Juval Noah Harari (1) – postřehy

V LN z 28.1.2017 vyšel rozsáhlý rozhovor P. Houdy s izraelským profesorem historie Juvalem Noahem Hararim nazvaný Homo sapiens zanikne a z lidí se stanou bohové, ve kterém mne zaujalo – a nejenom zaujalo, ale přímo rezonovalo s těmi mými – tolik myšlenek a postřehů, že jsem si je nejenom musel zapsat, ale rozhodl jsem se je rozdělit na čtyři části – tři tématické a tuto jednu obecnou, kterou tento miniseriál začíná.

Obrovským objevem, který spustil vědeckou revoluci, byla nevědomost. Moderní lidé si uvědomili, že o mnoha důležitých problémech života nic nevědí a že odpovědi nejsou ani v Bibli, ani v žádných jiných starověkých textech.

Můžete dál studovat mozek mikroskopy a fMRI skenery, jenže ten není, jak už jsem řekl, totéž, co mysl. A tak je holým faktem, že jedinou člověku dosažitelnou myslí je ta jeho.

Například v oblasti etiky liberálové říkají, že pokud cítíte, že vám něco působí požitek, máte to činit.

Dokonce bych řekl, že existuje celkem dobře rozpoznatelná korelace mezi sekularismem a mírumilovností.

Pokud se však rozhoduje společnost, kam nasměruje své omezené zdroje, pak nemůže přijmout hledisko žádného konkrétního individua. Musí vzít v úvahu řadu odlišných hledisek, včetně hledisek individuí, která budou žít za 50. let, ale dnes ještě nežijí.

 

Reklamy

20 comments

  1. tresen

    Není to in-topic, ale za zaznamenání ta smutná zpráva stojí. Dnes zemřel Antonín Přidal.

      • hank

        Ach vy Pražáci…

        V Antonínu Přidalovi odešel poslední přímý aktér zlatého věku brněnského studia Československého rozhlasu v 60. letech. Taková jména jako Jan Skácel, Vladimír Fux, Vlastimil Pantůček, Miroslav Skála by snad mohla něco říci i zarytým pragocentristům. To, co v 60. letech na papíře znamenaly Literární noviny, tak v „nových“ médiích představoval brněnský pořad („kulturně-literární revue“) Na shledanou v sobotu, na němž se Antonín Přidal spolu s ostatními nahoře uvedenými autorsky podílel. Protože jsem v těch letech bral rozum a brněnské rádio se u nás doma poslouchalo skoro pořád (TV jsme ještě neměli…), tak v mé paměti všeobecně uvolněná atmosféra a společenský optimismus 60. let nadosmrti zůstanou spojené s „Rýmy k sobotě“ a aktuálními satiricko-politickými narážkami („Slovo má Josef Hlava“ :-) ) Vlastimila Pantůčka a fejetony („Malými recenzemi“) Jana Skácela z uvedeného pořadu, stejně jako s hlasy herců s nezaměnitelným brněnským nátiskem (Dagmar Pistorová, Rudolf Krátký, Ladislav Lakomý, Lubomír Černík, Jiří Tomek…).

        Nicméně více lidí dnes asi zná A. Přidala – i když třeba ani ne jménem – z překladu Pana Kaplana (Pan Kaplan má třídu rád) z konce 80. let. Protože většina anglických slovních hříček je v té knize nepřeložitelná a protože z nich se odvíjejí i pointy jednotlivých situací a epizod, každý překladatel do kteréhokoli jazyka vlastně musí kus té knihy napsat znovu. Jak geniálně se toho zhostil Antonín Přidal, ať každý posoudí sám.

        R.I.P., pane profesore. A dík za všechno.

        • XY

          Protože umřel AP, tak tu opravdu moc nejsem, klobouk dolů před hankem – jen malé upřesnění: Fux nebyl členem té slavné redakce, profesí byl hlasatel, ale spolupracoval s ní intenzivně, zejména s Vlastimilem (Tomem) Pantůčkem, jehož zaměření bylo spíše skečové kabaretiérství a zpěv aktuálních častušek (ve spolupráci s Vladimírem, jenž také textařil). Fux, Skála, Pantůček pak stáli u začátku divadla Večerní Brno, nejslavnější byla jejich „aktuální aktualita o neaktualitách“ Drak je drak. Fux pak odešel do Večerního Brna jako dramaturg a zároveň autor (např. Hamlet IV. aneb Cirkus Elsinor), odtud se také vydal do světa Uhdův Král Vávra, ale to už je jiná písnička.
          Rýmy k sobotě, tedy vlastně rozhlásky, byly výlučně z pera Vlastimila Pantůčka, Pana Hlavu naopak vymyslel, psal a rozhovory s ním vedl (ztvárňoval ho malířem Milanem Zezula), výhradně Antonín Přidal, kterého co pětadvacetiletého absolventa anglistiky a hispanistiky (a předtím už vyzkoušeného externího spolupracovníka) přijal do redakce básník Jan Skácel. Ten pak v 64. roce přešel do Hosta do domu co šéfredaktor ( ale své Malé recenze Přidalovi poskytoval do vysílání dál) a vedení se ujal Pantůček. Přidala, jenž se za deset let (v 70. roce ho vyhodili z politických důvodů) stal rozhlasovou hvězdou nejen Brna, ale i tehdejšího Československa III (na VKV, dnes FM, dědicem je dnešní Vltava) svými cykly Malá škola poezie, Shakespeare pro začátečníky a zejména Potulkami knihami a hudbou. A redakční kolega, básník a dramaturg Karel Tachovský, zvaný Karlíček, přivedl Přidala k rozhlasové dramatice, do níž AP vnesl krajně osobité tóny lyrizujícího dramatu s morálním akcentem. Za normalizace se pak zakázaný AP živil zejména jako překladatel na cizí jména (především Mirka Čejky) – Updike, Heller, Singer, White, Kinell, Rexroth, Rosten, Lodge, Lowell, Chesterton, atd., atd., ze španělštiny např. uhrančivě krásná Clara Janésová a její Kampa a jiné básně. Kromě toho byl Přidal (navzdory drobné řečové vadě) nesmírně sugestivním moderátorem, jediným, kterého si vybral Milan Kundera k interpretaci svých esejů a koneckonců i jako režiséra rozhlasového převodu Směšných lásek, kde AP můžete poznat i jako interpreta povídky Eduard a Bůh.
          K hercům bych ještě doplnil Josefa Brože, specializovného na Skácelovy Malé recenze.
          V týž den, kdy AP zemřel, tedy 7. 2., by se jeho první rozhlasový šéf dožil pětadevadesáti. Je to skoro příznačné, kruh se uzavřel a zmizela celá generace, která věděla, že slovo má svou váhu, a je-li správně vyřčeno, nepotřebuje ani další berličky.
          V Brně se pořád teskní po něčem, napsal AP ironicky v obsahově mimořádné básnické sbírce Zpovědi a odposlechy, kterou si naložil k osmdesátinám. Tentokrát je důvod zatraceně vážný.

          • tresen

            Jaká řečová vada?
            Když dnes poslouchám některé ty mluvící hlavy a deptá mě jejich nemožná intonace, Přidala vzývám jako nedostižný vzor.

              • tresen

                To ano, jenže já jsem žádnou vadu nepostřehla. Přidal pro mě zkrátka zůstává tím, koho poslouchat byla radost, zatímco jiní s řečí zacházejí takovým způsobem, že z toho mám vyrážku.

            • XY

              To je dobře, že ho pokládáte za nedostižný vzor. Zejména při formulování názoru a jeho naprosto přesném vyjádření. To na něm bylo opravdu fascinující, hovorovou (a samozřejmě i psanou) češtinou vládl jako málokdo. Potvrzujete tak okolnost, že když má člověk co říci a umí to jako on, naprosto přehlédnete, co se vyjeví, až když se vám ta promluva promění ve zpracovávaný zvukový materiál. Dovolíte-li, necháme to tak, ano? Už proto, že byl tak neuvěřitelně lidsky slušný a kultivovaný, až má člověk pocit, že mu pořád něco dluží.
              K té slovesné kultuře snad jen poznámka – byl z generace, která vracela znehodnocenému slovu jeho vlastní váhu. Jistě v tom sehrála roli i jeho překladatelská praxe – začínal tím, že jako student nosil do redakce drobné překlady ze španělštiny a angličtiny – a rozhodně ho v tom směru (kromě jeho univerzitních učitelů) ovlivnil i jeho první šéf Jan Skácel. Oba nesnášeli bezobsažné kecy, kde slova zakrývala absenci myšlenek, zrovna tak neměl rád, když náladotvorná hudba a syntetická kulisa zakrývala absenci obsahu. Nesnášel to ani jako překladatel, protože věta, která nic nevyjadřuje, se vlastně nedá přeložit, neposkytuje žádný slovesný klíč. Bohužel, jeho žáci (až na veleřídké výjimky) už tyhle zábrany nemají. Snad je to i tím, že pracují často v oborech, kde musí přesvědčivě vtlouci divákům či posluchačům do hlavy velenáročné sdělení, že výrobek extrasuper je bezkonkurenčně nejlepší.

              Jo – pro hanka – ten skácelovský čtec se nejmenoval Josef, ale Jiří Brož. Chybička se vloudila.

              PS Pro Tribuna. Našel jsem to ve vlastním počitadle. Ech… :-)

              • tresen

                Doufám, že jste nechtěl naznačit, že jsem v okouzlení dokonalou formou přehlédla obsah Přidalových sdělení či jeho osobnost.

                • XY

                  Na něco jste se ptala, odpověděl jsem. Pro vás ještě jednou po lopatě: Obsah a forma Přidalových promluv před vámi dokonale skryla jeho drobnou řečovou vadu. A protože de mortuis nil nisi bonum, ponechávám raději tu vadu vaší hádavé zvědavosti, případně vašemu ctnému doufání. Osobo, nešly tudy děti?

                • tresen

                  Tak po lopatě pro vás: jen jsem se podivila, o čem to mluvíte. Přidala jsem měla moc ráda a je mi líto, že zemřel. Chápu, že vás to zasáhlo, ale nevím, proč jste na mě v tomhle případě tak nabroušený.

          • hank

            Za tu chybu v autorství Josefa Hlavy se omlouvám, přece jen už je to trochu dlouho… Pro mě jsou satirické jedovatosti té doby spojeny hlavně s V. Pantůčkem. Ale to jen dokazuje všestrannost a šíři záběru A. Přidala – od lyriky a Shakespeara přes pana Kaplana až k politické satiře,

            Řekl bych, že tu rozhlasáckou káru se dál poctivě a spolehlivě snaží táhnout dnešní kolektiv brněnského studia. Kdyby nic jiného, tak Toulky českou minulostí jsou toho důkazem. Kéž té partě kolem Jaromíra Ostrého a Josefa Veselého dlouho vydrží inspirace, životní energie a zdraví a ať mají šťastnou ruku při výběru následovníků – přece jen, nikdo z nás nemládne…

        • Feldkurát Katz

          přidávám se, geniálně přeložený Pan Kaplan je jednou z ozdob naší knihovny.
          AP byl jednou z nejvýznamnějších osobností kulturního Brna.
          Ještě si matně vzpomínám na skvělé moderování pořadu Klub Netopýr na Ćt – kdysi v polovině devadesátých

  2. Ota

    Jak někdo chce vzít v potaz názory toho kdo se ještě ani nenarodil? Pravda, to věděli jen komunisté. -)

    • Tribun

      Harari ovšem hovoří o hledisku, nikoliv o názoru. Ono úplně stačí vzít v úvahy, že někdo přijde i po nás a není slušné mu odkázat svět, který bude neobyvatelný, nepoužitelný či jinak nevratně změněný. Pokud by takového myšlení byli schopni jen komunisté, pak je to velmi silný argument pro komunismus.

      • Ota

        To bezpochyby, výsledky jejich devastace, eh pokroku byly vidět když jsme poprvé směli v r.1990 z vězeni obehnaneho ostnatými dráty a západ…Ty generace co se narodili jako já v husakovych 70th měli mít budoucnost chudoby v ekologicky zdevastované Pustině:-)

    • hank

      „…to věděli jen komunisté…“

      Nebo taky tzv. primitivní národy. Kmenový svaz Irokézů, jehož rozhodování se řídilo řadou demokratických prvků, z nichž některé inspirovaly i tvůrce ústavy USA, při svém rozhodování už koncem 16. století zvažoval, jak se rozhodnutí projeví na životě následujících sedmi generací.

  3. Kamil Mudra

    Ty myšlenky nejsou nic proti ničemu a bylo by hloupé se proti nim stavět. Snad jen k té první bych poznamenal že mne nijak nepřekvapí když ani v Bibli, ani v žádných jiných starověkých textech nenajdu odpověď na otázku proč mi nefunguje mobil a nebo třeba topinkovač.

    To spíš mne poněkud zaskočilo že jste si ty myšlenky „musel zaspat“. Lidi mají většinou potřebu si, to co je zaujme, zapsat. :-) (jen dobrácké rýpnutí které ztratí pointu jakmile to opravíte)

    • Tribun

      Takové Freudovské upísnutí…

      Dnes jsou možná některé z těch myšlenek banální, ale nebyly vždy, a my můžeme být jen rádi, že pro nás už jsou. Když se ovšem rozhlédnete po světě (a nemusíte chodit daleko), tak zjistíte, že pro mnoho lidí rozhodně banální nejsou a představují pro ně něco proti Něčemu.

Komentovat můžeš, ale nikdo to nemusí číst

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s