Výňatek z Harry Truman a mýty o atomové bombě: Na začátku léta 1945 si Japonci již plně uvědomovali, že prohráli. Proč tedy stále bojovali? Jak píše Anscombová: Kořenem všeho zla bylo trvání Američanů na bezpodmínečné kapitulaci.
S tím šíleným požadavkem přišel Roosevelt na konferenci v Casablance v lednu 1943 a s Churchillovou nadšenou podporou z něj udělal hlavní spojenecký slogan. Ten nejprve prodloužil válku v Evropě, a pak napáchal nedozírné škody i v Pacifiku.
Bezpodmínečná kapitulace pro Japonce znamenala, že císař – božský vládce a přímý potomek bohyně slunce – bude sesazen, v poutech přivlečen před soud, a poté pověšen, nejspíš před svým vlastním palácem. To sice Američané neměli v úmyslu, Japoncům to však nedali ani v nejmenším najevo.
Tribun 
Na té vaší logice, XY, mi vadí hlavně to, že každý paranoik si myslí, že ho chci zabít. To mu ovšem myslím nedává právo mě předejít. A jak víte, paranoikovi nevysvětlíte, že je paranoik, dokonce ani paranoidnímu státu.
Kamile, vaše 98 předpokládá situaci, kdy je pravda jednoznačně jen na jedné svářící se straně. Upřímně, znáte z reality mnoho takových případů?
Mnojo, jenže já ho [96] odstřelit nedokážu, i když je to heysel, a policie s tim nechce nic mít, dokud nebude na place ta mrtvola. Vyzkoušeno. Psychiatr taky ne, ten bere jen léčitelný kusy. Čili mi asi taky nezbejvá, než mu odstoupit to pohraničí, pokud se na tu mrtvolu nechci kvalifikovat sám.A to je asi tak v kostce i můj postoj k USA. Pěknej večer a bohatou diskusi i mikuláše.
Ještě jsem chtěl dodat, ale po debově [101] by to bylo zbytečný. Jasně že je paranoik, cokoli podniknu dělám jen proto, abych ho poškodil.
Vetsina novodobych valek preci vznikla tak, ze jeden stat dotlacil svoji ekonomickou politikou druhy stat k tomu, ze na nej vystreli. Opravdu je agresorem ten s bambitkou?
Jonáši – 103 – to je realita. Vždy složitější než jednoznačné teoretické hlášky.Jamkmile slyším – jako v případě XY – pravda a právo jen na jedné straně (té mé, samozřejmě), agrese a vinu vždy jen na druhé straně, a absence sebereflexe a soucitu, vím, že je něco špatně. Že to je přesně ta síla, která udržuje války a agrese neustále v chodu.
Je to tak Debe[100]. Občas je prostě "zdravý selský rozum" nad všechna přikázání. Někdy je dobré ho "vyfutrovat" citem, jindy zas je vhodnější ten cit potlačit (chirurg který nesnese pohled na krev by vám moc nepomohl) ale vždycky je to především na nás samotných, jak k tomu kterému řešení přistoupíme.
A jeste bych rad na to konto upozornil, ze za 1. svetove valky bylo Japonsko na strane spojencu, tedy participopvalo na versailleskem procesu a byla mu priznana cast nemeckych kolonii v Tichomori. Co se to za tech mezivalecnych let mohlo stat, ze z hodneho mazlicka byl razem agresor?
Kamile, já myslím, že novozákonní "mít rád svého nepřítele" vůbec nepředpokládá apriorní nenávist a pomstychtivost. Jsem-li pevně přesvědčen, že je právo na m straně (to je ovšem většinou bolavý zoubek celé záležitosti), pak jsem jistě oprávněn podniknout přiměřené kroky. To ovšem vůbec neznamená, že při tom budu svého nepřítele nenávidět – naopak, klidně ho mohu zároveň chápat a litovat. On ten chirurg taky řeže do nemocného proto, aby ho zachránil, a ne pro ukojení své vědecké zvědavosti nebo hůř.
ee – ta první věta je mimo. Chtěl jsem napsat něco ve smyslu, že "mít rád svého nepřítele" neznamená dovolit mu škodit mi…
Takže jestli to chápu správně, XY, tak mírumilovnost je pouze nedostatek vojenské převahy. Také přístup. V tom případě je ovšem hlavní a vlastně jedinou Hitlerovou vinou to, že tu převahu buď ztratil, nebo od začátku špatně ocenil.
už to píšu s odstupem času po druhé, máte štěstí, XY, že nemusíte absolvovat ty PISA testy, tedy porozumění čtenému. Jinak ovšem vaši "schopnost" odpovídat vždy na něco úplně jiného či úplně jinak, už dávno znám. Ale tomuhle teda zase nerozumím- "Osobně stojím na stanovisku, že pokud mne někdo chce mocí mermo zabít, mám docela právo ho předejít nebo se aspoň o to pokusit." – no ale nebudete pak sám tím agresorem? Co vám celou debatu tak leží v žaludku? No nic, nemá to cenu, tak jo, ponechávám vás vašemu osudu, přesně jak toužíte. Mějte se.
Vážení odpůrci a diskutéři: doposud jsenm žil v představě, že komentuji konkrétní text o konkrétní historické události se všeobecně známým průběhem dějů, které k němu vedly. Loďstvo státu, jehož armáda už mezitím drasticky vraždila na území Koreje a Číny, přepadlo bez vyhlášení války vojenskou základnu třetího státu, kterého útočník považoval ze překážku svých strategických plánů v Pacifiku a okolí. Učinilo tak s vědomím nejvyšších představitelů své země a strategickou výhodu z tohoto přepadu útočník bohatě využil a proměnil ve velké územní zisky. Je tu krystalicky jasné, kdo je kdo, jakých metod používá a jaké jsou jeho cíle. Vypukne tříletá a nesmírně krvavá válka, během níž je nakonec útočník vytlačen z řady okupovaných území, jeho loďstvo a letectvo jsou decimovány a jeho situace je zjevně povážlivá. Jeho protivníci ho vyzvou ke kapitulaci. a varují ho, že použijí proti němu nové, nesmírně ničivé zbraně. Agresor odmítá kapitulaci, klade si podmínky a chystá se na vyčerpávající pozemní boje s cílem nepřítele co nejvíce vyčerpat. Letákovou akcí protivníci agresora varují, že proti němu užijí nové, nesmírně ničivé zbraně. Agresor nereaguje, zbraň je použita. Agresor nereaguje, do bojů proti němu vstoupí nový spojenec, zbraň je použita podruhé. Teprve pak se agresor odhodlá ke kapitulaci a celé to vraždění může konečně skončit. S čím máte pořád problém? Míšo, chytá se za kliku, nikoli za slovo. Takže prosím, ad usum delphini: chce-li mne někdo zabít a zaútočí na mne s nožem a poraní mne, nebudu se zdráhat po něm vystřelit i za cenu toho, že ho zabiji. Rozhodně se v takové situaci nebudu trápit úvahami, zda ten chlap, co mne bodl, nemá náhodou doma ženu děti. Tuhle šanci, jsem-li toho vůbec po jeho útoku ještě schopen, mu rozhodně neposkytnu. Je to dost názorné, aby to prošlo zotročujícím PISA testem?
Hm, já mám problém už s tím útokem na tu zátoku :/
[113] S čím máte pořád problém? Pořád s tím samým. Agresorem nebyli civilisté v těch městech. Zabijete nevinné rukojmí, když si budete myslet, že z toho budete mít nějaký prospěch, XY, to je to celé, tak to prostě přiznejte.
[115] Vlastně ne, opravuji formulaci, Vy sám nezabijete, Vy jen tomu vrahovi úslužně lezete kamsi, pokud si myslíte, že je silný a mocný.
Hm, janiko, mohla byste mi uvést jediný důvod, proč by právě japonští civilové měli být ušetřeni? Jen v Číně zahynulo díky jejich válečným operacím milion civilistů, odkaz níže uvádí dokonce 7 milionů, ale tam budou započítány také oběti následné občanské války mezi Čankajškem a Mao Ce-tungem. Ale můžeme jít dál: Indonésie 4 miliony civilních obětí, Singapur: 70 tisíc, http://cs.wikipedia.org…%C3%A1lky
Ted mne jeste napadlo, jak moc je Japonsko podobne Nemecku a spolecnym jmenovatelem je tu smrtici efektivita.Oba dva staty nebyly nikdy doopravdickou velmoci: Nemecku chybi strategickla poloha, Japonsku pak zdroje.Podle meho oba staty trpely v moderni dobe tim, ze nebyly nikdy prijaty do nejvyssiho kruhu tech "pravych" imperii. To by vysvetlovalo i obraceni Japonska behem mezivalecneho obdobi: v ramci Versailles sice nejake kolonie ziskalo, ale nikdy jich nebylo tolik, aby s nimi dostalo do exkluzivniho klubu. Nemecko jich sice melo vice, ale podivne rozprsklych a hlavne mezi nimi nebyla zadna zlata rybka jako anglicka Indie ci francouzska pulka Afriky s Indocinou.Pro porovnani:http://upload.wikimedia.org…9.pngahttp://de.academic.ru…_Empire.PNGTakze Japonci mezi valkami tlacili na vsechny strany (nejjednodussi to bylo smerem na Cinu) a kdyz jim to nevyslo, pridali se k Nemecku, ktere bylo ve velmi podobne situaci, v nadeji ze se jim nejak podari okrast zlodeje :o)Docela to pripomina Iran: Amerika atomofku ma, ale v zajmu bezpecnosti ji nechce povolit druhym. Japonsko chtelo take svoji "atomofku" v podobe vynosnych kolonii, ale v zajmu bezpecnosti mu je spojenci nepovolili.Tedy klasicky dvoji metr; kdo je tu agresorem si netroufnu rici, ale zvonka to vyzera tak, ze ten, ktery prisel jako druhy :o)
A protože jsem se uklepl, ještě pokračuji: Filipíny – 90 tisíc, Malajsie 100 tisíc, a to nejmenuji všechna působiště císařské armády, jejíž akce mají na svědomí cca 6 milionů civilních obětí – a to se držím zpátky. Podíváte-li se na ztráty japonských civilů, čeká vás překvapení – pouhých 600 tisíc. Prosím pěkně, je snad japonský civil něco víc než indonéský? Čínský? Malajský? Má nějaká extra práva na nedotknutelnost, zatímco vojska jeho vlasti rozsévají smrt a zkázu v milionových počtech cizích civilů? O čem to tady vedeme vlastně spor? Aby se nám masový vrah náhodou neudeřil a nezahynuli jeho vzácní kojenci, zatímco on sám cizí kojence hubil na potkání? Nejste náhodou poněkud ideologicky zaslepená?
[117] A proč by neměli?
No vida, saxi [118] – a pak se ukázalo, že ani Německo, ani Japonsko ten nový lebensraum vůbec nepotřebovali, ba že se zmenšeným územím mohou prosperovat tak, jak se jim v těch (před)válečných časech ani nesnilo. To jsou mi věci.Janiko, budete si muset přečíst ještě pokračování [119], než jsem je dopsal, vnikl tam sax. Třeba vás něco napadne.
[119] Aha, děti masového vraha je třeba zabít. Asi se omluvím, je mi poněkud nevolno. Hezký večer, nenechte se rušit v těchto a podobných úvahách.
ani Německo, ani Japonsko ten nový lebensraum vůbec nepotřebovaliJak to myslite, nepotrebovali? Vzdyt stale hraji z druhych not, ktere byly rozdeleny prave behem kolonizace. To je od vas nejaka divna uvaha…nepotrebovali… :o)Jak je to vlastne podle vas s modernim terorismem, vzniklym jako reakce na 1. irackou valku (bezduvodnou okupaci)? Kdo je tu podle vasi leninske teorie agresorem? :o)
Čili ano, jste velice zaslepená, Janiko. Ve skutečnosti neexistuje důvod, proč by se agresor měl vyhnout utrpení, které způsoboval všem okolo. Deb bude vědět, odkud je tohle biblické: Kdožkoli pak prolije krev člověka, skrze člověka bude prolita krev jeho. Ale především – obě bomby přispěly nutně k tomu, že japonský vražedný režim konečně kapituloval a zabíjení skončilo.
XY, prostě do tý velký války bylo všechno špatně, ale pak to ti spojení hodní kluci těm agresorům nandali – tedy za pomoci a největších obětí jednoho, který se později ukázal zlobivým a musel z kola ven, byv plně nahrazen nově vyrobeným spojencem nejhodnějším a nejvěrnějším – a od té doby je všechno, jak má být, krystalicky čisté, demokratické a spravedlivé. Sakra, kdyby ti hodní kluci tu válku neměli, tak by si ji snad museli vymyslet, no ni?
"Vzdyt stale hraji z druhych not, ktere byly rozdeleny prave behem kolonizace." Bez diakritiky je leninistovi trochu problém rozluštit jednoznačně vaše přirozeně výsostně humanistické metafory. Prosím jednoznačně: Z jakých not dnes kdo hraje? Německo, Japonsko, vy? Naprosto nerozumím – jaké kolonie má dnes Německo? Jaké Japonsko? K čemu by jim byly?
XY, a co takhle trest smrti, obnovit, že? Proč by se měli vrahové vyhnout utrpení?
[127] Ne, debe, XY by podle své logiky popravil děti vraha.
Debe, vy jste požil? Nebo jak si mám vysvětlit vaše glosy? S trestem smrti je problém nejistoty soudu, jak víte. Ale nějakých 12-15 let za vraždu, když už se na to ptáte, mi přijde docela laciné – za šest let můžete být venku, když na to přijde. Přijde vám to přiměřené? Mně moc ne.
No, koukám, že to opět přechází do osobní roviny, tak raději spánembohem, milí diskutéři.
128 – máte pravdu, Janiko, XYovy soudy jsou na rozdíl od světských soudů jisté, krystalicky jisté. Na něm se křesťanské "nesuďte, abyste nebyli souzeni" rozhodně nepodepsalo.
Nevim, jestli jste si vsiml, ale na kolonialnim usporadani sveta se toho prilis nezmenilo, jen odpadly male staty (Belgie, Holandsko etc.) a jejich pozice prevzaly velka imperia (nazvemez to imperialni globalizaci); zmenil se samozrejme zpusob spravy- od administrativni se preslo k ekonomicke.Japonsko ani Nemecko to zkratka nedokazalo a de fakto se oba staty staly samy koloniemi pod predevsim americkou, politickou spravou.Vzdyt i kdyz na to maji levou zadni, vlastni atomovky mit ve sve vojenske vybave nemohou, to vas jeste netrklo?Ted se snazi Cina a bere to prez vychodni Afriku, uvidime, jak se tohle uhraje, ale v tradicich Nemecka i Japonska by se dalo predpokladat, ze to bude jejich novy spojenec, kteremu by mohlo neco upadnout ze stolu.Dobrou a diky.
Hehe, saxi, čekám humanismus a vy na mne starou dobrou politickou ekonomií. No, zkuste dnešním Němcům vysvětlit, že by měli mít jaderné zbraně. A zkuste to navrhnout těm Japoncům, byť se teď bojí šíleného Kima. Taky dobrou… :-)))
proc dnesnim? zeptejte se vcerejsich…
Aha.
XY, možná by vám pomohlo /abyste se pořád nedivil, o čem se tu vlastně mluví/, kdybyste si všiml, že tady je to nejpodstatnější vyjádřitelné holou větou: AMERIKA JE ZLO.Z téhle teze logicky plyne: AMERIKA BYLA ZLO VŽDYCKY.Když přijmete tento úhel pohledu na to, kdo vlastně kdy byl agresor a tím pádem i na všechny minulé válečné hrůzy za svůj, budete se v této diskusi cítit jako doma.
Takze vy jste to myslel doopravdy, XY? Ze Nemci a Japonci jsou natolik zodpovedni, ze si uvedomili, ze takovehle zbrane jsou v jejich agresivnich rukach nebezpecne a na to konto se rozhodli dobyt svet svoji praci?Takze se vzdalim i z tehle debaty, diky.
Možná jenom zjistili, že na to, aby se měli dobře, nepotřebují dobýt svět, Saxi.
To jsou tedy megakecy, treseni :o)N.Y. Times: Japonská "ztracená dekáda" dostává evropské obrysy. Německo je na nejlepší cestě následovat Japonsko, které se z bankovní krize dostávalo přes deset let. Místo náročné operace, kterou by vytáhla bankám trn z paty jim podává mamutí dávky morfiových injekcí a chová se jako milující matka, která svého syna raději nepošle na odvykací kůru, aby netrpěl bolestmi při nedostatku drogy. Od heroinu se jej snaží převézt na kokain a sousedům tvrdí, že její syn je jen nastydlý, za žádnou cenu jej nechce pustit k doktorovi a skrývá jej před sousedy…A uz me to fakt nebavi…diky a zatim.
Treseni, no to víte, že Amerika je a vždycky byla DOBRO A DEMOKRACIE. Ovšem někdy se musí uchylovat tak trochu ke zlu, aby to dobro a demokracii mohla i nadále šířit, žehttp://www.blisty.cz…rt55797.html
Tresen, nebudete se zlobit, když vaše vyjádření mírně zkoriguji, protože plácáte neuvěřitelné nesmysly? Opět totiž po své oblíbeném zvyku vítězně polemizujete s vlastní chimérou. Takže: nikdo v této diskusi netvrdí, že Amerika je absolutní zlo, ale že použití jaderné zbraně je zlo. To, že ji použili Američané, je pouze shoda okolností, byť nikoliv náhodná.
Musím se přiznat, že si ty Američany jako mstitele porobených Číňanů nějak neumím představit.
Tribune, teze, že Amerika je a byla zlo, je podtextem mnoha zdejších diskusí, nejenom této konkrétní.Saxi, pozoruješ snad u Němců či Japonců nějaké dobyvatelské /otevřené či skryté/ chutě v posledním půlstoletí, že moji větu o jejich absenci považuješ za kecy?
Stejný autor jako minule.Originál eseje zde: http://zhurnal.lib.ru…nydoc.shtmlPřeklad do češtiny následuje.DÚVODY SE KTERÝMI NIKDY NEBUDOU SOUHLASITDůvody kapitulace Japonska v roce 1945 budou vždy vyvolávat spory. Proto zde nehodlám říkat nic až tak zvláště nového. No ale, když už ten rozhovor vyplynul z jiného tématu, zkusím svoji vlastní pozici objasnit.Atomové bombardování samozřejmě nemělo rozhodující vliv na kapitulaci Japonska. Je mi samozřejmě jasné, že neříkám nic nového. Chci jen objasnit co mě samotného vede právě k tomuto závěru.Věc je v tom, že ono slavné bombardování Drážďan "obyčejnými" leteckými pumami bylo svými následky téměř stejné jako atomové bombardování Hirošimy nebo Nagasaki.A stalo se to již v březnu roku 1945. Japonská vláda samozřejmě o něm věděla i o jeho následcích. Proto velmi pravděpodobně japonské velení takové mimořádně drtivé letecké údery očekávalo i v Japonsku. Měli japonci nějaký důvod domnívat se, že se k jejich městům budou chovat jinak než k Drážďanům?Mimochodem, jasný důkaz – slavný nálet na Tokio provedený letectvem USA již 10. března roku 1945. V jeho důsledku zahynulo tehdy od 80 do 100 tisíc lidí. Což je, mimochodem, taktéž srovnatelné s atomovým bombardovánim v srpnu roku 1945.Jak je ovšem známo, tento nálet nedonutil Japonsko kapitulovat. Což je důležité. Stejně jako očekávání dalších stejně strašných úderů ze vzduchu.Je jasné, že v plánech další války museli v Japonsku s podobnými strategickými leteckými útoky počítat.Samozřejmě bylo použití atomové bomby pro japonskou vládu překvapením. Měnilo to ale něco podstatného na jeho připravenosti vydržet masové kobercové letecké údery? No ano, munice strašlivé síly. No a co?Na co totiž často zapomínáme je to, že větší část strachu z jaderných zbraní vznikla až NÁSLEDNĚ po jejich použití. Jde o to, že v té době široká veřejnost nevěděla nic ani o radiaci ani o nemoci z ozáření. Nevědělo o tom japonské obyvatelstvo. Nevěděli to japonští vojáci. Nevěděla to japonská vláda.Proto mohli v Japonsku pohlížet na tuto bombu prostě jako na munici s obrovskou ničivou silou. Jinak nic zvláštního.Z druhé strany.Stejně tak považuji za nesprávný i druhý úhel pohledu.Mám na mysli obyčejně uváděný alternativní důvod kapitulace Japonska, a totiž porážka sovětskou armádou japonských ozbrojených sil v Číně, takzvané Kvantunské armády.Proč?Protože porážka části ozbrojených sil, dokonce i podstatné, přestože celkově oslabila japonskou armádu, rozhodující význam mít nemohla. Nezapomínejme na to, že zničena byla pouze část armády. Druhá část rozmístěná ve vlastním Japonsku zůstala živá. A byla připravena k boji. V žádném případě nebyla demoralizována jak je někdy zvykem se domnívat. Nebyla demoralizována ani atomovými bombami, ani úspěchy Rudé armády.Důkazem toho slouží pokus o vojenský převrat v srpnu 1945 provedený vojáky nespokojenými nazrávající kapitulací. Ta vzpoura nebyl nějaký operetní akt. Tam "zrádce" stříleli zcela reálně. Stejně jako potom reálně stříleli vzbouřence.Definitivně smířit nesmiřitelné vojáky dokázal až projev císaře 15. srpna.Co tedy ve skutečnosti byl ten hledaný důvod?Podle mého, nejdůležitějším bylo toto.Dívaje se objektivně na události těch let, je možné uvidět jednu prostou skutečnost.Od okamžiku kapitulace Německa bylo Japonsko odsouzeno k porážce se stoprocentní jistotou.Američani byli i tak již zcela blízko. Jenže k tomu je třeba připočíst ten podstatný fakt, že okamžitě po květnu 1945 jak oni, tak i Britové uvolnili ohromné síly vázané před tím proti Německu. Tyto síly se měly, samozřejmě, objevit nyní na Východě. Byla to jen otázka času. A Japonci to museli vědět.Od května 1945 bylo Japonsko nenávratně odsouzeno k porážce.Naprosto nemohu souhlasit s názorem, že spojenci mohli zvládnout Japonsko pouze s pomocí SSSR. Mohli to provést zcela samostatně.Mimochodem, stejně tak SSSR v okamžiku invaze spojenců v Normandii mohl dolámat ten rajch zcela samostatně. Za velkých ztrát, samozřejmě, ale mohlTakže k vítězství nad Japonskem stačily pouze síly spojenců. A znova opakuji, to bylo jasné již od května roku 1945.Přes to, nehledě na výše uvedené, Japonsko jak známo v květnu 1945 nekapitulovalo. Stejně jako nekapitulovalo ani v únoru, nebo březnu téhož roku. Přezto, že se domnívám, že již v té době si uvědomovali beznadějnost svého postavení.Proč se to nestalo už tehdy?Odpověď na tuto otázku je velmi důležitá pro chápání příčin budoucí kapitulace Japonska.Moje vlastní odpověď je následující,Vzpomeňme na poslední měsíce existence rajchu. Německé vedení chovalo bláznivou naději na konflikt mezi spojenci a SSSR. Ten měl podle tvrzení Hitlera a Goeblese začít "za minutu dvanáct".Myslím, že očekávání japonského vedení se nijak nelišily od očekávání vedení říše. Samozřejmě mělo informace o třenicích mezi spojenci. Je klidně možné, že vědělo o CHurchilových plánech na využití německých válečných zajatců v možném vojenském konfliktu s SSSR.Němcům se tato očekávání nevyplnila. Proč by však měla být méně přitažlivá pro Japonce? Pro němce byla taková očekávání zcela efemerní.Existovala totiž v podmínkách neexistence přímého kontaktu mezi vojsky SSSR a spojenců, z čehož vyplývala nemožnost bezprostředního vojenského střetu.Japonská očekávání měla pevnější základy, vzhledem k tomu, že od konce dubna 1945 sovětská a spojenecká vojska stála takříkajíc tváří v tvář.A možný nenadálý vojenský konflikt mezi SSSR a USA to bylo to jediné co mohlo tehdy zachránit Japonsko. Samozřejmě ne jako sovětská vojenská pomoc Japonsku, ale odsunem z tichooceánského válčiště značných sil USA a Velké Británie k boji s SSSR.Proč by se nemohlo opakovat to co kdysi zachránilo jinou ostrovní velmoc? Mám na mysli útok Hitlera na SSSR a jeho význam pro Británii. Tento příklad mohl vyvolávat v japonské vládě určité nálady.Kromě toho, v samém konci války zmizeli z politické scény dva ze slavné trojice, Roosevelt a Churchil. To jest ti nejzarytější přívrženci války do úplné kapitulace jak Německa, tak Japonska. Vystřídavší je, ne tak významné politiky, Japonci, zdá se, znali o mnoho méně, a myslím, že ve vztahu k nim mohli chovat určité naděje.Takže, takováto hodnocení a předpoklady japonské velení klidně mohlo mít. V každém případě měla právo na existenci. Byly totiž podstatně reálnější, než tytéž naděje německého velení.Je třeba zmínit také to, že kromě naděje na výše uvedený konflikt, japonci počítali také s možností zprostředkování SSSR v možných jednáních mezi Japonskem a USA.Bylo celkem jasné, že SSSR nemůže být nadšen příliš velkým posílením pozic USA a Británie na Dálném Východě. Proto japonská vláda nemohla nedoufat, že jí SSSR může pomoct při změkčení společné pozice spojenců. Možná, že doufali, že se vyhnou bezpodmínečné kapitulaci. Nebo alespoň dosáhnou změkčení jejích podmínek.Je to logické, že, ale … Iluze je pochopitelná, ale stále je to iluze.Ovšem v Kremlu v té době vládli lidé kteří zcela zvládli hranice umění možného. V Kremlu prostě chápali, že takové posílení dálněvýchodních pozic spojenců je v dané historické situaci naprosto nevyhnutelné a nehodlali vázat se nějakými efemerními nadějemi.Kromě toho Stalin měl svoje představy o japonském dědictví, což velmi brzy předvedl.Na Postupimské konferenci v červenci roku 1945 hlavy SSSR, USA a Velké Británie podepsali společnou deklaraci požadující bezpodmínečnou kapitulaci
Japons
ka.Jak je známo 8. srpna vstoupil SSSR do války s Japonskem.Co to pro Japonsko znamenalo?To je jednoduché. Znamenalo to konec všech nadějí a propočtů. Padly poslední iluze japonského vední o možnostech záchrany.Ovšem pád nadějí – to ještě není všechno. I bez naděje je ještě možno bojovat dostatečně dlouho. Celkem lehce si lze představit bojujícího až do konce japonského vojáka. Jiná mentalita. Jiný vztah k životu a smrti.
Ovšem pád nadějí – to ještě není všechno. I bez naděje je ještě možno bojovat dostatečně dlouho. Celkem lehce si lze představit bojujícího až do konce japonského vojáka. Jiná mentalita. Jiný vztah k životu a smrti.Na to, mimochodem, zapomínají přívrženci hypotézy atomového důvodu kapitulace Japonska. Přemýšlí, tak říkajic, z pohledu bílého muže. Nechápou, že hovořit o nějakém strachu japonského vedení je nesmysl. Právě když bereme do úvahy jeho mentalitu.V každém případě již 15. srpna oznámil bezpodmínečnou kapitulaci japonský císař.Co že to tedy přinutilo japonskou vládu reagovat ta rychle?Se vstupem SSSR do války se totiž v kalkulacích objevuje další , velmi důležitý faktor. Tento faktor lze zformulovat následovně.Reálná možnost invaze sovětských vojsk na Japonské ostrovy. S perspektivou, přirozeně, okupace japonska Sovětským svazem.Jaký asi vztah měli k takové perspektivě v Tokiu?No jaký. Stačí vzpomenout jak se na západě němci vzdávali anglosasům a do posledního muže vzdorovali rusům. Vzpomeňme jak německé elity snily o kapitulaci před spojenci (jednání s Dullesem v Bernu).Do vstupu SSSR do války Japonci ještě mohli trpělivě snášet bombardování svých měst, Což předvedli celému světu. Se vstupem SSSR do války tato trpělivost stratila smysl. Protože předtím byla vysvětlitelná nadějí Japonska na čestný mír. Nebo alespoň měkké podmínky kapitulace. A teď? Proč teď trpět bombardování?Kvůli tomu aby do Tokia vjely sovětské tanky?Japonci se chovali přesně tak jako se nedávno chovali němci. Nastal moment ve kterém bylo nutno vzdát se američanům. A vzdát se RYCHLE.Dokud SSSR nestihl čistě fyzicky soustředit dostatečné síly k výsadku na ostrovy.To je, prosím, vše.A bomba …No jistě, samozřejmě, příčiny jejího použití již byly mnohokrát objasněny. Také SSSR bylo třeba nevtíravě přihrozit. A reálně vyzkoušet novou zbraň v reálných podmínkách.Na reálných zkušebních objektech. Na lidech*****O titulku.Samozřejmě nejsem tak naivní abych se domníval, že někoho svými důvody přesvědčím. Zvláště pak zahraniční i domácí "atomové entuziasty", jestli se to dá tak říci.Je mi zcela jasné, že jejich argumentace je postavena na zcela upřímném přesvědčení, že cokoliv, kdykoliv Spojené státy učinily, je z definice velikým blahem pro všechny.Na podobné přesvědčení nelze působit argumenty rozumu.To je náboženství.Proto se žalmy o dobročinnosti atomových náletů na Hirošimu a Nagasaki budou zpívat dlouho a s entusiasmem.Když máme náboženství, musíme mít žalmy.To je přirozené.
"Proto se žalmy o dobročinnosti atomových náletů na Hirošimu a Nagasaki budou zpívat dlouho a s entusiasmem."Vtipálek Hamilbar, co dodat. Možná by mohl nějaký žalm ocitovat.Názor, že pro japonskou kapitulaci byl rozhodující Stalinův vstup do války, je jistě legitimní. Proč ale nepřipustit kombinaci všech faktorů?Jinak krystalická ukázka, nesoucí znaky mé teorie, se kterou polemizuje Tribun, je debova [45].
Díky, Hamilbare. Konečně nový podnět, konečně něco, co diskusi někam posunuje[144][145].
To je přesně to, čemu jsem se chtěl vyhnout, Hamilbare, totiž patrné zhrzenosti Ruska bojujícího o výši svého podílu na porážce Japonska. Myslím, že byl oprávněně oceněn nezanedbatelnými a strategicky důležitými územními zisky na účet poraženého, které se dnes poražený snaží zpochybnit. Z tohoto hlediska je ten esej taky zřetelný. Vůči "amerikanismu" si uchovávám hlubokou skepsi, nicméně tahle debata mi připadá jako ozvěna dávných předsametových ideologických mýtů o rozhodující roli Sovětského svazu v porážce Japonska, kterou se zvěrský Trumanův režim pokusil zastřít dvojím zločinem proti lidskosti. Na těchto základech pak vzniká ona moralizující nadstavba o zbytečném ničení a vraždění civilního obyvatelstva, která velkoryse přehlíží okolnost, že Japonsko mělo dost času na to, aby se kapitulací jaderným úderům vyhnulo. Paralela s Německem a Drážďanami je tu nasnadě: Oba státy zavlekly svět do války, o niž nikdo kromě nich nestál, oba vedly válku s bezpříkladnou krutostí vůči civilnímu obyvatelstvu, ač byly protivníkem varovány, že se jim to vymstí, oba, ač v beznadějné situaci, odmítaly uznat svou porážku a snažily se v beznadějném odporu vytrvat až do hořkého konce, bez ohledu na následky. Načež se následně zvedne veliké pohoršení, že se vůči nim nepostupovalo dostatečně humánně a rytířsky, požadavek bezpodmínečné kapitulace se označí za chybu – a celý mechanismus se může rozjet. Opomineme, co poražení agresoři napáchali, a začneme se dojímat ranami, které jim byly zasazeny, aby ukončili svá nelidská dobrodružství na cizí účet. Rozehrajeme následné zločiny vítězů z jiných historických kontextů a náhle nám vyjde pachatel jako docela sympatický chlapík, jehož oběti si vlastně za své utrpení mohou samy a ještě, považte, jak mu bylo ublíženo. Jistě, je to legitimní postup v souladu s názorovou svobodou, ale vůbec si nejsem jist, zda je rozumný.
Aha, tak on nikdo kromě Japonska a Německa válku nechtěl. No to měli všichni ti, co z ní nakonec profitovali, sakra štěstí, že? Ještě jste se, XY, nikdy přímo nevyjádřil k názoru, že válku vždy chtěly a nadále chtějí elity (globální elity), protože z ní vždycky profitují a jako jediné na ni tudíž mají zájem. Proto také umí, když se jim to hodí, nabudit plebs příslušných národů vhodně zvolenými metodami – a plebs vždy znovu vleze do smrtelné pasti. I dnes by se situace mohla opakovat v přesně stejné režii, a je mnoho národů, které těžko odolají, když jim jeho elity tvrdí, že jsou vyvolené a určené k vládě nad národy ostatními. Dnes jsou v tomto směru jednoznačně větším nebezpečím ty národy, které – zároveň s tímto sklonem k víře ve svou vyvolenost a svém oprávnění vnucovat ostatnímu světu svou představu o jeho fungování – mají jaderné zbraně.
Ano, debe, to je úžasná teorie, z níž plyne, že Hitlera a nacismus vymysleli Židi, aby získali Izrael a jeho prostřednictvím ovládali svět skrze loutkové režimy velmocí. Jen mi není jasné, jak nějaký ten Kohn ponoukal japonského císaře, aby se dal na zbrojení a válečná dorbodružství. Ale s tím si jistě lehce poradíte. A když už budete v tom, třeba mi vysvětlíte, proč byl plebs evropských států tak odolný proti těm manipulujícím elitám, že se raději krajně nedůstojným způsobem snažil Německo uklidnit předhozením bývalých spojenců, a když už to nešlo, vedl celou dobu srandovní "podivnou válku" a poskytoval Německu čas, aby si důkladně naplánovalo a zajistilo své další útočné akce, které skončily nedůstojným úprkem zbytků britských ozbrojených sil od Dunkirku, a proč plebs toho posledního dodavatele materiálu armádám Hitlerových odpůrců se tak dlouho odmítal téhle taškařice zúčastnit, až ho Japonsko a Německo donutily…Víte, ony ty Protokoly jsou opravdu nevěrohodný materiál, jako ostatně většina spikleneckých teorií. Je to dost jasné?