Posel japonské kultury v galerii Langhans.Speciálně na tuto výstavu jsem se těšil a chystal dlouho. Upoutávky v novinách udělali své a navíc, Japonsko je pro nás stále země tajemná a exotická. Dlužno dodat, že Nobuyoshi Araki naplnil mé očekávání měrou vrchovatou. Tak prapodivnou směsici fotografií jsem již dlouho neviděl. Na jedné straně erotická fotografie, které k pornografii chybí jen krůček, na straně druhé působivé černobílé fotografie z japonských předměstí, to vše doplněno podivnou směskou bevýznamných záběrů květin.
Ze samotné výstavy to není tak patrné, ale po prolistování Arakiho monografie, která se nachází v knihovně galerie Langhans, jsem nabyl silného dojmu, že duše pana Arakiho je řádně rozervaná, zkrátka, že je to šílenec. Celebrita, která nejenom že umí udělat kvaltní fotografii, ale své šílenství umí využít i k perfektní sebeprezentaci. Nebo je to jenom póza? Jak si vysvětli situace, kdy Araki v přítulných latexových kalhotech leží na zemi, objektiv kamery zabořený do ženského klína, a celou tuto scénu pozoruje a fotografuje houfec jeho následníků, oblečený podle poslední evropské business módy.
Ale zpět k dílu. Arakiho fotografie opravdu otevírají dveře do jiného světa. Do světa japonské sexuality a erotiky, která je tak odlišná od evropské. Obrázky nahých ženských těl, spoutaných do krkolomných pozic, Evropana nevruší, pokud ho rovnou nepohorší. Pro nás je násilí něco, co maximálně vytěsňujeme ze svých představ a sexuální vzrušení, spojené s násilím, je u nás vyhrazeno pouze pro devianty. Japonci se svým typicky asijským přístupem k násilí a bolesti to ale chápou jinak. Proto to, co pro nás hraničí s pornografií, pro ně je výsostně erotické. Sám Araki říká něco ve smyslu: „Musím spoutat, zcela ovládnout, ženské tělo, abych osvobodil ženskou duši.“ Pokud se divák oprostí od odmítání celého snímku kvůli násilí, dokáže v něm najít navýsost estetickou kompozici, vytvořenou ze světla, stínu, tvaru, ženy a lana.
Pozoruhodný je i důraz, jaký Araki klade na ochlupený ženský klín. Jako by byl facinován hustým a tmavým porostem jako něčím cizím a výjimečným, co je třeba prozkoumat a odhalit. Zajimavý kontrast k evropskému pojetí, které je naopak posedlé tělem hladkým a perfektně vyholeným.
Snímky spoutaných žen, styl bondage, jsou ve vystaveném díle jasně dominantní. Ve své kvalitě a významu se jim nic jiného nepřiblíží, přestože například prezentované portréty jsou rozhodně více než pouhé řemeslo.
Výstava Nobuyoshi Arakiho v pražské galerii Langhans, nazvaná Tokyo Flowers, je mnohem více zážitkem kulturním, že pouze estetickým. Kvalita některých fogorafií je sporná, Arakiho osobnost také, ale pro pochopení japonské kultury a její odlišnosti je výstava velkým přínosem.
Tribun 