Bude to příběh o smrtelné ušlechtilosti?

O morových ranách si dost možná brzy přestaneme číst, ale vyzkoušíme si je na vlastní kůži. Řeč je o ptačí chřipce.

Nebudu se pouštět do technických detailů, neb nejsem ani virolog ani kdokoliv jiný, v příslušných vědách proškolený. Ovšem ani nežiji ve vzduchoprázdnu, takže o nebezpečí, které se skrývá pod nicneříkajícím jménem H5N1, nemohu nevědět. Lidově se tento virus nazývá ptačí chřipka. Vida – jak je jméno, hned je do horší. Pesimistické prognózy varují před až stovkami mrtvých v případě, že propukne epidemie.
 
Stovky milionů mrtvých, navíc v poměrně krátké době necelého roku, to je počet, který dokáže otřást základy naší civilizace. Přestože případná epidemie dopadne samozřejmě nejhůře na chudé státy Afriky a Asie, ani blahobytný západ nezůstane ušetřen. Největší nebezpečí, kterému budeme čelit, však nespočívá v počtu usmrcených, ale v rozbití základů západní společnosti – pocitu nadřazenosti, nedotknutelnosti a nevyhnutelného blahobytu.
 
O tom, že stále žijeme v iluzi, že pro nás nebezpečí není nijak závažné, svědčí prohlášení hlavního hygienika z dnešního tisku. Velmi rozumně říká, že není důvod vytvářet velké zásoby vakcín, protože nikdo neví, jak virus do budoucna zmutuje. Zároveň však dodává, že v případě propuknutí epidemie budou primárně očkování lidé nezbytní pro chod stát a dále malé děti, starci a težce nemocní. Očkovat lidi nezbytné pro chod státu je správné, ale proč očkovat i staré a smrtelně nemocné? Toto je další příklad našeho iracionálního pseudohumanismu. Pro iluzi vlastní ušlechtilosti jsme připraveni obětovat vlastní budoucnost. Pokud budeme čelit epidemi, která bude hrozit vyhubením národa, je opravdu rozumné snažit se zachránit ty vrstvy obyvatelstva, které již nijak nemohou přispět k reprodukci populace? Luxus sentimentu si může dovolit nyní, když žijeme v blahobytu. Budeme-li stát tváří v tvář naprosté zkáze, může nás zachránit pouze to, že přemůžeme stereotypy, přijmeme realitu a budeme se soustředit na záchranu dětí a lidí do čtyřiceti padesáti let věku. Takoví jsou již dostatečně schopní postarat se sami o sebe a dostatečně zkušení, aby dokázali udržet civilizaci.