Od doby, kdy jsem psal tuto esej o rozdílu mezi levicí a pravicí, uběhl již nějaký ten pátek a já jsem dospěl k názoru, že musí existovat způsob, jak vydestilovat to podstatné a dostat se až na dřeň toho, proč jsou rozdíly mezi levicí a pravicí takové, jaké jsou. Protože přesto, že tradiční politika se pomalu ale jistě rozpouští v eklektickém amalgánu postpolitiky, ten rozdíl stále existuje, není nepodstatný a já myslím, že jsem ho nalezl a že jde napsat do dvou. To není lenost, to je přesvědčení, že to skutečně důležité lze říct stručně a bez nánosů slov, které může kdejaký chytrák rozžvanit. Tady je:
- Pravice: každý může vyhrát.
- Levice: nikdo nemusí prohrát.
Tribun 
To je hezké, ovšem společnost, její zdroje a tím pádem limity, cennost toho, co je vzácné, není dost pro všechny. Bohužel.
Takže společnost (pakliže vůbec připustíme, že tento konstrukt sociálního darwininismu jako svébytný organismus skutečně existuje, samostatně myslí a dokáže se i autonomně rozhodovat jako jedno tělo) je jako taková, a její hra o „společenskou teorii hodnot“, tak se jedná o hru s nulovým součtem z torie her a to logicky už z výše uvedeného principu limitů, hranic a různě vnímané cennosti jednotlivých statků, pak nikdy nebude možné, aby všichni neprohráli. Tedy pakliže si všichni neodhlasují jakýsi návrat do prvobytně pospolné společnosti. Což řeší různé sci-fi filmy postapokalyptického charakteru.
Nakonec ale abych byl stručný, pak bych dodal třetí větu, která by následovala po té vaší…
…“nikdo nemusí prohrát“
=> všichni nemusí přežít svoji „neprohru“….:-)
Sám dobře víte, že zdroje jsou, jde jen o to, jak jsou distribuovány. Pokud 1% populace kontroluje (vlastní) 99% zdrojů, pak je jasné, že těch zbývajících 99% se o to volné 1% musí poprat. Říká se tomu soutěž a není to nic jiného než aplikace principu rozděl a panuj. Hlavní problém je v tom, že někteří věří tomu, že lidé spolu musí soutěžit, protože je to přirozené, a proto se aktivně zasazují o to, aby zdrojů nedostatek byl. Dokud bude platit, že někdo nemusí přežít cizí výhru, pak je nutné usilovat o to, aby těch, co prohrají, bylo co nejméně. Já tady vidím prastarou maximu nečiň jinému to, co nechceš, aby on učinil tobě, a já nechci být obětován na oltář něčí výhry. Pokud nechcete být trapný, musíte stejně ochotně ochotně obětovat sebe, jako byste obětoval druhého. Dokážete to?
Já nikoho neobětuji, to je konstrukt který nemá logiku. Peníze, tedy universální platební jednotka, za kterou uspokuji své potřeby, není nikterak NÁROKOVATELNÁ. Ano, až někdo prosadí základní nepodníměný příjem, pak ano. Dokud nic takového neexistuje, pak si každý musí peníze ZASLOUŽIT.
Asi tušíte, jaký má toto slovo svůj kořen a jaký je jeho semantický význam. Stejně jako je fakt, že já vás (možná stejně jako vy mě) za sluhu nepotřebuji, a tedy vám NEDÁM možnost si u mě vydělat, pak stejně tak jako vy tuto potřebu nemáte, pak nemůžete k tomu ABY NĚKDO měl potřebu někomu „nechat dát vydělat“ (a podle vás asi i s adjektivnem „dobře“ vydělat) tak ho k tomu nemůžete nutit, stejně jako mě, abych si vás najal jako sluhu a platil vám 30tis.měsíčně
Takže o čem to tu proboha mluvíte? Prostě jsme svobodní jedinci, jestli někdo neumí svoji práci prodávat bez zprostředkování tzv. ZAMĚSTNAVATELEM, resp. nedokáže to co umí /svoji práci/ prodat sám na trhu jako OSVČ, pak když se nikdo takový nenajde, kdo mu výdělek za jeho práci zprostředkuje (a díky používání různých Zákoníků práce, přidá i hóoodně mimo samotnou cenu práce navrch, dá na různá, ech, „pojištění“) pak když se nikdo takový nenajde a on neuspěje na hrnčířském trhu, na instalatérském nebo stavařském podomním trhu, pak dotyčný naprosto svobodně umře hlady, nevlastní-li pozemky, kde může alespoň samozásobitelsky pěstovat potraviny.
Kdo za to bude moct, když se tak stane? Vy nebo já? Protože jsme mu nedali práci (předpokládám, že když vy anebo já máme peníze a máme jich třeba víc neř dost jen pro sebe, měli bychom být povinni ty nadbytečné utrácet za „kupováním si práce druhých“ třeba jako služek a osobních řidičů, že?)
Jesatliže ne, pak proč by k tomu měl být nucen Ferdinand Piëch, předseda správní rady Volkswagen Auto Aktionenngesselschaft nebo Johna Elkanna, 38letého prezidenta největšího automobilového konsorcia světa – FIATU.
Pak by platila vaše věta, že já někoho obětuji. Nepochopil jste princip přirozeného práva. Tam se zakazuje negativní přestoupení osobní či majetkové integrity. Nikdo nesmí druhé napadnout nebo okrást. Tedy chtít po NĚM NĚCO NÁSILÍM. Třeba zaměstnat a dobře platit:-) Na druhé straně JE VAŠE PRÁVO další lidi ve svých potřebách ignorovat a jejich požadavky nevyslyšet, když je to cizí člověk co ON co po VÁS něco chce a ne vy po NĚM. Tak ho máte právo nevyslyšet. Což rovná se podle vašeho názoru = ho obětovat. Ano, nevyslyšet někoho může se = nechat jej zemřít hlady.
A jsme u toho. Mám mít odpovědnost za člověka co ho neznám, když se nedokáže udržet vlastními silami na živu??? Jestli ano, pak ovšem jak chcete tuto povinnost druhým vnutit, pakliže by to v praxi znamenalo jen a jen mu něco ZE SVÉHO platit, když druhý nechce, nepřijde mu to spravedlivé. Co když si pak každý vytvoří to SVÉ (nutné pro přežití) jen taktak pro sebe a ne pro další navíc? A když jeden nevyrobí víc než jen pro sebe, pak nezbude pro druhého, protože on chce něco z vyrobeného zadarmo a po tom, co to „umí“ – co když nic navíc nezbude a dotyčný to sám (i kdyby by mu někdo zadarmo pronajal výrobní prostředky) nebude umět vyrobit? Viděl jste naivní film zvaný „Hejrup“? Proč to takto lidé nedělají, vyrábět si sami pro sebe a o vše se dělit? Pak by museli to 1% bohatých zkrachovat ne?
A já se vás ptám poněkolikáté. Takže není-li tu lidově vlastněný samozásobitelský podnik/družstvo, pak JAK to uděláte aniž byste použil sílu a pohrozil mu násilím těm, co vyrábějí a vlastní soukromě?
Stojí za povšimnutí že pokud jde o soutěžení mezi sebou „těch dole“, zastávají obhájci volné soutěže stanovisko: „Urvi co můžeš!“.
Jakmile však jde o „urvání“ z toho jejich, hned tu „volnou soutěž“ vidí jinak.
To už se vyhrávat nesmí. To už je FUJ! :-)
Ale ovšem, to je přece úplně jiná liga.
Jedno procento populace vlastní 99 % peněz, ne 99 % zdrojů. Myslíte si snad, že Bill Gates sní, vypije, vydýchá 10000x víc než vy, nebo že má dům o rozloze 10000x větší?
S tim se da v theoreticke rovine souhlasit vp. Tribun. V rade zemi se v praxi da rozdil mezi pravici a levici vyjadrit dokonce vetou jedinou: „Pohadky vedou ke korytu.“
Přesně tak. Tribunovy věty výstižně shrnují „programmv“ (čti: pohádky) levice, resp. pravice. O co ovšem skutečně jde, je koryto.
Každá ta věta implikuje ovšem i svůj protipól: každý může prohrát x nikdo nemusí vyhrát.
To ovšem nejsou dvě rovnocenné varianty. Pokud nikdo nevyhraje, nic se nestane, zato pokud všichni prohrají, máme všichni problém. Neprohrát nutně neznamená zvítězit, zatímco zvítězit znamená, že někdo nutně prohrát musí.
Tady bych nesouhlasil. Ale spíš už s Vodníkem – Svůj protipól ty jednotlivé věty neimplikují. Nikde to v nich není.
Tribune, zformuloval jste to hezky, ale nejsem si jistý jestli věcně správně: levice a pravice jsou si vzájemně protipolém, můžete se pohybovat pouze někde mezi, blíže k tomu či onomu. Na druhou stranu vaše shrnutí se nevylučují – Každý může vyhrát a nikdo nemusí prohrát imho v reálném světě může nastat zároveň. Předpokládáte, že ten kdo vyhraje, vyhraje na úkor někoho jiného, což podle mě není nevyhnutelné.
„Každý může vyhrát.“ Ano, vždy někdo vyhraje. Stačí se rozhlédnout. Lidé spolu soutěží, nejen v Soči. Taky o přízeň Nšo-Či, o práci, o zdroje. Důležitá jsou jen rovná pravidla pro všechny. Blbý jen, že přesto pořád může vyhrát někdo, kdo se vám nelíbí.
„Nikdo nemusí prohrát.“ To už je mnohem odvážnější koncept. Buď popíráte, že spolu lidé soutěží. Nebo soutěžení zakážete a ono okamžitě a úplně zmizí stejně jako všechny zakázané věci a jevy. Nebo vítězi vezmete výhru a moudře a spravedlivě ji přerozdělíte, aby nikdo nemusel prohrát. Věru těžká volba.
Lidé spolu soutěží, protože jsou vržení do podmínek, které je k soutěži nutí. A nikdo nemůže tvrdit, že to je přirozené, protože jsme nic jiného nikdo nezažil. Není třeba nic zakazovat, stačí dát lidem možnost – svobodu – nesoutěžit. Jenže naše civilizace je na soutěži (která má povětšinou podobu krysího závodu) postavená.
Ona je také soutěž a soutěž. Soutěž může být hra, ale boj o život žádná hra není. Třeba já si myslím, že nutit lidi, aby si pro zábavu šli po krku, je hloupé a zvrácené, taková soutěž by se neměla ani tolerovat, natožpak propagovat. Leč jsme svědky pravého opaku, neb pravicový (liberální) ideál je právě takovou soutěží.
Pravice: každý může vyhrát.
Nesmysl. Dlouho, celá staletí, až do 60.-70. let 20. století byla (západní, evropská, křesťanská; konzervativní i liberální) pravice rasistická. A v rasistické společnosti nejsou celé národy připuštěny do soutěže, takže nemají naději na výhru… Existovaly a existují významné proudy pravice hájící principy nerovnosti lidí, předem upírající právo na účast v soutěži ženám (konzervativci), odmítající všeobecné volební právo (liberálové) adt….
Zkrátka mluvit o tom, že každý může vyhrát lze až poté, co každý dostane právo soutěžit – a to je ryze komunistický požadavek, vznesený marxisty a podobnou havětí proti pravici.
Dalo by se říct, že moje teze platí pouze v rámci těch, kteří jsou připuštěni do soutěže, ale ani to není nutné, protože pozice pravice je takové, že připuštěni jsou všichni a pokud se někdo neúčastní, tak jen svojí vinou v důsledku vlastní hlouposti a lenosti. Nezapomínejte, že pravičáci nejsou materialisté a pořád jedou těžkou metafyziku.
Ale pravice nepřipouští všechny, pokud k tomu není donucena levicí. A levice k tomu dokázala pravici donutit pouze v některých zemích a pouze posledních pár desetiletí. Proto je vaše teze obecně neplatná, (jako je např. neplatná teze, že savci nemají srst. Kytovci skutečně nemají… ale většina savců je chlupatá…)
Reálně samozřejmě nikoliv, mě šlo ale spíš o to jak sama sebe vidí a jak se prezentuje.
v Komunistickém manifestu je to takto:
….Buržoazní rodina ovšem zanikne spolu s tímto svým doplňkem a obojí zmizí se zánikem kapitálu.
Probůh, a na to jste přišel jak?
Nezapomínejte, že pravičáci nejsou materialisté a pořád jedou těžkou metafyziku.
Každodenním kontaktem. Například s vámi.
„pravičáci nejsou materialisté a pořád jedou těžkou metafyziku.“
Neurazte se, prosím, ale tohle je jeden z nejblbějších výroků, jaké jsem v poslední době slyšel :-(
Ale prosím proč pak? Třeba pravicová teze o rovné příležitosti pro každého je naprostá metafyzika. S realitou nemá nic společného. Stejně tak jako teze o neviditelné ruce trhu, jež vše vyřeší.
Přesně tak. A dále třeba metafyzika volného trhu nebo metafyzika svobody (svobodného individua).
To, že moderní zprzněná řeč něco nazývá „metafysikou“, neznamená to ještě, že se skutečně o metafysiku v pravém slova smyslu jedná. Pokud se někdo přednostně definuje jako levičák nebo pravičák, má velmi pravděpodobně k metafysice dost daleko. A opačně: pokud se někdo seriosně zabývá metafysikou, jde politka buď mimo něj a nebo volí podle jiného klíče než levice/pravice; ale možná je to v Česku jinak…
No každodenní kontakt teda nemáme, na to by vám asi řekla vaše žena, že kdybyste ten kontakt s ní takto „zaokrouhloval“, že večeřet budete taky max. 3x týdně:-).
Ovšem co já mám společného s metafyzikou vážně nevím, nebyl by nějaký příklad?
Mě úplně stačí ten kontakt literární, ještě abych s vámi večeřel. Ale vaše žena by mohla být příjemná společnice lačnící po společnosti gentlemana, protože s vámi si asi moc neužije (tedy pokud neujíždí na neoliberálním katechismu).
Myslim, ze vas brzy seznamim, vase predstava o gentlemanstvi bude pro ni dobry studijni material v rovine tridniho pojeti socialisticke vychovy noveho cloveka a moznost srovnani s burzasni etiketou puvodne staroanglicke slechty, vyznacujici se prisne hierarchickym usporadanim tech ceremonii, ktere jsou odjakziva povazovani muzi zenam dle jejich stavu, veku a pripadne postaveni vuci dvoru. Budete pro ni vyborny studijni matetial. Anglikanska etiketa je jeji obrovske hobby.
Nikdy mě nepřestane fascinovat, jak rozmanité podoby má onanie.
Kdyz jste Tribune nejen neschopny, ale i liny jako prase, tak to alespon nemusite vykrikovat do sveta.
Za podobné ukázky typický pravicové slušnosti a inteligence jsem vždy vděčný.
P.S. Nebyl jste to náhodou vy, kdo mi vyhrožoval, že mě krutě potrestá tím, že už sem nikdy nic nenapíše? Nebo to byl ten druhý k nerozeznání jiný nick?
Nic takoveho jsem nenapsal. Zajimave, ze moje slusne komentare mazete…..
Takový kommentář by Vám u mě neprošel, Canadiane!
když už jsi kanadský dobytek, nemusíš to tak veřejně vyřvávat. Dobytku
:)))) pracovitý Canadian …. dobrej fór
To je hezká definice.
Ovšem bez prohry nelze rozeznat výhru, podobně jako bez kapky neštěstí člověk nemůže být šťasten.
Levicová společnost by byla příšerné a beznadějné místo k životu.
Stejně jako křesťanské nebe….v pekle se alespoň jeden nenudí že ?
Jsa ateistou, v existenci křesťanského nebe/pekla nevěřím.
Hezky jste se vyhnul další argumentaci :)
Všude je něco. V levicové společnosti je možné vyhrávat, ale trochu jinak, asi směšně, z vašeho pohledu. Výhra jednoho neznamená zničení mnoha. Jde o tu přiměřenost, která dovoluje žít důstojně. Něco jako HDI (Human Development Index) – index lidského pokroku, zohledňující životní očekávání, gramotnost, vzdělání a celkový životní standard. Něco jako Norsko.
Mít tu ropu, co má Norsko…
Koukám, že levičáci zanevřeli na Švédsko, coby výkladní skříň sociálismu (poté co se objevily jednak problémy a jednak co začalo od socíku poměrně rychle ustupovat) :-)
až bude mít 90 procent zemí na zeměkouli problémy jako Švédsko, tak budeme mít ráj. Oni se mají dobře, co víc, jsou jednou z mála zemí, které před krizí byly schopny snižovat svůj dluh (i přímo splácet, nikoliv jen statisticky vyšším růstem)
nikde neustupují, dochází tam k malým modifikacím a úpravám, sociální stát ale není jakkoliv narušen, jejich pravice je s velmi mírnou nadsázkou levicovější než naše socdem. A jejich socdem by český liberál proklel jako vtělení maoismu, komunismu, socialismu a kdo ví jakých ještě jiných ismů co by zmatlal dohromady.
Tohle je úšklebek jak rozlitý kafe. Flek jménem socialismus, aby zakryl cokoliv. Ale tady nejde o socialismus, jedno blbý slovíčko. V podstatě existují země, které znají soutěž, ale výhra je tu přiměřená. Manažeři si nenasazují odměny jak z rychlíku, ale podle skutečných výsledků. Při propouštění jdou nejdříve ti, kteří mají na trhu práce větší šance. Chovají se slušně a rozumně. Aby dlouho živi a zdrávi byli. Protože stát je o dlouhodobém užívání tohoto světa. Ne o jedinci, jehož okamžitá hrabivost nezná mezí.
přiměřená výhra – přiměřená komu? Každý má jiná měřítka. A je docela logické, že budou existovat země více a méně rozdílné
manažeři si sami neurčují své odměny, ty určují vlastníci
jaký dává smysl propustit někoho, kdo je lepší, než ten, kdo má zůstat?
To jste celý vy – neschopný myslet mimo schémata boje, výhry a prohry. To opravdu k pocitu naplnění potřebujete druhého porazit (ponížit)? Já si naopak myslím, že společnost, ve které lidé nemusí plýtvat svými silami na permanentní rvačku každého s každým, ve které je vítěz předem daný, by naopak mohla být mnohem lepším místem k životu. Přinejmenším pro toho, kdo ke štěstí nepotřebuje naději na prohru druhého.
K pocitu naplnění potřebuju stoupat po společenském žebříčku, mít možnost se srovnat s druhými. Stejně jako ve škole má dítě úplně jinou radost z jedničky z písemky, když je jediná ve třídě, než když mají jedničky všichni.
Zrušte rozdíly mezi lidmi a vytvoříte strašlivou šedou beznaděj.
Promluvil deprivat a sociopat. Ono se sice říká, že cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly, ale není to pravda, cesto do pekla je dlážděna ambicemi. Na počátku všech velkých průserů byly ambice těch, kteří měli hodnoty srovnané stejně, jako vy.
Nebýt ambic, zůstali bychom opicemi žijícími na stromech. Mezi těmi, které nazýváte deprivanty a sociopaty, je většina lidí, kteří posunuli tuto civilizaci někam dál.
Jinak věta „ve které lidé nemusí plýtvat svými silami na permanentní rvačku každého s každým, ve které je vítěz předem daný“ je logickým nesmyslem. Je-li vítěz předem daný, je rvačka zbytečná a nevítěz se může vzdát.
V realitě není předem dáno nic.
Jistě, že je zbytečná, protože se v naprosté většině perou ti přísloveční dva, kterým se ten třetí směje. Praxe pravicové politiky (včetně médií) je založena na tom, že vymývá lidem hlavy a tu zbytečnou rvačku beze smyslu vydává za heroický turnaj s vyšším posláním.
Michale, ale tohle přece nemůžete myslet vážně :-)
Zažil jste ještě volbu zaměstnání za minulého režimu?
Já ano a mnohokrát. A moje pořadí priorit vypadalo takto:
1) Mohlo by mne to bavit? (kolektiv, činnost)
2) Kolik budu mít volného času? (např. jako pro trempíka pro mne byly dost důležité víkendy)
3) Na kolik je možné abych se při práci mohl věnovat i něčemu jinému (např. číst si coby vrátný nebo noční hlídač)?
4) Přinese mi to ještě něco jiného než peníze? (nové zkušenosti, „fyzičku“ atp.)
5) Jaký bude plat?
No a poznal jsem hodně lidí mohu říct že většina z nich to měla podobně. Tedy alespoň mezi těmi mladšími – řekněme do třiceti let. Řekl bych že dnes si mohou dovolit takto uvažovat jen dcerky a synci hodně majetných rodičů.
A i když se nesoutěžilo o to kdo nahrabe víc peněz (nebo dokonce o to kdo se dokáže uživit) stále ještě zůstávalo na výběr tak velké množství záležitostí, ve kterých se člověk mohl snažit o to aby byl v něčem lepší než ostatní, že se to vůbec nedalo časově stihnout i kdybyste spal jen dvě hodiny denně a měl k dispozici zbytek dne jen na tohle.
To je, michale, reakce na vaši větu: „Levicová společnost by byla příšerné a beznadějné místo k životu.“ Nějak se blbě trefuji do vláken :-)
Myslím to naprosto vážně. Opět, stejně jako Tribun, prostě nechápete většinu lidí.
Moje pořadí priorit vypadalo stejně dnes i tehdy:
1) Bude mě práce bavit a naplňovat? – podmínka nutná
2) Uživím dobře sebe (dnes rodinu), včetně rezerv? Budu se cítit adekvátně oceněn? Nebo alespoň navážu takové kontakty, abych byl adekvátně oceněn v budoucnu?
Zatím se mi téměř vždy dařilo, aby práce byla i mým koníčkem; proto se snažím vyhýbat řízení lidí.
prohrát či vyhrát, dejme tomu
ale ta soutěž je nějaká divná – „nastavená“ póvlem made in ODS, TOP09 apod.
Ještě to rozvedu trochu jinak. Zcela základní lidskou potřebou je lišit se. Pochopili to i výrobci zboží, kteří vytvářejí své „limitované série“, malé počty kusů exkluzivního zboží, které má značku a o něco lepší užitnou hodnotu, ale třeba 10x vyšší cenu; a přesto (či právě proto) je o ně zájem. Říká se tomu také statusové symboly, ale to nepostihuje pravou podstatu věci.
Peníze jsou pro nás to, co je pro zvířata kořist. Demonstrujeme jimi schopnost úspěšných predátorů a předvádíme se za jejich pomoci před druhým pohlavím. Krásnou samičku získá a udrží si ten, který je nejlepším lovcem. A předvádíme se právě prostřednictvím věcí.
Osobně jsem tímto atavismem postižen asi méně, jezdím celkem otřískaným autem a bydlím v celkem obyčejné nemovitosti, ale přesto mám rád značkové oblečení, hodinky a elektroniku. A byť si namlouvám, že v případě té elektroniky a oblečení jde zejména o kvalitu, není to tak úplně pravda.
Trošku je to o hraní rolí, o tom, že člověk je rád obdivován ostatními. A to nejen v profesním životě, kde rozhodují úplně jiné věci, ale i na ulici. Mezi známými. Když bylo otřískané auto nové, fungovalo jako lapač postpubertálních dívek.
Představa, že o všechny tyhle hry přijdeme a budeme všichni stejně šediví, je sama o sobě děsivá. I když odhlédnu od z toho plynoucí demotivace, o níž jsem tu psal už mnohokrát. Prostě, Tribune, vy nechápete lidskou přirozenost.
Nějak, michale přehlížíte tu nepredátorskou část zvířecí populace. I jiné namlouvací techniky než jsou ty lovecké. I člověk byl nejdříve sběračem a lovcem se stal až pod tlakem okolností, kdy sbírané potravy radikálně ubylo. Takže s tou lidskou přirozeností a atavismy to není tak žhavé.
Ono s tím chlubením se tím co vymyslel a vyrobil někdo jiný je to podobné jako chlubit se cizím peřím. Maximálně se chlubím jen tím že si mohu dovolit to koupit, ale co to vypovídá o mě? Vždyť mimo to že jsem ty peníze získal svou pílí to může znamenat i to že jsem zloděj nebo pouhý dědic, šťastlivec co vyhrál ve sportce, že si mě někdo vydržuje …
Ale když předvedu něco co umím, to je pak mimo pochybnost. Co tedy má větší váhu? Co je více hodno obdivu?
Z vašeho komentáře výše vidím že naše pořadí priorit začíná stejně. A ke druhému bodu bych podotkl že je spíše přizpůsobením se tlaku okolností. Otázku zda uživíte rodinu byste si v levicové společnosti klást nemusel. A pokud máte na mysli finanční adekvátní ocenění tak do značné míry ani tuto. Zvláště pak v případě že je práce i vaším koníčkem, protože už to že se může člověk živit tím co ho baví, je do značné míry výhra. Vím to, protože v tomto také patřím k těm co vyhráli.
Jinak, ta záležitost s tím jak se člověk cítí oceněn je dost relativní. I úplný nekňuba se silně nadprůměrným platem se může cítit nedoceněn a naopak výjimečnému člověku, který je pro zaměstnavatele velkým přínosem, nemusí tahle otázka vůbec přijít na mysl, nikoli kvůli mimořádnému finančnímu ocenění, ale prostě jen proto že je skromně založený a příjem mu bezproblémově pokrývá jeho potřeby.
Asi proto, že lidská společnost funguje jako predátoři. Zejména v oblasti namlouvacích technik, ať to skrýváme jakkoli. I v levicové společnosti bych se chtěl lišit, mít bony, džíny ze západu, … Nejsem ten typ, který by se utíkal do chalupaření.
Říkáte, michale, že lidská společnost funguje jako predátoři. S tím lze souhlasit ale není to celé. Ona funguje i jako stádo, což není zrovna predátorský rys. A v těžkých dobách, kdy měla nakročeno takřka na vyhynutí, přežila zřejmě jen díky spolupráci a pospolitosti. Ostatně – bez spolupráce/dělby práce – se neobejde dodnes. Sice můžete namítnout že spolupracuje i lovící smečka, ale v takovém případě nejde o predátorství uvnitř vlastního druhu. Abyste rozuměl – já to predátorství neškrtám – jen jsem přesvědčen že lidská společnost obsahuje nejen predátory ale i ne-predátory a ty ne-predátory nepovažuji za „předurčenou kořist“ pro predátory.
A co se týče toho namlouvání… Já jsem holkám hrál na kytaru a harmoniku, skládal o nich písničky, psal pro ně básničky, občas povídky a překvapoval je tím co jsem měl načteno, celkovým rozhledem… Trochu jsem také sázel na figuru ale nepředváděl ji v žádných sportovních výkonech či soutěžích… těm jsem se spíše vyhýbal. A měl jsem úspěch i když, dle mého mínění, v tom nebylo nic predátorského, ani skrytě.
Když píši o levicové společnosti, mám na mysli globální. Tak přemýšlím o tom zda byste upřednostnil západní (východní, severní, jižní – prostě z daleka) džíny (či cokoli jiného) před tuzemskými i v případě že by ty z vedlejšího města byly kvalitnější a hezčí. No, k bonům byste se asi nedostal ale v případě jednotné měny by vám ani k ničemu nebyly.
No a proč zrovna jen chalupaření? Je přece hromada příležitostí jak vyniknout: v oblasti kumštu, vědy, sportu, cestování, profesně… znalostmi všeho druhu, životní zkušeností…
Ani se mi to nechce všechno vypisovat.
Vám to přijde jako málo, v čem všem se můžete od ostatních lišit, potažmo nad nimi vyniknout? Mimo šekové knížky – všechno nuda?
Jenže, Michale, vy mylně ztotožňujete odlišování se pomocí konkrétních statusových symbolů s odlišováním vůbec. Pokud některé symboly statusu nebudou dostupné, společnost nezešediví, ale najde si jiné. Právě proto, že lidé budou soutěžit o prestiž ve svých skupinách vždy, na nějakých džínách nebo bonech nebo autech nezáleží, lidi si vždy něco najdou. Příklady vám dává Kamil Mudra.
Vždyť i naši chlupatí šimpanzí bratranci se v soupeření o status obejdou bez aut a mobilů.
Dotaz – Tribune, Vy jste odstranil komentáře pod tím článkem z roku 2008? To by mě moc mrzelo, pokud byste v tom pokračoval. Často si v těch starých diskuzích čtu, byly nedocenitelné.
Kdepak odstranil, já je vůbec nenahrál. Ten článek jsem teď extra vytáhl z archivu, protože byl mezi těmi, které nepřežily stěhování z Bloguje.
To jste mě uklidnil, Tribune. Už jsem se lekla, že jste začal uklízet :-).
A nevyjde to alespoň v tomto případě nastejno?
To vyjde, ale znáte to, co oči nevidí… :-). Ale kdyby začalo mizet i to ostatní, tak bych zpanikařila, jestli si aspoň rychle něco nezkopírovat.
Stejně by mě ale zajímalo, jak GeoN ocenil ten Váš článek, Tribune… :-).
Dalsi zajimava statistika. Index svobody tisku. http://en.rsf.org/press-freedom-index-2013,1054.html
Spojene Staty az na 32 miste, daleko za Ceskou republikou ktera je na pozici c.16.
Rusko 148 a Ostrov svobody Kuba 171.
A neměly by Spojené státy být vzhledem ke své superioritě ve všech myslitelných oblastech lidské činnosti na prvním místě? Mám obavy, aby nebylo něco špatně se svobodou a demokracií v USA, nebo s tou statistikou.
Ja myslim ze ne. Tech zemi v tabulce je 179, takze byt v prvni padesatce neni zadna hanba. Naopak – byt v posledni padesatce podle me uz ostuda je. A poradna.
To ovšem platí pouze ve vašem hodnotovém systému (světonázoru).
Země, jejíž vláda ostatní poučuje a známkuje by měla patřit mezi nejlepší.
Být mezi padesátkou zemí s nejméně svobodnými médii ostuda je. Být na posledních padesáti místech soupisky vydávané nedůvěryhodným spolkem šmejdů ostuda není.
Reportéry bez hranic pokládám za prolhané šmejdy od té doby, co jejich náčelník prohlásil, že když (v Kolumbii) vláda vraždí nepohodlné novináře, tak to není nic špatného a nemá to žádný vliv na svobodu médií, protože ti mrtví když ještě žili, psali svobodně. Zato když novinář (na Kubě) musí poslouchat svého zaměstnavatele a psát v souladu s „linií listu“ tak jsou tam média nesvobodná.
Vsak take priznavaji, ze se orientuji podle seznamu zlobivych statu US State-Departmentu…navic jejich exsef a zakladatel Menard kandidoval za LePenovu Narodni frontu. Tihle jsou zcela bez hranic, to je pravda.
Coz mi pripomenulo dalsi partu bez hranic, lekare a jejich zakladatele Kouchnera, co vyprovokoval a zasadil se o humanitarni bombardovani Lybie.
Teorie:
•Pravice: každý může vyhrát.
•Levice: nikdo nemusí prohrát.
Praxe:
•Pravice: ti schopní vyhrají.
•Levice: všichni prohrají.
Když se podíváte do historie, tak zjistíte, že levice skutečně prohrála, co mohla. Ať už jde o studenou válku, lidská práva, právo na život v míru, kvalitu zdravotnictví, délku života, ochranu přírody, konkurenceschopnost průmyslu, počet vědeckých objevů ale zejména o práva těch nejchudších. Levice se drží u moci jen díky totalitě, represím a propagandě. Proto riskují tisíce lidí každým rokem své životy, aby unikly ze států, kde (teoreticky) „nikdo nemusí prohrát“.
Měl bych ještě jednu definici:
•Pravice: Ať se mají všichni lépe, každý podle svých schopností.
•Levice: Nikdo se nemusíme mít lépe, hlavně když ublížíme těm bohatším.
Stojí za připomenutí, že i ten nejchuší Čech se má lépe než 80 % populace na Zemi.
Premysleni vas ocividne stalo mnoho sil, ale nakonec jste to vymyslel znamenite.
Bohuzel na premise „at sousedovi chcipne koza“ stoji veskery konkurencni boj, coz je zaklad kapitalistickeho podnikani.
Omyl. kapitalista se stará jen o sebe. Ale levičák má radost nikoliv ze svého úspěchu, ale z neúspěchu druhého. Tedy podle hesla – nevadí, když nic nezískám, hlavně když oberou toho bohatšího.