České vydání severských bájí a pověstí z roku 1962. Eddské báje se dotýkají dvou tematických okruhů – světa bohů a světa lidí – hrdinů, přičemž oba okruhy se navzájem prolínají. Bohové konají jako lidé a mají též lidské slabosti a nectnosti, naopak lidští hrdinové se na svých cestách s bohy potkávají. Bohové jsou starší a mocnější bytosti něž lidé, například nestárnou. Nevyžadují však od lidí poslušnost a oddanost, jako je tomu u velkých monoteistických náboženství. Mohou lidem však podle svého rozmaru pomoci, či uškodit, proto je dobré si je předcházet. Ovšem zdatný taškář může i boha doběhnout; ostatně takový Loki není nikdo jiný, než taškář mezi bohy.
První část Eddy podává stvoření světa, stvoření lidí, vztahy mezi bohy a dává ponaučení pro život. Přesto nelze Eddu považovat za dílo naboženské, protože nezakládá kult. Nasledující větší část je navíc zaměřená na lidské hrdiny. Jednotliví hrdinové navzájem potkávají a ovlivňují. Jeden a týž hrdina je zobrazen v různých příbězích, které pojednávají o některém z činů, které během svého života vykonal. Nijak vyjímečné však nejsou ani ženské hrdinky.
Příběhy vyprávěné v Eddě jsou individualistické – žádné masové bitvy a tisíce mrtvých, ale hrdina a jeho protivník, osudem daný úkol, který musí vykonat, nebo zemřít. Jádrem příběhu je většinou křivda, pomsta a hledání spravedlnosti. Přestože křivdy nebývají záměrné, ale jsou spíše důsledkem nedorozumnění, nešikovnosti či prchlivosti, musí být odčiněny. Drsnosti dávného severu odpovídá pak způsob odčinění, jehož podstatou je krev a smrt. Často bývá celý rod proklet pro skutek některého z jeho předků a jeho členové jsou pronásledování osudem až do doby, než splatí příslušnou pokutu. Hrdina je ten, který koná velké skutky, nikoliv ten, který koná správně.
Po přečtení Eddy je rovněž jasné, kde především čerpal inspiraci J.R.R.Tolkien. Původ světa, rody rozumných bytostí, vazby mezi nimi, to vše vychází z Eddy. V případě trpaslíků to došlo tak taleko, že jejich jména u Tolkiea jsou totožná s trpasličími jmény v Eddě. I konstrukce Tolkienových příběhů, to jak jsou budovány a splétány, jejich založení na silném hrdinovu a úkolu, který musí hrdina vykonat, to vše je Eddou velmi silně ovlivněno. Patrné je to zejména v Silmarilionu a Nedokončených příbězích.
Osobně na mne velmi zapůsobily verše z části Eddy nazvané Výroky vysokého, které představují soubor morálních naučení a rad do života. Následuje několik pozoruhodných z nich:
Břímě lepší nemá
bdělý poutník,
než je rozum a odvaha.
Nic hůře na cestě
nedělá hlavě
než přemíra pití
***
Bloud je kdo myslí,
vyhne-li se boji,
že bude věčně žít.
Stáří má schystánu
pro něho smrt,
i když ho oštěpu ušetří.
***
Jednou jsem přišel
příliš brzo,
jindy zas příliš pozdě.
Buď bylo víno již vypito,
nebo nevykvasilo ještě.
Nevítaný host nikdy nepřijde vhod.
***
Zajde majetek,
zemřou přátelé,
ty sám zemřeš.
Vím jedno jen,
co věčně trvá:
po mrtvém pověst.
***
Nikdo není tak dobrý,
aby chyby neměl,
ani tak špatný,
aby se k ničemu nehodil.
Samotnou Eddu jsem nečetl, jen výklady v Germánské knize mrtvých, ale i tak jsem byl překvapený jak moc se Tolkien nechal inspirovat. Ten poslední citát je moc pěkný.