Trhák režiséra Jamese Camerona Avatar (2009) je opulentní podívaná. Vizuální stránka filmu je prostě úchvatná, klobouk dolů před výtvarnou fantazií tvůrců, ale bohužel je také to jediné, co film zachraňuje. Příběh je plytký a vyprávění jedno velké klišé, plné filmařských kýčů včetně happyendové katarze. Avatar sice ukazuje slušnou znalost kulturní antropologie a pěkně vykresluje mentální a memetický komplex imperialismu a kolonialismu, ale jinak nic zásadního nesděluje. Na zjištění, že fundamentálním rysem naší (bílé euroatlantické) civilizace je agrese a drancování lidských a přírodních zdrojů až za mez únosnosti, není nic objevného, stejně jako na faktu, že stojí-li velká korporace před volbou peníze, nebo život, zvolí peníze (zejména nejde-li o život její, ale cizí). Do dějin tak zřejmě vstoupí pouze závěrečné replika hlavního padoucha plk. Quatriche, která má šanci stát se mottem všech bojovníků proti multikulturalismu a za čistotu rasy: Jaké to je, zradit vlastní rasu? Pokud je ta rasa taková, jako jsou lidé v Avatarovi (který má v tomto směry rysy až dokumentární), tak bych řekl, že to může být celkem povznášející.
59 komentářů: „[FILM] Avatar“
Komentáře nejsou povoleny.
Tribun 
A potom je tu samozřejmě otázka nejen jejich "užrání se", ale toho, co stihnou vykonat, než se užerou, takříkajíc pro blaho obce.
Napodobne, Wintere: "kupředu se posunujeme lží uměleckého díla, kdežto Reálno braku nás drtí." To jsem take chtel odpovedet XY [43]:nahore mluvim o kolizi predstavovaneho s moznym a tim moznym nemam na mysli realitu, ale predstavu o ni.Vysledkem stretu s realitou je jen zklamani, rozcarovani a jedinou moznosti, jak ji prezit, je zabalit ji do nejakeho zavoje. Kyc je pak "realna" vec, vystavena do nesnesitelnych souvislosti tak, aby se jevila jako "naha", prave bez onoho zavoje. A muze jit jak o brutalni, tak vysoce esteticky pocin.Brak je vlastne umeni bez umeni- dela, jako by umelost (umelotina, palast) ztvarneni bylo realno samo.A jeste k vasemu [43] , XY:V tech vasich pripadech, podle meho, jde predevsim o nenaplneni bytostnych tuzeb (jidlo, chtic), coz je neco jineho, nezli dobrovolna participace na "umelecke hre". K umeni pristupujete s tim, ze to chcete dostat "jako zivy" :o), na rozdil od jinocha, ktery to chce "primo zivy" :o)Asi nejlepsi ohodnoceni umeleckeho dila udelal kdysi jeden muj kamarad. Sli jsme spolu z kina a on rekl: "Ty vole, tam uplne vsechno sedelo!"
No než se užerou, pro blaho obce ji zamoří svými projikovanými neurozami a obsesemi, místo lásky nám dovolí vidět jen sex – a to pokud možno radši perverzní – a vůbec, udělají vše, aby odvázali netvory ze řetězů :-))
Psychoanalytici maji vlastni psychoanalyzu predepsanou jako soucast vzdelavani, takze na projekci rozhodne nezapominaji.Podle meho by pusobilo velmi zle, kdyby trebas Zizek na jedne strance nejdrive provedl sebekritiku vlastnich perverznich sklonu a v druhe casti se pustil do kritiky, prokladane obcasnymi upominkami na to, ze neni momentalne projektivni. A pokud se vam zda, ze ano, mate mu poslat email na Zizek@projekce.com
Podívejte se debe, vy asi nemáte šťastnou ruku při výběru autorů .)Sice nechci míchat dílo a autora do jedné kupy, ale vždycky si vzpomenu na Adorna, jehož knihy jsou pěkně jedovaté čtivo: nicméně jako většina filozofů a spol. se i on vyznačoval neskutečnou mravní integritou – a to je sakra silná hodnota.Ale to už je tak trochu z ruky.
Saxi, víte, Žižek se sice takhle "neshazuje" sice na poli psychoanalýzy (kde podobné potlačení sebe sama každý předpokládá), ale rád to zmiňuje stran svého vztahu k establišmentu: kdy on sám tvrdí, že je v podstatě jen koupený autor, že část své radikalit prodal za možnost veřejně mluvit, že je taková polospektakulární hvězda. Je zajímavé srovnat to s "liberály", kteří i přes svoji "establišmentovost" o sobě mluví jako nezávislých, svobodných individuích…
To jsem nevedel, Wintere. Ale v mych ocich ma za to dalsi velke plus. Ale podle meho stejne stoji nad vsemi projekcemi pronikavy duch. Tak, jak nahore pisete, ze kazdy z nas byl nekdy "okouzlen" umeleckym dilem, tak stejne byl kazdy z nas zasazen pronikavosti neciho intelektu pri diskuzi ci cetbe. Pokud narazite na Mistra, jsou vsechny jeho slabe stranky odsunuty na okraj a prestavaji byt dulezite. Zadne sdeleni neni a nemuze byt komplexni, pricemz sire pruniku mezi autorem a prijemcem muze byt velmi uzka a zbytek neni vubec podstatny.Loucim se a dobrou, diky. (mozna ale jeste najuknu)
Saxi, nevím, na koho by sebekritika Zizeka působila zle, na mě rozhodně ne. Ale hlavně, prospěla by jemu osobně. Myslím, že není možné nebýt "momentálně" projektivní, realita není nic jiného než naše projekce. Projekce hraje roli už pří výběru povolání (psycholog, psychiatr = diagnoza), při výběru témat, diskuzního prostoru, oponentů atd. To, že je sebekritika prospěšnější než kritika, nemíním nijak špatně, myslím to upřímně.
[20]No jo, já se asi blbě vyjádřil, ta povídka je ve skutečnosti řekněme psychologická a komorní, jde jen o ten motiv, jinak to nemá s filmem vůbec nic společného. Ale bylo to tady už v 50. letech.Jinak je to jako Kramerová versus Kramer X Hvězdná pěchota. :)