Tanatonauti (podle vzoru astronauti, či argonauti) jsou přesně jak praví podtitul cestovatelé za hranice smrti. Jsou to lidé, kteří se vrátili ze smrti, zemřeli a poté opět obživli a o svém výletě podali zprávu, ale na rozdíl od těch, kteří prožili klinickou smrt, tak činí dobrovolně a záměrně.
Prostředkem tanatonautického cestování je kóma, do kterého za pomoci speciálního anestetického koktejlu, vytvořeného hlavním hrdinou anesteziologem, tanatonauti upadnou. To, že tak činí záměrně, jim však dává možnost se z něj opět probudit, mají tedy svoji smrt pod kontrolou. Ale samozřejmě to nepřišlo samo, než byla technika tzv. startů (které lze mimochodem empiricky změřit jako krátký záblesk ve spektru radiových vln) z tzv. tanatodromů (opět podle vzoru kosmodrom) dostatečně propracována, zaznamenali první průkopníci nezanedbatelné ztráty, tedy skutečná úmrtí, či chcete-li nenávraty. (Přičemž první tanatonauti byli dobrovolníci rekrutující se z řad zločinců odsouzených k nejtěžším trestům).
První impuls ke zkoumání života po životě přichází od francouzského prezidenta Lucindera, který v důsledku zranění při atentátu prožije klinickou smrt a je jejím prožitkem natolik zaujat, že začne organizovat její tajné výzkumy. Za tím účelem angažuje biologa Roula Razorbaka posedlého smrtí, který si po řadě neúspěchů přivede svého přítele, vypravěče celého příběhu Michaela Pinsona, výše zmíněného anesteziologa.
Tanatonati cestují v podobě tzv. ektoplazmy a s jejich tělem je pojí tzv. ekoplazmatická šňůra, což je analogie pupeční šňůry. Pokud je přetržena, tanatonaut umírá, což z jeho pohledu znamená, že se nemůže vrátit.
Poté, co je technika cestování za hranice smrti zvládnuta, začnou tanatonauti prozkoumávat tzv. Poslední kontinent. Smrt, či přesněji místo, kam odcházejí duše po smrti, má totiž podle Werbera nejenom své přesně identifikovatelné umístění ve vesmíru, ale i vlastní geografii. Je to skutečný kontinent, který lze zkoumat a mapovat.
Poslední kontinent (Nebe, též Ráj) je tvořen sedmi oblastmi vzájemně oddělenými tzv. komatickými stěnami, které jsou podle vzoru Machova čísla označeny jako Moch 1 až Moch 6. Komatické stěny jsou bariéry, které je těžké překonat oběma směry a neumožňují pozorovat to, co je za nimi, takže jejich první překonání bylo vždy významnou a riskantní záležitostí.
Jednotlivé oblasti, zvané též území, z nichž každé se vyznačuje specifickou barvou, jsou následující:
První území je modré, vyznačuje se jasným, přitažlivým světlem.
Druhé území je černé, v něm se cestovatel setkává se svými nejhoršími běsy, je plné strachu a hnusu.
Třetí území je červené a jeho náplní je chlípnost a chtíč, cestovatel v něm potkává své nejskrytější a nejperverznější erotické představy.
Čtvrté území je oranžové a vyznačuje se extrémně pomalým plynutím času. Duše jsou zde vystaveny zkoušce trpělivosti. Některé duše se v něm schválně zdržují, aby si mohli popovídat, či najít někoho zajímavého.
Páté území je žluté a jeho hlavním rysem je pocit absolutní moci a absolutního poznání. Kdo do něj vstoupí, tomu je vše jasné.
Šesté území je zelené a je sférou nadpozemské krásy. Teprve zde duše pozná, co je opravdu krásné, a je zhnusena vším, co zatím poznala, včetně sebe sama. Připadá si nedokonalá a má tendence stát se květinou.
Sedmé území je bílé a je místem posledního soudu. Dlí zde andělé a démoni (ovšem žádný Bůh, i když se zdá, že andělé nad sebou mají ještě nějakou vyšší šarži) a duše zde čekají na zvážení a soud andělů, zda jejich koloběh převtělování končí, nebo zda se musí reinkarnovat zpět na zem a odkroutit si další termín .
Reinkarnace ovšem není jen tak, je to velmi precizně řízený proces. Aby se duše mohla vymanit z koloběhu reinkarnací, musí nasbírat šest set bodů. Za dobré skutky sbírá body plusové (bonusy), za špatné skutky body minusové (malusy) a existuje velmi přesný a podrobný sazebník kolik bodů za co.
Podobně jako v počítačové hře si duše, která se musí vrátit zpět na zemi, může nakonfigurovat svoji postavu z možností, které jí andělé nabídnou. Může si například vybrat, že se narodí do rodiny alkoholika, čímž získá výhodnější startovací pozici. Reinkarnovaná duše si ovšem nic nepamatuje, takže celý život je sázka do loterie, jestli se jí podaří cíle, které si v nebi dala a na něž jsou navázána neinkarnační KPI, splnit.
Po prvních úspěších se tanatonautika rychle rozšíří, zejména mezi mnichy a kněžími, kteří chtějí Poslední kontinent ovládnout a zajistit tak svému náboženství definitivní primát a monopol na správné umírání. Rivalita náboženských skupin vyústí v tzv. Válku o Ráj, nelítostný konflikt ektoplazem, které spolu bojují tak, že se snaží si přetrhnout ektoplazmatickou šňůru pojící je s tělem. Jako nejefektivnější obranná technika se ukázalo cestování ve velkých a vysoce organizovaných skupinách, které vytvářejí tzv. choreografie se vzájemně propletenými šňůrami, což výrazně zvyšuje jejich pevnost. Válka o Ráj je provázena tvorbou absurdních koalic, kdy proti sobě bojují například jezuité, buddhisté a tančící derviši proti pravoslavným, hinduistům a dominikánům.
Poté, co Válka o Ráj skončí příměřím a dohodou na tom, že ráj nepatří nikomu a bude volně přístupný všem, začne se tanatonautika rozmáhat masově a stane se novým odvětvím turistického průmyslu. Na Posledním kontinentu se začnou objevovat reklamy a i jinak je komerčně exploatován. Tanatonautika se tak svým zakladatelům poněkud vymkne z rukou, je však pevně uchopena byznysem.
Vše vyvrcholí tím, že bulvární noviny zveřejní přesný popis procesu hodnocení duší a bodové ohodnocení jednotlivých skutků, v důsledku čehož začnou lidé velmi snaživě páchat dobro, aby měli co nejvíce bonusů. Výsledkem je nuda a stagnace, proti čemuž se někteří renegáti pokouší bojovat násilím a diverzními akcemi, kterými chtějí vrátit zpět na zemi zlo jako významný konstituční princip, ale nejsou úspěšní.
Dalším efektem je nárůst sebevražd, protože lidé, kteří mají pocit, že udělali chybu a získali příliš mnoho malusů, se pokouší restartovat a začít znova od začátku bez toho, že by dožívali život, který je podle nich už zkažený.
Přítrž tanatonautice učiní až andělé, kteří usoudí, že už je to až přespříliš a že lidé došli tam, kam neměli, a dozvěděli se to, co vědět neměli, a proto sérií náhod , nehod a podivných událostí (ve skutečnosti promyšleným kulturně-civilizačně-mentálním úderem) zničí všechny tanatodromy i vzpomínky na tanotanautiku, takže lidé opět začnou žít a umírat, jako kdyby nikdy nevěděli, že existuje Poslední kontinent a jak to funguje s reinkarnací.
I když jsem převyprávění (je to něco tak exotického, že jsem si nemohl odpustit to zachytit) alespoň základních bodů věnoval hodně prostoru, nemohu říct, že by Werberovo dílo bylo nějak úžasné, na to jsou struktura Ráje a mechanismy reinkarnace příliš konvenční a poplatné existujícím mytologiím.
To, co činí Tanatonauty výjimečnými a zábavnými je styl: ironický až sarkastický, místy přecházející do černého humoru. Smrt je v naší kultuře div ne tabu, je to vážné téma, o kterém se raději mnoho nemluví a už vůbec nežertuje. A Weber o ní dokáže psát tak lehce, až by se dalo říct, že polidštil smrt. Zjištění, že smrt se dá přežít a že s ní může být i zábava, je velmi optimistické a uvolňující. A vůbec není třeba litovat toho, že kostra s kosou se na scéně neobjeví ani jednou.
Aha, takže se má plakat, když lidé umírají? (&) Jakmile mi po téhle události oznámili něčí skon, zuby nehty jsem se nutil myslet na něco velmi smutného, například na vařené listy špenátu& V tu ránu mi bez problému stouply slzy do očí a všichni měli radost.
První úspěšný tanatonaut Felix Kerboz byl zločinec, který si krátil doživotní trest tím, že na sobě nechával dělat pokusy: Tak Felix získal snížení trestu o tři roky za vyzkoušení srdečního defibrilátoru, který mu způsoboval arytmii. Zubní pasty s přílišným obsahem fluoru mu zničili játra (pět let snížení trestu). & Po obzvlášť žíravé vodičce na vlasy se mu vytvořila poloviční pleš (čtyři roky snížení trestu). & Každou sobotu dával krev (týden snížení trestu za čtvrt litru). Ve středu kouřil deset krabiček cigaret bez filtru pro potřeby výzkumu & o škodlivosti tabáku (snížení trestu o jeden den za vykouřenou krabičku). & Neměl zdravou ani jednu ledvinu. Po jistém protizánětlivém prostředku s obzvláště zvrácenými účinky téměř ohluchl na levé ucho. Neustále mrkal kvůli kontaktním čočkám, tak pružným a přilnavým, že když si je nasadil, už je nedokázal vyjmout.
* * *
Bernard Werber: Tanatonati, cestovatelé za hranice smrti; Knižní klub 2009
Tribun 
Tribune, díky za poutavou upoutávku.Jen malá poznámka – to, že je dílo poplatné existujícím mytologiím (i to, že se existující mytologie v popisu "posledního kontinentu" více méně shodují), je dáno tím, že tanatonauti skutečně existují, co svět světem stojí, a mytologie jsou popisem jejich více méně subjektivně zkresleného prožitku. Cestovat do astrálu lze několika způsoby (kromě stavu klinické smrti třeba po požití drog, pomocí různých esoterických technik atd.), a autor zřejmě ví, o čem píše, a drží se reality.
No vidíte, Debe, jak lze věci vidět různě. Tu knihu jsem nečetl ale z Tribunova vyprávění bych usoudil že autor paroduje, což by, dle mého mínění, nedělal kdyby opravdu věděl o čem píše. Spíše to vypadá že si trochu něco přečetl a "políbila ho můza".
[1] To mi snad děláte naschvál, debe. Tanatonautika nemá nic společného s mystikou či náboženstvím, je to ryze technická záležitost.
[2] Tím, že autor paroduje, bych si tak jistý nebyl. Místy mi to přijde, že to myslí smrtelně vážně, občas se objeví záchvat humanistického sentimentu…
Na techhle vypravach do zivota po zivote mne fascinuje vagnost prozitku cestovatelu a neustala obmena jednoho tematu: vsude je tunel a na konci svetlo ruznych barev.A s reinkarnaci je to nemlich to same: k cemu nam to vubec je, kdyz si na to nemuzeme vzpomenout? Ze jsem byl nekdy Napoleonem je mi platne jako mrtvemu zimnik, kdyz Napoleon je uplne jina osoba, taktez bez vzpominek na sve minule reinkarnace.Ze kazdy chce byt v minulem zivote Tutanchamon, to mne udivuje, protoze vysledek je uplne stejny, jako kdyby byl reinkarnovan v konvicce na zalevani kytek.
Tribunovi patří dík za informačně hygienickou službu – čtenář si ujasní, proč s některými knihami nebude ztrácet čas, jiný se zase může rozhodnout naopak. :-)))
[5] V tomto případě myslím, že autor schválně použil ta nejpopulárnější témata ze "zásvětí", aby to působilo povědomě a věrohodně. Pro průměrného Evropana je to myslím velmi srozumitelné. Fór s reinkarnací je v tom, že vy si to sice nepamatujete, ale andělé ano, takže když obzvláštně záslužně žijete a zemřete a přijdete k poslednímu soudu, tak zjistíte, že máte ještě dluh z minula a i když jste vymyslel lék na rakovinu a zemřel rukou masového vraha, tak jste stále v mínusu a musíte zpět do procesu se reinkarnovat. Ironická analogie s fungováním úvěrů a exekutorů myslím není náhodná.
Hrisna otazka ale stale pretrvava, Tribune: K cemu je trest, kdyz nevite jestli prijde (neexistuji zadna svedectvi o reinkarnacnim tribunalu) a pokud ano, tak si ho stejne nebudete pamatovat? :o)
Já vám furt tvrdím, Tribune, že máte velmi zkreslené a promiňte naivní představy o tom, co je to víra nebo náboženství. Jako byste ustrnul na definici, kterou vám na základce předložila komunistická soudružka učitelka. A už vůbec ignorujete mé pokusy vysvětlit vám to, jak si představuji víru a náboženství já. A navíc jsem se ve vé poznámce o víře a náboženství vůbec nezmínil. Myslím, že jsem předložil rozumný argument k věci. :)
Saxi, lidské fyzično i psychično funguje z naprosté většiny na základě fenomenů, které si vědomě nepamatuje (nevybavuje do vědomí). Kdyby tomu tak nebylo, neměli by psychologové a psychiatři vůbec smysl…
Jo a ještě, saxi, ta "vágnost prožitku" – to je z vaší strany schválnost. Cestovatelé se shodují v tom, že se jedná o druh vjemu a prožitku, který nelze věrně popsat slovy, protože slova halt k tomu nejsou uzpůsobená. To je jako byste mě vinil z vágnosti mého prožitku při poslechu Beethovenovy Deváté, kdybych se vám jej snažil vylíčit slovy.
[9] Debe, já vám zase opakovaně tvrdím, že vaše pojetí víry a náboženství je pro mne i kohokoliv jiného nezávazné. A také na to nereflektujete.
[8] Tohle kniha neřeší, Saxi. A reinkarnaci vlastně ani nepojímá jako trest, ale spíše jako vyúčtování. Je sice naznačeno, že za Sedmým nebem ještě něco je, a že to něco je velmi výjimečné a důležité, ale co to něco je řečeno není. Ale především se kniha sama nebere příliš vážně, není to ani učebnice, ani dokument, je to jen taková zábavná hříčka na téma, o kterém se zdráháme i mluvit, natož abych o něm žertovali.
A tak prosím soudíte na základě čeho, Tribune?? Samozřejmě, že je nezávazné, nikdy jsem vám je nenutil, vždy jen vysvětloval, a to téměř vždy až v reakci na vaše nařčení z kázání bludů, z dogmatičnosti atd. Zatímco já vás nikdy jako první neurážím za vaše pojetí jsoucna.
PS Tribune – Jinak ale myslím, že jste knihu vylíčil velmi poutavě a svým způsobem nestranně, hned si ji jdu vypůjčit. :-)
Nastesti je to karmicky zarizeno tak, ze tyhle teorie nedokaze diskreditovat nikdo lepe, nezli jejich vlastni zastanci svymi prezentacemi.A ano, namisto vagni jsem mel napsat banalni, to je mnohem vystiznejsi.A banalni to prestava byt v okamziku, kdy jste v rausi cely zivot, ale o tom se nic nedovime, protoze takovi lide o tom nemluvi.Neni nic smutnejsiho, nez si udelat karmicky trip, abych se o sobe neco dovedel, protoze nakonec je vam stejne podstrceno to, co chcete slyset :o)
[13] To mate uplne jedno, co resi, Tribune. Stavi na tom, ze dulezite je pro nas to, co lezi mimo nas svet, co si nepamatujeme a co se nas vlastne vubec nedotyka. A z toho vyvozuje, ze nas to ovlivnuje :o)
ono se často říká, že smrt je dnes tabu, zatímco tzv. tradiční společnosti ji chápaly jako přirozenou součást světaběhu a nevytěsňovaly ji z nějakého společného kulturotvorného hovoru. Není to ale úplně zřejmé: vždyť na nás smrt neustále útočí ze všech stran, ve zprávách se o smrti mluví každý den, totéž ve filmech, v literatuře. Na druhé straně i v "tradičních společnostech" byla smrt vždycky "tabu" ve smyslu něčeho posvátného, s čím se musí zacházet zvlášť opatrně, a ne každý ví, jak to dělat. Podle mě určitá trapnost, kterou dnes člověk pociťuje, když se má bavit o smrti, vyplývá právě z toho, že tohle téma žádné tabu není, že je dočista zprofanované, stejně jako tzv. "sexualita", ale že způsob, jakým se o něm běžně mluví, se nějak míjí s povahou věci, o kterou jde, a lepší, adekvátnější jazyk není zpravidla po ruce.
A pro odvaznejsi, zvidave povahy existuje jeden jednoduchy test: pripravte si tuzku, zapisnik a magnetak, dejte si silnejsiho jointa a az nastoupi trip, zacnete si delat poznamky a namluvte do magnetaku vase vesmirne prozitky.Rano pak zjistite, jak daleko jste to coby -nauti dotahli. Jedinym plodnym vysledkem byva obvykle zvysena pozornost k sebereflexi a pocity studu :o)
S vaší 16 nemám problém, saxi, naopak souhlasím. Vadí mi jen to, že vyléváte s vaničkou i dítě. Naprosto každá lidská záležitost může být realizována blbě a nebo dobře, ovšem odsuzovat či zesměšňovat princip na zásadě toho, že jej někteří lidé mrší, je v lepším případě hloupost a v horším případě zlý záměr. Zajímavé, jak si ovšem každý vybíráme to, co zatracujeme či vyzdvihujeme na základě svých projekcí – já mám například zase problém s jádrem, že :o)
A ještě k vaší 19, saxi. Z povahy věci můžete na tripu vidět jen sám sebe, včetně svých vlalstních běsů. Rozhodně tam na vás nečeká nějaká "objektivní realita". Pokud se ráno stydíte za to, co jste v noci viděl, nezlobte se na zrcadlo.
A je ja mam problem s jadrem, a to veliky, jen si nemyslim ze se ho zbavime zmenou naseho vedomi ale tim, ze ho prestaneme pouzivat.Lidi to mrsi, protoze delaji presne to, co jim -nauti rikaji. A pak tim, ze o tom mluvi.
Z povahy věci můžete na tripu vidět jen sám sebe.Ale vubec ne, siddhis (magicke sily) byly odjakziva vyvolavany chemicky. Trip a magicke vytrzeni jsou "technologicky" na 100% shodne, jen Ferda nevidi to, co Standa a z toho pak usuzuji, ze jedna metoda je horsi nez druha, anebo ze Ferda je na vyssi karmicke urovni nez Standa.
[18] Rozdíl je v tom, že dnešní smrt je sice všudypřítomná, ale vzdálená, děje se jiným, je fiktivní. I ty krávy a prasata porážíme skrytě ve specializovaných továrnách. Modernímu člověku chybí osobní kontakt se smrtí, osobní prožitek a zkušenost, ze které se může učit. Mrtví v televizi jsou pro představu o smrti asi stejně platní, jako pornoherci pro představu o milování.
No nevím, Tribune[4]. Ty "bonusy", "malusy", sebevražedné "restarty" a k tomu ještě ten turismus do astrálu… Jak říkám – knihu jsem nečetl a soudím jen z Vašeho převyprávění. Svého času jsem knih na tohle téma přečetl hodně a tak jsem přesvědčen že autor prostě jen použil něco, co se letmo dočetl, jako základ k napsání běžné "scifárny" a nebo si z toho téma utahuje. Pro průměrného Evropana[7] který by to (nedej Bože) vzal vážně, je to velice zavádějící a ortodoxního zastánce reinkarnační teorie by to mohlo i urážet.Saxi[5][8], zkuste si přečíst některou z knih třeba od Stanislava Grofahttp://cs.wikipedia.org…slav_GrofNudit se při tom asi nebudete, dozvíte se že s tím pamatováním si předchozích životů na tom nemusíte být tak zle a obejdete se i bez toho jointa[19]. Jinak, dle mého mínění, autor nemůže svůj příběh stavět na něčem co se nás netýká píše-li o lidech, ostatně píše-li o čemkoli, protože se nás (v různé míře) týká vše co je ve světě přítomno a svět je pouze ten který je.XY[6] I Vy lišáku, to jste napsal hezky šalamounsky. :-) Osobně se přikláním, v tomto případě, k té první skupině.
Tribune[24], musím se přiznat že mě tedy nechybí, ani po něm netoužím. Nějakou dobu jsem pracoval ve špitále a jedna z mých povinností byla i odvoz zemřelých na prosekturu. Člověk si zvykne, ale když tak vezete někoho s kým jste si ještě včera povídal, není to zrovna příjemný pocit.Ani to zabíjení zvířat vidět nemusím. Vyrostl jsem na vesnici, sami jsme žádná na maso nepěstovali, ale všichni sousedi okolo ano. Přesto se mi příčí vzít jakémukoli tvorovi život (s výjimkou klíšťat ovádů atp. když na mne přímo útočí). Uvědomuji si že je to do jisté míry pokrytecké protože maso mi chutná ale nic s tím nenadělám a jsem rád že s tím nic dělat nemusím.
Kamile 25 – zadejte si název knihy do vyhledávače, a zjistíte, že autor rozhodně není někdo, kdo kolem problematiky jenom prošel, a teď si z ní utahuje. Už jsem si ji půjčil, není nad to si přečíst to, o čem vynáším soudy :)
To jste nemel moc stastnou ruku, pane Mudro. Holotropni dychani je puvodne nouzova metoda, jak po protiofenzive DEA po americkem 68. roce nahradit psychodelicke zazitky, Grof je puvodne experimentator s LSD, ale to mu zatrhli i na univerzite. Holotropni dychani neni nic jineho, nez hluboke, dlouhodebe dychani, pri kterem ztracite (vydychavate) CO2, cimz se zvysuje pH krve (je zasaditejsi):http://en.wikipedia.org…alkalosisVy jste takovy experimentator, tohle si muzete zkusit sam, udelejte si pohodli v posteli a 20 minut funte jak o zavod (hlavne se soustredte na vydech az do dna), vystupuje se z toho velmi jednoduse a to tak, ze zkratka zacnete dychat normalne, anebo si parkrat dychnete do normalniho igelitoveho pytliku (vydech i nadech, tim se vam vydechnute CO2 vrati zase nazpatek do tela).Nakonec stejne zjistite, ze se bez toho obejdete, protoze joint je elegantnejsi :o)Suma sumarum, nic prevratneho, jak pisi ve [23]: opet cista chemie :o)
A kdybyste mi neveril:http://www.equinebreathing.com…dfStranka 7, druhy odstavec.
Pokud si moh dovolit neco serioznejsiho, pak by to bylo toto:http://www.knihi.cz…chniky-extazeEliade sice neni mystik, ale historik a filosof nabozenstvi (a take fasista), ale dovite se od nej opravdu hodne a pak se klidne muzete, jiz vyzbrojen, vratit ke Grofovi.A v pripade jeste vetsiho zajmu je zde pak tohle:http://www.knihynainternetu.cz…mlA maji tam i prvy dil, ktery uz neni tak dulezity. Jde spise o kazuistiky, ovsem Nicholsonova (snad) jako jedina v cestine se zminuje o Havajcich, u kterych neni znamo, ze by pri ceste do transu pouzivali chemii (ale mohou ojebavat, to jde samanum dobre).
A na odlehcenou: vcera jsem videl tohle a stoji to zato:http://www.csfd.cz…/243325-sauna/Filozofický, skandinávsko-bergmanovský meta-horor- při sledování "Sauny" jsem si několikrát vzpoměl nejen na "Stalkera", ale i na "Andreje Rubleva" (z diskuze).
Eliade fašista – no saxi, to je trochu přehnané: hříchy mládí v několika předválečných letech, kdy se hlava zamotala leckomu.
Jednou komunista, vždycky komunista – to neznáte, marabu?Pěkný večer vespolek!
[25] Ehm, pane Mudro, podezřívám vás, že jste to poznal… :-)))
[26] Jenže, Kamile, vy víte, o čem mluvíte. To je ten rozdíl.
Saxi, jen se chci zeptat, protože vůbec nerozumím vaší argumentaci: vy z toho, že jakákoliv "tanatonautika" je navozována podle vás chemicky, usuzujete, že po skutečné smrti nic z toho, co "vrátivší se" popisují, nezažíváme? Nechci o tom diskutovat, jen si to chci ujasnit.
debe, tady k tomu máte docela hezký příspěvek od Vašeho mistra:http://www.youtube.com…4B84CB771C
[28] jointa jsem si dala dvakrát v životě, jednou, když mi bylo nějakých náct, a nic mi- nám to neřeklo. Po mnoha letech jsem to pak zkusila ještě jednou a bylo to úplně něco jinýho.. vlastně velice zajímavý zážitek, o kterém jsem pak musela i nějakou dobu přemýšlet, to se prostě nedalo jen tak odmávnout. Jenže tehdy jsem přitom měla právě dva zkušené průvodce, tak to bylo určitě tím. Taky jsem to potom i s pár lidmi rozebrala, a to solidně a ze všech stran, a nakonec vlastně úplně filosoficky ;)V Hyde Parku byl Koukolík, viděli jste? Moc se mi líbil.
Saxi, já se tu nehodlám "trumfovat" házením knížek na stůl a odůvodňováním proč je ta která "silnějším kalibrem" než jiná protože ať jich kdokoli z nás přečetl jakékoli množství tak určitě ne všechny co na to téma byly napsány. Já jsem jich sice přečetl hodně ale poctivě musím přiznat že většinu z nich bych hodnotil jako bláboly. Ovšem ty co "zbyly v sítu" mne dodnes občas nutí k zamyšlení. Navíc jsem si dvakrát sám prožil telepatické spojení na vzdálenost 100km a můj otec mi v dětství "předvedl" situaci ve které věděl naprosto prokazatelně a přesně co se stane zhruba asi za dvanáct hodin i když to sám, do té doby než se událost stala, považoval za jakýsi "sen". Mne osobně se stalo že jsem své matce detailně popsal místo na které jsme se později dostali a nikdy před tím jsem tam nemohl být (šlo o místo v zahraničí kde jsme oba byli poprvé a šlo o zařízení soukromého domu). Tak že nepotřebuji nějaké svědecké výpovědi o tom že nějaké věci nějak fungují. Vysvětlení ponechávám otevřené a klidně se ho ani nemusím dožít, zas tak extra mi o to nejde.Grofa jsem Vám předhodil jen proto že mne zrovna napadl jako první, když jsem četl Vaše[5], spíše v rámci "lehké konverzace" a to ne proto že bych Vás samotného jaksi "shledával lehkým" ale prostě proto "lehké", protože rozebírání jeho výsledků u pokusných osob a případné další "přihazování" z jiných zdrojů by stejně jistě k žádnému výsledku nevedlo.Berte to tedy jen jako takovou konverzační poznámku, mimo jiné i proto že se nemohu nad Vašimi cizojazyčnými odkazy nijak zamyslet z důvodu své vlastní jazykové nevybavenosti (pokusil jsem se Váš druhý odstavec str.7 předhodit Google překladači a vysypalo se na mne cosi co jsem nedokázal uchopit) a česky psané knihy z nabídky bych musel nejdříve koupit a přečíst. :-)
Tak jsem Vás poslechl, Debe[27], ale nedozvěděl jsem se více než zde od Tribuna, z něhož při svém pokusu o hodnocení, vycházím.No, já s Vámi souhlasím že hodnotit knihu pouze na základě přečtené recenze nejspíše povede k nepřesnému výsledku. Proto jsem se také zaměřil jen na několik konkrétně zmíněných bodů, které na mne působily tak asi jako "jahody nalezené v buřtu" a to i přesto že nijak neodsuzuji rčení: "Proti gustu žádný dišputát." :-)
[36] Debe, já zase moc nerozumím tomu, co vy osobně vyvozujete z faktu, že zážitky lidí, kteří se z různých příčin ocitli blízko smrti, se podobají zážitkům navozeným podáním drogy anebo rituálem ovlivňujícím tělní chemii /holotropní dýchání apod./.Z nepřekročitelné logiky věci vyplývá, že na otázku, zda něco zažíváme po skutečné smrti, odpověď nedostaneme, protože opravdoví umrlci zprávu nepodávají. Ale pořád zbývá možnost zabývat se zážitky, které nás pravděpodobně čekají před smrtí.Anebo vstoupit do světa literární fantazie.Jestli Tribunem uváděný příklad stojí za to, nechci zpochybňovat, protože, jak tu bylo řečeno, se to pouze na základě recenze nedělá.
Kamile, no tak přinejmenším jste se mohl dozvědět, že autor není žádný diletant a na svá díla se velmi pečlivě připravuje příslušným vědeckým studiem (na svou knihu o mravencích například 12 let). Takže vaše: "svého času jsem knih na tohle téma přečetl hodně a tak jsem přesvědčen že autor prostě jen použil něco, co se letmo dočetl, jako základ k napsání běžné "scifárny" a nebo si z toho téma utahuje" je bohužel opravdu mimo. Autor toho zřejmě přečetl přinejmenším tolik jako vy ;-) A Ale už jsem si všiml, že vy jen nerad uznáváte chybu o-)
Treseni, když se ptáte, já osobně z toho vyvozuji to, co například autor knihy nebo mnoho dalších přede mnou – že drogy a příslušné esoterní techniky "otevírají dveře" do reality, kteoru obecně zažíváme jen tehdy, když naše duše opustí tělo. Droga či technika prostě duši z těla přechodně vymístí. Já sám to aktivně s drogami nezkouším, ale částečně jsem to zažil při probouzení se z narkozy. Tento zážitek je ale vždy individuální, člověk "tam" zažije vždy jen to, s čím "rezonuje" jeho až dosud dosažená "duševní kvalita". Pokud mám učinit paralelu ke knize, dostane se do oblasti takové kvality (barvy, vibrací), jaké kvality je jeho duše. Samozřejmě, nemusíte mi ani mytologiím věřit, je to ostatně jedna z těch záležitostí, na které z principu neexistuje jiný důkaz než vlastní osobní prožitek.
PS Treseni, a jestli máte problém s pojmem "duše", dosaďte si za něj třeba vědomí, ektoplasma nebo cokoli, co vašemu technicistnímu chápání bude lépe konvenovat.
S těmi termíny problém nemám. Proč taky. Ani s lidmi, kteří chtějí věřit, že vědomí, duše či ektoplasma /je mi skutečně jedno, jak to nazýváte/ přetrvává i po smrti smrťoucí.Trošičku mi dělá problém zaměňování žánru typu scifi s literaturou faktu.
možná má deb na mysli tady tohlehttp://www.kosmas.cz…t-po-zivote/nebo něco podobného, tedy zážitky lidí, kteří přežili klinickou smrt
[39] Saxi, já se tu nehodlám "trumfovat" házením knížek To ja take nechci. Jen je mi proti srsti rozebirat tema tim, ze si vybereme nejakeho fundamentalniho autora a na nem vylozime cely "obor". Pripomenout Eliadeho jsem povazoval za vhodne, protoze jde jak o systematika, tak i praktika:http://mihailmaster.files.wordpress.com…Ten odkaz na Grofa v anglictine neni dulezity, jen jsem chtel podporit to, co jsme napsal predtim: Grofovy metody jsou fyzikalni, ne spiritualni (nemluvim o zaverech, ktere z toho cini).[36] Saxi…vy z toho, že jakákoliv "tanatonautika" je navozována podle vás chemicky, usuzujete, že po skutečné smrti nic z toho, co "vrátivší se" popisují, nezažíváme?To urcite ne, debe, nemam totiz vubec z ceho usuzovat, ze se po smrti sveho mozku nekdo odnekud vratil. O chemii mluvim v souvislosti s vasim: [21] "Z povahy věci můžete na tripu vidět jen sám sebe, včetně svých vlalstních běsů."Zde nesouhlasim s tim, ze trip ma nejakou svoji vlastni povahu, obecne se od bezne praktikovane extaze (ci zmeneneho stavu vedomi) nijak nelisi. O specializovanem ucinku jedne kazde drogy zde nemluvim (nasi thanatonauti z uvodniho clanku se travi konkretne anestetiky).[32] Eliade fašista – no saxi, to je trochu přehnanéSamozrejme je to prehnane, on byl pouhy exponent rezimu. Zajima mne, ze tolik vynikajicich mozku konci v uvaze "nez tohle tady, to radsi nejakou totalitu". Dale k panu Mudrovi: "Navíc jsem si dvakrát sám prožil telepatické spojení na vzdálenost 100km."Tady bych se hodne otocil na psychiatricko- psychologickych kategoriich jiz videneho, jiz slyseneho a jiz procitovaneho (deja vu, deja ecoute a deja entendu).Nasemu mozku tedy neni prokazatelne zakazano posouvat nase prozitky po casove ose smerem dozadu, proc by to tedy nemohl udelat i dopredu (zasadit je za horizont smrti), ci mistne (dosahnout myslenkami na jine misto)?A k tematu smrti obecne: mam zato, ze drive byl smrti vymezen urcity prostor a byla zarazena v urcitem radu, zatimco dnes je pritomna difusne. Clovek se o ni tedy tezko bavi, protoze neni kategorizovana, je vsudypritomna a zije s ni od narozeni po jeji naplneni, aniz by ji mel nejak pevne uchopenu v "rukou". Vsak on to system take vyzaduje, abychom "umreli" mladi a sve lidske naroky si nechali do pristiho zivota.
Treseni, nejlepší sci fi jsou vždy ty, které z faktů vycházejí a jen je rozvíjejí do takových souvislostí, kam věda nesmí, nechce a neumí.
Saxi, já přece taky netvrdím že trip má svou vlastní povahu, naopak tvrdím, že má vaši povahu. Nebo mou, nebo jeho, její. Vždy individuelně subjektivní. S přihlédnutím k povaze a kvalitě drogy, zamozřejmě (každá droga má taky "svou duši"). Poeticky řečeno, droga vás pozve do "svého království", a vy tam zažíváte to, co "si zasloužíte". U technik, kterým předchází důkladné "očišťování se" například jogína, je to jné. Čím je jogín "čistší" (čím více se zbavil ega), tím spíše se dostane do oblasti "objektvních" pravd a realit.
Debe, potíž je v tom, že o pokračování vědomí poté, co mozek přestane pracovat a začne se rozkládat, jaksi žádná fakta nejsou k dispozici. Takže kdo rozvíjí faktické poznatky o zážitcích lidí, u kterých ke smrti mozku nedošlo, tímto směrem, vydává se do oblasti fantazie, mýtů a víry. Lidsky proti tomu vůbec nic nemám. Přijmout myšlenku, že smrtí končí úplně všechno, je strašně těžké, až nemožné.Ani vědu bych od toho nevyháněla. Určitě ne psychologii.