Otevřu noviny, tam Listopad. Otevřu televizi, tam Listopad. Otevřu internet, tam Listopad. Mám konzervu a bojím se ji otevřít… Měsíc česko-kapitalistického přátelství je v plném proudu.
Valí se to na nás shora zdola, zleva zprava, zepředu zezadu dvakrát tam a zpátky, a není před tím úniku – přehršel jako vejce vejci si podobných variací na téma Vítězný listopad 1989 a jeho adorace. Nejčastěji skloňovaným slovem je v této souvislosti svoboda", ovšem najdou se i pokročilí celebranti, kteří si neberou servítky a mluví rovnou o zázračném roku 1989". Jako kdyby to byl nějaký zázrak, že se zhroutí systém, na jehož udržování ztratili zájem jeho vlastní mocenské elity.
Jsou to učiněné orgie propagandy a autopropagandy, místy přecházející až do exaltovaného antikomunistického běsnění, které je dvacet let poté nejenom trapné, ale především nebezpečné, protože alibisticky hledá a nalézá kořeny zla" tam, kde již dávno nejsou a dnes již ani být nemohou.
Na pozadí marasmu, do něhož se česká společnost propadá, působí všechny ty řeči o svobodě a demokracii stejně spontánně a autenticky, jako rudé hvězdy a milostné vzkazy do SSSR, že s ním na věčné časy a nikdy jinak.
Ale čeho je moc, toho je příliš.
Co je samozřejmé, to není třeba neustále připomínat a zdůrazňovat, co je vidět, o tom není třeba mluvit. Intenzita a patos, s jakou je 20. výročí pádu totalitního režimu KSČ (i když přesnější by bylo hovořit o kapitulaci nebo dezerci elit) oslavováno jako vítězství svobody a demokracie ukazuje slabost nového režimu a dává tušit, že to s tou svobodou a demokracií u nás nebude tak žhavé, že ani nové pořádky nejsou samozřejmé a že je naopak mnohé, co současný režim a jeho ideologické základy zpochybňuje.
Přesto, či spíše právě proto, jede politické školení mužstva" na plné obrátky.
Základní cíl je celkem zjevný: přesvědčit váhající a utvrdit rozhodnuté v tom, že převrat z listopadu 1989 měl smysl a jeho hlavních cílů bylo dosaženo, že teď už máme, co jsme chtěli, a máme to právě tak, jak jsme to chtěli, že navzdory rostoucí kriminalitě, nezaměstnanosti, prohlubování společenských rozdílů, aroganci politiků, bující korupci, tunelování státu, erozi národní suverenity, spočívající nikoliv v evropské integraci, ale ve ztrátě kontroly nad průmyslem a finančnictvím, a ztrátě základních jistot, které jsou nezbytným předpokladem skutečné svobody, tak že bez ohledu na to vše žijeme v nejlepším období naší země, v jakém jsme kdy žili."
Ani mechanismus fungování není nijak tajemný: stojí na jednoduchém poznatku, že kdo ovládá minulost, ovládá přítomnost a budoucnost. Proto jsou pamětníci přesvědčováni, že jejich osobní a autentické vzpomínky jsou falešné, že minulost byla ve skutečnosti taková, jak je dnes vylíčena v masmédiích, a pokud se jejich vzpomínky od ní liší, jsou vadné ty vzpomínky, nikoliv oficiální antipropagační obrazu minulosti. S mladšími generacemi, které na minulost osobní vzpomínky buď nemají vůbec, nebo ji zažili jen jako děti, je to ještě jednodušší, těm stačí to správné pojetí implantovat.
Výsledný obrázek je pak zhruba takový: nový režim je ve všech ohledech a pro všechny lepší, než ten minulý. To je axiom. Ten nový je nejlepší, není možno ho již zásadně zlepšit, a to co se jeví jako jeho fatální nedostatky jsou ve skutečnosti pouhé kosmetické vady. To je druhý axiom. Kdo o tom pochybuje, ten se sám vyčleňuje ze slušné společnosti svobodných občanů, protože takový chce zpátky potratové komise, uliční důvěrnice, StB a politické procesy, o platových tabulkách a nedostatku banánů nemluvě.
Mechanismus delegitimace jakékoliv kritiky současného režimu která nerespektuje oba výše uvedené axiomy, je jednoduchý, ale velmi účinný: útočí na základní lidskou potřebu nebýt sám. Damoklův meč morálního vyhnanství (které lze velmi snadno přeměnit ve vyhnanství ekonomické, od kterého je jen krůček k vyhnanství existenčnímu), visící nad každým, kdo není loajální, je velmi účinný nástroj kontroly smýšlení, protože vede na velmi levnou a efektivní cenzuru – autocenzuru.
A tak je veřejné prostor v poslední době doslova přeplněn tisícem a jedním klišé o svobodě", demokracii", totalitě" a diktatuře", aniž by se kdokoliv namáhal vážně se nad věcmi zamyslet, vzít si z nich poučení a na jeho základně vyprojektovat budoucí směr vývoje, poučenou adaptaci na změněnou situaci. Nejde o poznání, ale o petrifikaci současného stavu, jako kdyby reflexe dvaceti let budování kapitalismu a revize některých aspektů této cesty byla zradou, kacířskou myšlenkou, které se je třeba střežit jako ďábelského našeptávání. Jenže otrocké okovy nemusí být jen železa poutajícího údy, mohou být i mentální, svazující myšlení a omezující přijatelná mínění na konformní stereotypy.
Orgie vzájemného utvrzování se ve správnosti nastoupeného kurzu nám při zvládání potíží a hrozeb, které nám měnící se svět přinese, rozhodně nepomohou. Neschopnost myšlenku opustit může být horší, než neschopnost myšlenku udržet.
Před všudypřítomnou připomínkou sametové revoluce" není úniku, tak jako nebylo svého času úniku před budováním spravedlivé společnosti, táborem míru a socialismu, lampiónovým průvodem a prvomájovými oslavami. Doba pokročila a nemotorné osvětářství vystřídal marketingový mix PR a entertainmentu, základní cíl, kterým je loajalita či alespoň konformnost ovládané většiny, ale zůstává stejný nezměnil.
Je to obtížné jako krvesajný hmyz k večeru a iritující jako Vánoce v supermarketu – a tak je třeba to i brát: jako nutné zlo, před kterým se sice lze schovat, které lze nevidět a neslyšet, pokud se člověk zcela izoluje od světa, ve kterém žije, ale které jen proto nezmizí. Propaganda je vedlejší produkt existence státu.
Přesto se nemohu ubránit dojmu, že současné oslavy změny režimu přerostly do patologických rozměrů, které jsou příznačné pro situace, kdy režim ztrácí přirozený souhlas obyvatelstva a musí si ho začít vynucovat.
Někdo v tom může vidět naději, jiný hrozbu, ale vážně by to měli brát všichni. Jestli něco není samozřejmé a neměnné, tak jsou to vítězné ideologie a věčné pravdy.
Tribun 
[90] – Ta fotka prázdného krámu NENÍ z tehdejšího Československa, typ váhy se používal tak do 60 tých let, oblečení oněch "baryšeň" se u nás prakticky nenosilo, ukazuje to spíš na ani ne tak Rumunsko, ale spíš provincii v SSSR. Problém "nedostatkového zboží" byl složitější a jednotlivé položky nebyly nějakou dobu, často s pikantním podtextem blbosti, nebo až zlé vůle jednotlivce (kauza ramínka) nebo nepředvídatelné události (vyhořelá papírna).O nedostupnosti a nekvalitě náhradních dílů v současnosti by se daly psát romány – často nezbývá než vyhodit kvůli maličkosti jinak spolehlivě sloužící věc, nebo jsou náhradní díly předražené tak, že se oprava nevyplatí.V obrovské nevýhodě jsou to co žijí na venkově, často pro maličkost musí jet opravdu dost daleko. Takže to zase tak růžové není, problém nedostatkových věcí se řeší tím způsobem že jsou tak drahé že že prostě nekupují, prostě neplatí tehdejší skutečnost – ono to není, stojí se na to fronty, ale mají to všichni (někdy v množství víc než dostatečném – viz ony již zmiňované hrníčky).
Doufám, že toto nebude cenzurovánoale chci říci (prostřednictvím pana administrárora) velectěnému "lepšímu člověkovi" panu Lagronovi, že se obávám o jeho duševní zdraví a mám vážné podezření, že jest jeho mozek zachvácen nevratnou a totální idiocií. Zlatý jasan, ten je sice pouhým pravicovým doktrinářem, ale svůj žaludek si raději opečovává sám a je schopen přeci jen relativně samostatného myšlení.
:)Jo, do té sámošky na srbské [90] sem chodila občas nakupovat, ale vlastně zlikidovala malé obchůdky, co sme měli hned u baráku. A byla celou jednu zastávku trajfem… ;)Když sem byla dítě školou povinné, tak sme měli potraviny na rohu baráku (30m), drogérii přes ulici (50m), mlíkárnu až na náměstí (200m), masna byla ještě dál, až u hlavní cesty (300m). Na "velkej nákup" se chodilo "na Palajdu", tam bylo fšechno, větší sámoška (je tam dodnes), papírnictví, kníšky, sport, oděvy, cukrárna, … Jak se začaly dělat ty sámošky, malé obchůdky roztroušené po čtvrti zanikly, jako děcka už nás neposílali nakupovat "na rožek", táta si pořídil kabelu na kolečkách, se to přece jen z té sámošky proneslo :/ A co se týče těch snobáků, tak přesně jak píše Geon. Nahoře huj, dole fuj. Sem s nima měla občas tu čest tenkrát i po plyšu. Velký hogo fogo, ve skutečnosti vlastně těžkej strup. Bych mohla vykládat, se to občas na ranči objevilo, hrát si na světáky a šlechtu. Sem vždycky raděj šla do maštale vyházet hnůj či aspoń zamést, tam byla přece jenom kultůra a ušlechtilí tvorové.
Ja si myslim,ze Lagron keca
[104] Já myslela, že hraje, kdo dál dočůrá :-).
Tož Eddie, myslet, no víte, co…:-)
Jasně Eddie, že nám tady pro svou soukromou zábavu dělá šaška. Jenže je-li archetyp šaškovství přetvářka, pod níž se skrývá jakási protřelost a moudrost, u Largona, řekl bych, je naplněním tajných tužeb .)
:-)) Kdybychom tady unisono brojili proti rasismutak nás bude Lagron zásobovat historkami typu:"Zrovna dnes jsem na své bavlníkové plantáži nechal zbičovat pět negrů"
Lagronejak jste zacal se Swissotelem a pak s tim golfem, ja jednak ziju ve Svycarsku a jednak jsem aktivni golfista.Rozumim, ze je chcete vytocit, ale proc kvuli tomu ze sebe delat trumpetu. Ale prosim.
Já zas tak dobře Švýcarsko neznám, podnikám v Cesku a pak mám zatupující kancelář firmy v Německu,ale byla zde předhozena Ženeva a tu znám docela dost dobře, včetně toho hotelu (resp. řetězce hotelů)…Golf hraju jen velmi sporadicky. K tomu co jsem napsal nechápu výtky, jsou tam nějaké věcné nesrovnalosti. Nebo můj názor, že dneska hraje golf kdejaký zelinář, nesdílíte?Ale mám pro vás jednu hádanku. Co je projev snobství a pak projev privilegovaného prakticismu?Dobře situované rodina chce najmout do svého domu služebnou a vychovatelku pro děti škoního věku. Jsou dvě adeptky – francouzská služebná a ruská služebná. Obě mají stejnou praxi (jedna ve Francii a druhá v Rusku), stejná doporučení od tamních vlivných rodin, obě jsou stejně mladé (24 let) a jsou příjemného zevnějšku.No a pán domu se ptá co všechno umí. Ta francouzská říká: "Zvládám dějiny umění, salonní etiketu, hru na klavír a francouzštinu, já vím, že se asi ještě občas bude po mě vyžadovat sex, ale v tom zatím nejsem moc znalá, ale slibuji, že se taje toho, jak správně milovati, rychle doučím."Při stejné otázce odpoví ruská adeptka: " Výborně zládám sex a vše s tím spojené, ale slibuji, že dějiny moderního umění, francouzštinu, hru na klavír a salonní etiketu se rychle doučím…:-)Přeberte si to jak chcete.:-)
No podle těch řečí typuji,že ze světové elity Lagron potkal maximálně bratry Kočkovy. Nepříjde vám, že mají podobný vkus ?
Lagrone,pochlubte se nám. Máte vilu, zahradníka a vychovatelku pro své děti? Kolik dalšího služebnictva zaměstnáváte? Komorníka, pokojskou, kuchařku, řidiče a podkoního.
No prave,zelinar, neni dulezite kdo hraje ale jak hraje, vite ja jsem obycejny maloburzuj a sociopat, v podstate me to i bavi. Ale nikdy jsem si nevybiral pratele podle toho kolik maji prachu nebo v jakym hotelu nocuji a uz vubec by me nenapadlo nad nekym se jen tak povysovat. Finito.
Já zde mluvil o jídle, ne jinak nedostupném pro všechny, kdo snad nejsou zrovna na podpoře, a které za socialismu byly asi tak četně se vyskytující jako syfylitida ve Vatikánu. Pravda, dostupném spíše pro městské lidi, na vesnici moc gurmánské prodejny (ale to nebyly ani za socialismu, když jsme měly své "ESO prodejny") k dispozici nejsou. A rázem jsem byl zaškatulkován do jakési "golfistické" třídy, a já opáčil, že golf má společného asi tolik se slabostí pro gurmánské požitky (dosti odlišné od stravovacích standardů a jinak obecně zažitého stravovacího stylu za socialismu)jako má snob, co si přijme au-pair do domácnosti podle toho, jestli je v posteli jednička, anebo jestli má suplovat běžné činnosti, co dotyčný jinak z časových anebo jiných ryze praktických důvodů nestíhá zabezpečit sám. Pohrdám toliko burany, ať už golfovými nebo těmi, co si myslí, že tím, že to začnou hrát, stanou se někým více úspěšným nebo pak těmi, co si myslí, že okázalé vulgarizované plebejtví, je snad nějakou občanskou ctností, evokující snad nějaké vnitřní morální, či snad dokonce intelektuální kvality. Finito.
no tak tedyco mate proti Foie Gras? vepro knedlo zelo take neni spatne.. ale jak kdy…. to co sezenu bez problemu ted nebylo za toho Vaseho skveleho socjalismu ani nahodou…A ze sax netusi, ze "chemie" je ve vsem rika spise neco o nem… nez o te chemii.kdepak.. neni nad soucasny vyber – i kdyz by to mohlo byt nepochybne jeste lepsi… jenze za to nemuze ani tak kapitalismus jako konzumenti – kdyz preferuji vepro knedlo zelo, neni proc dovazet ustrice…
jasane,lidi toho netuší..al/chemie je taky ve všem, ono záleží na tom, jak si věci definujete a jak je umíte hledat.
hmmpokud jde o definici chemie a chemikalii neni to jaksi osobni zalezitost…. ale zalezitost zakladniho vzdelani
Jo, "stylové prostředí"tak to už neni potřeba nic dodávat :-)
Fronta na banány– omšelejší antikomunistické klišé snad ani nemůže existovat. Pokud někdo měří svobodu dostupností banánů, pak to vysvětluje mnohé. Vlastně vše. Banánová svoboda mne neláká, nic mi neříká, a proto také nebudu nikdy hajlovat s Lagronem & bratry.
Tribune, jeden můj starší článek o banánech : "Jak bych dělal videoklip propadlému senátorovi MejstříkoviI když se někteří knižní havlovští intelektuálové nad různými předvolebními šou pohrdavě ušklibují, je vidět, že takové šou – vizuální i akustické – je nutně zapotřebí Kdybych jim dělal poradce ve věci volební strategie, jistě by chlapci byli mnohem úspěšnější.Představuji si to nějak takto :Ve studiu volebního štábu senátorského kandidáta Martina Mejstříka vzniká videoklip. Jestli Vám slušně funguje obraznost, představte si nějakou svižnou rockovou kapelu – něco na způsob Wohnoutů. Prostě rocková vodpalovačka. A sledujeme klip.Kytary kvílí, bicí jedou ve strojovém rytmu, hráč v černém čarodějském zběsile přejíždí po klávesách elektronických varhan ….Nejdřív instrumentální zahřívací kolo …. Rata, data, tara, da Tara data, rata daKoro, hoto, rota no,Tara data, rata daRoto, bloto, sora do…Pak už ale nastupuje zpěv zarostlého a jak smrt bledého frontmana skupiny … Za komunistů před léty, neznali jsme ankety, jedli jsme buřty s cibulí, Za komunistů před léty Banány tu né-bý-lýýýý ….. Sníval jsem vždy po ránu, To mně vzít už nemohli, Sníval jsem vždy po ránu, O ráji plném banánů, O světě plném bánánůůůů…Bicí jedou ve stále stejném strojovém rytmu ale neustále zrychlují, prsty klávesisty neustále opakují čím dál větší rychlostí stejné harmonické téma, takže prsty kmitají po klaviatuře varhan takovou rychlostí, že je ani není vidět … Rocková kytara kvílí ve zběsilém sólu …Na projekčním plátně za zády hudebníků se mezitím míhají černobílé smutné výjevy z dob reálného socialismu Měl jsem snívat o míru Já však toužil po roli Ve filmu či na poli ? Já jsem toužil po roli toalet-nííííhó pá-pí-ruuu ….. Moje žena toužila Po voňavce od Chanelů Věděla však rozumná, Co může čekat v diktatuře, králíkáren z páá-né-lůůůůů …Jdu tak smutně šedým světem, Na sobě starou mikinu, došly vložky, ještěže nemám vaječníky, vá-gíí-nuuu…. Jistě chápete přátelé, že po tomto skvělém volebním videoklipu by od komunistů nikdo ani kůrku nevzal a volit by je mohlo jen mimořádně zvrhlé individuum, svobody a blahobytu se štítící … S úctou Váš astream
Víte, co je děsivé, Astreame?Že se najdou lidé, kteří by tu vaši recesi mohli vzít vážně, protože to dokonale konvenuje jejich stereotypům o reálsocu. A nejhorší je, že na někoho by to i mohlo fungovat.
Astreame,:-)))))))) Tak ta sedla :-)
Me by zajimalo, kdy se lidi jako Lagron + Mike + Morbo, co nas stale posilaji se odstehovat do Sev. Koree a na Kubu, odstehuji do zemi jako je Ekvador, Kostarika, Kolumbie a pod., tj. do zemi, ktere jsou nejvetsim vyvozcem bananu a tudiz maji (dle jejich logiky) nejvetsi svobodu, demokracii, blahobyt, prosperitu, atd :)I kdyz se vlastne nemusi stehovat, za tech 20let svobody a prosperity u nas mame takovou "bananovou" republiku.
No, to by skutečně tedy BYLO děsivé – kdybyste tu pravdu měl, Tribune…Ale Češi – tito podle K.H.Franka (nebo kdo to byl) "smějící se bestie" – ať už tací nebo onací – by to snad ani nemohli vzít vážně.Aspoň doufám…
[124] Myslim, ze to prvni pouzil Reinhard Heydrich …