Evropou obchází strašidlo krize. Obchází Amerikou, obchází Asií a dělá na nás bu! bu! bu! A my se poslušně bojíme a – panikaříme. Ale čeho se to vlastně bojíme? Kvůli čemu panikaříme? Kvůli krachům hamižných spekulantů? Kvůli klesajícím zisků investorů? Kvůli propadům na burze? Kvůli kurzu dolaru? Kvůli stagnujícímu nebo dokonce klesajícímu HDP?
Jenže peníze nejíme ani my, ani náš dobytek, kurzy netopíme, DPH nesvítíme a krach banky nemá žádný vliv na to, kolik bude sklizeno obilí zasetého dávno před tím, než banka přecenila vzdušné zámky svých aktiv.
Proč přistupujeme na to, že když klesne burza, klesne i naše životní úroveň? Proč se s velkými institucionálními investory a spekulanty, jakými jsou banky, solidarizujeme natolik, že když krachují oni, krachujeme loajálně s nimi, podoně jako hindská manželka následující na hranici svého zesnuvšího chotě?
Krize by byla, kdyby do země narazil meteorit, kdyby co čtrnáct dní přišla tisíciletá voda, kdybychom naráz přišli o celou úrodu a veškerou ornou půdu, kdyby někdo otrávil všechnu pitnou vodu, kdyby naráz zmizeli všichni lékaři nebo popeláři, kdyby se rozpadla energetická přenosová soustava, kdyby vypukla jaderná válka.
To by byla krize, ale hrozí nám snad něco takového?
Zásoby ropy, plynu i uhlí sice stále klesají, ale pořád je jich dost na, aby kvůli nim propukla krize právě teď. Naše elektrárny stále vyrábějí elektřinu a přenosová soustava, byť těžce zkoušená, stále funguje. Fungují vodovody, kanalizace, telekomunikační linky. Továrny mají z čeho vyrábět, mají pro koho vyrábět a umějí vyrábět. Nikam se neztratili všichni dělníci, inženýři, učitelé ani manažeři se svými znalostmi a schopnostmi.
To vše je stále zde, tak jaká krize?
Produkční potenciál reálné ekonomiky je nedotčený, přesto se chováme, jako kdyby utrpěl těžké ztráty, a to jenom proto, že se do potíží dostal fiktivní svět financí, spekulací, investic a derivátů. K strachu z krize nemáme jiný důvod, než ten, že jsme se tak rozhodli. Je to naše volba, že když padá burza a krachují banky, tak že padáme s nimi a masochisticky se tomu podáváme, jako kdybychom skutečně přišli o svoji reálnou schopnost reprodukovat svoji existenci při zachování stávající životní úrovně.
Hospodářská krize toho typu, který se na nás právě valí, a jí způsobený růst chudoby, nezaměstnanosti a dalších sociálně-patologických jevů není nic jiného, než atavistická bázeň před rozhněvaným božstvem, které je třeba je třeba usmířit pokáním a oběťmi. Lidskými oběťmi.
Jaké krizi tedy ve skutečnosti čelíme? Krizi intelektuální a morální, krizi kulturní a civilizační evoluce, krizi emancipace od náboženství a osvobození ze zajetí ve strachu z démonů a rozhněvaných pomstychtivých bohů.
Dohodli jsme se, že budeme poslouchat trhy, a úplně jsme zapomněli na to, že se stejně tak můžeme dohodnout na tom, že je poslouchat nebudeme, nebo dokonce že trhy budou poslouchat nás.
Krize je jen hra. Ta největší potíž s krizí spočívá v tom, že si na ni hrají vlastnické a mocenské elity, v důsledku čehož je de facto povinná pro všechny. Ale je to pořád jen hra, jejíž pravidla se mohou změnit stejně, jako pravidla fotbalu nebo hokeje. Co třeba pro začátekstanovit počet hráčů na hřišti, zakázat fauly a neuznávat góly z ofsajdu?
Tribun 
Míšo, hezké, pravdivé, ale jaký to má smysl?Představte si, kolik nervů a práce by nám všem ušetřilo, kdyby nám Tribun konečně prozradil, v čem a jaké věci že se to zhoršují.
[100] nebyla reakce na [99] komunikace Míšy s SPF skončila v [98]SPF, už naposled, když mě pořád tak vytrvale oslovujete, no ano, vy jste všude tady na Tribunovi tak věcný, a v takové rovinně, až jste celej placatej, a věci se podobáte. Vaše 99 jsou slova vypadlá z osleplýho Narcise, uzavřená smyčka, flašinet, který dál roztáčet nehodlám. Přestaňte se sám sebou zaobírat, zato si sám sebe uvědomte. A ty argumenty? Věcné nemá vůči osobnímu šanci, osoby věci ovládají, subjekt a objekt, to znáte, ne? A nečtěte Tomskýho, přečtěte si toho Peheho. A jestli dostanete žízeň, dejte si Vodičku. nikoli senátora, ale psavce. A přijďte, až s váma bude řeč. jo k tomu "v čem a jaké věci že se to zhoršují." – no tady si přečtěte něco o trpném rodě, o tzv. pasivu, čeština to pasivum pojmenovala teda ale pěkně pregnantně, ostatně angličtina za ní nezůstává pozadu, rodu říká voice. Tak se mějte. (já vás nechci :))
Míšo, vám stále uniká, že to nejsem já, kdo se zaobírá mou osobu, ale že jsou to ti, se kterými zde diskutuji. Kolik chcete uvést takových příkladů, pokud jste si toho dosud nevšimla?Věcné argumenty že nemají vůči osobním šanci? Sílu argumentů lze hodnotit pouze subjektivně a pokud toto dokážete napsat, pak skutečně nemá smysl pokračovat v diskuzi.Za vaše doporučení děkuji, avšak obávám se, že nejste v pozici, abyste mě mohla o něčem poučovat, byť vám to očividně dělá dobře, poučovat a povyšovat se nad druhé.Trpnému rodu rozumím, děkuji za radu, ale dosud jsme nezjistili, které věci že se to zhoršují.Nezbude tedy než celou absurdní diskuzi uzavřít s tím, že věci se nezhoršují a Tribun tedy říkal nepravdu, když tvrdil, že se věci zhoršují, neboť to nebyl on ani nikdo jiný schopen prokázat byť na jednom příkladu.