Drancování Prahy má modrou

Že v obecních volbách v Praze zvítězí ODS musel očekávat i ten největší optimista. Ale že její vítězství bude tak drtvivé, že uvrhne Prahu pod totální nadvládu jediné strany, to jsem nečekal.

Samozřejmě je otázka, nakolik byla lepší dosavadní situace, kdy ODS v Praze vládla podporována svojí věrnou ČSSD? Podle všeho si obě naše totalitní strany v dracování Prahy zdárně sekundovaly, nicméně zde stále bylo riziko, že ta druhá řekne ne. To už neplatí. ODS si může v Praze dělat, co chce. Konečně ji může vydrancovat a teprve až bude slábá a zadlužená, přenechat ji někomu jinému, aby odpovědnost nesli ti, kteří neměli na události žádný vliv.

K velké smůle Prahy, a díky jejímu dominantnímu postavení vlastně i celé republiky, se ODS důsledně drží hesla: "co nenese, to nesneseme." A tak se vymýšlí, kde by se dalo co prodat, kde by se dalo na čem vydělat. Po celém městě se staví, buduje, renovuje, ale ne tak, aby se pražanům žilo lépe, ale tak, aby to přinášelo zisk a peníze se točily. Namísto parků parkoviště, namísto domů kanceláře. A když už domy, tak na zelené louce, takže Praha ztrácí poslední volná prostranství a jako rakovina požírá sama sebe. Není to tak dávno, kdy se mluvilo či psalo o pražském geniu loci, tedy duchu místa, atmosféře, nehmotném, a přeci zřetelném pocitu "toto je Praha." Kde jsou tato slova dnes? Mizí z našeho slovníku jako mizí genius loci ze samotné Prahy. Zahraniční investoři nepřicházejí do Prahy proto, aby ji povznesli, ale proto, aby na ní vydělali – a radnice, namísto aby bránila své město, jim napak vychází vstříc, protože s investory přichází Svatý obchod a jeho apoštol Zisk. A tak se buduje, bez ohledu na historickou hodnotu, zato s důrazem na současný prostpěch. Jádra domů jsou vybourávána a zůstávají pouze prázdné skořápky. Líbivé a bezcenné. Vzácná archeologická naleziště jsou ničena, protože stojí v cestě investicím. A Praha se nebrání, ale jako ta nejlacinější kurva nabízí v plen i poslední zbytky toho, co na ní snad kdysi bylo krásné s vzácné.

Praha se sama zbavuje své výlučnosti. Z Prahy se stává fádní a tuctové velkoměsto, jakých je možno po světe najít tisíce. Stejné obchody, stejné výlohy. Stejné restaurace, stejné hotely. Stejná kriminalita, stejná zbytečnost. Praha ztrácí to, čím se odlišuje a čím může zaujmout. Praha byla jenom jedna a to byla její konkurenční výhoda, důvod, proč jít do Prahy a nikam jinam. Dnes je Praha jedna z mnoha. Praha přestává být vzácná a výjimečná a stává se laciným tuctovým zbožím. Turisté již odchzázejí a investoři, pro které se všeho vzdala? Odejdou hned po nich, až v Praze už nebude co vzít.

Město samo se bránit nemůže, nemá vlastní vůli. Jeho vůlí je jeho zastupitelstvo. A to je nyní v rukou strany, která, víc než kterákoliv jiná, nedokáže vidět ve světě jiné hodnoty než obchod a zisk. Jsem Pražan a mám své město svým rád. Je to můj domov. A tem domov mizí. Bojím se, aby se z Prahy nestala fabrika. Nablýskaná, ale sterilní fabrika, která možná dost zaplatí dělníkům, kteří v ní pracují, ale většinu bohatství, které se ve fabrice vytvoří, si její majitelé odnesou s sebou pryč a zůstane po nich jen opuštěná a chátrající fabrika, nezaměstnaní, odpady a zničená krajina. Pro hrst dolarů, které stejně k ničemu nepotřebujeme, kdybychom se dokázali jenom trochu uskromnit.

Budoucnost Prahy je však temná, protože temná je i strana, která je totálně ovládla. Není to snad ODS, která se bere za ty nejšílenější nápady, které se v poslední době objevily? Stačí vzpomenout: Olympidáda, okruh F1, nové letiště, či megalomanské dopravní stavby… a je jasné, že ODS je Praha lhostejná stejněm, jako lidé v ní žijící. Pro ODS je Praha jenom ta fabrika, zdroj bohatství a moci, nikoliv obec, místo pro život, domov více než milionu lidí.

Praha udává směr dění v celé zemi a nyní vyslala definitivní a jasný signál: žijeme tady a teď, záleží jenom na nás. Minulosti nás nezájímá, o budoucnosti nepřemýšlíme. Chceme dnes urvat co se dá a po nás ať přijde potopa.

Tak to být nemusí. Stačí si při příštích volbách vzpomenout jak bylo, uvědomit si jak je a zamyslet se nad tím, jak bude. Nevolit negativně proti něčemu, ale pozitivně – za něco. A především, nemyslet jenam na to, co ta která strana přinese mně, ale také, a především, co přinese nám.