Zkyslo vám mléko? Může za to Paroubek

Posedlost některých redaktorů LN Jiřím Paroubkem a systematická snaha o jeho démonizaci hraničí s patologií. Tak jako v případě Martina Weisse, který se sloupku Tvrdé důsledky zamýšlí v souvislosti s Olympiádou nad ruským pojetím spotu jako státního zájmu a tlaku ruského státu na dobrý výsledky sportovců jenom proto, aby na konci neomylně zamířil k Paroubkovi: Budou funkcionáři postaveni mimo službu, čeká je cesta na Sibiř, nebo ještě něco horšího? A jak vysoko může čistka jít? (…) Jiří Paroubek ve středu oznámil, že po volebním vítězství si vezme sport pod sebe. (…) Ale co když přes veškeré kontrolování sportovci nesplní očekávání?"

Pokračovat ve čtení „3. nedělní čtení sobotních Lidovek“ →

V článku Básník osvobozený od života (Míněn je Francouz Robert Brasillach, který byl 6. února 1945 popraven za intelektuální zradu vlasti." Charakterizován je jako muž, který bojoval proti zkorumpovanému parlamentarismu, svrchované moci kapitálu a bankovních spekulací, proti hrozbě marxismu a věřil, že tím slouží Francii. Podporoval německo-francouzské usmíření a snil o Evropě bez bratrovražedných válek, o revoltě mladých elit proti mamonu a usuře, proti chaosu, v němž bloudí vykořenění" lidé velkoměsta.") je tato zmínka: Jako politický autor je Robert Brasillach hluboce spjat s vrcholným romantismem. (…)  A stejně jako Wagner byl třeba i Baudelaire přesvědčen, že společnost nemůže reformovat nějaký filozof, vědec nebo dokonce politik, ale umělec (…) v této souvislosti je jistě zvláštní, jak moc si Adolf Hitler zakládal na svých uměleckých aspiracích…"

Znalost nástrojů propagandy by měla patřit k základnímu vzdělání všech, kdož nechtějí jen pasivně přijímat, co jim naservírují svobodná," vyvážená" a objektivní" média, a tomu potom věřit, protože to je pohodlnější, ale mají ambice kriticky zvažovat informace, které se k nim dostávají, a na jejich základě činit vlastní závěry, aby si tak vytvořili svoji alternativu k oficiální názorové konfekci. Kritické a ostražité čtení je nejenom výsadou, ale přímo povinností každého svobodného ducha, protože ve víře není svobody, ať jde o víru náboženskou, politickou nebo ekonomickou.

Pokračovat ve čtení „Propaganda“ →

V sobotních LN vyšel rozsahem nevelký, ale obsahově vydatný text Jiřího Pehe Privatizace americké bezpečnosti o outsourcingu represivních (v tomto případě vně-represivních) funkcí USA, který vrhá světlo na stinnou stránku toho, jak funguje ta pravá svoboda" a pravá demokracie". Je to čtení depresivní, protože pokud se situace nezmění (a ta se nezmění, protože trendy jsou zjevné), čeká nás budoucnost okovaných bot, bodáků a nikým a ničím neomezovaného řádění žoldáků bez jakékoliv odpovědnosti vůči komukoliv kromě svého velitele a jeho klienta. 

Pokračovat ve čtení „Privatizace americké bezpečnosti“ →

Výtah z rozhovoru s Jaroslavem Vaňkem, ekonomem českého původu působícím v USA. Věžemi" jsou míněny věže WTC v New Yorku, jejichž pád v roce 2001 je symbolem principielního kolapsu celé ekonomiky, kterou reprezentovaly, stavění věží" pak symbolizuje obnovu světové ekonomiky na základě odlišného paradigmatu, který Vaněk nachází v kooperaci a participaci zaměstnanců na řízení firem, polidštění podniků a něčem, co nazývá demokratizací ekonomiky. Jeho vize sice znějí poněkud utopicky, ovšem umlčování, kterému čelí on i jeho žáci, naznačuje, že svými myšlenkami míří na citlivé místo systému. Osobně si ale myslím, že bude třeba vymyslet ještě něco jiného, než participaci a demokratizaci, protože intelektuální výbava je determinována dlouhými lety působení kapitalismu a lidé již nejsou mentálně schopni akceptovat systém, který by nebyl založen na permanentním růstu a exploataci veškerých zdrojů, včetně těch lidských. 

Pokračovat ve čtení „Postavit věže na spravedlivých základech“ →

Pokračovat ve čtení „Ježíšek vyrostl a zestaral, narostly mu vousy“ →

Text Pax Americana – past na Evropu (a Asii)?, odkud pohází níže uvedený výtah, mám v záložkách již dlouho. Původně se měl stát dalším kamínkem do mozaiky s radarem, ale situace se poněkud změnila, a přestože dozvuky předestřených konceptů lze stále vystopovat ve snaze USA vojensky se etablovat například v Rumunsku či Bulharsku, či již potvrzené expanzi do Polska, usoudil jsem, že se lépe hodí do nově založené rubriky Studovna.

Pokračovat ve čtení „Pax Americana“ →

Výtah z článku Člověk ve skupině: Jak druzí ovlivňují naše chování, první kapitoly knihy Denisy D. Cumminsové Záhady experimentální psychologie."

Pokračovat ve čtení „Člověk ve skupině: Jak druzí ovlivňují naše chování“ →

Únor 48 v žádném ohledu neznamenal vpád do mytického přirozeného" vývoje. Naopak, k důležitým prvkům komunismu patřila jeho nabídka, že přináší dovršení dějin a dokáže historický čas zastavit. Sliboval, že to bude navždy" – že každému stačí už jen poslední adaptace na nové poměry." (Tomáš Zahradníček: Než začalo kádrování, ĎaS 11/2009)

Výtah z rozhovoru s končícím eurokomisařem Vladimírem Špidlou Lidský kapitál je jako peníze. Důrazně doporučuji k přečtení celý, protože za pozornost stojí mnohem více, než můj výběr. Kajícně přiznávám, že jsem byl při jeho čtení nekriticky nadšen, že se ještě najde člověk tak přesného a jasného myšlení, jako Špidla. Byla to radost číst něco tak věcného, klidného, řečeného s nadhledem, přehledem a vhledem. Nevím, jestli byl takový vždy, nebo vyrostl až v Bruselu, ale každopádně vysoce převyšuje všechny ty namyšlené požírače Šalamounových hoven ze zarděné české provincie. Česká velikášská malost, kterou se naše elity tak rády honosí, ve srovnání s ním obzvláště vyniká.

Pokračovat ve čtení „Lidský kapitál je jako peníze“ →