Stoupenci základny: nevidím, neslyším, věřím

Komentáře k argumentům stoupenců základny, uveřejneným na Britských listech.

Na webu Britských listů vyšel v reakci na přání pana Čulíka, publikovat argumenty pro stavbu americké základny v České republice, následující text Tomáše Čáslavky z iniciativy PRO ZÁKLADNU, http://www.prozakladnu.cz/. Jeho argumenty jsou poznamenány usilovným hledáním nepřítele a přesvědčením, že USA jsou neomylné a vždy konají správně. Představa, že někdo má jiný názor než on a neuznává spolu s ním stejné autority, je pro něj natolik cizí, že ani nedokáže přesvědčivě argumentovat pro své vlastní názory, protože jsou pro něj jediné správné a přirozené a myslet si něco jiného považuje asi za nenormální.

Nehodlám jeho argumenty vyvracet, to bych pouze opakoval již mnohokrát řečené. Chci pouze nabídnou jiný pohled na každý z jeho bodů. Ukázat, že o všem je možno pochybovat a je naší povinností tak činit a ptát se nevzdávat se práva na vlastní názor a vlastní myšlení, pokud ne nechceme z občanů stát bezprávnou masou otroků. Posuďte sami, zda jeho argumenty neotřeseny obstojí proti mým výhradám.

Pan Čulík promine, ale tato věc je příliš důležitá na to, abych bral ohledy na autorská práva, takže celý text i s mými komentáři, je zde:

Mýtus č. 1. Na základně bude obtížné kontrolovat, jestli její rakety budou obranné nebo útočné.

Výměna raket na základně by teoreticky možná byla, v praxi je to však nesmysl, především z vojensko-strategického hlediska. Každá země má své útočné rakety schovány co nejdále od potenciálního nepřítele a většinou na mobilních nosičích nebo ponorkách. Stejně tak umístění těchto zbraní se přísně tají. Žádný vojenský stratég by neumístil tyto zbraně blízko k nepříteli, prostě proto, aby o ně nepřišel. Tento argument rovněž ztrácí i teoretický smysl, neboť zde jde o radarové zařízení, nikoli o antirakety.

To zní velice rozumně. Máme tu tedy základnu, která sama o sobě nikoho napadnout nemůže. Co z toho plyne pro použití základny v rámci útočné operace? Vůbec nic. Základna zůstává významnou oporou útoku, protože umožňuje USA zaútočit bez obav z odvety napadeného.

Mýtus č. 2. Přítomnost základny na českém území ohrozí obchodní vztahy s Ruskem.

Američané mají základny i v sousedním Německu a nemá to žádný negativní vliv na obchodní vztahy s Ruskou federací.

S výjimkou tragické epizody Druhé světové války mělo Německo vždy celkem vřelé vztahy s Ruskem. Proč by si je nechávali zkazit americkými základnami, které jsou v Německu jako pozůstatek poválečné okupace? Němci k sobě Američany nezvali, pouze nedokázali jejich příchodu zabránit. Navíc USA Německo dlouhou dobu hospodářsky podporovaly, takže Německo nebylo na Rusku závislé. Naše závislost na Rusku je mnohem silnější a lze stěží věřit tomu, že nám USA budou případné obchodní ztráty nějak kompenzovat.

Mýtus č.3. S agresivní imperialistickou politikou USA nechceme mít nic společného! Často je toto slyšet zejména ze strany komunistů a komunisticky spřízněných organizací.

Výsledky voleb ukázaly, že značná část českého obyvatelstva zase nechce mít nic společného s politikou zločinecké ideologie, kterou je komunismus. Zahraniční politika Spojených států amerických měla velký vliv na rozpad komunistických režimů ve střední a východní Evropě. Nenávist komunistů vůči USA a jejich snaha zeslabit vliv USA je tedy z tohoto pohledu pochopitelná. Komunisté a bývalí komunisté (zvláště někteří členové ČSSD) by si měli uvědomit, že se ČR vstupem do NATO a EU vydalo jiným směrem, než se vydaly například Kuba či KLDR. Proto má i Česká republika jiné priority, mezi které podpora spojenců jako jsou USA určitě patří.

Dojemné, avšak irelevantní. Cizí chyby nemohou být omluvou chyb vlastních. Ať spáchali sovětští bolševici cokoliv, nedává to nikomu právo dělat ty samé, nebo ještě horší věci. USA svojí politikou v Iráku a válkou proti terorismu" obecně jasně dokázali, že jsou morálně nemocné. Je rozumné dávat člověku zachvácenému vražedným šílenstvím do ruky sekeru, nebo je lepší pokusit se jej zklidnit a dopravit  k lékaři? Symboly americké zahraniční politiky, jako jsou Guantanámo, Abů-Graib či Irák jsou více než výmluvné. Omyly nejsou výsadou komunistů, i když mnoho lidí tomuto bludu stále věří.

Mýtus č. 4. Základna není pod českým právem.

Častý argument, který opět není na místě. Velvyslanec Spojených států, Richard W. Graber v posledních dnech potvrdil, že na základně bude platit české právo.

Politici a státní úředníci používají lež jako zcela běžný nástroj svojí práce. Proč by měl být americký velvyslanec výjimkou? Pro základnu má platit status NATO SOFA. To znamená že na ní české právo platit nebude. Teoreticky by se české právo vztahovalo pouze na ty příslušníky amerických ozbrojených sil, které by USA vydaly v případě přestupku, či trestného činu, českému státu. Ovšem který americký politik by se odvážil vydat amerického občana cizímu státu?

Mýtus č.5. Umístěním základny na české území se zhorší bezpečnost České republiky.

Velice falešný, nezodpovědný argument, který ale dokáže snadno vylekat a vzbudit dojem, že jedna radarová stanice udělá z České republiky cíl číslo jedna pro všechny možné teroristy a totalitní režimy.

V Česku již delší dobu jeden vysílač vln" je. Rádio Svobodná Evropa. Toto rádio vysílá již delší dobu do nedemokratických zemí. Trnem v oku bylo zatím opět jen komunistům.

Součást společně obrany na našem území naopak naši bezpečnost zvýší i pokud by se nejednalo o jaderný úder. V minulosti jsme měli uzavřené smlouvy o spojenectví, které byli našimi partnery vypovězeny. V roce 1938 Francie a Velká Británie zdánlivě nic neztratily, když podepsaly Mnichovskou smlouvu. Pokud by tehdy měli svou obranu také na našem území, pravděpodobně by se zachovaly jinak.

Právě že naše vlastní zkušenost nás učí, že každou smlouvu lze porušit. Proč by to nyní mělo být jinak? US
A nás klidně obětují, pokud usoudí, že je to pro ně výhodné. Stejně jako by to udělalo Rusko. Impéria prostě fungují podle jistých pravidel, jinak to nejsou impéria. A neexistuje síla, která by mohla USA k něčemu donutit, tím méně k dodržováni smluv.

Nejenom RFE, ale česká angažovanost v amerických válečných dobrodružstvích vůbec z nás dělá legitimní terč teroristů." Naší nejlepší ochranou je naše bezvýznamnost. Když dojde k teroristickému útoku v Praze, světová média to ani nezaznamenají a velmoci to příliš nedojme. Základna nebezpečí teroristického útoku opravdu nezvýší. Co by teroristé získali útokem na dobře opevněný vojenský cíl?

Bezpečnost České republiky bude ohrožena proto, že základna, v naÅ¡em případě radar, představuje přirozený primární cíl jakéhokoliv útoku. Vyřadit radar znamená vyřadit celý obranný systém, protože rakety jsou bez radaru k ničemu. A útok bude zcela jistě veden na radar, který musí mít nadzemní části, a nikoliv na betonová raketová sila, zakopaná 40 metrů pod zemí. Radar tak představuje výrazně větší riziko pro naÅ¡i bezpečnost, než by představovali rakety, přestože je důsledně prezentován jako neÅ
¡kodné obranné zařízení.

Mýtus č.6. Radarová stanice bude mít následky na životním prostředí.

Minimální vliv na životní prostředí byla jedna z našich hlavních podmínek. Při výstavbě i provozu radaru budou dodrženy všechny ekologické normy a limity"-vyjádření náměstka ministra zahraničí Tomáše Pojara. Radar by neměl mít ani vliv na provoz mobilních telefonů nebo šíření televizního signálu.

To tvrdí lidé, pro které obhajování a prosazování základny představuje obživu. Jak moc se jim dá věřit? A nezávislí odborníci se k věci jen těžko vyjádří, protože jim nikdo nedovolí prostudovat technické detaily. Toto tvrzení se tedy nedá ověřit. Což neznamená, že není pravdivé. V souhrnu všech výhrad proti radaru se však jedná o podružnost.

Mýtus. č.7. Ať o všem rozhodne referendum!

Když už skutečně není jiného východiska, dovolávají se i komunisté referenda.

V roce 1968 referendum také nebylo, při rozdělení Československa rovněž ne. U tak důležitých událostí jej nebylo potřeba a teď najednou kvůli jedné radarové stanici uspořádat celorepublikové referendum? Záměry stoupenců referenda jsou v tomto případě velmi jasné.

Spíše by bylo potřeba uspořádat referendum o zakázání existence stran propagujících fašismus a komunismus a potrestání komunistických zločinců! Najednou to s tím referendem už není tak valné, že?

V roce 1968 referendum nebylo, tedy pokud za referendum nepovažujeme masovou a aktivní podporu Dubčekovi a Akčnímu programu. Kdyby referendum o okupaci bylo, jistě by 95% lidí bylo proti. Změnilo by se něco? Respektoval by Brežněv výsledky referenda? Pochybuji. Je to vůbec podivný argument, odmítat referendum o přítomnosti spřátelené armády USA poukazem na to, že spřátelená armáda SSSR také přišla bez referenda. Jako by fakt, že se v roce 1968 šlo o projev vůle SSSR, a dnes má jít o projev naší vlastní vůle, nehrál žádnou roli. Hodinky jako holinky, obojí se natahuje.

Co bylo, bylo. To bychom mohli rovnou odmítnou volební právo ženám, protože v roce 1907 jim ho císař pán také nedal. Pokrok znamená, že přicházejí nové věci, které dříve nebyly. V našem případě demokracie a prvky přímé demokracie. Všechno je jednou poprvé, i referendum. Jednou je třeba začít a toto je velmi dobrá příležitost.

Mýtus č.8. Pro projekt, jakým je radarová základna je potřeba dohoda napříč politickým spektrem.

Stanoviska ODS, KDU-ČSL, SZ a KSČM jsou jasná, ČSSD je v tomto zdrženlivější, i když právě její ministr Tvrdík v roce 2002 přiznal, že jednání začala. Je možné, že se strana nechá zlákat komunistickými vábničkami z KSČM, ale raději doufejme ve zdravý rozum jejich členů.

Takže doufat ve zdravý rozum několika stranických samozvanců se smí, ale doufat ve zdravý rozum veřejnosti, projevený v referendu,  je zakázáno? V těch stranách jsou ti samí lidé z masa a kostí, jako ti, kteří je volí ve volbách a hlasují v referendech. Partajní kádry nemají patent na rozum, nejsou osvíceni zvláštní moudrostí ani uchránění omylu. I oni se mohou mýlit. Tudíž jakákoliv dohoda politických stran je nedostatečná. Rozhodnout mohu pouze volby, ve kterých se ovšem nebude o základně mlčet a lhát, nebo referendum. Žádné strany, žádní vůdci, pouze lid. Pokud je lid způsobilý k tomu, aby hlasoval ve volbách, je způsobilý hlasovat v referendu. Lidé se budou rozhodovat morálně, podle toho, co považují za dobré či za špatné. Zářivý výkon radaru, početní stavy posádky, dostřel raket, nic z toho není tak důležité jako otázka chceme oddaně sloužit dnešním Spojeným státům, ne?" Odmítat referendum s poukazem na to, že se jedná o odbornou otázkou, kterou nejsou lidé schopní pochopit, je nemístné.

Mýtus č.9: Do ničeho se nepleťme, co nám je po nějakých Američanech!

Když byli Češi sužováni nacisty či komunisty tak nám byla Amerika dobrá, že?

To pan Čáslavka určitě myslí rok 1968, kdy SSSR s invazí čekal do doby, než dostal z Washingtonu ujištění, že kvůli nějakému Československu nebudou USA riskovat žádný konflikt, ani diplomatický. Do Druhé světové války v Evropě se USA také nezapojili proto, aby mohly osvobodit Československo. Také SSSR bojoval s Německem a měl lví podíl na porážce nacismu a osvobození Československa. Vyplývá z toho snad,že zde také může postavit základnu? A co Čína, který dala světu papír, bankovky, střelný prach, to je teprve zásluha. Nezaslouží si i ona trochu toho vděku? Pokud nám USA někdy pomohly, tak pouze proto, že tím sledovali vlastní cíle. Můžeme jim za to přiznat dík, ale ne věrnost až za hrob.

Mýtus. č. 10: Chceme mír, nechceme žádné výdaje na zbrojení atd.

Snaha přesvědčit českou veřejnost o tom, že ti co jsou pro základnu jsou ti zlí, co chtějí války a ti, co jsou proti jsou ti hodní" co si přejí mír.

Naivní představa, s realitou má pramálo společného. Situace například v Iránu a výroky jeho prezidenta o Izraeli s myšlenkami o míru mnoho společného nemají. Mnoho pacifistů" humanistů" a podobných skupin toto přehlíží, buď z vlastní neschopnosti, nebo záměrně. Skutečným počinem by bylo, kdyby odjeli do Iránu a tamního prezidenta přesvědčili, aby přestal jaderné zbraň vyvíjet. Protiraketová obrana je totiž pouze reakcí na tyto hrozby. Přesvědčení Ahmadinedžáda o škodlivosti zbrojení by obrovskou měrou přispělo k celosvětovému míru. Takovýchto aktivit se ale od odpůrců základny nedočkáme. Ono je mnohem pohodlnější demonstrovat proti výstavbě obrany před smrtícími zbraněmi a ještě si blahopřát ke své odvaze.

Geniální demagogie. Budeme budovat základnu na obranu před nebezpečím, které jsme nejprve sami pečlivě vytvořili. Kde bere pan Čáslavku tu jistotu, že Irán vyvíjí jaderné zbraně? Nejsou náhodou stejné podstaty s Iráckými chemickými? Tedy vylhané, sloužící pouze jako záminka pro útok? A i kdyby je vyvíjel, lze se mu divit? USA již dlouho Iránu nepokrytě vyhrožují, to nemají Iránci právo se bránit? Kdo určil, že pouze USA smějí vlastnit jaderné zbraně? Nebyly to náhodou samy Spojené státy? Pokud jiným brání v získání stejných výhod, jako mají samy, není v tom snaha o mír, ale strach z konkurence. Připomíná mi to pověstný německý Vítězn�
�½ mír z První světové války. Tedy situaci, kdy se již neválčí, protože Německo zvítězilo. USA budou také bojovat za mír do té doby, dokud bude s kým bojovat. A pak ten mír náhle nastane. Jenže mír není pouhá nepřítomnost války. Každý vždycky bojuje za mír a záchranu civilizace, i ten Hitler. Ale my se musíme ptát, jaká bude za civilizace, která zvítězí? Někteří věří, že americká civilizace je jediná možná, správná a přípustná. Kde berou tu jistotu? Jen ve své víře. Ale slepá víra jeÅ¡tě nikdy nepřinesla nic jiného než zmar a zoufalství a popření člověka jako tvora nadaného vlastní vůlí a schopností ovlivnit svůj osud.

Popravdě, víc se bojím Bushe než Ahmadinedžáda. Ahmadinedžád si totiž nemůže zaplatit masmédia, aby přesvědčila celý svět o jeho pravdě. Celé je to o strachu, který pramení z neznalosti a intolerance. Bojíme se své vlastní odpovědnosti a hledáme nepřítele, na kterého bychom mohli svalit vinu za naše zpackané životy.  Dřív to byli Židé, nebo Turci, teď jsou to komunisté, islamisté a kdoví kdo ještě. Vždy je to však uměle vytvořené nebezpečí, kterého se máme bát, abychom se vzda
li svých svobod ve prospěch toho, kdo nám slíbí ochranu.

Musím, přiznat, že mi začíná být z celé debaty nevolno na duÅ¡i. Nikoliv z raket či radaru či pár vojáků, ale z ochoty, se kterou se někteří lidé vzdávají nejenom svých svobod, ale i svého vlastního názoru. Jenom proto, aby se zbavili tíhy vlastního svědomí a nejistoty plynoucí z osobní svobody, raději se podřídí nějaké vnější moci, která je povede za ručičku, řekne jim, co mají dělat, a nebude za to chtít víc než posluÅ¡nost a oddanost. Je to tak lákavé a tak – nelidské.