Ilona Švihlíková: Práce jako (ne)smysl života

Studovna

Zajímavé pojednání o práci jakožto ekonomickém a sociálním faktoru od Ilony Švihlíkové (koho jiného dnes, chtělo by se dodat):

Tzv. wage share, neboli poměr mezd na HDP. Nikoliv náhodou tento poměr vyvrcholil ve všech zemích Západu v 70. letech (viz grafy). Od té doby tento poměr s menšími výkyvy klesá, což poukazuje na: a) rostoucí sílu kapitálu, kterému proto nedělá problém vypovědět  smlouvu o sociálním státu, b) odráží se v poklesu kupní síly (a tedy nerovnováhy mezi agregátní poptávkou a nabídkou, která ústí v chronickou nadvýrobu) a nadbytek likvidity (zisků) v systému.

ILO uvádí, že jednoprocentní růst ekonomiky je spojen jen s růstem 0,3 % ve tvorbě pracovních míst (&) Moderní ekonomika potřebuje k růstu stále méně práceschopného obyvatelstva.

Důležitým ukazatelem je i tzv. mzdová elasticita. Odráží podobný vývoj, jako v případě pracovních míst. V případě, kdy ekonomika roste, rostou mzdy mnohem pomaleji (0,65 koeficient, s tendencí k poklesu). Naopak v případě poklesu ekonomiky reagují mzdy silněji, koeficient je tedy 1,55. Tento rozptyl v elasticitě jasně vysvětluje, proč se mzdy nevracejí na svou původní úroveň i několik let po krizi (např. jihovýchodní Asie), kdy byl obnoven ekonomický růst.

Reakcí politických a ekonomických elit na problémy, které marginalizace práce způsobuje, je jednoduše řečeno tlak na práci, aby se přizpůsobila kapitálu – především z hlediska mobility a flexibility. Už se nehovoří o lidech, ale o lidských zdrojích, které musejí být flexibilní a dynamické.

V Čechách opomíjení ekonomové (Rifkin, Brain, Ford) upozorňují, že po sektoru služeb není kam jít dál a že otázka, kam s uvolněnou pracovní silou, je naprosto zásadní pro stabilitu jakéhokoliv systému.

S tím jak klesá důležitost práce jako výrobního faktoru, pak v situaci nadvýroby enormně roste role spotřebitele. Tentýž lidský zdroj by měl být stále flexibilnější a dynamičtější, měl by pokud možno trávit v práci celý svůj život a bez reptání si nechat snižovat mzdu, ale zároveň by to měl být jedinec trávící svůj čas na nákupech a užíváním, který utrácí a tím pohání ekonomiku.

Nepotřebné činnosti jsou vysoce odměňovány, naopak, to co je pro přežití společnosti zásadní – výchova dětí, péče o staré, nemocné atd.  – je nahlíženo s despektem a neoceňováno buď vůbec, nebo velmi málo.  (&) Společnost, která tyto činnosti nedokáže ocenit, je nejenom nemocná tím, jak hloupé má priority, ale předjímá svou vlastní zkázu.

Publikováno

11 komentářů: „Ilona Švihlíková: Práce jako (ne)smysl života“

  1. Ze SOKu (M. Hauser) jsem dostal upozornění na tohle, (jde o stanovisko Dei Linke v NSR ke krizi Eurozony):http://bayerova.kscm.cz…tem=57832Vzhledem k tomu kde to visí si myslím že by si toho moc lidí nevšimlo, ale za přečtení to stojí.

  4. Myslím že věta:"Tentýž lidský zdroj by měl být stále flexibilnější a dynamičtější, měl by pokud možno trávit v práci celý svůj život a bez reptání si nechat snižovat mzdu, ale zároveň by to měl být jedinec trávící svůj čas na nákupech a užíváním, který utrácí a tím pohání ekonomiku."je perfektním jednoduchým popisem "smrtícího zárodku", který v sobě kapitalismus nese od počátku vzniku. Dříve nebo později prostě musí zajít na nedostatek konzumu a neexistuje jiný způsob jak by se tomu mohl vyhnout, než zbavit se své nenažranosti a nechat zisk proudit zpět ke svému zdroji. Kumulace nakonec vždy způsobí že se systém vyčerpá a změní v neskrývanou oligarchii mizivého procenta populace.

  7. upozorňuji na článek "EU se zhroutí v 90 dnech" na OM …Věty jako" … Hysterie z hrozivé možnosti pádu Evropy a strašlivé důsledky pro světovou ekonomiku, jejíž kolaps, jak se zdá, směřuje ke svému konci s tím, jak se tato událost nakonec kolem 1. dubna stane nezpochybnitelnou realitou, což bude spojeno s obviněními z vyvolávání strachu ze strany velké části davu. To rychle zmizí v zájmu další předvídatelné reakce na krizi – vzteku na ty, kteří dopustili, že došlo ke zhroucení. Mohu říci, že od té doby, co jsem začal před 30 lety dělat tuto práci, jsem nikdy nebyl více znepokojen, než jsem nyní, řekl Celente australské televizi ABC.nwbo Neexistuje žádný způsob, jak zachránit evropské státy, se mi vůbec nelíbí v článku, který vychází z rozhovoru ausregnecht na potvoru s Celentem, který se ve svých předpovědích zatím zrovna moc nemýlil. Nejde o to, jestli to trefil na týdny přesně, ale hoch se proslavil správnými předpověďmi burzovního krachu v roce 1987, rozpadu Sovětského svazu v 1991, asijské krize z roku 1997, splasknutí internetové bubliny v roce 2000 a recese 2001, začátek peněžní horečky 2002, propad trhu realit, recesi v roce 2007 a paniku 2008 … Takže to asi bude dost blbý …Doufám, že se teď vyjímečně sekne Dvacet dva měsíců hysterie kolem blížícího se evropského finančního kolapsu, kterou v březnu roku 2010 odstartovalo Řecko, skončí podle zakladatele Trends Research Geralda Celenteho v roce 2012.

  9. …. tisíce slov konstatování neblahého stavu nám asi nepomohou. Někdo by už konečně měl jasně a stručně napsat co s tím. Např. čím by se měli živit lidé, pro které už není práce ani ve službách.

  10. …. tisíce slov konstatování neblahého stavu nám asi nepomohou. Někdo by už konečně měl jasně a stručně napsat co s tím. Např. čím by se měli živit lidé, pro které už není práce ani ve službách.

  11. Začínám být agresivní na adjektiva "flexibilní" a "dynamický". Člověk není robot, ani nemá v genech zakódovanou pečlivou práci (resp. dřinu). Je chyba, že klíčové a pro stát nepostradatelné pozice jako zemědělci či učitelé jsou vytrvale vystavováni trvalému tlaku, který je "kompenzován" podprůměrnými příjmy. Na druhé straně stojí lidé, kteří berou ohromné peníze v podstatě za nic. Jediné, co obyčejnému člověku zbývá, je naučit se radovat i s málem peněz :-)

Komentáře nejsou povoleny.