Palach vykupitel

S blížícím se 16. lednem bude opět připomínán Jan Palach, který se před 36 lety, v roce 1969, upálil v zoufalé snaze vyburcovat národ k odporu proti sovětské okupaci. Bude připomínán Jan Palach, protože byl první. Bude připomínán Jan Palach, přestože se již nikdo nikdy nedozví, zda se ke své demonstrativní sebevraždě odhodlal s chladnou hlavou a po zralé úvaze, nebo v důsledku mladického romantického poblouznění. Bude připomínán Jan Palach, protože byl první, a ti, jež jej následovali, budou zapomenuti, přestože jejich oběť byla o to větší, že měli před očima osud Jana Palacha a věděli, jak bolestná a strašná je smrt v plamenech. Snad jen Janu Zajíci bude věnována vzpomínka 25. února, až nadejde den výročí jeho sebevraždy upálením v roce 1969. Ale kdo si vzpomene na Evžena Plocka, který se upálil 4. dubna 1969 v Jihlavě? Kdo si vzpomene na Josefa Hlavatého, Miroslava Malinku, Blanka Nacházelovou, po kterých zůstalo jen jméno? A kdo si vzpomene na ty, po kterých ani to jméno nezůstalo? Přitom ani oni se nesmířili s okupací a nedokázali smýt toto ponížení jinak, než vlastním životem.

Ale Jan Palach byl první a tím si zajistil místo v dějinách. Přitom jeho oběť byla zcela zbytečná. Cesta, kterou Jan Palach zvolil, cesta sebeupálení, byla již od počátku odsouzena k neúspěchu. Sebevražda sama o sobě je celkem banální záležitost, sebevražda upálením je však něco jiného. Je to demonstrace, veřejné vyhlášení. Bezmezná bolest, se kterou je takový čin spojen, je symbolem oběti. Sebevrah dává víc než jen život, dává i svoji vůli, svoji duši. Sebevražda upálením je nejzazší oběť, víc nelze nabídnout. Jan Palach tak vlastně sám otevřel národu cestu ke smíření se s okupací. Kdo mohl nabídnout větší oběť než Jan Palach? Nikdo, víc již nejde dát. A přece se nic nezměnilo. Kdo tedy mohl po lidech chtít nějaké činy, když i ten nejodhodlanější byl zbytečný? Jan Palach tak svojí smrtí sejmul z národa vinu za, to že se bez boje vzdal svobody a smířil se s okupací. Přestože Palach na kratičký okamžik probudil v lidu vzdor, v konečném byly důsledky tohoto činu zcela opačné, než jeho strůjce zamýšlel.