Situaci, která zavládla po vyhlášení částečné prohibice minulý pátek, vystihl kdosi pregnantně slovy: „Češi nemají problém s alkoholem, Češi mají problém bez něj.“ Máloco vyvolalo v poslední době takové pozdvižení, jako snaha vlády (zda účinná, to se teprve ukáže) zamezit kontaminaci legální distribuční sítě pančovaným alkoholem. Jako kdyby požívání alkoholu a snadný přístup k němu byl něčím na způsob všeobecného lidského práva, které nesmí nikdo omezit.

Pokračovat ve čtení „Alkohol a jeho Čech“ →

Vláda má pořád plnou hubu řečí o tom, jak musí ve jménu odpovědnosti přijímat odvážná a nepopulární rozhodnutí. Odvážná znamená taková, která dopadnou nejcitelněji na ty nejslabší, a nepopulární znamená taková, která poškodí skoro všechny s výjimkou kmotrů. Až dnes poprvé přijala vláda rozhodnutí, které lze označit za odvážné a nepopulární v pravém slova smyslu, když vyhlásila prohibici (jen částečnou a pouze na prodej, ale přece) jako reakci na vlnu otrav metanolem z pančovaného alkoholu. Odvážné je proto, že jde proti zájmům podnikatelů a obchodníků, a proč je nepopulární, to snad není třeba v Čechách, kde je konzumace integrální součástí národní kultury, nijak zvlášť vysvětlovat. Tristní pohled byl ovšem na ministra Hegera, když v televizi toho opatření ohlašoval. Nesmělý, nejistý, s uhýbavým pohledem. Ta reformní jiskra oku, ta rozhodnost, s jako oznamuje zavádění dalších a dalších pokut, poplatků, doplatků, příplatků, nadstandardů a privatizaci zdravotnictví, byla najednou ta tam. Jako kdyby za omezování dostupnosti alkoholu styděl víc, než za omezování dostupnosti zdravotní péče.