy, aby se mi-nám tam tohle-a-podobné nemohlo nějako vtírat pode dveřmi. Nedávejte se napospas úchylákům, prosím … mé zpotvořené, ba docela zmršené, "city" (… a "altruistické pragmatické vzorce" :) úpí jak tisíce v pekle spravedlivě mučených duší … jenom ty slaboduché, sémanticky (… i všelice jinak) absurdní psychotické zhovadilosti čtu.Stačí se zaregistrovat, a já pak přes vzkazovnu poprosím Tribuna o ověření adresy, ze které jste registraci provedl … snad mi (… případně nám) vyjde v takové relativní drobnosti vstříc. Nemám poslední dobou ani moc času ani elánu, takže to prosím berte jako dobře míněnou přátelskou nabídku vedenou naprosto zmrzačeným soucitem. :)*Tribune fakt se nezlobte, fakt se hluboce omlouvám, jde o dočista spontánní "citovou" reakci … ale tohle je už zvěrstvo non plus ultra … to aby se člověk bál na ulici, že něco takového potká.
ps: … kdyby něco, tak teď si jdu konečně schrupnout … budu tedy později.
GeoNe a Kamile, rád vám to "rande" zprostředkuji. A možná se k vám i přidám, i když to bude z mé strany směrem ke GeoNovi znamenat jisté "vystoupení z ulity" a "otevření se", kterému jsem se zatím vyhýbal.
debe [391], nezlobte se, ale já už nechci v té debatě pokračovat. Vést diskusi tak, že se musí nejprve vždy znova vyjasňovat základní pojmy, je nesmírně vysilující. Vím, že to není (jen) Vaše vina, ale spíš důsledek nějakého fundamentálního míjení (nejen v tom, jak člověk čemu rozumí, ale také v tom, co ho zajímá). Věřím, že to pochopíte a znovu se omlouvám.
[387] XY mne přivedl na myšlenku, jak ještě (a možná lépe) lze rozlišit víru od důvěry: důvěru lze zklamat, víru nikoliv; věřit mohu i tomu, co je v evidentním rozporu s mojí zkušeností. Například když spadne letadlo a v něm zahyne celá moje rodina, moje důvěra v leteckou dopravu se sníží, nebo ji dokonce ztratím úplně, ale na mé víře, že nade vším bdí bůh milosrdný a slitovný, který svá dítka – mně, moji mrtvou rodinu a všechny, kteří v tom letadlo uhořeli za živa, nebo někde v pustině umírali s devastačními poraněními dlouhé hodniny – k uzoufání miluje a chce pro něj jen samé dobro, se nic nezmění. Věřit lze i v rozporu s realitou, ale důvěřovat lze jen do míry zkušenosti.
Jistě, marabu. Obecně bych jen rád podotkl, že bez problémů se mohou domluvit pouze lidé, kteří jsou schopni a ochotni se domluvit, přičemž jejich IQ (řekněme "rozum") hraje až druhotnou roli, a ani vůle není v tomto punktu to nejpodstatnější.
Tribune, a co když vámi popsaným způsobem "věříte" v Satana? Pak je naopak takový hezký pád letadla jejím "roztomilým" potvrzením. Je tak těžké pochopit, že slovo "víra" má význam jenom spolu s předmětem, ke kterému se vztahuje, a s osobou, která se vztahuje? Pro vaši víru evidentně ano, budete si dál vést svou v rozporu s argumenty, a vůbec si "nedovolíte" zkušenost, která by vaši víru zpochybnila.
no jistě. Ale nejde jen o schopnost a ochotu, ale také o nějakou základní "spikleneckou" shodu o tom, k čemu se třeba také dospělo v diskusích a náhledech, ale co se teď v rámci debaty už jen předpokládá, čemu se společně "věří", a co není třeba dál vyjasňovat, ačkoli na požádání (když přijde někdo z "venku") je to možné, pokud je k tomu oboustranná ochota a trpělivost. Diskuse je prostě kolektivní záležitost, a "exoti", jak jste Vy nebo já, kteří do ní vnášejí úplně jiné předpoklady, mají na vybranou ze dvou možností: nechat se "zasvětit" nebo vést na okraj probíraných témat více méně monology.
[399] byla reakce na [397], sorry.