Jak hluboko lze zalézt do americké řitě

Tak tuto hypotézu právě testují Rakušané, konkrétně Vídeňáci. Zatím se dokázali ponořit velmi hluboko.

Jak se takový test provádí? Jednoduše – necháte amerického prezidenta přiletět na návštěvu. Pak jde již všechno samo. Uzavřené restaurace a obchody, paralyzovaná doprava, obstrukce, buzerace, nařízení, zákazy. Není přeci možné, aby se obyčejný smrtelník přiblížil k prezidentovi USA. Prezident je nezbytný pro existenci Světa. Musí být uchráněn za každou cenu, žádaný život, žádný statek, nic není tak důležité, aby to nemohlo být obětováno bezpečnosti hlavy americké fedrace. Demokraticky zvolenému prezidentu demokratické země, jak Američané sami sebe s oblibou označují. Ani ke středověkým papežům, ani ke králům, císařům a všem krutovlácům, odvohujícím svůj původ a svoji legitimitu od bohů, nebylo tak těžké se dotat, jako k americkému prezidentovi.
 
Doufám, že Rakušané podstupují toto všechno jenom proto, že mají tu smůlu že zrovna předsedají Evropské unii. Bylo by trapné a znepokojivé, kdyby se takto nechali ponižovat dorovolně. Ponížení Rakouska je ponížení celé Evropy. Bylo by na čase odkázat Američany do patřičných mezí – oni jsou zde na návštěvě, a pokud se neumí chovat slušně a respektovat svého hostitele, mohou si zůstat doma, schovaní za Velkou mexickou zdí.
 
Požadavky američanů na bezpečnost během výletů jejich prezidenta (nebo bych měl rovnou napsat během misijí?) jsou perfektní ukázkou amerických představ o svobodě, demokracii a rovnoprávnosti: Američané určí, kdo bude svobodný, Američané určí, kdo bude mít jaká práva, Američané určí, kteří si jsou rovní a kteří rovnější. A pouťová demokracie amerických voleb jim k tomu má dodat legitimitu.
 
Ale i pro Američany platí, že si mohou dovolit pouze to, co si ostatní nechají líbit. Proč se k nim tedy chováme servilněji než vazal ke svému lennímu pánu? Říkám: až pojede příště americký prezident do Evropy, ať přijede jako rovný k rovným, tiše a skromně.