Tanatonauti (podle vzoru astronauti, či argonauti) jsou přesně jak praví podtitul cestovatelé za hranice smrti. Jsou to lidé, kteří se vrátili ze smrti, zemřeli a poté opět obživli a o svém výletě podali zprávu, ale na rozdíl od těch, kteří prožili klinickou smrt, tak činí dobrovolně a záměrně.
Prostředkem tanatonautického cestování je kóma, do kterého za pomoci speciálního anestetického koktejlu, vytvořeného hlavním hrdinou anesteziologem, tanatonauti upadnou. To, že tak činí záměrně, jim však dává možnost se z něj opět probudit, mají tedy svoji smrt pod kontrolou. Ale samozřejmě to nepřišlo samo, než byla technika tzv. startů (které lze mimochodem empiricky změřit jako krátký záblesk ve spektru radiových vln) z tzv. tanatodromů (opět podle vzoru kosmodrom) dostatečně propracována, zaznamenali první průkopníci nezanedbatelné ztráty, tedy skutečná úmrtí, či chcete-li nenávraty. (Přičemž první tanatonauti byli dobrovolníci rekrutující se z řad zločinců odsouzených k nejtěžším trestům).
První impuls ke zkoumání života po životě přichází od francouzského prezidenta Lucindera, který v důsledku zranění při atentátu prožije klinickou smrt a je jejím prožitkem natolik zaujat, že začne organizovat její tajné výzkumy. Za tím účelem angažuje biologa Roula Razorbaka posedlého smrtí, který si po řadě neúspěchů přivede svého přítele, vypravěče celého příběhu Michaela Pinsona, výše zmíněného anesteziologa.
Tanatonati cestují v podobě tzv. ektoplazmy a s jejich tělem je pojí tzv. ekoplazmatická šňůra, což je analogie pupeční šňůry. Pokud je přetržena, tanatonaut umírá, což z jeho pohledu znamená, že se nemůže vrátit.
Poté, co je technika cestování za hranice smrti zvládnuta, začnou tanatonauti prozkoumávat tzv. Poslední kontinent. Smrt, či přesněji místo, kam odcházejí duše po smrti, má totiž podle Werbera nejenom své přesně identifikovatelné umístění ve vesmíru, ale i vlastní geografii. Je to skutečný kontinent, který lze zkoumat a mapovat.
Poslední kontinent (Nebe, též Ráj) je tvořen sedmi oblastmi vzájemně oddělenými tzv. komatickými stěnami, které jsou podle vzoru Machova čísla označeny jako Moch 1 až Moch 6. Komatické stěny jsou bariéry, které je těžké překonat oběma směry a neumožňují pozorovat to, co je za nimi, takže jejich první překonání bylo vždy významnou a riskantní záležitostí.
Jednotlivé oblasti, zvané též území, z nichž každé se vyznačuje specifickou barvou, jsou následující:
První území je modré, vyznačuje se jasným, přitažlivým světlem.
Druhé území je černé, v něm se cestovatel setkává se svými nejhoršími běsy, je plné strachu a hnusu.
Třetí území je červené a jeho náplní je chlípnost a chtíč, cestovatel v něm potkává své nejskrytější a nejperverznější erotické představy.
Čtvrté území je oranžové a vyznačuje se extrémně pomalým plynutím času. Duše jsou zde vystaveny zkoušce trpělivosti. Některé duše se v něm schválně zdržují, aby si mohli popovídat, či najít někoho zajímavého.
Páté území je žluté a jeho hlavním rysem je pocit absolutní moci a absolutního poznání. Kdo do něj vstoupí, tomu je vše jasné.
Šesté území je zelené a je sférou nadpozemské krásy. Teprve zde duše pozná, co je opravdu krásné, a je zhnusena vším, co zatím poznala, včetně sebe sama. Připadá si nedokonalá a má tendence stát se květinou.
Sedmé území je bílé a je místem posledního soudu. Dlí zde andělé a démoni (ovšem žádný Bůh, i když se zdá, že andělé nad sebou mají ještě nějakou vyšší šarži) a duše zde čekají na zvážení a soud andělů, zda jejich koloběh převtělování končí, nebo zda se musí reinkarnovat zpět na zem a odkroutit si další termín .
Reinkarnace ovšem není jen tak, je to velmi precizně řízený proces. Aby se duše mohla vymanit z koloběhu reinkarnací, musí nasbírat šest set bodů. Za dobré skutky sbírá body plusové (bonusy), za špatné skutky body minusové (malusy) a existuje velmi přesný a podrobný sazebník kolik bodů za co.
Podobně jako v počítačové hře si duše, která se musí vrátit zpět na zemi, může nakonfigurovat svoji postavu z možností, které jí andělé nabídnou. Může si například vybrat, že se narodí do rodiny alkoholika, čímž získá výhodnější startovací pozici. Reinkarnovaná duše si ovšem nic nepamatuje, takže celý život je sázka do loterie, jestli se jí podaří cíle, které si v nebi dala a na něž jsou navázána neinkarnační KPI, splnit.
Po prvních úspěších se tanatonautika rychle rozšíří, zejména mezi mnichy a kněžími, kteří chtějí Poslední kontinent ovládnout a zajistit tak svému náboženství definitivní primát a monopol na správné umírání. Rivalita náboženských skupin vyústí v tzv. Válku o Ráj, nelítostný konflikt ektoplazem, které spolu bojují tak, že se snaží si přetrhnout ektoplazmatickou šňůru pojící je s tělem. Jako nejefektivnější obranná technika se ukázalo cestování ve velkých a vysoce organizovaných skupinách, které vytvářejí tzv. choreografie se vzájemně propletenými šňůrami, což výrazně zvyšuje jejich pevnost. Válka o Ráj je provázena tvorbou absurdních koalic, kdy proti sobě bojují například jezuité, buddhisté a tančící derviši proti pravoslavným, hinduistům a dominikánům.
Poté, co Válka o Ráj skončí příměřím a dohodou na tom, že ráj nepatří nikomu a bude volně přístupný všem, začne se tanatonautika rozmáhat masově a stane se novým odvětvím turistického průmyslu. Na Posledním kontinentu se začnou objevovat reklamy a i jinak je komerčně exploatován. Tanatonautika se tak svým zakladatelům poněkud vymkne z rukou, je však pevně uchopena byznysem.
Vše vyvrcholí tím, že bulvární noviny zveřejní přesný popis procesu hodnocení duší a bodové ohodnocení jednotlivých skutků, v důsledku čehož začnou lidé velmi snaživě páchat dobro, aby měli co nejvíce bonusů. Výsledkem je nuda a stagnace, proti čemuž se někteří renegáti pokouší bojovat násilím a diverzními akcemi, kterými chtějí vrátit zpět na zemi zlo jako významný konstituční princip, ale nejsou úspěšní.
Dalším efektem je nárůst sebevražd, protože lidé, kteří mají pocit, že udělali chybu a získali příliš mnoho malusů, se pokouší restartovat a začít znova od začátku bez toho, že by dožívali život, který je podle nich už zkažený.
Přítrž tanatonautice učiní až andělé, kteří usoudí, že už je to až přespříliš a že lidé došli tam, kam neměli, a dozvěděli se to, co vědět neměli, a proto sérií náhod , nehod a podivných událostí (ve skutečnosti promyšleným kulturně-civilizačně-mentálním úderem) zničí všechny tanatodromy i vzpomínky na tanotanautiku, takže lidé opět začnou žít a umírat, jako kdyby nikdy nevěděli, že existuje Poslední kontinent a jak to funguje s reinkarnací.
I když jsem převyprávění (je to něco tak exotického, že jsem si nemohl odpustit to zachytit) alespoň základních bodů věnoval hodně prostoru, nemohu říct, že by Werberovo dílo bylo nějak úžasné, na to jsou struktura Ráje a mechanismy reinkarnace příliš konvenční a poplatné existujícím mytologiím.
To, co činí Tanatonauty výjimečnými a zábavnými je styl: ironický až sarkastický, místy přecházející do černého humoru. Smrt je v naší kultuře div ne tabu, je to vážné téma, o kterém se raději mnoho nemluví a už vůbec nežertuje. A Weber o ní dokáže psát tak lehce, až by se dalo říct, že polidštil smrt. Zjištění, že smrt se dá přežít a že s ní může být i zábava, je velmi optimistické a uvolňující. A vůbec není třeba litovat toho, že kostra s kosou se na scéně neobjeví ani jednou.
Aha, takže se má plakat, když lidé umírají? (&) Jakmile mi po téhle události oznámili něčí skon, zuby nehty jsem se nutil myslet na něco velmi smutného, například na vařené listy špenátu& V tu ránu mi bez problému stouply slzy do očí a všichni měli radost.
První úspěšný tanatonaut Felix Kerboz byl zločinec, který si krátil doživotní trest tím, že na sobě nechával dělat pokusy: Tak Felix získal snížení trestu o tři roky za vyzkoušení srdečního defibrilátoru, který mu způsoboval arytmii. Zubní pasty s přílišným obsahem fluoru mu zničili játra (pět let snížení trestu). & Po obzvlášť žíravé vodičce na vlasy se mu vytvořila poloviční pleš (čtyři roky snížení trestu). & Každou sobotu dával krev (týden snížení trestu za čtvrt litru). Ve středu kouřil deset krabiček cigaret bez filtru pro potřeby výzkumu & o škodlivosti tabáku (snížení trestu o jeden den za vykouřenou krabičku). & Neměl zdravou ani jednu ledvinu. Po jistém protizánětlivém prostředku s obzvláště zvrácenými účinky téměř ohluchl na levé ucho. Neustále mrkal kvůli kontaktním čočkám, tak pružným a přilnavým, že když si je nasadil, už je nedokázal vyjmout.
* * *
Bernard Werber: Tanatonati, cestovatelé za hranice smrti; Knižní klub 2009
Tribun 
Treseni, budete se muset smířit s tím, že to, co vy pokládáte za fakta, pro jiného fakta nejsou a naopak. Pro mne je "faktem" to, co mi řekně osoba, které věřím, nebo co zažiju na vlastní kůži, a je mi to mnohem užitečnější, než vědecká fakta, která už byla tolikrát přepsána, a která jsou tak různě interpretována.
Debe, já s tím přece smířená jsem. Vždyť to píšu, že proti vašemu způsobu uvažování, který jste si zvolil, protože je pro vás určitě užitečný, nic nemohu mít.Napsala jsem, že mám trošku problém se záměnou žánrů, ale ani to vám vlastně nemám za zlé, pokud vám to pomáhá.
No to jsem rád, treseni, že jste mi zcela nearogantně a skoro vůbec ne blahosklonně povolila můj vlastní způsob uvažování, cítím se jako dítě, které si smí tak trochu zazlobit, protože maminka je chytřejší a velkorysejší :-))
Proc tedy pisete, debe, o objektivnich pravdach a realitach[49], kdyz jde o subjektivni zazitky?
Píšu o nich v tom momentu, kde se "had kouše do ocasu", kde se objektivita a subjektivita setkávají. Pokud se jogín očistí od subjektivity = ega), rozplyne se v objektivitě – té jediné a celé. Až na tyto velmi vzácné výjimiky platí pravidlo, že se jedná o subjektivní zážitky nás individuálních částeček celku ( minus sax, samozřejmě :o)
Bezva, Debe. Vyhovíme si. Já vám odpustím vaše domněnky o interpretaci vědy a vy mně na oplátku trochu té blahosklonnosti.:)
No tak jo, treseni, pro tuto chvíli mír :)
rozplyne se v objektivitě – té jediné a celé- minus sax, samozřejmě :o) Pak to ovsem neni objektivita a neni jedina a cela, nybrz i nadale pouhe tlumoceni subjektivniho zazitku.A nasledne manipulativne upravovane a podsouvane jako vseobecne platne.
Nevidím rozdíl mezi mým podsouváním a vaším podsouváním. Ani jeden nemůžeme své tvrzení "objektivně" dokázat. Vaše podsouvání, váš názor, je ovšem daleko poplatnější a přijatelnější pro tuto dobu a tento systém, který mi jej manipulativně podsouvá už od plín. Já se této manipulaci pouze bráním. Skoro vždy to začne tím, že odpovídám na vaše dotazy dle svého nejlepšího vědomí a svědomí (případně reaguji na podobné dotazy či příspěvky někoho jiného, a vy mi následně vmetete manipulaci. Už je to trochu nudné.
Ale Debe[42], pokud soudíte podle této věty: "S udivujícím nadhledem, jejž mu zaručila vědecká erudovanost a rozsáhlé znalosti posvátných a tajných iniciačních textů hlavních náboženství a mytologií z nejstarších dob,…." která se vyskytuje ve většině krátkých recenzí v nezměněné podobě a je tedy coby "kusovka" recenzenty automaticky přejímána od prvního který ji použil, pak pro vytvoření svého úsudku nejste příliš náročný na podklady.Tuto větu jsem naopak nenašel např. ve dvou obšírnějších recenzích zabývajících se knihou podrobněji a to jak v recenzi vyloženě kladné:http://neviditelnypes.lidovky.cz…tak i v poněkud kritičtější, ze které je znát že si recenzent knihu opravdu přečetl:http://www.fantasyplanet.cz…rnardPokud však jste narazil na nějaký zdroj ze kterého nesporně vyplývá že se autor zabýval esoterikou stejně pečlivě jako mravenci dejte mi na něj odkaz a já připustím že autor o tématu něco ví (možná hodně) a platí tedy druhá část mého vyjádření: "…a nebo si z toho téma utahuje" (posuzováno samozřejmě z mého čistě subjektivního hlediska) používáním oněch "jahod v buřtu"[40]. Pokud by se Vás výraz "utahuje" nějak osobně dotýkal mohu říci: "zachází s tématem velmi volně".Mě, Debe, nedělá problém uznat svou chybu, pokud je evidentní že jsem ji udělal. Nasekal jsem jich během života tolik že se v nich už nějaké další v pohodě ztratí a celkovou bilanci nijak neovlivní, tak jaképak s tím tráky. Beru to tak že na těchhle stránkách je esoterika a náboženství spíše Vaše parketa a proto mne trochu překvapuje že Vám ty "jahody v buřtu nevadí". Leda byste, pro nedostatek poctivých buřtů, byl ochoten zkousnout i ty s jahodami. Já tedy, podobně jako Třešeň, "mám trošku problém se záměnou žánrů". Ale sci-fi mám rád a jejím autorům bych rozlet ani fantasii omezovat nechtěl. Pokud mi svým dílem přinesou chvíle pohody, je mi jedno kolik jiných knih si pro jeho vytvoření nastudovali.
Pane Mudro, nepřipadá mi příliš pravděpodobné, že pokud někdo přistupuje ke svým knihám tak, že se jistým tématem zabývá 12 let, pak si o jiném přečte něco letem světem – to je elementární psychologický předpoklad. Ani mravenci se nezabýval pouze ze zoologického hlediska, ale posloužili mu jako prostředek filosofických a esoterních úvah. Knihu už mám asi ze třetiny přečtenou, zkuste to taky, je to rozhodně užitečnější a příjemnější než se tu hnidopišsky dohadovat a něco si dokazovat.
PSA obecně, fantasy a někdy i sci fi obsahují obecně velmi hluboké esoterické pravdy, hádám díky tomu, že se s nimi autoři musí do těchto míst ukrýt před inkvizicí vědátorů. Jsou to takové novodobé pohádky a mýty, ve kterých se esoterické principy zrcadlí odevždy.
http://www.ctenar.net…50235d11200Ale pravda, našel jsem to pod jménem autora, ne pod jménem kniky :o)
[59] Nevidím rozdíl mezi mým podsouváním a vaším podsouváním. Ani jeden nemůžeme své tvrzení "objektivně" dokázat.A co vam ma dokazovat, debe?Plati pro vsechny -> neplati pro jednoho=> neplati pro vsechny.Zadny jogin se nemuze rozplynout v jedine, cele objektivite, myslet si to ale muze, to mu nikdo nebere :o)
[63]Na ten odkaz jsem při včerejším hledání také narazil, Debe. Ale pokud si mohu vybrat mezi názory tak, jestli dovolíte, upřednostním ten Váš před názorem nějaké Dooran o které nic nevím, a netuším ani o tom odkud má tu informaci o autorově "neuvěřitelném záběru v rozmanitých oblastech vědy" . Vy čtete konkrétní knihu o které se bavíme a tak předpokládám že k nějakému závěru dojdete.Jinak, co se týče Vaší [62], tak souhlasím s tím že o některých knihách z tohoto žánru je možné toto říci, s výhradou k oněm "pravdám". To slovo bych raději nahradil slovem "nauky" nebo "názory".
Saxi[47], telepatické spojení nemá nic společného s déja vu. V mém případě šlo vždy o pokus kontaktovat osobu, která o tom neměla tušení, požadavkem aby mi obratem zatelefonovala kolik je hodin. V prvním případě jsem si to špatně načasoval a dosáhl pouze toho že se v noci probudila a šla se zeptat do ložnice rodičů proč ji volají. Našla je spící, tak se vrátila k sobě do pokoje, podívala se kolik je hodin, hupla do postele a spala dál. O víkendu mi tento zážitek vyprávěla (nikoli na přímý dotaz) a čas který uvedla se přesně shodoval s časem mého kontaktování.O čtrnáct dní později jsem udělal nový pokus, tentokrát krátce před desátou hodinou večerní. Během pěti minut mi zazvonil telefon a ozvalo se: "Hele já vlastně ani nevím proč ti volám. Dívala jsem se na televizi a najednou jsem, ani nevím proč, šla k telefonu a vytočila tvoje číslo. Už je deset. Nestalo se ti něco? Mám takový blbý pocit."Vzhledem k tomu že ona kontaktovaná osoba byla má tehdy budoucí žena a mě tyto pokusy, konané bez jejího vědomí, přišly tak trochu "nefér" už jsem se k nim nikdy nevrátil, přesto že mi, po tom co jsem ji o všem informoval, nic nevyčítala.Jistě, mohlo jít o náhody – na ně se dá svést ledacos. Ale také nemuselo.V dalším případě byste se mohl "točit" spíše na déja visité nežli na déja vu ale ani tento můj zážitek sem nespadá. Pro vyvolání oněch jevů jsou třeba dva oddělené stimuly a onen pocit dříve viděného vyvstane teprve ve chvíli kdy jste v kontaktu s vnímaným objektem. Já jsem své matce popsal zařízení zmíněného domu umístěného na ostrově Nesebear ve chvíli kdy jsem ho spatřil z dálky a oba jsme měli stoprocentní jistotu že jsme okolo něj doposud neprošli. Po tomto mém popisu jsme se k němu vydali, nahlédli dovniř otevřeným oknem a když matka viděla že se zařízení pokoje shoduje s mým popisem, zaklepala a podařilo se jí domácí přesvědčit aby nás pozvali dál a dovolili nám krátkou prohlídku ostatních částí domu. S překvapením zjistila že jsem popsal správně i zbytek domu. Bylo mi tehdy osm let, v Bulharsku jsem byl poprvé a jistě se mnou budete souhlasit že jsem si tuto prvotnost nemohl nějak "namlouvat" proto že mi nějaká předchozí návštěva téhle země jaksi "vypadla z paměti".I ten případ s tátou se nějakému déja vu naprosto vymyká. Jednou ráno mi vyprávěl sen, který nazýval "polosnem" protože se před ním probudil, "odehrál se mu" a pak zas usnul. Ráno byl překvapený z toho jak podrobně si ho pamatuje a sama tato okolnost ho zaujala více než děj. Sen byl o tom jak se náš příbuzný zabil na motorce. Otec ho považoval za absurdní už proto že věděl že Toník žádnou motorku nemá. Přesto ho v tom snu viděl jak nezvládl zatáčku, narazil do stromu a o ten si rozbil hlavu když byl vymrštěn ze sedla. Paradoxní bylo že helmu měl připnutou na nosiči což by, jak otec říkal "Toník nikdy neudělal aby si ji nevzal, když už by tu motorku měl". Popsal i barvu motorky a přesně co měl oblečené. Říkal že to viděl "jako by při tom stál vedle něj". Na mou žádost to pak vyprávěl ještě matce, tak že jsem to slyšel dvakrát úplně stejně. Matka chtěla Toníkovi volat ale otec ji od toho odradil s odůvodněním že "je to celé nějaká pitomost, když přece víme že Tonda motorku nemá". Škoda že to neudělala protože v tu dobu Toník ještě žil. Tu motorku koupil večer od někoho ve vedlejší vsi i s helmou, kterou si nenasadil protože měla nějakou směšnou nálepku, za kterou se styděl. Zabil se přesně tak jak táta popsal, na místě jaké táta popsal, shodovalo se i oblečení. My tehdy bydleli v severních Čechách a Toník na Moravě a táta to místo kde se neštěstí stalo nikdy v reálu neviděl. To že matku nenechal zavolat protože "nechtěl vypadat jako nějakej bláznivej věštec" si pak dost dlouho vyčítal.Když jsem, mnohem později, četl o podobných případech v různých knížkách tak mi, vzhledem k téhle zkušenosti, nečinilo žádné problémy jim věřit i když jsem je velmi kriticky "třídil". A když se potkám s někým kdo mi tvrdí že něco takového není možné a že se jedná jen o výmysly ani se s ním nehádám. Vím svý.
[66] pane Mudro, díky za zajímavé historky, mnozí z nás mají asi podobné, nebo je od někoho hodnověrného slyšeli, ačkoli ten poslední případ, který popisujete, je opravdu podivuhodný.
Werberovy oficielní stránky:http://www.bernardwerber.com/Ta ruská je dooost zdařilá:http://www.bernardwerber.com…htmlWerber v Praze:http://www.youtube.com…re=relatedhttp://www.youtube.com…re=relatedWerber na wiki:http://en.wikipedia.org…rd_Werber"Bernard Werber is a member of INREES, Institute for Research on Extraordinary Experiences, an association which exists to promote the acknowledgement of extraordinary or unusual experiences among the clientele of medical health professionals, doctors and caregivers."(Werber je členem Institutu pro mimořádné zkušenosti, asociace, která propaguje uznání mimořádných či neobvyklých zkušeností spomedzi pacientů.)Že by si z toho dělal srandu tak důkladně, Kamile? :-))Každopádně ještě jednou díky Tribunovi za tento pro mne objev jinak velmi slavného současného spisovatele.
Pane Mudro, na nasem kulturnim okruhu je fascinujici, ze kazdy hleda pricinu, puvodce. A i kdyz narazite na toho nejvetsiho, evropskeho mystika ze vsech, naleznete jen variantu Vedce (proto se ty dve skoly take tak nemaji rady).Samozrejme vam rad verim, ze se jste popisovane prozil proc ne? A verim to samozrejme i vetsine ostatnich.
saxikdo je tím největším mystikem?
Dobře Debe, uznávám chybu. Asi jsem ho špatně odhadl a některé prvky používá kvůli snadnější uchopitelnosti i méně znalým čtenářem, jak o tom píše Tribun v[7]. Bylo by nespravedlivé kdybych mu upíral právo na rozlet a fantasii bez omezení, pokud ho přiznávám jiným autorům z oblasti sci-fi a fantasy.Přesto (nebo právě proto) by mne zajímal Váš názor na ty "jahody" o kterých se zmiňuji ve [25] nebo na tu trojici andělů vážících duše. Konkrétně zda v nich vidíte, Vašimi slovy, esoterické pravdy, či něco jako "literární výzdobu" díla.
Kamile :-).Až dočtu, podám zprávu.
Vzdyt to mate, mistrale, uz v krestanskem vyrazu "hledani boha". Nekdo hleda boha, jiny hadrony.*Já o studnici vím Já o studnici vím, jež vody rozlévái v temné noci. Tu věčnou studnici může ukrývat stín, kde vždycky najdu ji já spolehlivě vími v temné noci. Snad bez počátku je, snad ani nemá dna,však dobře vím, že vše v ní počátek svůj mái v temné noci. Vím, že je bez konce té studny hlubinajejí podstatu že člověk nepoznái v temné noci. Jas této studnice se nikdy nezměnía světlo veškeré vychází pouze z níi v temné noci. Já vím, že její zdroj tak přebohatý jest,že zavlažuje lid, peklo i nebe hvězdi v temné noci. Proud vyráží na povrch z hlubinyjako ta studnice je hojný, všemocnýi v temné noci.*To je svaty Jan od Krize.
A co soudruh Sobotka, jakypak to asi bude predseda?http://www.denikreferendum.cz/Jeste gablik a pujdou ho zvolit.
Werber je take Grofova obet:http://translate.google.de…bussy.Prevzato odsud:http://www.bernardwerber.com…html
díky saxi, jsem zas o něco vzdělanější
dneska Mystery the Moon ;)http://www.youtube.com…suBkmzItZ8
Tak jsem knihu dočetl, pane Mudro, a nemám pocit, že by vaše přirovnání jahod v buřtech (jako rušivého prvku, pokud jsem tomu rozuměl) bylo relevantní. Většina fantasy či sci-fi, které znám, schovává informace do určitého obalu, často i ironizujícího. Werber navíc píše knihu v první osobě z pozice vědce, který zkoumá zásvětí přísně vědecky a nenábožensky, ve Francii koncem 21. stol, která je ještě komerčnější a povrchnější než ta dnešní, což rovněž svým stylem ironizuje. Měl bych k obsahu a vyznění spíš jiné výhrady, které bych ale probíral jen s někým, kdo knihu četl, a pouze v soukromí. A ty výhrady by se rozhodně netýkaly míry informovanosti a znalosti thanatonautiky, která je podle mne ohromující.
Dnes večer na TV Barandova tematický dokument "Byl jsem mrtvý".
Díky za tip, Tribune, bylo to zajímavé.