Sobotní Lidové noviny přinesly pod titulkem I z blbců ještě může něco být rozhovor s Pavlem Kohoutem, v letech 50. prominentním řežimním veršotepcem a v letech 70. chartistou a disidentem. Pavel Kohout v něm podle mého soudu nabízí zcela zásadní vklad do debaty o vyrovnání se s érou "komunismu."
Pavel Kohout sice mluví o pokání, ale říká též: Socialismus vstupoval na evropskou scénu, když už kapitalismus nebyl k vydržení. A zreformoval ho. Dnes kapitalismus začíná bojovat o svou lidskou tvář. Kapitalismus s lidskou tváří je teď na programu dne. Jinak nad komunismem jsme zlomili hůl už v padesátých letech, protože se to ukázalo být opravdu jen sloganem. já mluvím v plurálu proto, že jsem zůstal naživu ještě i kvůli tomu, abych mluvil za větší část své generace, která v tom jela stejně se mnou. Myslím, že jsem to dlužen neskutečné spoustě lidí, kteří zejména v prvních poválečných letech nevstupovali do KSČ proto, aby tam rejžovali, ale proto, aby tam pracovali na brigádách. Naše první předvolební heslo bylo Republice více práce, to je naše agitace". Já jsem se svým otcem nejméně padesátkrát fáral. Každou sobotu. A psal jsem básně, samozřejmě. Já nemůžu tyhle lidi nechat neustále v podezření, že to byla generace hajzlů. Nezapomeňte, že oni tam vstupovali se strašlivou zkušeností z války. Ta byla tak děsivá, že vše, co přišlo po ní, se zdálo být procházkou růžovou zahradou."
Dokud se nedokážeme smířit s tím, že jsme to byli my sami, kdo uvedl komunisty k moci, a že jsme k tomu měli velmi dobré důvody, tak nebudeme schopni vyrovnat se sami se sebou a být svobodným, sebevědomým a vnitřně integritním národem. Protiruská hysterie, antikomunistické třeštění a patologická servilita směrem k Američanům nejsou ničím jiným, než snahou vytěsnit své vlastní viny a zamaskovat svá vlastní selhání.
Tribun 
Omlouvám se za dotaz OT, Tribune, ale už po několikáté jsem si všimla, že se vaše články neobjevují ve výběru Bloguje. Jinak je tam kde co, s prominutím. Nesplňujete nějaká kritéria, nebo proč tomu tak je?
Jessie,asi jsem politicky nekorektní, trpím levicovou úchylkou a nejsem schopen se naučit ani ty základní články víry, o kterých „přece žádný rozumný člověk nemůže pochybovat“ (poznáváte jednoho ze štamgastů, že?).A navíc se to někde musí naklikat (a to já dělat nebudu), někdo jiný to musí schválit a vůbec. Kdybych chtěl mít vysokou čtenost, tak píšu o Tokio Hotel, dštím síru na Paroubka, volám po protikomunistickém džihádu, pěji ódy na liberální kapitalismus a konzumní společnost a vůbec dělám řadu věcí, které se mi z duše protiví.Díky za zájem, ale já radši zůstanu, kde jsem. Kdo, tak si sem cestu najde – alespoň to budou lidé, kteří mají zájem (že, Sunfreedome? :-) Omlouvám se za MM (čili Mimo Mísu, neboli Off-Topic), ale chtěl jsem odpovědět, abych nebyl za nezdvořáka.
drahy TribuneVY jste opravdu narod?
Vina za komunismusmyslím si, že vina za komunismus nepadá na hlavu tehdejších lidí. Základní příčinou komunismu u nás bylo to, že jsme byli zařazeni do sféry ruského vlivu na Jaltské konferenci. Národ se rozhoduje podle informací, které má k dispozici. Pokud mu dáte „správné informaceL, rozhodne se „správně“. Neříkám, že neexistuje individuální lidská odpovědnost. Ale na individuální úrovni s trendem, který je dán mainstreamem, těžko něco naděláte.
Challengere,s vašimi vývody souhlasím, ale jeden na politickou situaci a hledání odpovědnosti za fatální poválečné rozhodnutí (40 % hlasů pro komunisty ve volbách) nesedí: to nebylo žádné rozhodování na základě „správných“ informací, to bylo rozhodnutí na základě osobní zkušenosti. Vždyť to Kohout říká: „Nezapomeňte, že oni tam vstupovali se strašlivou zkušeností z války.“A vedle války v tom nepochybně hrála i zkušenost se sociální krutostí, krizí, s měšťáckou hovadností sekčních šéfů a velkoprůmyslníků té tak oslavované první republiky.Že skočili na špek stalinské krutovlády, to je pak jiná historie. Ale s přihlédnutím k historickým zkušenostem a neznalosti poměrů v SSSR se nelze divit. Stejně pitomě lidé skočili na špek sametu.
Tribune,Tu poslední větu ve vašem komentáři by Pavel Kohout určitě nevyslovil.A k tomu jeho textu:Domnívá se, že je „dlužen neskutečné spoustě lidí, kteří zejména v prvních poválečných letech nevstupovali do KSČ proto, aby tam rejžovali, ale proto, aby tam pracovali na brigádách“.Já si zase myslím, že je taky pořád ještě něco dlužen neskutečné spoustě lidí, kteří po válce do KSČ nevstupovali vůbec, protože byli jasnozřivější než PK.Jednou mi vyprávěla jedna stará dáma, jak už šla podat přihlášku, ale zmačkala ji a vrátila se domů. Viděla totiž v jedné výloze na náměstí namísto zboží vystaveny občany města, kolem krku cedule o jakémsi hříchu. Nevěděla, jestli se opravdu něčím provinili anebo ne, a necítila v tu chvíli potřebu to zjišťovat. Jako důležitější se jí jevilo, že noví lidé, deroucí se k moci, jsou schopni někoho takhle ponížit. Tím skončilo její rozhodování o vstupu do KSČ, a to provždycky.
Ta stará dáma kecala, protože přihlášky se podávaly na pracovišti – v pracovní době.Jinak mne fascinují lidi, co soudí dobu, kterou sami neprožili.
Brtníku,ta stará dáma byla ročník 1887 a byla to soukromá učitelka němčiny a francouzštiny. Po celou válku dřela ruštinu.Nejspíš by ji do strany stejně nevzali.
ale kdez Tarasinechali se proste zblbnout… protoze lidi, co byli ochotni a schopni premyslet komunisty nevolili…. Pro radu tech druhych pak vystrizliveni bylo krute…. a jejich reakce tomu odpovidaji – i Kohouta…
mno…to vystavování „hříšníků“ se praktikovalo poměrně krátkou dobu po únoru r.1948 a uplatňovalo se na osoby, prohlášené za šmelináře (neříkám, že to šmelináři skutečně byli) – bývali vystavováni spolu se svými, údajně nadměrnými, zásobami. Kohout mluví o období bezprostředně po r. 1945 – což potvrzují jeho zmínky o válečné zkušenosti.Takže pravděpodobně jde o sčítání jablek a hrušek…ono se totiž za ty tři roky ledacos událo, víme?
Tak tohle se stalo v pětačtyřicátéma ti lidé ve výloze byli údajní kolaboranti. Jednoho jsem pak znala, byl to otec kamarádky.Takže to byly hrušky, jablka se dostavila později. Každopádně to bylo ovoce, ve kterém rodina, do které jsem se později narodila, nenašla zalíbení.Je mi ovšem jasné, že i kdyby mi to potvrdilo deset očitých svědků místo těch dvou, od kterých to znám, historici to stejně budou vědět líp.
pochopitelně, tresen,co jsou fakta v dobových písemnostech proti vaší víře – nepochybuji, že máte pravdu, a pokud náhodou ne, platí Hlava I.
Copak vás na té historce tak popuzuje, K-k. ?Anebo jste byla vždycky tak důsledná, že když vám maminka něco vyprávěla, šla jste se podívat do obecní kroniky? A když tam o té události nic nebylo, brala jste to tak, že si to maminka vymyslela?Víra asi není to správné slovo pro vyjádření faktu, že se o některých očitých svědectvích domnívám, že jsou důvěryhodná. Koneckonců, víte tak jistě, že nemohou být ničím podepřena? Znáte tak detailně poválečné dění ve všech českých městech a městečkách? Můžete rezolutně přísahat na absencí důkazů?
ale ne "vymyslela", tresen,ale „nepamatovala si přesně“, to ano – nebo věříte na neomylnost lidské paměti? Pominu to, že jsem se nikde nesetkala s těmihle praktikami v r. 1945, ale za to po r. 1948 ano – pochopitelně nemůžu znát, kde se co šustlo. Ale výhrady, ke kterým není třeba koukat do obecné kroniky, ale prachobyčejně přemýšlet: jak ona dáma pohledem do výlohy poznala, že tohle je dílo komunistů? To u toho měli volební materiály? A jak to, že žádná jiná politická strana neměla výhrady? Ony si ty tehdy čtyři existující politické strany docela slyšitelně předhazovaly kde co, o čem se předpokládalo, že by jim mohlo nějaké ty hlasy ve volbách přihrát. Nebo s tím ty ostatní strany souhlasily, protože to odpovídalo tehdejším náladám mezi lidmi?A pokud pracuju se vzpomínkami pamětníků, vždycky si je ověřuju, bez ohledu na to, kdo mi to vypráví. Ostatně, ověřovat si pravdivost informací v pramenenech je základ práce historika. Tím pochopitelně v žádném případě nechci naznačit, že by historici mohli věděli něco líp, než vaši vypravěči…
Ta dáma(byla to moje prateta) žila na malém městě a věděla, kdo je kdo. Kdo za čím stojí, kdo je aktivní i kdo se veze.Máte samozřejmě pravdu v tom, že ti ostatní, co měli možnost zasáhnout a nezasáhli, byli spoluviníci.A taky je fakt, že protiněmecká nálada tomu všemu přihrávala a že jen málokdo měl odvahu vystoupit a riskovat, že se to obrátí proti němu. Ale to je asi téma na delší debatu a nevím, jestli se to sem hodí. Rozhodně se to vzdálilo Kohoutově vzpomínce na budovatelské mládí.
co je horší doba?ukázat ve výloze někoho, kdo si schoval zásoby na dobu, kdy za ně dostane vícneboukázat v televizi někoho, kdo obral obyčejné lidi o miliardy a žije si na Bahamách nebo Seychellách?
Severocechukdo a jak obral obycejne lidi o miliardy?
Ten „chudak“ na Bahamach je ovsem v dnesni dobe symbolem toho, kam az to muze kdokoliv z nas dotahnout, takze se muze jednat o pozitivum :)Ovsem ukazte Krejcire a Kozeneho na pranyri na Vaclavaku a hned se emoce otoci o 180 stupnu.
Jasane,on Kožený nikoho neobral? Zřizovatelé fondů měli sloužit jako správci majetku akcionářů a jednat v jejich prospěch. Tak to chodí v civilizovaných zemích a v tomto smyslu to nakonec bylo zákony ošetřeno i u nás. Ovšem s pláčem po funuse.Přitom bylo zřejmé, že příslovečnou „jistotou desetinásobku“ to Kožený s akcionáři nemyslí dobře a že jediný prospěch, o který mu jde, je jeho vlastní.Omlouvám se za rozvíjení OT linie, ale nedalo mi to.
Tresnino vite… asi takhle…1) nikdo nikoho nenutil sverit penize Kozenemu2) kdo si o ten desetinasobek rekl, dostal ho3) ti, kdo si nej nerekli – z rady duvodu – maj penize stale uzlozeny v akciich prumysloveho holdingu… a proc bylo zrusena moznost s nimi obchodovat, je mi docela zahadou – chtel jsem to risknout. Nicmene za tohle uz Kozeny nemuze….
To k-k díky za reakci, doba po okupaci byla zlá a ubližovalo se nevinným, sám bych měl důvod si stěžovat, ale prvotní zlo byla válka a páchala další zlo, mé matce a vlastně i mé osobě ublížil po válce křesťan (lidovec) budiž mu země lehká, přesto k němu necítím nenávist.Nenávist ke komunistům je odjinud a je hlubší, má něco společného s nenávistí ke vzbouřeným otrokům, nevolníkům… kteří si nevážili výsady chcípat pod svým pánem.Jinak nemám rád čítankové pohádky.
Brtníku, děkuji…shodou okolností jsem se několik let dost intenzivně zabývala právě obdobím těsně po válce, pravda, na území tzv. Sudetengau, takže ve vnitrozemí to pochopitelně vypadalo jinak. A začala jsem se tím zabývat právě kvůli různým „nezpochybnitelným pravdám pamětníků“… A realita byla pochopitelně jiná. Ale to odbočuji: chci tím jen říct, že vzpomínky pamětníků na jednu stranu zachycují věci, které v oficiálních materiálech nenajdeme, ale na druhou stranu to jsou ty nejméně spolehlivé z historických pramenů. A to se týká všeho, nejen citované vzpomínky Treseniny pratety. A rozhodně nemusí jít o vědomou lež, i když i to se najde.
Pratetu z hrobu nevytáhnu,abyste ji mohli podrobit výslechu, jak to tenkrát bylo s tím jejím úmyslem přihlásit se ke komunistům, tak co nadělám. Stejně nechápu, čím vás tahle historka tak popíchla. Lidí, co k nim po válce nevstoupili, bylo spousta, a měli určitě nejrůznější důvody, stejně jako ti, co k nim vstupovali.Ovšem věta, že nenávist ke komunistům má něco společného s nenávistí ke vzbouřeným otrokům, nevolníkům, kteří si nevážili výsady chcípat pod svým pánem, mě dostala. Vím, že nenávist ke komunismu existuje. Já jí netrpím, můj vztah by se nejspíš dal vyjádřit slovy, že se mám na pozoru. Ale u těch, kteří se jí ani po tolika letech od plyšáku nedokázali zbavit, jsem ji naopak vždycky přičítala neodreagovanému vztahu otroků ke svým bývalým pánům. Kdo se dokázal nechovat jako otrok, takováto nenávist mu nehrozí.
Brtniku„Nenávist ke komunistům je odjinud a je hlubší, má něco společného s nenávistí ke vzbouřeným otrokům, nevolníkům… kteří si nevážili výsady chcípat pod svým pánem“Mam pocit, ze jste dostal upal…. takze vsichni vyhozeni ze skol, zavreni v jachymove, zastreleni na hranicich, zbaveni majetku atak dale a tak dale… nenavidi komunisty ne kvuli tomu co zpusbili jim a jejich rodinam ale kvuli tomu ze si „nevážili výsady chcípat pod svým pánem“
Ono psát pro Jasanaby vyžadovalo pouze věty holé. Nenávist ke komunistům dvacet let po plyšáku je fenomén podivný, navíc se neobrací proti echt bolševikům, ale proti všemu, co levici i jenom vzdáleně připomíná. A tahle záměna předmětu nenávisti je už patologická, její vyznavači by patrně obstáli v každé psychiatrické ordinaci.Možná souvisí se sklonem k šikanování slabších, ke kterému má náš národ posránků mimořádné sklony.
Tarasino, pokud jste Vy ochoten zapomenout na zmarene zivoty, moznosti a cile 2 generaci Vasich predku a castecne i Vase, je to Vase vec – ale jini proste nezapomenou nikdy.. a budou se podle toho chovat.A to i tam, kde uciti toho komunismu jen zavan – protoze si dobre pamatuji, k cemu ignorovani tech „zavanu“ vedlo.
Jasane,vaše vidění světa je neuvěřitelné: druhou světovou válku, díky jejímuž výsledku jsme se stali na půl století ruskou kolonií, nazvete „závanem“, na druhé straně slyšíte na poušti trávu růst…
Tarasikde probuh pisi o WWII?