Já rád Ratha, ty rád Ratha

Tak především, já ho vlastně ani moc rád nemám. Také jak bych ho mohl mít rád, když ho neznám jinak, než z fotografií a na těch mi, co si budeme nalhávat, nijak zvlášť neimponuje. Vlastně nevím ani nic o pohnutkách, které ho vedou k tomu, že činí co činí.

 

Je mi však sympatická razance, s jakou rozvířil zatuchlý rybníček českého zdravotnictví. A podle všeho šlápnul na kuří oka těm správným lidem. Jak jinak si vysvětlit to pozdvižení, které svými opatřeními vyvolal?

 

Následující komentáře jsou psány zvenčí, bez detailní znalosti problematiky. Což však může být v prostředí, které je tak prorostlé klientelismem jako české zdravotnictví, jenom ku prospěchu.

 

Případ první – ředitelka VZP Musílková. Osobně jsem si říkal už před rokem, proč ji neodvolají, když se jí tak nedaří? Takže když ji nechal odvolat Rath, řekl jsem si konečně. Je s podivem, s jakou urputností ji ODS bránila. Ta ODS, která je posedlá ziskem a efektivitou a která by ráda dala zaměstnavatelům možnost přijímat a vyhazovat zaměstnance po libosti v okamžiku, kdy se podniku vlivem chybných rozhodnutí vedení nedaří. Tak tato ODS zuby nehty brání ženu, která VZP přivedla úspěšně ke čtrnácti miliardové ztrátě. Ale to prý není její vina, že viníkem je stát, který určuje pravidla. ODS potřebuje slabý a neschopný stát, aby voliči měli důvod ke změně vládnoucí strany a tak útočí. Ale budiž, třeba si stát vymyslel zvláštní pravidla. Ale i tak měla být Musílková nahrazena někým, kdo by si se zvláštními pravidly lépe poradil. Takže se mi jako nejpravděpodobnější jeví spekulace, že ODS pojišťovnu finančně vysávala a Musílková byla k tomuto penězovodu klíčem.

 

Případ druhý – internetové zdravotní knížky IZIP. Není to zajímavé, že u dalšího podezřelého kšeftu jsou opět lidé z ODS? Ale kšeft to prý nebyl podezřelý,  ti pánové z ODS tu zakázku prostě museli udělat, protože nikdo jiný v ČR by to nedokázal. Vůbec, natožpak levněji. Pohybuji se v oboru tvorby software už delší dobu a vím zcela jistě, že je u nás mnoho firem, které IZIP naprogramovat dokázaly a zcela jistě levněji. Zato o pánech Ouzkém a Cabrnochovi jsem v souvislosti s tvorbou software v životě neslyšel, což je s podivem vzhledem k tomu, jaké jsou to kapacity. Nebo že by to byly kapacity ve zdravotnictví? A jako jediní v celé ČR věděli, jak zdravotnictví funguje? Také asi ne. A při vytváření kvalitního informačního systému je znalost problémové doména pouze jedním, a to ještě minoritním, předpokladem. Nezpochybňuji systém samotný, protože ho neznám. Pouze tvrdím, že bychom se měli zajímat o to, proč je zde zase vazba na ODS a proč je tak špatně zdůvodněná.

 

Případ třetí – vzbouření lékárníků. Pan ministr zdravotnictví Rath plánuje snížit marži lékáren o 3%. A lékárníci se bouří. Docela i chápu, že je hněte, když jim chce někdo šáhnout na zisky. Co však nepochopím je způsob, jakým se lékárníci snaží přesvědčit veřejnost, že na to doplatí především pacienti. Že budou mít dražší léky, nižší dostupnost lékáren a tak. Zajímavá ekonomická úvaha – když snížím přirážku obchodníka, sníží se výsledná cena. Ale budiž. Když však lékárníkům tolik leží na srdci blaho pacientů a nechtějí nic jiného než jim nezištně pomáhat, proč jim vlastně vadí, že přijdou o 3% marže? Vždyť pro zisk to nedělají. Tedy alespoň tak vyznívají jejich argumenty, skutečnost je zřejmě jiná. Spíš jim vadí, že ta 3% zaplatí cele ze svého, protože farmaceutické firmy a distributoři se s nimi o rozdíl nepodělí. Také se lékárníci bojí, že zkrachují. No to je dobře možné, ale s tím do toho snad šli, ne? Copak nezačínali své podnikání s vědomím, že mohou i neuspět? A nebo si myslí, že má stát povinnost je všechny udržet nad vodou bez ohledu na ekonomickou realitu? Vždyť nové lékárny vznikají i v současné době – kdyby to byl tak špatný kšeft, bylo by to možné? A proč je nevyhnutelné, aby v Praze byla lékárna co sto padesát metrů a všechny prosperovaly? Mám z lékárníků ten pocit, že se pustili do podnikání, které mělo zlaté dno, teď narazili na ekonomickou realitu a snaží se stát donutit, aby nesl důsledky jejich podnikatelského neúspěchu.

 

Je otázka, jestli podniká ministr Rath ty správné kroky, co je však jisté je to, že již bylo na čase, aby se někdo pokusil srovnat české zdravotnictví do latě. A diskusi o českém zdravotnictví by určitě přispělo více racionality a důstojnosti. Vydírání veřejnosti hrozbami o nedostupné péči a touha po penězích špatně schovaná pod rouškou prospěchu pacientů na straně zdravotníků, na straně ministra Ratha pak arogantní jednání a neschopnost do detailů vysvětlit své kroky, to je nechutná šlichta, ve které se topí naše zdravotnictví.

 

Hlavní vina však leží především na lékařích a zdravotnících samotných – nedokáží totiž přesvědčit pacienty, že se nadstandardní příjmy zaslouží. Přezíravé jednání s pacientem, neschopnost a neochota sdělit zdravotní stav, nezájem o pacienta a přesvědčení o vlastní výjimečnosti a nadřazenosti nad těmi, kteří je musí prosit, aby je zbavili bolesti a nemoci, to je problém našeho zdravotnictví. Až se stane hlavním pracovním nástrojem lékařů laskavost a erudice namísto strachu ze smrti, potom se budou problémy českého zdravotnictvím řešit stále. Do té doby budou lékaři a zdravotníci jen těžko přesvědčovat veřejnost, že jejich protesty mají jinou motivaci, než uhájení a rozšíření vlastních privilegií sociálních a ekonomických.