Kdo se bojí pyje?

Noticky

Jak se tak s dcerou učím vyjmenovaná slova po „p“, tak koukám, že v učebnici nejsou všechna, že jedno chybí. Je tu pytel, pysk i pýřit se, ale pyj chybí! Udělal jsem si letmou rešerši na internetu a s čestnou výjimkou Wikipedie, Pravidel a Základní školy Bohuslavice nad Ohří jako kdyby vyjmenované slovo pyj vůbec neexistovalo. Uznávám, že to možná není nejpoužívanější slovo, ale to není ani čepýření, tak proč chybí zrovna pyj? Protože to je označení pro mužský úd? Ve třetí třídě by děti snad už měly vědět, že holčičky nejsou jako chlapečkové a pohlaví se liší pohlavím. A pokud to nevědí, tak je nejvyšší čas to napravit, a ne před dětmi existenci pyje skrývat. Už jenom proto, aby si nezaneřádili slovník všemi těmi pimprlíky, famfulíky, frantíky a šulínky. Vlasům se také říká vlasy a kolenům kolena, tak proč dělat s pyjem takové štráchy? Beztak je to otázka pár let či spíše měsíců, než svůj slovník obohatí o všechny ty p..i, č….y, k….y, v….y a další z nepřeberné plejády vulgarismů, které si čeština pro označování pohlaví dílem vypěstovala a dílem povypůjčovala. Je to jen spekulace, ale možná, že kdyby děti znaly pyj, nepotřebovaly by č….a? Především ale, pokud je utajování pyje skutečně motivováno jeho úzkou vazbou na sexuální život, tak se jedná o absurdní pokrytectví, protože děti jsou vulgární explicitní sexualitě – pokud se v souvislosti s komerční exploatací sexuality dá o sexualitě ještě vůbec hovořit – vystaveni dnes a denně nejenom v televizi a tisku, ale ve veřejném prostoru obecně, kde se to pohlavními styky a zejména nahým ženským tělem zneužitým v reklamě (viz anticena Sexistické prasátečko) jenom hemží. Přestaňme se pyje bát a vraťme mu místo mezi vyjmenovanými slovy, které mu po právu náleží! Už jenom kvůli vlastní důstojnosti. Děti potřebují vědět, jak říkat tomu, co mají mezi nohama, aniž by se u toho styděly, chichotaly, nebo se naopak cítili jako děsní borci.

Publikováno

23 komentářů: „Kdo se bojí pyje?“

  1. :-)
    „Jeden slepýš strašně pyšně
    pod pýchavkou v lese žil.
    Pýchou třpytil se a zářil,
    až se jednou dopyšnil.
    Včelky květy opylují,
    slepýš se jim vždycky smál:
    Ať pyl přenáší, když chtějí,
    proč já bych však pracoval? “
    No, v tej riekanke to jedno slovo v poslednom veršíku vyslovene chýba.

    2. A jaké? Už takhle se to moc nerýmuje, přidat tam ještě jedno, bude z básničky moderní umění. Jestli myslíte To slovo, tak mám možná malou fantazii, ale ať přemýšlím, jak přemýšlím, nějak ho tam nedokážu dostat.

      1. Máte pravdu. Aj by som ho tam dostal (nie na koniec, samozrejme), ale už by to nebola detská riekanka.

  2. Test
    Inu tribune, snad je štěstí, že vulva, jsouc z latiny, není ve vyjmenovaných slovech, taky by tam asi chyběla… :-) Ale z hlediska jazykového bohatství je brojení typu: „aby si nezaneřádili slovník všemi těmi pimprlíky, famfulíky, frantíky a šulínky“ vyloženě kontraproduktivní. Čím více výrazů, tím lépe, tím bohatější možnost vyjádření. Starý dobrý Eisner a jeho líbezně rozkacený esej Bohyně čeká… :-)

    1. Vulva mi připadá taková… no divná, nějak sterilní. To už radši ta prezidentská kunda (ta je také bez i/ý), jenže ta mi zase moc nesedí k malým holčičkám. Vlastně si teď uvědomuji, že pro ženský genitál žádné spisovné české slovo nemáme, alespoň mě žádné nenapadá. Všechny ty buchtičky, mušličky a frnduly jsou na úrovni těch frantíků a šulinů. A co se těch zase týče, tak pestrost a nápaditost (mimochodem, zřejmě by to byl zlatý důl pro etnografy a folkloristy) jim rozhodně neupírám, ale vadí mi, že reprezentují jistou jazykovou zbabělost, variaci na klasické poterrovaké „Ten, jehož jméno se nevyslovuje.“ A toho Eisnera jdu hned hledat…

        1. Nejprve k tomu Eisnerovi – Bohyně čeká nemusíte usilovně shánět, ale narazíte-li na tu knížku někde v antikvariátu, rozhodně neprohloupíte, necháte-li tam za ni pár kaček (ono je to velice útlé). Pamatuji-li si dobře, Pavel Eisner to psal v jedné pražské nemocnici na konci války, když se tam skrýval před posledním vzepětím ochránců arijské rasy. Asi měl strach – kdo by neměl – a aby se nesesypal, vyčítal Čechům, jak hanebně lajdácky zacházejí se svou bohyní – totiž češtinou, o niž málo pečují, neusilují o její rozvoj a často jí ani nerozumějí – vytanula mi pasáž, kde vybízí Čechy k etymologizování, aby opravdu viděli třeba v zákeřném jednání toho, kdo doslova číhá za keřem. Je to jedno z nejkrásnějších lingvistických doslova milostných vyznání jazyku, jenž nebyl Eisnerovou mateřskou řečí, ale jejž ovládl s neobyčejnou (a pro „rodočechy“ zahanbující) bravurou.
          Jinak k těm pojmenování intimních partií – je to pořád víceméně tabuizovaná oblast, jak jste postřehl; žádné to označení není emočně neutrální; medicína se v tom směru utekla k latině a má vystaráno. My ostatní si v tom směru pomáháme všelijakými opisy; mám za to, že ani staročeský výraz kep pro vulvu nebyl bezpříznakový. Jinak by si staročeští pánové ve při nenadávali „Ty kpe!“
          Mezi námi – vidíte, jak se usilovně vyhýbám pyji? Taky mám s tím slovem (relativně velice bezpříznakovým) jakési potíže. :-)
          A co pointa úkrok stranou k jednomu z jazykově nejpozoruhodnějšímu autorovi soudobé české prózy. Tuším ve svém Loučení k panně líčí klasickou postkoitální situaci: On se táže jí: Jak říkáš tomu, kde mám právě ruku? :-)))

  3. To slovo mi nikdy neprislo jako ceske. Zatimco latinsky penis se da vyslovit docela normlane, pyj vzdy zadrhne. Ze by zvukomalba, ci i tvar pismen?
    Etymologii je vice: od slovanskeho slova „pysk“, pry puvodne znamenajiciho ocas (tam patri i „opys“, tedy protahla cast navrsi). Dale pak z reckeho „pedon“ (zeme, zaklad, podlozka), ktereho se dotykame nohama, resp. latinskeho „pes“= noha.
    Ci sankrtskeho/ hinduistickeho „paj“ (=noha). Odev se rekne „jamal“, nohavice tedy pajjamal- to uz je k anglickemu pyjama velmi blizko.
    Tohle tesne spojeni mezi pyjamem a pyjem mi nikdy neslo na rozum. Jsem konspirativec a na nahody neverim…proto sazim na Indy s jejich pajem. Az na zem :o)

    Jeste mne tak napadlo: treba se pyj tolik tabuizuje, protoze vsichni vedi, ve shode s Indy, ze nejde o obycejneho sulina, ale treti nohu, macka, o ktereho se da oprit. Takze neco mytickeho, urcite ne o penis, anebo pimprlika. Do spisovne reci zabloudil nahodou (a mozna z potreby popsat tabu predmet) a rec ho take- jak vidno a psano vyse- neprijala.
    Jinak tabu to bude urcite, protoze pokud „ono“ nazyvame nohou, anebo ocasem, pak neni neco v poradku- ucho, oko, nos, vse ma svuj nazev, jen „to“ se jmenuje noha. Pyj je tak trochu zlodejem, jakoby mimo nasi vuli, nezbeda a krade nam k tomu dalsi organy.
    Ja bych stal za tim, neopisovat ho prez nohy ci ocasy, ale prejmenovat pyj rovnou na mozek. Ne mozecek, mozek, proc se s tim parat.

    1. Máte pravdu, že pyj jako by se do češtiny moc nehodil, ale to ani úd, oba jsou takoví neohrabaní. Možná proto, že to je slovo starobylé (dá se vůbec hovořit o nečeském původu, pokud je původu indoevropského, tedy předčeského?), které nebylo, na rozdíl od zbytku jazyka, modernizováno. Jenže jaké jiné máme, které zároveň neslouží jako nadávka? Penis je stejně anatomicko-technicko-sterilní jako vulva nebo vagina. V lékařské ordinaci poslouží skvěle, ale v běžném přirozeném hovoru drhne. Tak nějak neumíme se sexem a na něj navázanými lexiky ve veřejném prostoru nakládat. Že by důsledek křesťanské převýchovy?

      1. No vidite a je to tady, Tribune: vcera jsem zcela vytesnil slovo úd, vubec mi neprislo na mysl. Presne tak, ud s pyjem, to je tedy dvojka…
        Sice jsem napsal, ze pyj jako by nebylo ceske slovo, vy jste napsal, jako by se tam nehodilo…presneji bych rekl, ze to slovo prichazi z jine spolecnosti, s jinym myslenim, mnohem zemitejsim, tuzsim. Je- li rec vyjadrenim imaginace- myslenek, pak pyj s udem prichazi ze zcela jine doby, ktera je dnes zakazana (nevhodna). Nejak se nehodi k nasi vychove a odvadi pozornost od naseho predurceni.

      2. Jen senilní glosa: I bezpříznaková vagina se koncem 60. let stala součástí emočního slovníku českých dívek, oslovujících důvěrně své mužské protějšky stejné generace – ty vagine! (Už jsem to tu kdysi zmiňoval).
        A k údu přelíbezná Malá recenze Jana Skácela Na úd. Líčí, kterak byl co mladý studentík vzat otcem ke krejčímu, aby mu byly ušity kalhoty. Stařičký mistr svého řemesla mladičkého zákazníka dokonale vykolejil smrtelně důležitou otázkou: Na které straně ráčíte, studente, nositi úd? :-)

        1. To byl Skácel? No vidíte, já bych řekl, že Poláček. Nebo jsem to četl u Šimka s Grosmanem?

          1. No, za toho Skácela ručím „s jistotou stonásobku“ – je to snad už v Jedenáctém bílém koni, případně až ve Třináctém černém koni (ten vyšel až posmrtně) – určení knižního souboru je už bez záruky. Jeden nebo druhý, zato určitě.
            Poláčka mohu snad s velkou mírou jistoty vyloučit (JS byl vždy přísně svůj, nebyl-li, pak to uvedl), Š+G vyloučit nikoli, ale jejich humor byl poněkud přímočařejší; u Skácela je to jen motivek k jiné úvaze o kalhotách a jinošství…
            Pokud si pamatuji, vypráví, že ty kalhoty měl na sobě jen jednou – ne snad proto, že by uvedl nepravdivé údaje (mistr se nejspíše diskrétně přesvědčil hmatem při braní míry), ale proto, že mistr uměl v těch dobách šít jen starorakouské vídeňské trubky (proto byla ta otázka tak důležitá), zatímco v republice právě panovala móda veleširokých nohavic (jimiž nás o nějakých třicet let později bavívali sovětští politikové, Nikitou Sergejevičem počínaje) a spolužáci se mu za ty trubky posmívali. :-)

    2. „…prejmenovat pyj rovnou na mozek.“
      Tak to nemá chybu! :-))))

        1. Celý, Tribune, celý. Už proto, co naznačil embéčko – že se totiž občas chová nezávisle na majitelově vůli ku zlomyslné i radostné potěše dámských protějšků…

    3. Jenom dodatek k tomu novému „mozku“. Mohu garantovat s jistotou více než 90%, že v tom případě by se stal nebohý „mozek“ znovu tabuizovaným výrazem a byli bychom tam, kde jsme. Ono je to v nás, uživatelích, nikoli v jazyce. Jakkoli to mám z druhé ruky, myslím, že i v sexuologických poradnách začínají odborníci tím, že se s klienty musí domluvit na slovníku. :-))

  5. Čeština poklepem a poslechem
    https://www.kosmas.cz/knihy/189099/cestina-poklepem-a-poslechem/
    To jsou dvě podstatné knihy od P.E.
    Ještě vzpomínám – někdy začátkem 70tých let vysílala Vltava cyklus pořadů o lidové slovesnosti – natočil to Skiffle Kontra známý také pod názvem Český skiffle – kouzelné měl jsem to natočené na pásek ale kde je tomu konec. Dneska asi už naprosto nedostupné. Škoda.

Komentáře nejsou povoleny.