Co je to chucpe? Chucpe, slovo původem z hebrejštiny, znamená drzost, troufalost, cynismus, aroganci apod. v nebývalé míře, výsměšné chování, které se ovšem formálně zdá být korektní. Co je megachucpe? Megachucpe je totéž, co chucpe, ale mnohem, mnohem větší. Tak jako tzv. církevní restituce.
Ekonomika zpomaluje, výběr daní vázne, státní rozpočet se potýká s nezanedbatelným schodkem, který je záminkou k citelným škrtům na straně jedné a zvyšování daní na straně druhé. Situace je údajně až tak vážná, že je nutné omezovat výdaje na bezpečnost, vzdělávání, zdravotnictví a sociální zabezpečení, nebo, to alespoň tvrdí politici, kterým strašení zadlužením pomohlo vyhrát volby.
A najednou není problém v tom těžce zkoušeném státním rozpočtu, poznamenaném tím, že jsme si údajně žili nad poměry, najít desítky miliard na tzv. církevní restituce. Ne, že jsme si žili nad poměry – my si nad ně teprve žít budeme. Všichni se budeme skládat na to, aby církvím mohl být vydán státní, tedy náš společný, majetek. Církvím, které reprezentují jen marginální a stále se zmenšující část občanů. Většina se bude skládat na požitky vyvolené menšině.
A proč? Kvůli gestu, kterým má být odčiněna křivda, která se nikdy nestala, protože majetek nebyl církvím ukraden, ale zkonfiskován. Církve na něj nemají žádný morální nárok!
Pokud chce vláda přesto udělat vstřícné gesto a přenechat církvím majetek, který dříve spravovaly, může, ale až pro to budou vhodné podmínky. Až klesne nezaměstnanost, až bude zajištěno vyplácení důchodů a financování zdravotnictví, až ekonomika dlouhodobě a výrazně poroste, až bude sanován rozpočtový deficit a státní dluh.
A ne že si staří, slabí, nemocní a matky samoživitelky budou utrhovat od úst, aby se církve měly dobře.
Ze strany vlády je chucpe tváří v tvář rozpočtovým a ekonomickým problémům rozdávat miliardový majetek vyvoleným zájmovým sdružením.
Ze strany církví je chucpe tváří v tvář rozpočtovým a ekonomickým problémům a jejich dopadům na občany, zejména ty nejslabší a nejzranitelnější, ten majetek vůbec přijmout, natožpak na jeho vydání trvat.
A z obou stran je chucpe odmítat přesné specifikovaní a vymezení předmětného majetku, bez kterého není jisté, kdy a zda vůbec tzv. vyrovnání skončí a jaký bude konečný účet.
Tribun 
Jo Míšo .. však ten Gott taky, na rozdíl od Kryla, i tenhle současnej režim přežívá v klidu a pohodě. Pokud je opravdu pravda to, co zvítězí .. ;-)
"Poznáváním nutností sice nelze žádnou svobodu získat ale je možné se takto (ve větší či menší míře) alespoň zbavovat pocitů nesvobody."Zbavím-li se pocitu nesvobody, tak se nutně musím cítit svobodný. Pocitu nesvobody se zbavím naplněním svých potřeb – Maslow, naplněné potřeby mne nefrustrují, základní potřeby jsou primární, zbytek je už větší či menší nadstavba a protože kapík narušuje naplňování základních potřeb – pro většinu lidí tak dojde nakonec k paradoxu – víc lidí se cítí nesvobodně (vnitřně) než v minulém režimu, byť to zatím reflektují jen nespokojeností.Problém svobody je dost složitá záležitost, bohužel většina si jej zužuje na možnost v ničem se neomezovat – prostě mít svůj prostor svobody nekonečný což je pitomost protože na omezení musím dříve nebo později narazit – a v tisícerých podobách, onu poznanou nutnost chápu právě v těch reálně existujících omezeních – pokud ovšem nejsou dány "svobodou" někoho jiného na můj úkor.Navíc mám pocit že "svobodou" se nejvíc zaklínají koukolíkovští deprivanti. A pro zajímavost – na dnešních zprávách ZDF – jméno onoho poslance za CSU mi vypadlo, ale požaduje sledovat Die Linke stejně jako nácky, protože mají v programu systémovou změnu společnosti k socialismu.
Však na naší scéně "boje proti extremismu" je to úplně stejný, akorát se tam pletou ještě různí zelení ;-)
[102] Nu ano, che. Mohu se cítit svobodný ale nemohu být svobodný, mj. i z důvodů které uvádíš ve druhém odstavci.
[100] Tribune moje [99] nebyla reakce na Vaši "poznanou nutnost" v závorce, kterou jsem nepojal jako "spinozovskou", ale na debovu [94] + na některá konstatování vyslovená v debatě v souvislosti s možnostmi jež se (ne)naskýtají.
[100] "A tohle je na celé věci asi nejtěžší – poznat a zorientovat se."Dodal bych: "…poznat a zorientovat se především v sobě samém."Jde totiž o to aby člověk měl jasno zda touží být úspěšným podnikatelem proto:1) že to "momentálně frčí"2) že je to opakem mé současné špatné situace3) že to "mám v krvi" a je to přesně to co potřebuji pro seberealizaciDost lidí se totiž vrhlo po listopadu na podnikání a po tom co zjistili že to "vlastně není jejich parketa" bylo už pozdě jelikož už byli až po krk v dluzích které nedokázali splácet. Snažili se kopírovat nějaké filmové vzory a představovali si jak je budou vděční zaměstnanci milovat, obchodní partneři poctivě dodržovat platby a smlouvy (no přece si neudělají ostudu, žeáno), úřady budou vstřícné i bez úplatků atd. Couvnout už ale nebylo možné, protože z běžné výplaty se půjčka splatit nedala ani do konce života. V lepším případě se v tom tedy dodnes plácají tak nějak "ode zdi ke zdi", z toho co jim zbývá žijí "z ruky do huby" a závidí vlastním zaměstnancům kteří jdou z práce s "čistou hlavou" i výplatou. V horším už žádnou firmu nemají, přišli i o střechu nad hlavou, bydlí někde v podnájmu a polovinu výdělku jim sežere splácení půjčky. V tom nejhorším rozšířili počty bezdomovců. A to jen proto že někdy v minulosti poslechli radu někoho kdo jim řekl: "Hele, musíš se postavit na vlastní nohy!" Ale už k tomu nedodal že si mají nejdříve dobře rozmyslet jestli do toho půjdou, protože to není pro každého.
99 – ".. Spinozův výrok o svobodě skrze poznání nutnosti, chápu jako osvobození se od snahy/touhy změnit nezměnitelné. Typickým příkladem jsou naše biologické potřeby…"Náš názor na to, co je nezměnitelné, nemusí být objektivní pravdou (nevíme ani, co to je a jak vzniká "objektivní" realita). Dokonce ani ta nutnost biologických potřeb není nezměnitelná: http://www.novinky.cz…nejedl.htmlPraktikující jogíni dokáží zpochybnit zdánlivou nezměnitelnost závislosti i na jiných biologických potřebách, alespoň na ..Čím více toho má člověk zařazeno v "kategorii nezměnitelného" tím méně zbývá toho, co změnit chce proto aby se tím necítil spoutaný. A čím méně touží po změně, tím se cítí svobodnější. .."To by extrémně znamenalo, že když si třeba závislý narkoman zařadí svou narkomanii do "kategorie nezměnitelného", tak tím získá svobodu. Nemyslím si, že takto to Spinoza myslel, ani si nemyslím, že je to pravda. To je pouze sebeklam, iluze. Cítit se svobodný neznamená být svobodný."Nutnost" má ve Spinozově definici význam spíše "vyšší princip" – až s dokonalým poznáním vyšších (nutných, neměnných) principů a zákonů bytí a s jejich akceptací se stáváme svobodnými. Paradoxně – svobodni jsme až tehdy, kdy se dobrovolně podřídíme autoritě – vzdorný ztracený syn získává svobodu až v dobrovolném návratu k milujícímu otci. To GeoN neuslyší rád :)
….svobodnijsme až tehdy, kdy se dobrovolněpodřídíme autoritě – to je jeden z historicky nejúspěšnějších sebeklamů.
Nechci vam do tehle debaty o svobode nejak moc zasahovat,…ale pokud nekdo vubec uvazuje o sve svobode, pak to jiste znamena, ze uz v tom okamziku si nasazuje igelitovy pytlik prez hlavu (= je nespokojeny se svou svobodou= je nesvobodny).Tedy, dle meho skromneho mineni, je debata o svobode vzdy zavadejici a k nicemu nevedouci, protoze co je to svoboda, to vi kazdy z nas a tematem by mela byt spise jen nase nesvoboda.Tezko totit mohu bojovat za neco, co je mi prirozene (=mam to v sobe), na hloupem priklade asi takto:kdyz jsem vecer unaveny a chci jit spat, pak jedine, za co mohu bojovat je to, aby mi v tom nekdo nebranil, resit samotnou otazku unavy a spanku pak nedava moc smysl.
Jo, "svoboda" je opravdu jeden z historicky nejúspěšnějších sebeklamů.
108nezlobte se, ale nevíte, o čem mluvím. Autoritou tu rozhodně není myšlena autorita světská, a Vaše představy o jiné autoritě jsou zřejmě s těmi pana Spinozy mimoběžné.
109.. protoze co je to svoboda, to vi kazdy z nas .. Ale každý z nás to ví jinak. Moje představa (svoboda) je určitě jiná než vaše.
[110]Určitě, Jonáši. Spolu se "spravedlností" hned po tom debovském.Jak bychom dokázali žít bez sebeklamů, že?
No bat,debe [112], proc by svoboda jednoho kazdeho z nas mela byt stejna?Pokud ovsem resite svobodu politickou, pak tahle rovnice se bude skladat jen ze spolecnych jmenovatelu nasich nesvobod (omezenich v zajmu druheho)= v politicke svobode nebudete nikdy svobodny.
Debe, ani náhodou mě nenapadlo, že byste myslel světskou autoritu. Na to čtu vaše příspěvky až příliš dlouho. Proto taky píšu o nejúspěšnějším sebeklamu v historii.
114To souhlasím, saxi, právě proto jsem se ozýval proti podle mne situačně neadekvátnímu použití citátu. Tresen, v tom je právě jádro citátu – dokud tu "nutnost" nepochopíte, budete nesvobodná, a navíc ani nepochopíte, o čem ti, co to chápou, mluví.
[107]Debe, principiálně není rozdíl mezi pránou a flákotou vepřového protože v obou případech se něčím krmíte a na tomto krmení jste závislý.Totéž platí i o Vámi zmiňovaném návratu syna k otci. Onen syn tím žádnou svobodu nezískává, pouze zamění stávající omezení za omezení jiného druhu.Omezení naší svobody "přicházejí" v okamžiku kdy se vyskytneme ve "startovním bodu" ale před tímto "vyskytnutím se" vůbec nejsme tak že nemůže být řeč ani o nějaké "předchozí svobodě".[112] Rozdílně tedy můžeme vnímat pouze to co nás omezuje, ať už si představujete cokoli.
117No v případě té prány je mnohem snazší učinit ten poslední krok a uvědomit si, že sám jste tím, čím se krmíte, takže vás "nic neomezuje" nebo "se omezujete sám – z vlastního rozhodnutí". I když uznávám, že to platí i v tom případě vepřového.
117No v případě té prány je mnohem snazší učinit ten poslední krok a uvědomit si, že sám jste tím, čím se krmíte, takže vás "nic neomezuje" nebo "se omezujete sám – z vlastního rozhodnutí". I když uznávám, že to platí i v tom případě vepřového.
Omlouvám se za dvojí vložení. A při té příležitosti jen zdůrazním, že svoboda je právě oním uvědoměním si, že se omezuji sám, z vlastního rozhodnutí, protože právě ono omezení se/vymezení se/vydělení se je nutnou podmínkou mé existence jako takové. Bez něj bych nebyl, a tedy ani žádné řeči o svobodě.
Ještě srozumitelněji jsem to měl říct – jste zároveň tím omezujícím i omezovaným, tím co omezuje i co se omezuje. To je ta "poznaná nutnost".
[121]Debe, ta "poznaná nutnost" je pouze o přístupu k poznanému omezení:1) Je to tak ale nemohu s tím nic dělat (= poznaná nutnost). Proto se tím nebudu zabývat.případně2) Je to tak ale za vynaložené usílí (= poznaná nutnost) mi změna nestojí. Proto se tím nebudu zabývat."Osvobozující efefekt" nastává však teprve v okamžiku kdy se tím konkrétním omezením skutečně přestanete zabývat = přestanete ho vnímat. Situace se tím sice nezmění ale z vámi vnímané skutečnosti toto omezení "zmizí".Paradoxně se tak poznáním "propracujete" k nevědomosti (nevnímám = nevím o tom) která vám umožňuje cítit se (v tom či onom) "neomezeným" až do okamžiku než vás okolnosti přinutí abyste se oním omezním začal znovu zabývat.
svoboda je právě oním uvědoměním si, že se omezuji sám[120] To mi nejde pod nos, debe, svobodu preci nenaleznete tak, ze se o ni elegantne pripravite :o)V zasade souhlasim s vasim: "Cítit se svobodný neznamená být svobodný."Zurive hledani svobody muze skoncit jejim nalezenim v tech nejbizarnejsich polohach. Presto ale podle mne nelze rici, ze svoboda je poznana nutnost (anebo podobne), jakmile narazite na nejake limity a ty prijmete, pak o svobode nemuze byt reci ani nahodou.Ono by bylo zajimave se podivat na to, do jake miry jsme o svobodu pripravovani cizimi a do jake miry si ji ubirame sami, podle meho by vysledek byl velmi zajimavy.V zasade stojim za tim, ze budto svobodny jste, anebo nejste a 100% lidi svobodnych neni, i kdyz myslet a rikat si mohou co chteji, smireni se neni zadna podkategorie svobody.Na tech, co nasli svobodu cestou sebeomezeni se je nejcharakteristictejsi, ze vam tenhle svuj vynalez stale sunou pod nos a nabadaji vas, opakovat to po nich, to je dost znepokojujici a vypravi to o nalezene "svobode" dotycneho vice, nez jeho slova sama.
To mi připomnělo Cimrmanna – jeho teorii poznání:Na začátku je omyl.Omyl vyvracíme.Na konci je omyl vyvrácen a my nevíme nic :)
123..svoboda je právě oním uvědoměním si, že se omezuji sám..Myšleno tak, že jsem totožný s ím, co jsem až dosud považoval za něco mimo mne, co mne omezuje. Spojení protikladů. Splynutí se zdrojem. Zjištění, že je to hra na omezování a vymezování, kterou hraju sám se sebou. 124Ta teorie je platná. Vědci přeci také postupují vpřed vyvracením minulých omylů. Pokud nevím nic, je to moje chyba, modří už vědí.
PS saxiMně je úplně jedno, co dobrovolně opakujete nebo neopakujete, nesunu vám tu své myšlenky pod nos nijak častěji než vy mne ty své. Vaše přehnané reakce zase podle mne vypovádají o vás. Tuto diskusi jsem nezačal s vámi, protože váš názor už znám. Jediné, o co mi v debatě šlo, bylo zprostředkovat pochopení oné myšlenky tak, jak podle mne byla původně myšlena. Až tomu budete rozumět, můžete to odmítnout, do té doby diskutujete jen se svými představami.
122Pane Mudro, i Vaše argumenty vycházejí z toho, že se mi až dosud nepodařilo srozumitelně vyjádřit podstatu svého názoru, a jdou tedy mimo. Zkusím to naposled přirovnáním:Přddstavte si, že jste si – zcela svobodně – vymyslel hru s určitými pravidly. Zcela svobodně jste se rozhodl, že aby hra měla smysl, budete ta vámi vymyšlená OMEZUJÍCÍ pravidla počas průběhu hry dodržovat. Pak se – už v rámci té hry, stanete sám jednou z figurek na šachovnici. Od té doby až do konce hry podléháte jejím omezujícím pravidlům. Hra je zvláštní v tom, že ona pravidla chápeme až v průběhu hry (metodou pokusů, omylů a chybných tahů), a až na závěr nám dojde, o čem to všechno vlastně je. Ona svoboda spočívá v našem původním svobodném rozhodnutí zúčastnit se, a ta poznaná nutnost je akceptace pravidel, která jsme původně sami svobodně stanovili.Nemusíte s tím vůbec souhlasit, může to být klidně jinak, ale pokud mluvím o poznané nutnosti, mluvím o tomto, a myslím, že Spinoza též.
PSdodatek – stanete se jednou a zároveň všemi figurkami….
DebeSpíš bych to viděl na šachovnici na níž se jednotlivé figurky snaží každá hrát nějakou jinou hru a některé tu svou ještě nutí ostatním – ovšem některé figurky se přesto snaží hrát šachy :)Podotknu ještě že existence šachovnice ještě nepotvrzuje existenci "hráče"…
nesunu vám tu své myšlenky pod nos nijak častěji než vy mne ty své[126] Nebudte tak vztahovacny, debe, neni vsechno, co pisi, mysleno na vas :o)
Ale presto jeden dotaz: je- li svoboda funkci poznani (rozhodovani), jak je na tom treba takova zizala? Jsou zvirata svobodna, anebo by se melo spravne rikat "nesvobodny jak ten ptak na obloze"?
No a co Bůh, ten je svobodný?
Jako jestli může chtít, co chce? ;-)
Nějak jako "bytost nezbytná, složená z možností", píše Umberto Ecco. Prý to dokazuje, že Bůh není :-).
A Bůh by musel plakat mstivě,kdyby zřel, jak doufanlivězajatec za řevu svých poutvrhal se na svého bratra.Šílený hladem hledal játra -a našel se co lidožrout…No ano, zase ten Holan…
Bůh ale nemůže chtít co chce, musí chtít dobro lidstva nebo aspoň nějakýho toho vyvolenýho a v něj věřícího národa. Jinak by byl nerozeznatelnej od kolegy Satana ;-)
Bůh a Satan jedno jsou,tedy pokud jsou :)V tom je ten vtip, kteří věřící nějak nechtějí pochopit…
[127] Mohlo by to být i tak, Debe. Ale co se stane s těmi omezujícími pravidly, která jsme akceptovali po té co poznáme, že jsme si je sami stanovili? Přestanou pro nás platit a hra končí? Nebo hrajeme dál ale už se jimi necítíme omezeni? Nešťourám, ptám se.
[132]Janiko, domnívám se že je-li Bůh součástí světa pak není svobodný. A není-li součástí světa, pak není vůbec.
[131] Vycházím-li z toho, saxi že i zvířata jsou ve svém konání nějak limitována, omezována, tak nemohou být svobodnými. Mohou se nám jevit svobodnými předpokládáme-li že o svobodě vůbec neuvažují a jednají jak je jejich přirozenost vede.Ale kdo "vidí do hlavy" takové žížale? :-)To že s vysokou pravděpodobností nikdy neslyšela o Spinozovi ještě neznamená že nemůže "cítit" jakousi nelibost narazí-li tou hlavou do šutru. Že by byla svobodná jen proto že tento svůj pocit/vjem/zaregistrované omezení nijak nepojmenuje? A víme stoprocentně jistě že nepojmenuje?Ale hlavou do šutru může narazit i člověk a přece to vůbec nemusí vnímat jako omezení své svobody, nýbrž jen jako výzvu ke zdolání jedné z mnohých překážek jejichž zdolávání k životu patří.Jaký pak asi bude rozdíl mezi tímto člověkem a žížalou?
[137] Ale, Brumlo. Pokud jsou, tak jsou každý tím čím jsou a nemohou být jedno. :-)
No vono je totiž všude psáno že bůh je všemocný a vševědoucí….takže pokud je legenda o padlém andělu a jablku ze stromu poznání pravdivá tak to musí znamenat že VĚDĚL předem co se stane a tudíž chtěl (jelikož tomu nebránil) aby se to stalo – aby vzniklo zlo. Pokud je všudypřítomný a obsažený ve všem tak i zlo samé (satan) je JEHO součástí…To samé s přijímáním při mši – víno se mění v krev páně a ta "oplatka" v tělo páně….a ti "kanibalové" ho jedí…četl jsem spoustu verzí o jsoucnu a i když se mi dost líbila verze z knihy magie o "matce" která stvořila svůj obraz Evu a následně mocnosti chaosu stvořili Adama aby Evu "zneuctil"…přesto na prvním místě u mne je "Lord of the nightmares" – "the mother of all things" z japonského anime Slayers.
Pane Mudro [140] , podle meho neni kazde omezeni nesvobodou, urcite je treba rozlisit mezi nesvobodou a prekazkou (jako podmnoziny kategorie "omezeni") a rekl bych, ze nesvoboda= kulturni prekazka, tedy ze jde o artefakt.Opravdu bych to radsi vymezil negativne, protoze, jak nahore pisi, svoboda je nam vlastni a "problemem" je jen jeji neuplnost, nikoliv jeji nedostatecne mnozstvi.Vemme si priklad: jdet prochazkou lesem a najednou prez cestu lezi bouri vyvraceny kmen. Budete se v teto chvili, kdyz vam prez cestu lezi prekazka, citit jako nesvobodny? Asi ne. Zaroven si tak muzeme namodelovat zvireci svet, ve kterem jsou vsechny zabrany pouhymi prekazkami (zvirata netvori kulturu).Pokracujete v prochazce, kmen obejdete a najednou vam cestu opet zatarasi zabrana, tentokrat to ale uz bude strom, polozeny k zemi lesnimi delniky. Tady to uz s pocity bude slozitejsi: urcite pocitite jisty druh poboureni, ktery se v mziku prelije do pocitu nesvobody (co maji co pokladat stromy prez cestu, to to nemohli odklidit, takhle to delat je nebezpecne, v jinem smeru meli dost mista, proc to nepokaceli tam…atd.)Lze to samozrejme vysvetlit "debovsky", tj. sve omezeni racionalizovat (museli to udelat, potrebuji drevo a polozeni prez cestu jim usnadni odvoz), ovsem na podstate to nic nemeni, vzdy tu je vase prani, jehoz naplneni bylo zmareno cinnosti nekoho druheho.Z prekazky se stava nesvoboda jen tim, ze byla vytvorena vedome.Proto bych rekl, ze zvirata jsou ve svem "svete prekazek" vzdy svobodna a naopak clovek ve "svete nesvobody" v zdy nesvobodny (svobodny budete vzdy a pouze jen tam, kde nejsou lide, ci kde nenarazite na jejich vytvory).Existuje jeden velmi zajimavy psychoanalyticky postreh:z zivocisne rise to jsou jen lidsti novorozenci, kteri po narozeni breci, ostatni mladata bud mlci (rozkoukavaji se) ci vydavaji neutralni zvuky ("kvituji").A zrejme lze usuzovat na to, ze onen agresivni, inicialni projev je zarodecnou formou znesvobodzovani druheho, predzvesti budouci, reflektovane agrese vudci jinym bytostem. Tedy na zaver :o):svoboda je nam jako vsem ostatnim zviratum (bytostem) vlastni a je to nas "modus" ziti.Odebirani svobody druhym (ci sobe samemu) je nase bytostna, kulturni vlastnost, pusobici proti nasemu zivotnimu modu.
[143] Tomu rozumím, saxi. Pamatuji si že podobným způsobem to už vysvětloval GeoN a lze s tím jedině souhlasit. Ale jestliže "Z prekazky se stava nesvoboda jen tim, ze byla vytvorena vedome." pak jaký je rozdíl mezi tím že mne ze svého teritoria vyžene medvěd a nebo člověk? Oba mne přece vyhání vědomě, protože oba si jimi ovládaný prostor nárokují.Zvířata se navzájem omezují často. Silnější sebere slabšímu kořist, odežene od samičky se kterou se chce pářit, vyžene z jeho pelechu…Ale nevím o případu kdy by nějaké zvíře donutilo jiné zvíře aby pro něj pracovalo, sloužilo mu.Řekl bych to tedy tak, že na své svobodě jsem omezen pouze tehdy, kdy jsem přinucen k tomu abych konal proti své přirozenosti.Vše ostatní jsou jen překážky které buďto zvládnu a nebo nezvládnu překonat.
Pane Mudro,vyrok "prekazkovity" :o) zni: "tak to je",vyrok "nesvobodovity" zase "tak to bylo udelano".Zvirta zadne vedomi nemaji (tedy takove o jakem je tu rec), neznaji abstrakci, nedokazi uvazovat formou "Mudru vyzenu a bude to moje" :o)Zvirata se omezuji, ale neznesvobozuji se, kladou si pouze prekazky.Na sve svobode jste omezen uz tehdy, kdyz vidite zorane pole, ci jakykoliv vysledek cizi prace. Stejne tak jste sam omezen i ve spanku vysledky sve prace (muze byt i abstraktni), svobodni nejsme ani nahodou a to nikdy.Placici novorozenec nejen ze vydira druhe, ale manipuluje, znesvobozuje i sebe sameho, neni nikdy sam za sebe, vzdy se vyskytuje v kontextu "nesvobody", od prveho nadechnuti.Vetsina manipulaci se dela tak, ze namisto "tak to bylo udelano" se podsune "tak to je"- tim vznika ona poznana nutnost :o)K nesvobode nedochazi, jen kdyz konate, ale uz pri vystavbe motivaci konani.Podle meho je nesvoboda klasicka spojena nadoba: cim vce neznesvobozujeme druhe, tim jsme svobodnejsi. Ovsem to vse za cenu vlastniho znesvobozeni cestou sebe samotneho.Uvahy o svobode jsou hodne rozporne, nemuzete dochazet svobody, aniz byste si ji na druhe strane nekde ubral. Tedy jinak receno, tahle rovnice nema zadne reseni, jde jen o to, ji nejak dobre zapolohovat a vsunout do kontextu, nezli ji nejak vyresit.S tim medvedem to preci musite citit sam: je rozdil, kdyz vam reknou, ze k Velkemu Rozsutci na Male Frate se radeji nepriblizovat, protoze je tam matka s medvidaty (tak to je)a ze tam nemuzete, protoze tam maji vojaci cviceni (tak to bylo udelano).V prvem pripade to akceptujete vcelku snadno a zmenite trasu, v druhem si jako prvni pomyslite, kvuli kterym debilum nemuzu jit na ten kopec.Co vysvetloval Geon nevim, tohle jsem vymyslel sam, tudiz to ma urcite diry :o)Geonovi jsem samozrejme musel ukradnou nektere terminy, jinak bych byl za pitomu :o)
Pokud si vzpomínám (nejde nezapomenout :-), tak podle GeoNa svoboda je NE-být věcí. Čili zřejmě ne tak kategoricky, jak to popisujete Vy, saxi. Brát svobodu jako způsob bytí, to přece jen dává šanci :-).
Urcite jsem kategoricky, Janiko, takovemu narceni oponovat nebudu.Branil jsem se tomu, ze Svoboda s velkym S muze byt za nasich realnych podminek byti setrvaly stav, tak jsem to trochu obratil :o)Ovsem nase "vecnost" (nez hacku nad c) na nas neprichazi z jinych, nezli lidskych zdroju ( i z nasich vlastnich). Takhle by to mozna stacilo, pustit se do rozpitvavani, ve ktere fazi dne nejsme vecmi, by uz asi bylo unavne :o)
[146] … jo, takhle krátce vcelku přesně, jenom jde dle mého o to pamatovat na to, že tahle "svoboda", pokud se ji pokusíme takto myslet (… vlastně v prázdné intenci), samozřejmě "předpokládá" situaci, ve které se "kdosi" příslušné zvěcnění pokusí uskutečnit … tedy jde o situaci a tedy akt, což jsou vždy singularity. Jakákoliv "definice" je tedy vcelku nesmyslnou, pokud mám podržet náležitosti popisu ke konkrétnímu, i když mám běží jen o jakés "obrysy", které jistě nemají nijakou adekvaci s čímkoliv možným mimo naši řeč.To po čem jde sax [147], je tedy jistě relevantním (… tedy ten drive ke konkrétnímu, tedy jistě mezně, tedy aktuálně dosažitelně, což je už samo o sobě konkrétním a situačním – jiné konkrétnosti mohu dosáhnou s Vaškem, jiné s Karlem) – ale jakákoliv "kategoričnost" v popisu nemá co dělat, neb ten je vždy-již tak či onak výkladovým ze situace samé, tedy vždy zahrnuje popisující (… v rozhovoru) – zde je pak významným ono již asi zapadlé před-rozumění (… či ne-před-rozumění), jež není určeno hovorem samotným, nýbrž samotným reálnou či bytostnou exitencí účastníků hovoru … zde v stupuje do hry ona obligátní ideologičnost, jež je v situace zvěcnění a sebezvěcnění vždy přítomnou … není jen nějaké ideologičnosti v širším sociálním rozměru … jsme na sebe v hovoru ideologičtí i v docela "individuálních vztazích", ba zde je vlastně kořen věci (… i když do dané situace můžeme být uvedeni dočista "vnějškově" a nahodile) … tedy věcné situace = zde tomu ovšem říkáme docela běžně "lež" a "lhaní", či ostřeji "dělání ze zadu", všichni s tím jistě máme bohaté zkušenosti – naše "sociální vztahy" jsou právě na toto poslední dobou silně redukovány."Ovsem nase "vecnost" (nez hacku nad c) na nas neprichazi z jinych, nezli lidskych zdroju ( i z nasich vlastnich)."Naše zvěcnění a věcnost "přichází" vždy (… prozatím) jen a jen z "lidských zdrojů" (… tedy "od" jiných, či v interakci s jinými "od" nás samotných) – zatím jsme se nesetkali z jinými bytostmi, které by cosi takového činily. Pokud tedy sax nemyslí PánaBoha (… ja je zvykem, tihle mají dočista zřetelně "svět jako celek" včetně "člověka", neb "svět" byl svožen pro člověka, jak by ne, za "Boží věc", čili "Stvoření") anebo zase onu opici, co šmátrá klacíkem po housence, což ovšem vzhledem k výše naleznutelnému těžko připouštím, neb poté by asi šlo o naprostý galimatiáš ve dělaných míněních … to asi ne, že ano. Tož pokud se nesetkáte se aktuálně-aktově zvěcňující bytostí (… pokud tato jeho možnost na vás nebude uplatněna, reálně nutně či nikoliv nutně … to je další věc), pak nijaká diference "svoboda/nesvoboda" (… takto negativně vyjádřeno) nedává smysl, je nesmyslnou a tedy dočista zbytečnou – jde čistě o situaci a to tak, že situaci aktu zvěcnění … není-li zvěcnění, pak není ani "svobody" ani "nesvobody", dotyčné rozhraní je hovadinou jako významový celek. A situace je opětovně vždy dočista singulární a mezně konkrétní, i když může být relativně širokou … může se týkat velkého množství lidí (… někdy později třebas i Klingonů a velitele DATa :) a velkého časového rozsahu, tak či ona měřeno a vztaženo.Hezký večer … já jen, že jsem byl jakosi zmíněn, tak jen tak, aby vše bylo v klidu a pohodě. :)
"… byl svořen …" – bože, už aby někdo napsal nějaký inteligentní antipřeklepingový prográmek, pak všichni zblbnem a necháme to psát za sebe, a bude. :(
Pokud tedy sax nemyslí PánaBohajak tomu ma rozumet, koho mam mit na mysli, kdyz pisi, ze zvecnovani na nas neprichazi z jinych (= prichazi pouze z) lidskych zdroju?Ze se musim citit jako vec i u Tribuna ve ctvrt na dvanact vecer….ze to mam zapotrebi… :o)