Kobra je nejenom jméno bývalého šéfa kontrašpionáže u CIA, ale i supertajného projektu, který, ač již na odpočinku, na přání prezidenta USA vede. Tím projektem není nic menšího, než likvidace obchodu s kokainem a mocných jihoamerických drogových kartelů.
Zničit obchod s drogami je ovšem velmi obtížné, protože kartely mají své lidi všude, i v justici, vládě a bezpečnostních sborech, a disponují rozpočty, o jakých se může i leckterým státům jenom zdát. Podle Forsytha to však možné je. Recept je následující: zasáhnout primární distribuční kanály mezi producentskými kartely a velkoobchodními dealery, protože na této úrovni jsou objemy přepravovaného zboží a prostředků do něj vložené tak velké, že každý ztráta je citelná. Není to však levné (rozpočet Kobry je, pokud si dobře pamatuji, cca 2 miliardy dolarů) a nelze to udělat v rámci zákona.
Proto Kobra útočí tajně, uchyluje se k únosům, vydírání, vraždám a cíleným likvidacím podezřelých lodí, lidí, letadel (v příběhu optimisticky není žádná identifikace cíle falešně pozitivní). Nedá se ovšem říct, že by Kobra jednala zcela nezákonně, protože postupuje v rámci protiteroristických zákonů. Aby toho mohlo být dosaženo, je kokain jako chemická látka nenápadně překlasifikován a zařazen do stejné skupiny jako antrax či radioaktivní materiály.
A právě v tomto bodě narážím problém, jak Forsytha interpretovat: poukazuje skrze nezákonné (ve skutečnosti jsou zákonné, ale za hranicí intuitivního práva) postupy Kobry na spornost existence protiteroristických zákonů, nebo je naopak skrze jejich využitelnost proti obchodu s drogami brání a naznačuje další možnosti jejich uplatnění?
Rozpačitý jsem i z jisté idealizace USA, které jsou v Kobře vykresleny jako jediná mocnost schopná spolu se svým věrným a jediným použitelným spojencem Velkou Británií proti drogovým kartelům zasáhnout, protože jen ony disponují dostatečnými prostředky (finančními, i technickými – Kobra má k dispozici veškerou nejmodernější špionážního techniku a všechny silové složky) a lidmi, kteří jsou natolik morálně pevní a vyspělí, že je žádný kartel nezastraší a žádné peníze nezkorumpují. Hezké klišé, není-liž pravda?
Zvláštně působí i z pohledu příběhu zcela zbytečná aktuálnost – nebo snad podbízivost? – kdy prezident USA je černoch a první dáma se jmenuje Michelle&
Celkově jsem z Kobry zklamaný. Číst se dá, ale nenadchne. Jako kdyby šlo jen o splnění povinnosti, vyplývající z vydavatelského plánu a autorových smluv s nakladatelstvím. Už jen takový detail (ale tady jde odpovědnost asi spíše za překladatelem a českým redaktorem), že místo zavedeného termínu policie je všude použit v češtině cize znějící opis síly práva a pořádku .
Ve srovnání s Žoldáky, kteří Kobru nejméně o třídu převyšují, je to nebe a dudy, o brilantním Šakalovi nemluvě.
A jak to s tím bojem proti kokainovému byznysu nakonec dopadne? Špatně, úspěch se nekoná, protože Američané jsou změkčilí a politici nechtějí před volbami čelit nepříjemnostem. Nedostatek kokainu na trhu totiž vede k válce gangů (kterou Kobra šikovně podněcuje) a ulice americkým měst zaplaví strach a krev. To zhýčkaní američtí občané špatně snášejí a volby se v takové situaci špatně. Kobra je proto ukončena, rozpuštěna, zapomenuta.
* * *
A copak chce Bílý dům starci na odpočinku?
To mladíka zmátlo. Ve společnosti paranoidně posedlé mládím o sobě nikdo nemluví jako o starci, ani v sedmdesáti. Netušil, že v arabském světě se na věk pohlíží opačně.
* * *
Frederick Forsyth: Kobra, Euromedia k.s. – Knižní klub, Praha, 2011
Tribun 