Tišší depresivní dělníčci

55 komentářů: „Tišší depresivní dělníčci“

1. Jsem prave ted v Britanii a prohlasuju, ze Hodgkinsonovo tvrzeni je stejne "hodnotne", jako kdyz nekdo rekne, ze "Cesi jsou rasisti". Na nic takoveho se britske skoly nesoustreduji a neni to proste ani mozne. Hodgkinson je znamy sloupkar, srandista a provokater, to je cele…

2. Sice to zní jako výkřik nějakého západního revolucionáře z 68. ale je to tak – nakonec i svobodné "kreativní" práce se díky nejistotě (prekariátním podmínkám) proměnily v čiré peklo. Spousta marxistických teoretiků si navíc vylámala zuby na tom, že běžní dělníci (nejen u strojů, ale i u pásů), kteří by měli teoreticky mělo trpět vykořisťováním a hrozivými pracovními podmínkami, má svou práci rádo, protože jim dovoluje snít o něčem jiném než práci.Vzpomínám si, že v souvislosti s Rozšířením bitevního pole francouzský spisovatel Michel Houellebecq prohlásil, že v žádné knize nečetl o práci jako utrpení a už ho štvalo, jak musíme předstírat, že nás práce baví. Psal se rok 1994 – tedy zdánlivě největší boom hip a cool zábavných profesí.O 1994 let dříve pak jiná kniha práci definovala jako trest za vyhnání z ráje .)

3. [2] Komické je, Wintře, že v některých společenských kruzích musíte předstírat že vás práce nebaví abyste byl "in". V opačném případě vás mají, v lepším případě, za podivína.

4. Takové kruhy neznám.Příkladně mě trochu baví obor mé práce, ale samotnou svou práci nenávidím. Ač jsem v ní – při vší skromnosti – docela dobrej .)A osobně si myslím, že jediná práce, která může člověk bavit, je štípání dřeva.Možná se tady (řečeno Žižekovsky) dotýkáme Velkého Druhého, který věří za nás. Tedy že tvrzení "práce mě nebaví" je určitého druhu povýšení nad nekonkretizované "druhé", které práce baví a kteří si ani neumí představit, že by je práce nebavila. Ovšem je to povýšení, které provádí každý z nás, takže reálně vzato žádní druzí neexistují. Něco, jako když v komunistické straně nebyl nikdo, kdo věřil na komunismus, protože si každý říkal, že druhý věří za něj.Pak by takové prohlášení, že práce mě nebaví bylo prolomením Velkého Druhého.

5. [4]Já znám, Wintře, několik lidí kteří tvrdí, že by dělali to čím se živí i kdyby měli nějakou rentu, která by jim úplně stačila na pokrytí jejich existenčních a volnočasových potřeb. Pak znám další (mezi které se počítám), které jejich práce baví a jsou rádi že se mohou živit takovým způsobem i když by dokázali (pokud by měli takovou rentu) čas získaný opuštěním své práce vyplnit i jinak.No a pak znám lidi, pro které je představa že by se měli živit prací něco absurdního až urážlivého a na každého, kdo takto činí, se dívají jako na blbce, který si nedokáže zařídit život jinak. I když jsou "ochotni mezi čtyřma očima pracujícímu kámošovi jeho slabost tolerovat", ve chvíli kdy se sejdou s lidmi stejného ražení jako oni, za žádnu cenu nedají tuto svou "ochotu" najevo aby se před ostatními "neshodili". Člověk kterého baví jeho práce je pro ně prostě "exot" a musí mít pro ně v něčem jiném "sakra váhu" aby byl přijatelný (nebo dokonce respektovaný) i přes své "podivínství". Samozřejmě se také nějak živí ale nesmíte to nazvat prací pokud je nechcete urazit.Řekl bych že to s tím Velkým Druhým platí i pro ně, ale s opačným znaménkem.

6. Přesnej postřeh, Wintře .. "Spousta marxistických teoretiků si navíc vylámala zuby na tom, že běžní dělníci (nejen u strojů, ale i u pásů), kteří by měli teoreticky mělo trpět vykořisťováním a hrozivými pracovními podmínkami, má svou práci rádo, protože jim dovoluje snít o něčem jiném než práci" .. jak jezdim po fabrikách, tak někdy skoro těm lidem závidim. Strčej trubku do lisu, pár sekund počkaj, pak ji vyndaj, odložej .. a při tom si nejspíš vymejšlej nějakou básničku pro svoje děti ;-) a ve tři jdou domu s čistou hlavou. Skutečná otročina je ta "nobl" a "čistá" práce hlavou, protože člověk pak vymejšlí řešení neřešitelnýho permanentně, třeba i doma o půlnoci :-)

7. Logicky většinou vykonáváme zaměstnání, nikoliv kvůli své zábavě, nýbrž kvůli obživě. Řešil jsem to ve své profesní praxi tak, že jsem se vždy snažil pěstovat si jako "kytičku" nějakou dílčí složku svého zaměstnání, ke které jsem měl bližší osobní vztah. Pracoval jsem v technických funkcích.

8. Jakmile člověk uspokojí základní potřeby, je další jeho nejnaléhavější potřebou vyplnit čas. Vztah k práci bude do značné míry dán tím, jestli si umíme a chceme život vyplnit i něčím jiným. Někdo si může plést workaholismus, který je de facto jen útěkem od "svobodného" života či mezilidských vztahů, s oblibou práce. Postřeh z úvodního článku, že systém nás cíleně vede už od dětství k tomu, abychom práci viděli jako hlavní obsah života, přičemž samotný pojem práce mění na většinou mechanické získávání obživy, je zásadní. Kdo mechanicky pracuje, aby taktak vydělal na živobytí, nezlobí. Pokud bychom se řídili tím, že nežijeme, abychom pracovali, ale pracujeme, abychom žili, systém by se zhroutil.

9. [6] Tady bych rad poznamenal, ze delnici, vyhazujici kdysi stroje z oken dilen, se nebourili proti tomu, ze jim stroje berou praci jako takovou, jak se traduje, ale ze jim odebiraji smysl prace tim, ze se stroji se musi podilet jen na jeji zautomatizovane casti a tedy ze jim skrze nemoznost podilet se na celem procesu vzniku celeho vyrobku berou "smysl zivota".Delnik (drive remeslnik), strkajici do lisu jeden dil vyrobku za druhym a v prestvakach skladajici basnicky, je uz produktem "odcizene prace", tedy uz byl zlomen.A ano, Winter mel naprosto presny postreh, jen bych rekl, ze Marx tehdy jeste "pracoval" s clovekem, vstupujicim do procesu "delene prace", kdezto pozdejsi, marxisticti teoretici, aniz by to vedeli, meli na pitevnim stole uz lidi zlomene a "odcizene".Osobne bych tedy videl ono zdvizene obocim nad tim, ze delnici se nebouri v tom momentu, ze delnici byli jednoduse prevalcovani existencnim tlakem. A to se stalo, jednoduse receno, v dobe mezi Marxem a marxisty :o)

10. A nemá na tom "válcování" svůj podíl i ten, co o dělnících přemýšlí leda jako o těch postavičkách v modrých mundurech na starších fotkách z čínských továrních dvorů? Jeden mundur – jeden mozek?Hernajs, proč mám pocit, že si zase moc zahrávám? :)

11. [10] Podívejte se treseni, jako zastydlý intelektuál na intelektuálnost "dělnictva" (dnes všech fotošopových děvek a investičních poradců) taky příliš nevěřím – na druhou stranu řemeslná práce je jeden z elementárních způsobů našeho … uf… celého bytí ve světě. Vidíte vstupní materiál, vidíte práci, vidíte výsledek, kdysi jste si mohli i určit cenu, za kterou jej prodáte. Postupně se všechny tyhle složky zaslepovaly nebo převáděly na jiné: nejednou vás imperativ trhu připravil o svobodu volit cenu, pak vás dělba práce připravila o výsledek, stroj o práci, intelektuální práce i materiál. Práce je dnes něco neviditelného, neznámého a cizího – takže je logické, že k ní zaujímáme "xenofobní" postoj .)[5] To už mícháte dvě věci do hromady. Kdybych byl rentiér, pravděpodobně taky zůstanu v oboru – a troufám si říct, že bych byl mnohem lepší, než dnes. Ale rentiér nejsem, takže mi zbývá práce .)

12. A důležitý je taky ten aspekt problému, že stále méně lidí se živí výkonem tzv. svobodných povolání, lépe řečeno takových povolání, kde jsou za svou práci zodpovědni jenom sami sobě. Pracujeme vetšinou ve větších nebo velkých organizačních jednotkách, které jsou přísně hierarchizované, a ve kterých ani tak nejde o samu práci, jako spíš o to, být poslušen nadřízeného, případně buzerovat podřízeného. Nadřízený je stále více v pozici všemocného feudála nebo spíše otrokáře, i alespoň jeho drába. Vztah k práci se pak daleko spíš rovná vztahu k nadřízeným (podřízeným) a k tomuto systému vůbec.

13. A to už vůbec nemluvím o tom, že značná část práce dnes nejen že není společensky prospěšná, ale naopak flagrantně škodí. Kolik lidí dnes například pracuje jen v bankách a ve finančnictví, v reklamních agenturách, v právních kancelářích, v různých developerských hrůzách atd. Jak chcete "mít rád" takovou práci? A jak na ni napasovat toho Marxe?

14. Jednoduše: začněte o "svobodných" myslet jako o proletariátu: ničím jiným – podle marxismu – ani není. Dokonce bych řekl, že to je nejpřesnější umístění pojmu proletariát od WWII. On i ten Teo je proletář jako když vyšije: prodává svou práci, protože nic jiného nemá.(Kdo si vzpomene na patetické sebevnímání revoltujících západních studentů jako proletariátu, musí být zlomyslně potěšen, že svým zavedením kreativity do kapitalistické výroby/směny pomáhali proletariát nikoliv zrušit, ale vytvořit. Tím skutečně přispěli revoluci, protože ta bez proleteriátu není možná, že… .))Často se mluví o rozpadu hierarchického řízení podniku do kamarádských pracovních skupin: pracovníci, výkonní proletáři i drobní manageři volně protékají mezi podniky: ale hierarchizace zůstává stejná: pevný kolektiv vyššího managmentu a proti němu vzájemně si konkurující výkonní pracovníci a drobný management (občas si prohodivší pozice). Pokud vám z personálního přijde rozkaz o seškrtání stavu o padesát % můžete se divit (váš ústav přece vykazuje zisk), můžete zuřit (šéfové sice mění místa a posty, zůstávají však pevně ve svém kruhu), můžete se posrat (… .)), ale nakonec ten stav stejně seškrtáte. Amputace stability a neměnnosti vytvořila "contradictio in adiecto": fluidní hierarchismus .)

15. A jak trefně říká sax, jestliže člověk svou práci nenávidí, znamená to jediné: ještě jej nezlomili.Jen se to od manuálního dělníka přeneslo k dělníku intelektuálnímu.

16. … (ti,)kteří by měli teoreticky měli trpět vykořisťováním a hrozivými pracovními podmínkami, má svou práci rádo, protože jim dovoluje snít o něčem jiném než práci."Jeste jednou :o)Podle meho je to otazka integrity a vubec vytvoreni subjektu, ktery by se mohl bourit. A po freudisticky jde o delegaci ega na jiny subjekt :o)Tedy pokud jste komplexni, integralni remeslnik, je vase integrita soubezne zakodovavana ve vyrobku, jehoz proces vytvareni provazite od A po Z.Pri zavedenim stroju a kaleidoskopizaci prace muzete stale udelat obezlicku: co je "strojovo" ponechate stroji a sami, ve "volnem" case mate moznost pracovat na sve integrite. Situace to samozrejme neni optimalni, ale jakes takes reseni to je.Pokud ovsem uz pracujete intelektualne, pak vase "pracovni" myslenky vzdy presahnou do volneho casu a timto jeho obsazenim se zaroven obsazuji i vsechny volne kapacity k "restituci" v praci ztracene integrity.Za Marxe se delnici bourili proto, ze styl prace zautocil na jejich "zdrave" jadro. V postmarxovskych casech zdrave jadro uz ochorelo a stalo se pouhou parcialni casti byvaleho "celku", stale ale jeste bylo schopno tento "celek" nahradit. Delnici se nebourili proto, ze jim slo uz jen o zachovani zbytku integrity (mohli hodne ztratit, stav byl jasne nezvratny).V moderni dobe se integrita osobnosti rozpada a nedostava se casu a prostredku na jeji znovuvystavbu = nema se kdo bourit, svetem se potuluji "castecne bytosti", nachazejici uspokojeni pouze v "castecnem svete".Snad tu jsou i obavy, ze muze byt i hure (podobne jako u postmarxistiskych delniku).Moderni delnici tedy mohou ztratit uz uplne vsechno, pri kazde akci, za kazdeho pokusu o vzpouru a proto se s kaleidoskopickym systemem identifikuji.

17. Ono taky zalezi na tom, cemu rikate monotonni prace a proletar. S nostalgii vzpominam na dobu,kdy me bolsevici umistili za prostorekost do nizkotlake kotelny na uhli. Bylo to pohodovych 5 let s lopatou, koleckem, uhlim a stemplem v obcance se zaznamem "topic kotlu". Hlava sice spinava zvenci, ale uvnitr cista. Nikdy pozdeji uz jsem neprecetl tolik knih, jako podradny topic.

18. Proletář má jednoduchou definici: ten, který má/investuje/kapitalizuje pouze vlastní práci.

19. [17] S takovouhle oslavou socialismu se clovek hned tak nesetka, na co potrebovali soudruzi Marx a Engels cele svazky, to dokaze nekdo rici v jednom odstavci.

20. [19] Tak to meli soudruzi asi nejak popleteny. Pry trvale zaujimam nepratelske postoje vuci socialistickemu zrizeni. A namisto trestu me vlastne odmenili. :p

21. [19] Řekl bych že jde spíše o oslavu manuální práce. Ale jinak s @Teem souhlas. Topil jsem za totáče deset let.

22. Takhle tedy vypadala dopadajici zelezna pest delnicke tridy: za trest vas dali do kotelny, kde jste se kopali za usi a cetli Sartra. Jakpak se asi museli mit ti ostatni? Neni divu, ze si nakonec ten prevrat museli soudruzi z UV zaridit sami, cekat na revolucni vzedmuti pracujicich mas, pledujicich za kapitalismus, by bylo jako cekat na smrt.

23. No, Saxi, já jsem denně přeházel lopatou do vozíků 30 až 40 metráků koksu a z kotlů vybral úměrně tomu popela a škváry do popelnic. Tak že za ušima se asi kopat dalo, prachu se za nimi i v nich usadilo dost. To ale spravila sprcha – tak že po práci hlava čistá navenek i uvnitř.

24. No a ja delal 2 roky v kamenolomu, u vrtacky a s kliny. Nikdy potom jsem uz nevypil tolik rumu, jako tehdy…ale za trest jsem tam nebyl, spise z fyzickeho rozmaru :o)

25. Inu, osud tomu chtěl, že jsem byl pomocným dělníkem i ředitelem podniku. Teď jsem tím rentiérem. Nevím ovšem jak je to s těmi příčinami a důsledky. Obávám se, že čistou hlavu může mít jen ten, kdo ji má prázdnou a ještě hodně línou. Je totiž asi jedno máte-li ji plnou problémů z oblasti, kterou jste živ, nebo z oblastí s vaší prací nesouvisejících. Takže jeden je u pásu, protože myslet nikdy nechtěl. A tady je to správné místo. Jiný by možná myslel a lis by mu ucvakl prsty.

26. [25]No, nevím, Jane. Nic ve zlém. Ale, pokud Vám (evidentně) uniká skutečný význam rčení "mít čistou hlavu", pak chápu že jste mohl být pomocným dělníkem ale už méně jak jste mohl být ředitelem. I když… Vlastně proč ne? Po listopadu se tahle země stala skutečnou líhní ředitelů všeho druhu a mnohého z nich by si člověk s pomocným dělníkem spletl snadno, po prvních třech větách které od něj uslyšel. :-)

27. Máte pravdu. Jednou jsem se v sekretariátu minul s jakousi návštěvou. Když jim pak sekretářka pravila, že ředitel právě odešel, domnívali, že to byl řidič. Musím ovšem podotknout, že jsem před nimi neřekl jediné slovo, natož tři věty. Svým komentářem jsem chtěl jen říct, že v každém zaměstnání bez ohledu na výši postavení (nejvýš jsem byl jako jeřábník) byly chvíle, kdy ani v noci mi nedaly spát pracovní záležitosti. Kdo dělá svou práci se zapojením mozku, vždycky nachází dost námětů k přemýšlení. Evidentně mi uniká pojem "mít čistou hlavu". Neznám takový stav. A nikdy jsem ho neznal. A jen tak mimochodem, byl jsem špatným ředitelem (dobu jste trefil přesně)a proto jsem na svou pozici rezignoval. Odmítl jsem privatizovat. Právě ta doba mi v plné nahotě ukázala, že tenhle nový trend je mimo moji morálku a jelikož se nedokážu a ani nechci změnit, musím jít v zájmu fyzického a zejména duchovního zdraví dělat něco jiného. V souladu s Nerudou bych řekl, že "čím jsme kdy byl, tím jsem byl rád", jen tím ředitelem jsem byl asi po dvou letech marnosti nerad.

28. Tady je vždycky legrace, díky… Jeden v kotelně, druhý u pásu, třetí v kamenolomu – a pak že virtuální realitu vytvářejí jen média… (smajlík úsměvu)

29. [28] No a copak se Vám na tom zdá virtuálního, kutile? Nejde přece o žádná "úzkoprofilová" či exotická zaměstnání. :-)

30. No jistej rozdíl bych v tom viděl .. koníčkem se taky můžete zabejvat neustále, i v noci místo spaní, ale většinou vám nehrozí žádná dedlajn a patřičný problémy, když to do ní nebude hotový .. asi jako rozdíl mezi prací na vlastní zahrádce a prací nucenou na plantáži ;-) i když se v jistym smyslu "musí udělat" obojí.

31. Chápu, že je to humorné. Je to dávno a převyprávěné mnoha "historiky". Konečně dnes se s takovou situací setkává mnoho lidí, že jeden den práci mají, druhý den nemají. Tenkrát to byla celkem zvláštnost. Úřad práce formálně byl, ale s jistými elementy nechtěl mít nic společného. Ani širší rodina mi nechtěla věřit, že je možné někoho vyhodit z práce, když nic neprovedl. Nevzpomínám ve zlém. Patrně platí, že co tě nezabije, to tě posílí. Měl jsem názor a říkal jsem ho. Mělo to následky, ale to je fér. Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. To dnešek mi připadá mnohem a mnohem horší. "Lidé – klidně si volejte. Třeba do kanalizační roury. My demokraté vám za to nijak ubližovat nebudeme".

32. No, Kamile, že ale těch kotelen za socialismu muselo být. A že v nich ausgerechnet pracovali budoucí intelektuálové… Poslední dobou koho potkám, tak prý za minulého režimu pracoval v kotelně. Tak mi přišlo legrační, že i tady… (opět smajlík)

33. [32] Kotelen bylo dost, kutile. Já měl jednu velkou napsanou na sebe a další dvě menší na matku. Obě výplaty (s plnými prémiemi, které jsem si jako vzorný pracovník podniku zasloužil) mi hodily dohromady 7 000,- čistého, k tomu 2000,-(přídavky na čtyři děti), tak že 9 000,- "na dřevo". Dnes mám něco přes 20 000,- Schválně si spočítejte ten pokles životní úrovně.Ale nebyl jsem v těch kotelnách za trest. Šel jsem topit kvůli služebnímu bytu, který jsem dostal do dvou měsíců po nástupu.Dodnes mám někde "nostalgicky" uložené papíry na nízkotlaké kotle – koks, plyn, olej, elektro. Ale od toho koksu jsem se nikdy dál nedostal.Od doby kdy skoro všechny (nebo všechny?) pražské kotelny přešly na plyn, je jich teprve opravdový nedostatek. Už je to holt fajnovější práce a není pro každého. Ale na ten bývalý "tělocvik" s lopatou si nestěžuji. V době kdy jsem byl v nejlepší kondici jsem dokázal posadit manželku na židli a i s tou židlí ji zvednout jednou rukou ze země a postavit na stůl. No, léta běží a dnes jsem rád, když udělám to samé jen s tou židlí :-))

34. [31] Tohle Vám, Jane, klidně podepíšu. Já ty svoje názory nejen říkal ale i psal zpíval. Ale z práce mne nikdy vyhodit nestihli. Každý rok jsem končil před létem výpovědí, abych si mohl udělat dvou až tříměsíční prázdniny, neb dovolená mi byla málo. Tedy, jen do té doby než jsem se (ve třiceti) oženil a nastoupil do těch kotelen. V těch jsem už vydržel až do revoluce. A taky tam na historickém Ideálu rozmnožoval INFOCH a samizdaty. Doma jsem nesměl. Žena mi tuhle libůstku tolerovala (ba i pomáhala) jen po dobu co jsme spolu chodili a chvíli po tom co jsme se vzali. Jak přišly děti – bylo po "odboji". Tak jsem se holt občas "zdržel svým kutěním v dílně", kterou jsem si tam zařídil. :-)))

35. Přemýšlím nad významem toho titulku.Možná ti, co jsou tiší úplně obyčejně, nejsou depresivní, zatímco ti nejtišší tu asi nejsou vůbec, nejspíš jsou ve svých hrobečcích.Jak poznat, kteří jsou ti tiší, neboli čím se od těch tišších liší? Podle výrazu tváře? Asi. Možná si taky tichounce pohvizdují.Hezký svátek přeju. Já budu mít odpoledne silně pracovní. A hvízdat si nebudu. :)

36. [35] No, jenom jestli to jedno "š" navíc není způsobeno překlepem a Vy se, třešni, nezamýšlíte úplně zbytečně :-)

37. Jo, to je taky možnost. Ale představa tichých, tišších i nejtišších se mi líbila, že jsem tu vaši vynechala.

38. Pokud dříve platilo, že práce polidštila opici, dnes – ovšem to dnes trvá již nejméně od 19. století a nástupu industrializace – platí, že práce odlidšťuje. Přesněji řečeno práce byla odlidštěna, byla oddělena od lidského bytí člověk, námezdní dělník, proletář, je nyní jinak v práci a jinak mimo ni. A toto odlidštění práce zpětně vede k odlidštění člověka a jeho transubstinaci ve výrobní faktor, tzv. lidský zdroj. Člověk si nevybere. Buď je nezaměstnaný a má deprese z existenčního stresu, nebo zaměstnaný je a má deprese ze stresu způsobeného svým zpracováním na obchodovatelný produkt. Nemuselo by být tak zle, kdyby se podařilo najít zdravý poměr mezi prací a nepracovním životem, jenže to snížilo ziskovost kapitálu, takže k tomu jen tak nedojde, o to už se postarají konvence a společenský tlak na civilizační a kulturní standardy.

39. Tiší (s jedním s) je snad sloveso a to by v nadpisu nedávalo smysl. Leda by tím autor myslel nápravu deprese dělníků, kteří musí pracovat, ač je to nebaví. Prostě je nějak utišit. Ale ta myšlenka je zajímavá – kdo by se měl zabývat depresemi lidí trávících většinu života v práci, která je nebaví? Zaměstnavatel? Jaká vůbec existuje alternativa? Teorie jsou krásné, ale jak člověk začne klást otázky, už to vyvolává problémy. Jo, najít zdravý poměr mezi prací a nepracovním životem zní bohulibě, ale i Tribun má před to vetknuto kdyby se podařilo. Zjevně ani on neví, jak to udělat. A neměl by si to nakonec člověk řešit sám? Jenže to zase nahrává spikleneckým teoriím: Jak by mohl, když ho už ve škole vychovávají k tomu, aby byl tiše a osm a půl hodiny rád, že mu někdo organizuje práci? (Tohle mají rádi tzv. ičáci – levičáci prý chtějí každému život určovat podle toho, co je správné, pravičáci zase údajně preferují, ať si každý dělá, jak umí, jen když to druhého nebude obtěžovat.) Však v textu je v druhém plánu i něco ve smyslu, že si úzcí mocní umějí zařídit, aby již škola pro ně připravovala otroky (odlidštěný člověk = robot). Možná v Anglii, ale u nás za posledních dvacet let co nový ministr školství, to nová koncepce, a většinou hned protichůdná. Tak jakápak jednotná linie. A že současný ministr víc než individualitu a kritické myšlení prosazuje zaškatulkovávání a poslušné odfajfkovávání odpovědí, není dáno nějakými úzkými mocnými, ale spíš jeho naturelem. Řečeno slušně. (Včera mluvil u Moravce a tipněte si, jaké bylo jeho nejpoužívanější slovo – ano, bylo to zájmeno já.) Ostatně i diskuse tady někdy sklouzávají k pochlebování než ke kladení otázek. A když někdo přijde s odlišným názorem, není mu vyvracen argumenty, nýbrž nadávkami (viz např. SPF, ten si o ty argumenty přímo říká). (A pak ještě poznámka k panu Kamilovi [33] a [34]: Z toho je zřejmé, proč se neshodneme. Zatímco vy jste patřil k té většině, která bojovala proti minulému režimu, já byl mezi tou hrstkou, která mu pomáhala. Vedl jsem třeba pionýry. A odměnou mi byla jejich radost z pobytů pod stany, umývárek u potoka, latrin v lese a v kuchyních co si neuděláš, to nemáš. Jinak ani koruna. A zatímco vy dnes žehráte na pokles životní úrovně, já blahořečím konzumnímu životu, neb mám ve více desítkách krát vyšší příjem, než byl můj nástupní plat po vysoké škole… Ale smysl pro humor bychom snad mohli mít společný, i když asi každý jiný, ne? Smějící se smajlík.)

40. No dobře, taky jeden příspěvek. Bilbórd na dálnici nedaleko Jihlavy:"Naše plyny – vaši tiší pomocníci"Tak se s tím nějak smiřte… :-))

41. Tiší je první pád množného čísla mužského rodu přídavného jména tichý. Tišší je druhý stupeň, komparativ.

42. To je právě ta otázka, jestli jsou tiší, nebo ještě tišší ;-)

43. jste hrozní, mi to připomnělo ty jazykolamy, no jak plch pln skvrn prd v drn prv zhlt hrst zrn :)) Cizáci se z nich můžou vždycky pototo :))

44. a jak se dívám na tu treseninu 37, tak razím pravopis tiší tišší nejtiššší. Tím pádem odpadá i ten hrobeček, a všichni jsou spokojení ;)

45. k tématu z druhé strany tohle http://brno.idnes.cz…o-zpravy_mava umím si přestavit, že když si pak najdou "jakoukoli" práci, nebudou na tom psychicky o nic líp. A člověk, který zas tráví většinu dne a posléze většinu života v nudné a špatně placené práci, ten dopadne časem stejně, někdo jen dřív, jiný později. A proč vlastně musí každý pracovat tolik hodin denně? Vždyť to nedává žádný smysl. A znám třeba lidi, co začnou před osmou ráno a končí nejdřív po šesté večer, protože nakupenou papírovací práci dřív nestihnou, a ani tak ji nestihnou. Ani nemůžou, jelikož dříve na ni byli tři. Když se dostanou domů, už se jim nic nechce, je večer a teď i brzo tma, a tak prý jdou raději brzo spát, aby aspoň druhý den byli čerství a nedělali ještě navíc chyby. Jsou zapřažení, ale jsou rádi, že si tu práci udželi, a vyhození byli ti druzí dva, jejichž práci teď musí zvládnout místo nich. To je jak u blbejch.A společnost dělá, jako by nic, to tak je, a jinak to nejde. Společností nemyslím tu společnost, co je zaměstnává, ta to má odůvodněno tím, že se musí šetřit.

46. ještě mě zarazil teď ten text v tom odkazu, kde popisuje problémy své nejmenované pacientky nejmenovaná psycholožka z boskovické nemocnice.Tohle je taky zajímavý"Teď je obecně ve společnosti blbá nálada související s poklesem zaměstnanosti a existenčními potížemi. Narůstá počet pacientů, kteří do ordinací přicházejí přímo kvůli ztrátě zaměstnání, přibývá ale i problémů u těch, kteří přišli původně s jinými obtížemi. Léčba se tím komplikuje," podotýká blanenský psycholog xy. Psycholog má klienty, nikoli pacienty, pacienty má psychiatr, který taky těžké i lehčí deprese řeší i léčí, míním medikamenty. Psycholog je absolvent filosofické fakulty, a pokud léčí, a někteří to umí velice dobře, tak slovem, a psychoterapií. Ale ty dělají i psychiatři, zato všichni psychologové psychoterapeuty nejsou. Tady je to fakt jak u blbejch, všechno převráceně, míním to, že lékaři nazývají (mají prý nazývat!) své pacienty klienty, a "pacienti" tak zbudou teda na ty psychology.. Psychologové pochopitelně spolupracují s psychiatry, míním v ideálních případech, ale i ty méně ideální se najdou. A vůbec nechápu, jak můžou v tom článku hovořit o "cvokařích" v souvislosti s psychology.. ? Já už fakt nevím, už dlouhou dobu mám takovej pocit, ža ta naše "republika" je taková IV.cenová, a to ve všech směrech. A to těm "čtverkám" přitom strašlivě křivdím, ty bývaly právě tím místem, kde se mnohé vyřešilo i bez psychologů a psychiatrů, štamgasti se vykecali podpořili a problémy pořešili, když to tak blbě musím říct.

47. "…když to tak blbě musím říct."Já bych řekl, Míšo, že jste to všechno ve [45] i [46] řekla velice dobře.

48. [39] Tak ty pionýry, kutile máme společné, ale začal jsem s tím až po vojně. Jen jsme papírově plnili plamínky a v reálu lovili bobříky. Tábory jsme pokaždé stavěli na zelené louce, poctivě z kulatin a krajinek, sami si vařili-pekli-smažili a i hry měly jinou tématiku a názvy než se oficiálně vykazovaly. Ale z tábora se nechtělo odjíždět ani nám ani děckám. Vydrželo mi to ještě deset let po revoluci ale už jsme se jmenovali jinak a žádné papírování nevedli. Jen děti se začínaly nějak měnit. A bohužel ne k lepšímu. Asi pod vlivem toho konzumního života, kterému tak blahořečíte. Zjistil jsem, po deseti letech, že boj proti konzumu je těžší než proti režimu a vzdal to.Ale smysl pro humor jsem kvůli tomu neztratil :-)

49. jste hodný, Kamile, ale napsla jsem to blbě, o těch "cvokařích" mluvila sama paní psycholožka, prý "Stále přetrvává názor, že kdo jde ke cvokaři, je blázen…" taková blbost, že no zlatá slovenská wiki"Psychológia je veda študujúca duševné javy. Psychické (duševné) javy sa tradične členia ďalej na psychické procesy, stavy a vlastnosti. Toto samostatné členenie je iba abstraktné, všetky javy fungujú vo vzájomnej súčinnosti ako celok.Patologickými (chorobnými) duševnými stavmi a ich liečením sa zaoberá odbor medicíny – psychiatria." no a prosím"Měla dobré známky a v kapse už rok nosí maturitní vysvědčení z podnikatelské školy. Přesto o práci stále nezavadila, protože čerstvé absolventy bez praxe chce málokterá firma. Mladá slečna tak namísto do vytouženého zaměstnání dochází do psychologické ordinace. Její sebevědomí je totiž na nule, ozvaly se i úzkosti a deprese. "Pracovních příležitostí tady není moc, když už se něco nabízí, tak je to spíš tovární zóna. Je to šikovná studentka, přesto zvažuje, že i s maturitou půjde k pásu, aby měla alespoň nějakou práci," popisuje problémy své nejmenované pacientky psycholožka, dle vlastních slov teda "cvokařka". no a jistě, ta mladá slečna je "nemocná", (nejspíš teda rovnou cvok?), no slečna je její vlastní "pacientka", jak je z textu jasný. A jakpak se to teda stalo, že ta mladá slečna "onemocněla"? Nechci psycholožce nic podsouvat, myslí to nejspíš dobře, se asi jen spletla, s tou diagnózou.. a jistě že slečna není blázen, naopak, slečna je, jak vidno, normální lidská bytost, je to akorát naopak, to my všichni právě v tom blázinci žijem, v blázinci, který lidské bytosti zkrátka ohrožuje.

50. No však taky celá psychiatrie se nezabejvá životem v nějakym "normálnim světě", ale v současnym blázinci .. a jejim cílem neni ten blázinec změnit, ale akorát donutit se klienty s tim nějak vyrovnat, ať už chemicky nebo tréninkem ;-)

Komentáře nejsou povoleny.