[DOKUMENT] Dopis amerického velvyslance z roku 1948

Dále uvedený text je dopis amerického velvyslance v Praze Laurence A. Steinhardta státnímu tajemníkovi USA (tj. ministru zahraničí) George Marshallovi z konce dubna 1948.

Získal jsem jej již před nějakou dobou od Saxe (díky, Saxi) a až později zjistil, že na internetu koloval již dříve, aby posléze tak trochu upadl v zapomnění. Což by rozhodně neměl, protože se jedná o velmi zajímavý a poučný dokument, který považuji za stále aktuální, bez ohledu na to, kolik času uplynulo od doby jeho vzniku a k jakým společenským změnám během té doby došlo.

Jde totiž o pohled zvenčí na tehdejší českou (resp. československou) realitu, o pohled angažovaného cizince", který není zaslepen tím, že by v českém prostředí strávil celý svůj život. Může tak vidět věci, které my Češi vidět nechceme, nebo neumíme, a může o nich hovořit bez národoveckého sentimentu.

Co však na tomto dokumentu považuji za nejcennější je skutečnost, že nám umožňuje nahlédnout, jak nás vnímaly USA, z jakých pozic s námi jednaly a za jakým účelem, protože v dopise, který nebyl určen ke zveřejnění, si nemusel pan velvyslanec na nic hrát a přetvařovat se.

Závěry, které lze v tom smyslu učinit, jsou myslím jednoznačné: nejsme a nikdy jsme nebyli pro USA rovnocenní partneři, nikdy s námi nejednaly pro nás samé, ale vždy k nám přistupovaly jako ke své věci, k nástroji pro dosažení nějakého svého cíle; nikdy jsme nebyli účelem (jak bychom také mohli, něco takového si myslet by bylo stejně namyšlené, jako naivní), ale vždy jen prostředkem. To je dobré mít na paměti například v souvislosti s ještě nedávno velmi žhavým, nyní suspendovaným plánem na výstavbu radaru v Brdech. Od jara 1948 se toho totiž ve vztahu velmocí k zemím, kterým se dostalo té pochybné cti odehrát služebný part v jejich velmocenských hrách, mnoho nezměnilo.

* * *

Následuje samotný text dopisu tak, jak jsem jej získal, včetně předmluvy mně neznámého editora. Přidal jsem pouze zvýraznění těch pasáží, které považuji za obzvláště významné. Podtržením jsou označeny ty části, které reflektují českou historii, situaci kolem Února 1948 a důvody, které k němu vedly, tučně jsou značeny ty pasáže, které nastiňují americké plány v regionu, způsoby využití ČSR a americký přístup.

* * *

30. dubna 1948 napsal americký velvyslanec Laurence A. Steinhardt americkému státnímu tajemníkovi George Marshallovi tajnou depeši, týkající se vývoje poválečných událostí v Československu. Český překlad tohoto pozoruhodného textu vyšel v roce 1991 péčí Petra Mareše v časopise Dějiny a současnost. Text je to přes drobné historické nepřesnosti (Steinhardt byl diplomat, nikoli historik) vynikající, a protože si nezaslouží, aby plesnivěl někde na regálech Národní knihovny, dávám tu čtenářům Událostí k dispozici jeho přepis.

Praha, 30. dubna 1948

TAJNÉ

Č. 309

Pane:

1. Mám tu čest doplnit zprávu velvyslanectví o československé vládní krizi z února 1948 jistými věcnými i analytickými poznámkami.

2. Krize v té podobě, v jaké se vytvořila v únoru 1948, byla patrně v celé situaci obsažena již od chvíle, kdy vstoupila v platnost československo-sovětská Smlouva o přátelství a vojenském spojenectví z 12. prosince 1943. Pochopení příčin této aliance vyžaduje krátký pohled do historického a psychologického pozadí vývoje československého národa.

3. Češi jsou malý" národ. Položeni v geografickém centru Evropy byli po staletí epicentrem ekonomického a politického napětí, které vedlo k nespočetným válkám a opakujícím se vlnám emigrace. Vrcholný okamžik jejich dějin nastal v období 1346-1378, a to díky trojí shodě náhod: silné a konstruktivní osobnosti Karla IV. (který se stal také císařem Svaté říše římské), objevu rozsáhlých nalezišť stříbra a dočasné absenci jiných mocných politických sil v Evropě. Taková situace se znovu neopakovala až do roku 1918, kdy další politické vakuum v Evropě a silná osobnost Topná G. Masaryka způsobily vznik Československa jako státu. Vlna emigrace následovala po ničivých husitských válkách 1415-1436. Další vlna následovala po vypuknutí třicetileté války v roce 1620, která zahájila 300letou nadvládu Habsburků. Na konci 19. století začíná emigrace do Ameriky. Konečně pak druhá světová válka odstranila nejprve židovské podnikatelské elementy a poté 2 500 000 sudetských Němců, kteří byli průmyslovou páteří země.

4. Tyto emigrační vlny opakovaně odsávaly výkvět obyvatelstva, v zemi zůstávali drobní rolníci a řemeslníci. Ti, jak se zdá, nebyli nikdy ve chvílích krize schopni prokázat pevnost, odvahu a ušlechtilé vlastnosti, ale raději se skláněli před politickými bouřemi, které v zemi zuřily. Tito lidé vždy dávali přednost přežití bez zbytečného boje před bojem za svou svobodu. Během 300letéhabsburské nadvlády, která skončila roku 1918, si Češi vypěstovali mimořádný vrozený talent k tichému a rafinovanému odporu vůči existujícímu režimu. Jsou mnohem zdatnější v opozici, než když jsou sami u vlády a čelí problémům výstavby a uplatňování pozitivní moci, se kterou měli v moderní době jen dvacetiletou zkušenost.

5. Vzhledem k tomu, že byli vždy malým národem", potřebovali Češi ke svému přežití neustále silného spojence. Složité charakterové vlastnosti, výše popsané, způsobily, že se snažili štvát své sousedy proti sobě, uchylovat se k prázdným frázím (například prohlášení Jana Masaryka v posledních dvou letech) a mít pojištěny obě strany. Tato metoda byla úspěšná za druhé světové války, kdy unikli zničení, nabyli na průmyslové síle a vyšli z války po boku vítězů. Avšak jejich spojenectví s Ruskem, spolu se současnou sovětskou politickou taktikou v Evropě, znemožnilo v současnosti Čechům hrát na obě strany", jak prokázala nedávná krize. Jejich občasná schopnost stavět jednu stranu proti druhé jim poskytla výhodnou pozici a nezasloužený pocit důležitosti.Úměrně tomuto pocitu jsou dnes jako národ zkroušení.

6. Češi měli špatné zkušenosti se svými spojenci. Francouzi a Angličané je opustili v Mnichově roku 1938. Náš velký omyl, spočívající v tom, že jsme vedli čistě vojenskou válku, zatímco Sovětský svaz vedl zároveň vojenský i politický zápas, zřetelně přispěl ke ztrátě našeho vlivu ve střední a východní Evropě. Češi jsou přesvědčeni, že jsme je v roce 1943 odepsali", nebo jinými slovy předali do sovětské sféry vlivu". Byť na toto téma nemohlo dojít k formální výměně názorů, naše pozdější akce potvrzovaly v očích Čechů správnost tohoto přesvědčení. Prezidentu Benešovi se počátkem roku 1943 dostalo ve Washingtonu zdvořilého, ale nezávazného přijetí. V listopadu následovala teheránská konference. Co mohl v prosinci Stalin Benešovi říci o sférách vlivu a všeslovanském bratrství", si lze snadno představit. Každopádně neměli Češi v této situaci jinou možnost než podepsat smlouvu se Sověty. Náš postup v Jaltě a Postupimi ve věci hranic a reparací a především to, že jsme v květnu 1945 zastavili naše armády a umožnili sovětským jednotkám osvobodit Prahu, potvrzovalo v myslích Čechů náš postoj. Pohled zpět dnes jasně naznačuje,
e
větší pozornost politickým aspektům Války nám mohla poskytnout kontrolu střední Evropy, a to za minimální cenu.

7. Sovětsko-československá smlouva z 12. prosince 1943 nepochybně dočasně zabránila tomu, aby se poválečná situace v Československu vyvinula stejně jako v Polsku. Nabízela Československu reálné výhody pouze tak dlouho, dokud byl Sovětský svaz rozhodnut zdržet se agresivní politiky v Evropě. Vzhledem k tomu, že Sověti ve skutečnosti nepřestali být agresivními, bylo jen otázkou času, kdy krize v Československu nastane. Zda k takové krizi dojde v únoru, květnu, srpnu, nebo příští rok bylo částečně otázkou příhodné situace, především však záležitostí rozhodnutí z Moskvy. Téměř všichni českoslovenští kompetentní činitelé věřili, že v únoru žádná krize nehrozí, neboť pro Sovětský svaz bylo výhodné udržovat v Československu klid, aby byla jištěn tok materiálu do Sovětského svazu. Tuto skutečnost podle vyjádření dr. Huberta Ripky, ministra zahraničního obchodu, po jeho návratu z Moskvy v prosinci 1947, plně chápal sovětský komisař hospodářství Mikojan a další vysocí sovětští činitelé. Pohled z časového odstupu naznačuje, že českoslovenští nekomunističtí členové kabinetu si neuvědomovali, do jaké míry bude jejich země využita v sovětském všeobecném plánu pro Evropu. Je zřejmé, že v Moskvě dospěli k názoru, že politické ohledy převažují nad hospodářskými nevýhodami, které pro Sovětský svaz bude mít poměrně brzký puč" V Československu. Rezignace dvanácti nekomunistických ministrů pak navíc vytvořila vakuum a komunisté je zaplnili. Jakkoli komunisté krizi nevyvolali (byť ji nepochybně vyvolat plánovali), plně ji využili, stejně jako v Bogotě.

8. Nyní je již jasné, že rozhodnutí dvanácti ministrů, reprezentujících národní socialisty, katolíky a slovenské demokraty, rezignovat bylo přijato na základě přímého povzbuzení a souhlasu prezidenta Beneše. Existují přímé důkazy, že během pěti dnů, kdy již byly tyto rezignace podány a ještě nikoli přijaty, se ministři, nebo jejich pověřenci nejméně čtyřikrát na prezidenta obrátili, aby posílili jeho rozhodnutí rezignace nepřijmout. Přestože se nyní ukazuje, že použité postupy nebyly správné, zdá se jasné, že debakl, který následoval, lze z velké části přičíst prezidentově slabosti, kterou je jen stěží možné omluvit jeho zhoršeným zdravotním stavem.

9. pokud jde o rozsah sovětského vměšování a zastrašování, je nyní jasné, že se prezident Beneš sovětského strašáka velmi obával. Neustále přicházejí zprávy, že nátlak, který na prezidenta vykonával Gottwald a zástupci odborů se svými stoupenci, kteří pochodovali na Hrad, zapříčinil obavy prezidenta z vnitřních nepokojů a z nich plynoucích nutností, aby sovětské jednotky z okolních zemí zasáhly za účelem obnovení pořádku". Neexistovaly žádné důkazy o koncentraci sovětských jednotek na hranicích Československa, zdá se také, že rozsah sovětských hrozeb byl patrně menší než při podobných příležitostech v poslední době ve Finsku a v Íránu, přičemž obě tyto země těmto hrozbám úspěšně čelily, zatímco Češi se před nimi sklonili. Přestože to chování Čechů v tomto směru neomlouvá, lze je částečně vysvětlit historickými souvislostmi,uvedenými výše. Různí ministři a vysocí vládní úředníci během krize popojížděli sem tam, navzájem se hlídali, snažili se utvrzovat ve svých předcházejících slibech a zabránit níže postaveným členům nekomunistických stran, aby podlehli komunistickým svodům. Krátce, bylo zde mnoho nedůvěry, nejednoty, prázdného řečnění a pobíhání, což vše způsobilo nerozhodnost a nedostatek rázných akcí ze strany umírněných sil. Komunisté toho plně využili.

10. Neexistovaly přímé důkazy sovětského vměšování. Dokonce ani činnost sovětského velvyslance Zorina, který dorazil do Prahy letadlem již 19. února, nemůže být označena za přímé vměšování. Jeho rozhovory, o kterých má velvyslanectví důvěryhodné zprávy, byly zahájeny diskusí o obilní situaci. Je známo, že se v jednom případě vyhnul diskusi o politice, přinejmenším po dobu, kdy pobýval v kanceláři ministra, kterého byl navštívit. V některých případech hovořil o politice s personálem, který patřil ke komunistům. Zorin není silácký, dveřmi bouchající typ, a jeho jednání není možné srovnávat s jednáním Vyšinského v Bukurešti během tamní krize.Jediným náznakem bezprostředních příprav, které mohly mít sovětskou podporu, je skutečnost, že komunistické akční výbory" vstoupily na scénu zcela náhle 23. února a že na zvláštní demonstraci téhož dne se odborářské milice objevily na veřejných prostranstvích s novými puškami. Bylo dávno známo, že odborářské organizace mají tajné zásoby zbraní v různých továrnách, a to ještě z revoluce 1945; většina těchto zbraní přitom pochází z odbojářských zdrojů z období války. Přítomnost zcela nových pušek s lesklými neodřenými pažbami nicméně většinu lidí překvapila. Akční výbory byly zjevně komunisty dobře zorganizovány. V podstatě jde o známou českou instituci, která existovala již od války; národní výbory, které nepřestaly existovat a mít v místních podmínkách vliv od května 1945, mají svůj původ také ve válečném odbojovém hnutí. Akční výbory byly prostě nový název pro starý jev, na který jsou Češi dobře zvyklí, nicméně mohly být přímo podníceny sovětskou podporou.

11. Pokud jde o smrt ministra zahraničí Masaryka v noci z 9. na 10. března 1948, zůstávají skutečné okolnosti stále zahaleny tajemstvím. Je možné, že získáme definitivní důkaz, umožňující určit, zda šlo ve skutečnosti o sebevraždu, nebo o vraždu. Teorie o sebevraždě je jedinou, kterou mohla vláda oficiálně oznámit. Skutečnost, že oficiální oznámení nebylo učiněno dříve než nejméně šest hodin po smrti, naznačuje, že i oficiální vysoká česká místa byla zaskočena. To by naznačovalo, že pokud šlo o vraždu, byl tento čin spáchán osobami nikoli českými. Jak velvyslanectví hlásilo, existuje několik okolností, které by mohly potvrzovat teorii o vraždě, ale velvyslanectví je vzhledem k nedostatku dalších fakt i nadále nakloněno důvěřovat teorii o sebevraždě. Více než tři čtvrtiny českého obyvatelstva věří v teorii o vraždě, což je pochopitelně pro komunisty trapné. Jistá nepublikovaná prohlášení o tom, že v Masarykově ložnici byly nalezeny otevřené břitvy a svázané šňůry od pyžama, předaná nedávno velvyslanectví a pocházející z bezprostředního prezidentova okolí, zvyšují důvěryhodnost teorie o plánované sebevraždě. Příslušné zdroje tuto informaci potlačily, protože si přejí, aby si veřejnost prozatím i nadále myslela, že šlo o vraždu. Masarykova smrt pochopitelně vyvolala mezi obyvatelstvem široce pociťovanou bolest. Komunistické elementy mocně využily nesouhlasných poselství, která Masaryk dostával od svých přátel na Západě, jako jedné z příčin sebevraždy. Nezávisle na tom, zda šlo o vraždu nebo o sebevraždu, získala mu jeho smrt znovu reputaci, kterou promarnil v průběhu únorové krize. Navíc, z politického hlediska, nebyl velký rozdíl mezi tím, zda šlo o sebevraždu, nebo o vraždu, neboť konečný výsledek v obou případech potvrzuje, že další jeho působení v úřadě bylo neslučitelné se základním filosofickým postojem jeho i jeho váženého otce. Příliš pozdě si uvědomil, že nemůže hledět dvěma různými směry zároveň.

12. Komunisté byli agresivní a smělí a měli dos

tatečně kvalitní organizaci, aby mohli situace využít. Nekomunisté neměli jako skupina žádnou soudržnost, nerozpoznali, že jde o zásadní střet komunismu s nekomunismem, a nadále stavěli své dílčí stranické zájmy a osobní ambice nad odpor vůči komunismu. Tato skutečnost spolu se slabostí nejvyššího vedení, především pokud šlo o prezidenta, vedla k debaklu. Z amerického hlediska se zdá být opovrženíhodné, že s výjimkou několika studentů ani jediná osoba, od prezidenta republiky po nejposlednějšího občana, neutrousila veřejně na obranu svých politických svobod ani slovo. Někteří Češi, udržující přátelské vztahy s velvyslanectvím, poté soukromě konstatovali, že když jejich lidé nejsou ochotni za svou svobodu bojovat, nezaslouží si ji. Mnozí lidé, kteří zastávají tento názor, později uprchli ze země a pokoušejí se nyní vytvořit hnutí odporu v exilu. Také tato skutečnost zapadá do historického rámce a pro současnost omezuje na nulu jakoukoli možnost účinného odporu vůči komunismu uvnitř samotného Československa. Takovýto odpor je vyloučen, neboť Československo je nyní zcela policejním státem.

13. K dnešnímu datu (30. dubna 1948) již země prošla zkušeností prvé vlny zatýkání a vyhazování reakcionářů" ze zaměstnání. Nastalo období relativního klidu. To umožňuje komunistům konsolidovat své pozice. Volby, určené nyní na konec května, nemají již větší význam, neboť voliči si mohou vybrat pouze mezi společnou kandidátkou a prázdným lístkem. Proti komunistům nevystupuje žádná strana a zdá se pravděpodobné, že všechny nekomunistické strany budou záhy buď rozpuštěny, nebo sloučeny s komunisty. Československo se stalo v plné míře loutkovým státem. Kolují pověsti, že může být záhy i formálně připojeno k Sovětskému svazu. K takovému vývoji může zcela reálně dojít. Každopádně, příští vlna zatýkání patrně zlikviduje všechny zbývající reakcionáře" a podle mínění některých i část umírněných komunistů. Vyšší úředníci přijímají zvláštní opatření pro svou osobní bezpečnost.

14. Přestože množství lidí reptá a osoby přátelské Západu tvrdí, že až 80% populace, včetně některých komunistů, je hluboce nespokojeno s tím, co se stalo, není v československém charakteru klást odpor nebo se pustit do účinných protiakcí. Existuje množství lidí, kteří věří, že jejich jedinou záchranou bude válka mezi Spojenými státy a Sovětským svazem. Neuvažují o katastrofálních fyzických důsledcích, které by taková válka pro jejich zemi měla. Jsou v ostudném postavení lidí, kteří nepozvedli hlas ani paži proti komunistické nadvládě, a současně doufají, že Spojené státy přijdou a zachrání je. Jejich mentalita pramení částečně ze zkušenosti druhé světové války, kdy jejich země dokázala zůstat mimo válku, vyhnula se prakticky fyzickému zničení a přežila v lepším ekonomickém stavu, než v jakém byla před válkou. Proto ti, kteří zůstali v zemi, očekávají další konflikt, který by jim mohl přinést stejné výhody a umožnil jim nakonec mnohé získat, až by je připojil k vítězné straně, ať by to byla kterákoli. I když toto hodnocení je ve vztahu k některým ušlechtile uvažujícím Čechům silně zlehčující a patrně nespravedlivé, jeho záměrem je popsat obecný způsob uvažování v zemi. V případě budoucího konfliktu bude v Československu nepochybně existovat značný rezervoár skryté náklonnosti vůči Spojeným státům. To se projeví v tom, že sovětským okupantům budou ze strany lidí kladeny určité překážky. Řečeno jinými slovy, ti, kteří budou bojovat proti Sovětům, nemohou očekávat žádné skutečné výhody, pokud nebudou v zemi přítomny jejich pozemní síly.

15. Pokud jde o naši politiku vůči loutkové československé vládě, je zřejmé, že bychom jí neměli v žádném případě poskytnout žádnou materiální ani morální podporu. To by bylo v diametrálním rozporu se zájmy Spojených států. Jediné ospravedlnění další existence našeho diplomatického zastupitelství nacházíme v pokračování nevelké oboustranně výhodné obchodní výměny a v usnadnění pobytu Američanů navštěvujících Československo. Naše rozhlasové vysílání pro Československo má i nadále jen malý užitek a může přinést plody spíše ve vzdálenější budoucnosti než okamžitě. Československé politické emigranty lze prozatím využít v tomto projektu a také jako učitelů a pro získávání tajných politických informací. Pokud se nebudeme přímo podílet na jejich zorganizování, upadnou patrně jako celek do politického hašteření. Během několika týdnů budou možnosti získávání politických informací v Československu otevřenou cestou nepochybně značně omezeny, a proto je třeba vypracovat plány pro zesílenou tajnou aktivitu v této části Evropy.

16. Z časového odstupu je možné se domnívat, že bylo možné přijmout určitá opatření, která by mohla oddálit ovládnutí Československa komunisty. Tato opatření zde zaznamenávám pro případné použití v dalších zemích, ve kterých nastane obdobná situace.

a) Rozšíření naší rozhlasové i jiné propagandy včetně publikace okolností, které vedly k tomu,že jsme umožnili sovětským vojskům osvobodit Berlín a Prahu. I ty nejmenší a nejchudší země utrácejí na podobné účely značné sumy, zatímco my jsme své výdaje v roce 1947 značně zredukovali.

b) Sjednání obchodních smluv a kulturních dohod. Malé země jsou polichoceny takovouto pozorností.

c) Pomoc v podobě nejpotřebnějšího zboží, a to formou prodeje (nikoli daru). Sovětský svaz přišel Československu na pomoc po suchu v roku 1947 s tím, že mu prodal potřebné obilí za vysokou cenu.

d) Přímý zásah do vnitřních věcí za účelem efektivní organizace existujících antikomunistických sil. Ty jsou obvykle poměrně početné. Protože však jim běžně chybí organizační schopnosti, jsou pro nás zcela ztraceny. Je to v rozporu s konvenční diplomacií, náš protivník se však konvencí nedrží.

Z uvedených prostředků bude v Československu nadále použitelný pouze první. Tyto metody se ukázaly jako efektivní v použití Sovětů, kteří se zároveň snaží obrátit ve svůj prospěch to, co považují za slabost našeho idealismu, naše konvenční metody typu fair play" a naši snahu kupovat si" dobrou vůlí. Budeme-li v širší míře využívat sovětských metod, může to přinést jak pozitivní výsledky, tak posloužit jako prevence.

V úctě Váš Laurence A. Steinhardt

47 komentářů: „[DOKUMENT] Dopis amerického velvyslance z roku 1948

  1. velmi zajímavéjen naprostá drobnost – ty zbraně milicí nepocházely z nějakých skrytých skladů (odbojářských, tady si sám Steihardt odporuje když hovoří o "nových puškách.Je známo, že pušky byly milicím dodány komunisty ze skladů Zbrojovky a "neodřené pažby" byly dokonce z velké části nenatřené holé dřevo.

  2. Jako člověk, který emigroval sice až za normalizace pak o amerických zájmech něco vím. Takže směle mohu podepsat, naprostý souhlas s názorem pana velvyslance, nevidím v tom totiž žádný rozpor s relevantním zájmem žádného čecha co chtěl uchovat svobodu a demokracii. Nevidím jediný důvod zamlčovat, že americký vliv a pomoc měla i důvody strategicko-politické, nicméně tady se multiplikuje efekt zájmu jejich se zájmy nás, obyčejných lidí. Jestli podpora Marshallova plánu měla být klackem na rusy, pak je to jen v pořádku. Na ně tehdy nic jiného neplatilo, a nám mohlo hospodářsky pomoci stát se zase hospodářsky vyspělou zemí, tak jako se jí stalo NSR díky této pomoci. Smutný fakt je, že jen u nás, neproběhla regulérní občanská válka za udržení svobody a demokracie, tak jako po nástupu stalinské totality v Polsku nebo Maďarsku. Proto jsme byli jedinou zemí socialistickýho bloku, kde se žádná revoluce a „go west” ještě do listopadu 1989 nekonalo. Naši lidi byli to nejtupější stádo, které za kus žvance a levný pivo by dál dělalo Jakešovi blbečky a pokrytecky by dál tleskali jeho idiotickému sebezesměšňování v projevech, které dokazovali že IQ našich vyvolených nepřekračuje bežně stanovenou „normu” stanovenou posledním sjezdem závodních rad.Takže se nedivím, že američané pro nás nic neudělali v r. 1948, když jsme nejdřív na stalinovo doporučení přijali návrh zúčastnit se konference v Paříži na přijetí Marshallova plánu (nicméně měli jsme na pokyn vedení SSSR druhé den bez rozloučení odjet) a pak si to, ale Stalin rozmyslel, a zakázal nám to. Když Jan Masaryk tvrdil, že se diplomaticky ale i společensky znemožníme, když jsme jednou přijali a pak odmítneme a to zjevně na nátlak Moskvy, že budeme už v roce 1947 bráni jako jasní vazalové a poslušní kašpárci Moskvy – takže pan velvyslanec má pravdu, že jsme si žádnou pomoc v té době od USA stejně nezasloužili. Neb jak Masaryk sám řekl – „do Moskvy jsem odjížděl jako svobodný člověk, a zpátky jsem se vracel jako stalinův pacholek“. Stejně ale díky Ameriko za to, co jsi pro nás udělala. Za vysílání Hlasu Ameriky, a RFE – protože mě prapaganda Hořeního v Rudém právu a Kojzarovy sloupky jako svobodné médium rozhodně nepřišlo, díky za nabídku pomocné ruky emigrantům, díky za to, že jsme mohli získat azyl a posléze i občanství v zemi, kde jsme našli přílezitost jak žít svobodný a důstojný život, napříč tomu, že jsme si na západ přinesli jen pár osobních svršů a začínali jsme úplně z ničeho. Za pocit svobody to rozhodně stálo za to, začínat úplně od nuly.

  3. Polaci s Madary bojovali za svobodu a demokracii?.To jsopu mi ale novoty. Polaci si 26 roce pro neschopnost nechali instalovat Pilsudskeho sanacni rezim a rekl bych, ze jako takovym, jim nejaka iluze demokracie a svobody byla uplne sumafuk, ti meli uplne jine starosti.Tyhle vykriky ideologie jsou stale jako prez kopirak, meli byste si to nechat nacyklostylovat a pak to sem jen pastovat, usetrili byste cas.

  4. a v Madarsku jak bys met.Tam byli jedinymi bojovniky za svobodu komunisti a jelikoz se za C&K zilo Madarum pomerne dobre, udelali si pro zmenu Madarske kralovstvi (sice bez krale, ale presto).http://cs.wikipedia.org…920-1946)

  5. Možná jste saxi nikdy neslyšel o Solidaritě na počátku 80.let a o roce 1956 v Madarsku a Polsku, nakonec na Solidaritu poslali tanky a střílelo se v loděnicích v Gdaňsku, to lze za akt jakéhosi odporu na úrovni občanské války považovat. U nás jsme si žili v té době spokojený normalizovaný život. Já ten rozdíl vidím docela zřejmý. Pilsudski jistě nebyl ideální postava, ale v té době našeho masarykovského Československa, kdo měl z okolních sousedů takovou úroveň demokracie jako my? Nikdo, nakonec Pilsudski řešil spory se Sověty a to že jsme tehdy s Poláky válčili o Těšínsko neznamená, že Pilsudski nesehrál pozitivní úlohu při zadržování a odporu proti postupu sovětů víc na jejich vnitřní území a bránil své východní državy na ukrajinské hranici. Být Pilsudski jako Beneš dá dobrovolně Halič sovětům a bude přihlížet jak budou jako volyňští češi převáženi do Gulagů, ti kteří měli nějakého příbuzného co se dal v občanské válce na stranu proti rudým. Nakonec se mu to stejně nepodařilo, když pan Hiletr 1.zaří 1939 napadl Polsko a za 17 dnů na to, totéž učinil jeho kamarád Stalin. Poláci se nikdy nechovali tak zbaběle a uboze jako my. A zaplatili za to. V Katyni.

  6. K tomu Maďarsku a roku 1956 vám doporučím docela dobrou literaturu, saxi předtím jsem si nemohl vzpomenout na český překlad a název – třeba od Jamese A. Michenera – Most ke svobodě – pak zjistíte, že se přinejlepším dosti mýlíte, a to buď z neznalosti nebo možná právě kvůli nějaké té ideologii. Ale nebudu předjímat. Je dobré spíše poukazovat na literuturu faktu a historické prameny než ne Wikipedii.

  7. ja to myslel jinak, Grizzly:.Cesi meli zkusenost s "demokracii a svobodou" na rozdil od Polaku a Madaru uz z Prve republiky a proto dostali komunisti v 47 roce az 40% hlasu. Tezko po nich pak chtit, aby bojovali za neco, co zazili- a odmitli.Vzpominate jeste na rok 1989? Po cele vychodni Evrope uz komunisticke rezimy popadaly, jen v Cechach se stale zilo jak zastara. Neochota obcanstva zmenit rezim byla jiste kombinaci pohodlnosti a vedomi, ze se mu zije velmi dobre. Dobre si sva slova o "nejtupejsim stadu" rozmyslete, ja takovy postoj naopak povazuji za velmi chytry.Jestli mate ten dojem, ze Polaci s Madary jsou na tom diky sve bojovnosti ted lepe, nez my, tak ja tedy tenhle pocit nesdilim.Pan velvyslanec si v clanku nahore muze rikat co chce, z jeho pohledu jde jiste o "pravdu", nazirano z druhe strany ale ona "pravda" vypada uplne jinak. Cesi se za komunismu nebourili z jednoho velmi prosteho duvodu: nemeli k tomu duvod. Vycitat jim zbabelost nepovazuji vubec za chytre, minimalne jste nepochopil situaci a snazite se Cechy uvrhnout do nejakeho ideologickeho nutkani ci boje, nastesti ale mate smulu.

  8. jinak se obavam, ze s Wikipedii se musime spokojit.Pro nase povidani jako pramen urcite dostacuje.

  9. a do tretice.jestli si vzpominate, tak nakonec cesky komunisticky rezim musel shodit sam sebe (ve spolupraci s RFE-RL), viz studenti Smid a Drazska, Uhlovy falsovane zpravy vysilane na vyse uvedenm "radiu svobody". Kdyby tehdejsim rezim mej jeste trochu sil, zili bychom v sociku s lidskou tvari az dodnes; je prizracne, ze o "svobodu a demokracii" staly nejvice mlade stranicke kadry a cizi staty, zastupovane svymi medialnimi organizacemi.

  10. Ano, máte pravdu saxi s tím hodnocením pozdějších událostí a roku 1989, už tím co akcelerovalo pád režimu po pochodu na Národní třídě. Nicméně, co by se asi stalo přijet k Polákům nebo Maďarům ruské tanky, si snad dokážete představit. Nakonec Jaruzelsky, když mu Brežněv nabízel taky tankovou výpomoc, se zhrozil, a řekl: "Ne, copak chcete občanskou válku? My to zvládneme sami". V Maďarsku to byli tenkrát většinou komunisté, samozřejmě, komunisté měli celkově ve společnosti většinu, a nakonec jiné nekomunistické strany nebyly povoleny. Ale ta kniha docela dobře popisuje osudy hodně pravicových agrárníků a inteligence z řad bývalé sociální demkracie. Nakonec i tehdy asi i jako i dnes, není komunista jako komunista. Nejsem dogmatik, ale možná existují komunisté, kteří sní svoji beztřídní společnost rovnosti tak, že by nikdy nepřipustlili aby ten, kdo s takovou společností nesouhlasí, aby byl za tento názor jakkoli persekvován a razí přesvědčení, že by nikdo k tomu neměl být nucen násilím. Pak jestli takoví komunisté byli tenkrát i v Maďarsku, pak bych je neměl problém nazvat demokraty a byli stejně tak postiženými v boji za demokracii (alespoň nějakou nestalinskou třeba titovskétho typu) jako ostatní, co se za komunisty ani socialisty nepovažovali.

  11. Hm, k Maďarům ty ruské tanky přijely v roce 1956 –a výsledkem byl nakonec – když ty tanky dorazily v 68. do Prahy – extragulášový komunismus Kádárův. Mám za to, že i názorný příklad Maďarů – totiž zřetelné výsledky celé podzimní kampaně v 56. – sehrály svou roli v českém jednání v 68., nehledě k tomu, že si Leonid tehdy dal už sakra pozor, aby v té tankové šlamastice nezůstal sám. Z tohoto hlediska vzato, měl by Jaruzelski taky dostat nějakou tu ceduli, že se zasloužil o stát, místo aby ho honili jako vlastizrádce nebo co mu to hážou na krk.A rád bych ještě upozornil na drobné kontextové záležitosti, k nimž patřil v tom Maďarsku příslušný sjezd KSSS, kde se oficiálně účtovalo se Stalinem – a maďarské účtování s domácími stalinisty ohrožovalo chruščovovské panování ve Svazu, což se bleděmodrém opakovalo ještě v Praze za Brežněva, zatímco v Polsku byl už ruský režim v defenzivě. Ale snad by nebylo od věci připomenout ještě generální téma, totiž, že až do toho 89. roku probíhaly tyhle historické události bez dramatického vzrušení Západu, jenž ctil Jaltu… Hezký víkend.

  12. Bravo, Grizzlytak pregnantí vyjádření liberálního pojetí "svobody a demokracie" slušných a osobně svobodných a odpovědných lidí, jako je vaše: "Smutný fakt je, že jen u nás, neproběhla regulérní občanská válka za udržení svobody a demokracie,"[2], jsem snad ještě nečetl. Vás je pro tento blog škoda, vaše místo je v redakci nějakého mínkotvorného média. Zde jen marníte čas a plýtváte slovy, protože vše podstatné je v té jedné větě, nic víc není třeba říkat.Nicméně kvituji s pověděkem, že jste se "představil" a nikdo tak nemůže být na pochybách, s kým má tu "čest". Víte, co bych vám poradil, Grizzly? Vezměte svůj erotický deníček, namalujte si do něj srdíčko a to srdíčko si nechte podepsat Mašínem – budete mít svoji relikvii a určitě vzroste váš statu mezi těmi, kteří jsou si rovnější. A teď alou zpátky do výcvikového campu.Vlastně ještě něco, Grizzly: nestylizujte se do role "obyčejného člověka," nejde vám, nepůsobí to věrohodně. Pokud píšete: "nicméně tady se multiplikuje efekt zájmu jejich se zájmy nás, obyčejných lidí," tak buď lžete, nebo jste hloupý. Jedna nedochází k žádné multiplikaci, ale k akcidentální koincidenci, jíž vy – natožpak nějaký obyčejný člověk (Kdo to vůbec je, ten obyčejný člověk? Je to podnikatel, statkář, městský intelektuál?) – nejste subjektem, ale jen a pouze objektem.Pokud vám vyhovuje být dobře placeným a opečovávaným nástrojem, proč ne, ale nedělejte z toho "zásluhy o stát".

  13. Saxi,myslíte, že to k něčemu je, to povídání si s Grizzlym? Nechcete raději mluvit do dubu? Grizzly je totiž přesně ten, s kým jste ještě nedávno rozhodně mluvit odmítal – oponent. Nebo se s ním snad v nečem shodujete? Myslím v ohledu intencí, nikoliv faktografických dat.

  14. Saxi,nevím, z jak staré učebnice MDH čerpáš, ale ono je to vlastně jedno, 1953 nebo 1985, všude se tvrdilo to samé. Totiž že většina československého lidu po tragických zkušenostech z buržoazní I. republiky volila po válce komunisty a vítala Vítězný únor.Jo, čeští komunisti dostali v šestačtyřicátém, poté co jejich program ani v nejmenším nepřipomínal to, co přišlo po únoru, 40 procent hlasů a spolu se slovenskými měli v 300členném parlamentu 114 mandátů. Jenže na přelomu let 47-48 už byla nálada odlišná a vypadalo to, že takový úspěch už by nemusel přijít. Tak muselo přijít něco jiného.

  15. nemam pocit, ze bych si s nim povidal.Spise oteviram hovor pod vasim clankem. Nakonec je dobre videt, jak samotni apologeti americkych hodnot smysli o ceskem narodu: pokud jejich ideologii neprijmou, stavaji se z nich untermenschove, nejtupejsi stado ze vsech.

  16. Myslím si, že vaše argumenty Tribune, jsou takové povahy, že debatovat jinak, než jak jste právě předvedl, nedokážete nebo neumíte a "argumenty" osobního napadání jsem si za komunistů zažil dost a jsou to přesně ty způsoby jenž postrádají jakoukoli věcnou reflexi. Na vaši zmínku o podepsání deníčku panem Mašínem bych mohl kontrovat tím, že vy patrně máte doma svůj podepsaný od prokurátora Vaše, ale snižil bych se na tak přízemní a primitivní úroveň vaší ideologické manipulace a podsouvání mi vašich vlastních fabulací. A tohle jsem nedělal nikdy a dělat nebudu, zvlášť, když jste ukázal jaý způsob oponentury volíte. Vulgární a dosti hloupý. Občanská válka není nic nelegitimního, možná jste slyšel o té ve Spanělsku v r. 1938, a já jsem rád, že tam lidé proti diktátorům a tyranům povstali. Zapamatujte si, Tribune, urážka není argument. Já jen že vy možná máte jiné představy o diskusi, pak mne ovšem omluvte. Mýlil jsem se, že vám o něco takového zde jde. Jesli mne chcete vyloučit pro nevhodné názory, pak do toho, nebylo by to poprvé, kdy by se mi to stalo a vždycky mi cejch odpadlíka dělal spíše dobrou reklamu, než přizvukování ideologickým tamtamům.

  17. Já s vámi také nedebatuji, Grizzly.Co bych si asi tak mohl povídat s člověkem, který lituje toho, že nebyla občanská válka? Nic. Tedy vám ani neoponuji. Věcnou reflexi si totiž představuji jinak, než jako nostalgii po kandelábrech. Ale to je věc vkusu a intelektuálních dispozic, s tím nic nenaděláme.Ale je dobře, že v žádném případě neděláte to, o co čem sám tvrdíte, že neděláte, a že jste o tom "deníčku podepsaném Vašem" nenapsal ani čárku.Vezměte si své cejchy, Grizzly, a běžte s nimi někam, kde vás budou mít rádi. Debatu na úrovni: dělají, co se mi hodí, jsou inteligentní a zodpovědní – dělají, co se mi nehodí, jsou tupé a zmanipulované stádo, mám již dávno za sebou. Jistě, že jsou tupé a zmanipulované stádo, protože jinak by se pozabíjeli, ale vůbec to ve své podstatě nesouvisí s tím, jestli jdou někomu na ruku, nebo po krku.Vraťte se do škatulky, vy čertíku, a přestaňte šermovat pěknými slůvky, protože jejich obsah je dosti nevábný. Už od vás čekám jen tu obligátní pohádku o zachránci a humanistovi Pinochetovi.P.S. Pokud si pamatuji, jak to bylo se Španělskou občanskou válkou, tak tam diktátor – s vydatnou pomocí jiných diktátorů i "zavedených demokracií" – nakonec s přehledem vyhrál. (Mimochodem, nejsou "diktátoři" nonsens? Diktátor přeci může být v každé společnosti jen jeden.)P.P.S. Vaše nadšení pro válku sdílim asi tak málo, jako nadšení pro prznění ježků nebo koprofilii. Jsou věci, které mi zde propagovat nebudete, i kdyby to mělo znamenat, že odejdete s cejchem mučedníka, který si sám ostentativně vypálíte na čelo, jak jste právě udělal, to mi žíly netrhá. Obdivovat vás totiž budou zase jen lidé, jejichž mínění mi může být ukradené.(Ostatní to prosím berte tak, že o Grizzlym mluvím v 3. osobě. Aby si snad někdo nemyslel, že s ním diskutuji.)

  18. Může se pochopitelně stát,že diktatura má dočasně víc sil, než lidé, kteří proti ní vystoupili, takže vyhraje bitvu a mstí se i na rodinách těch zabitých. Ale je to opravdu argument proti jakémukoli ozbrojenému odporu? Asi ne.Češi měli po válce plné zuby doby, kdy šlo o krk každému, kdo nedržel hubu a krok, a chtěli si užívat míru. Nevnímali varovné signály, nebo je spíš schválně neposlouchali. Nebyli a ani nemohli být psychicky připraveni na věci, které se na ně sesypaly po únoru, jako byli připraveni na střet s Německem o deset let dřív. Spíš je demobilizace a roky okupace naučily stáhnout se do ulity a přežívat. Zvenčí, z pohledu člověka, jehož národ donedávna válčil s nepřítelem na všech světových frontách, se tahle situace chápala těžko. I tak mi ale pohled velvyslance připadá vcelku objektivní, až na některé věci:Nevím, jak dalece je přesný odhad podílu lidí, nesouhlasících s komunistickým převratem, 80 procent je možná příliš nadnesené číslo. Taky si nemyslím, že mezi těmito lidmi převládalo očekávání nové války. Spíš se velmi brzy dostavila rezignace. Ztráta naděje na změnu pak u většiny vedla k přizpůsobení.

  19. StanTahle diskuse se mi vůbec nelíbí, to vypadá, jako byste vůbec nepochopili ten text, nezlobte se na mě.Takže se pokusím upozornit na některé klíčové věci, většina z nich je popsána v dopise, a ty které nejsou, byly natolik známé v době jeho vzniku, že je pan velvyslanec vůbec nemusel zmiňovat, a zkuste se zamyslet nad tím, jestli to mohlo dopadnout v tom roce 48 jinak:1) Mnichov – Západ vnímán jako zrádce Československa2) Jalta – myslíte, že se utajilo velmocenské rozdělení Evropy? Vždyť zastavení postupu Američanů v záp. Čechách muselo být vnímáno jako jasný důkaz takové dohody, a pan velvyslanec to přímo zmiňuje.3) Osvobození ČSR Rudou armádou. Pro některé mladší to bude překvapení, ale opravdu nás osvobodili (až na několik okresů v záp. Čechách) Rusové. Padlo jich při tom přes 100 tisíc (odhad padlých Američanů je mezi 190 až 500 vojáky). Lidé měli Sovětům po šesti letech nacistické hrůzovlády být za co vděčni, i když si teď můžeme v novinách přečíst maximálně historky o tom, jak tady znásilňovali a kradli hodinky.4) Odsun sudetských Němců (tedy vesměs potenciálních voličů socdem a křesťanských stran, tedy nekomunistů).5) Likvidace agrárníků – před válkou nejsilnější a nejpočetnější politické strany.6) Volby v roce 46 v podmínkách "řízené demokracie" – kandidovali komunisté, dvě další "socialistické" strany a lidovci, všechny nekomunistické strany infiltrovány komunisty (ostatně tuto taktiku naši modrásci od bolševiků převzali i s chlupama)7) Výsledek – 40 procent pro komunisty, nezapomeňme ani na jejich "Smlouvu s voliči", která slibovala, že nezavedou kolchozy a provedou rozsáhlou pozemkovou reformu.8) Silová ministerstva v rukou komunistů9) V článku zmiňovaná nečinnost Sovětů (byli si tak jisti úspěchem, nebo je rychlost převratu překvapila?)10) V článku též zmiňovaná absolutní neschopnost a rozhádanost vůdců nekomunistických politických stran (a opět vidím paralely s dnešním stavem – neškodný verbální antikomunismus a zkorumpovanost "demokratických" stranických elit vytváří podhoubí pro vznik a růst extremistických tendencí na obou stranách politického spektra).Takže Grizzlyho fantazírování o občanské válce je off topic. Češi nejsou banda zbabělců, jak ukázala mobilizace v roce 1938, ale bandou zbabělců bývají jejich elity (proto nemám rád Beneše a nechápu snahu o vytváření jeho kultu – státník se na rozdíl od "obyčejného politika" profiluje v krizi, a Beneš v obou krizových okamžicích naprosto selhal, a proto nemám rád naše radaráčky, kteří pokračují v benešovské nejdříve profrancouzské a pak prosovětské, protektorátní, a nakonec i bolševické politice lezení do zadku právě panující velmoci). Takže nikoliv absence občanské války, milý Grizzly, ale neschopnost války proti vnějšímu nepříteli a nedostatek sebevědomého vlastenectví demoralizovala národ.A teď mě napadla ještě jedna věc, zvláště pikantní v současné době, znárodňovat banky a klíčové průmyslové podniky začal už Beneš v roce 1945.

  20. po Stanovi se nechce ani nic dodávat,tím o českých elitách mě mluví skoro z duše, vidím to podobně, tak jen jednu poznámku. Netýká se přímo dopisu velvyslance, ale téhle Tribunovy věty"..nejsme a nikdy jsme nebyli pro USA rovnocenní partneři, nikdy s námi nejednaly pro nás samé, ale vždy k nám přistupovaly jako ke své věci, k nástroji pro dosažení nějakého svého cíle;.."tohle mě totiž zaujalo, (až tak, že tady ještě sedím ;( no nevidím na tom totiž ani nic divnýho, stát má své zájmy, a velmoc tím spíš..ale vzpomněla jsem si na slova nějkaýho sociologa, která jsem kdesi zahlídla, jméno nevím, prostě něco v tom smyslu, že vděčnost či věrnost patří do vztahů mezi LIDMI, nikoli do vztahů mezi státy, což je zajímavý názor, a mně tedy přijde celkem přesný, protože pokud se odvolávají elity jednoho státu na vděčnost, kterou mají občané toho státu pociťovat vůči státu jinému, tak to je když ne logický nesmysl, (nebo´t stát samozřejmě není živá bytost, ale jistá instituce, organizace.. leda by pořád dál platilo ono "stát jsme my", které dnešní velcí demokraté určitě z pusy nikdy nevypustí, protože občan státu přece nepatří, stát je tu pro občana, a navíc, stát je přece to, co se má nesnášet, odmítat, protože je to k ničemu a nahouby) nebo je to teda přinejmnším velice dobrý a účinný způsob jak zahýbat masami – a to přímým a vlastně dost podlým útokem na "jejich svědomí" ..svědomí těch mas, lidí myslím, no přijde mi to opravdu zvláštně podlé, a přijde mi to navíc úplně stejně pitomé, jako když byla v minulosti proklamovaná zas láska..teda vyžadovaná- ta k Sovětskému Svazu, vždyť je to přesně totéž, jen vyžadovanou lásku vystřídala vděčnost (tu jsme ale k SSSR měli pociťovat nejspíš taky, už si ani nepamatuju)Ale co mi přijde ještě jakoby horší je asi to, že lidem se tímto ten stát vlastně podivuhodným způsobem jaksi personifikuje..lidi se tímto způsobem se svým státem vlastně ztotožňují, ač ho ovšem na straně druhé většinou "nenávidí", což hlasitě nezapomínají zdůrazňovat- přece škodí, to stát vždycky přece.. No pořád jakoby ten stejný schizofrenní a neférový přístup "Bez Ameriky by nikdy nevzniklo samostatné Československo, nepadla by železná opona. Američanům radar dlužíme,""Američané od nás poprvé něco chtějí. Vždycky jsme chtěli my něco od nich. Chtějí od nás maličkost. A my začínáme dělat drahoty," prohlásil Havel v pondělní debatě…" Havla jsem sem šoupla protože jsme ho zrovna řešili jinde, a pod www tedy ještě jeden článek, který tu tučně vytištěnou větu z bodu 5, dopisu toho am. velvyslance a hlavně to "mít pojištěny obě strany" celkem dobře ilustruje. A nejen tedy ze strany Havla, to podotýkám, a dávám to sem s tím, nebo spíš přesto, že jsem odjakživa "havlista", a jiná už nebudu ;) No nic omlouvám se za trochu OT nejspíš, ale myslím, že to sem celkem zapadá.Vlastně bych k tomu dopisu nahoře ještě dodala, že my Češi se se svými elitami ztotožňujeme až tak moc, že to hezký není, a unikají nám tak podstatný věci.. (btw ten Havel je dobrej příklad, jsou i jiní a příkladnější, ale hru kdo je lepší a kdo horší nemá cenu hrát, nikam nevede, a už konečně dobrou)

  21. Stane,argumenty "radaráčků" jsou falešné od samého začátku, když se ohánějí naší "zvýšenou bezpečností". Pokud je základem naší bezpečnosti EU/NATO (ať už si o nich myslíme cokoli), je separátní lezení do americké prdele naopak OHROŽENÍM naší bezpečnosti, jak se (OPĚT) uvádí např. zde: http://www.novinky.cz…radaru.html Paradoxně je tak jejich jediným upřímným projevem žehrání amerického agenta a zrádce Havla, že když pro nás Američani toho tolik udělali, neměli bychom teď dělat drahoty a tu svoji bezpečnost (čti: v případě konfliktu tu svoji zemi a ten svůj národ) pro ně obětovat. :-

  22. Jepice,pokud píšete: "Češi měli po válce plné zuby doby, kdy šlo o krk každému, kdo nedržel hubu a krok, a chtěli si užívat míru. Nevnímali varovné signály, nebo je spíš schválně neposlouchali. Nebyli a ani nemohli být psychicky připraveni na věci, které se na ně sesypaly po únoru, jako byli připraveni na střet s Německem o deset let dřív. Spíš je demobilizace a roky okupace naučily stáhnout se do ulity a přežívat."[/19], tak já bych řekl, že je to spíše zbožné přání, než realita. Podle mého mínění totiž pro spoustu lidí válka definitivně skončila teprve Únorem 1948, kdy došlo k definitivnímu odstřižení se od ideálů, z nichž vyrostla a kdy byl konečně učiněn rozhodný krok k "nápravě světa".Že to za pár let mnoho z nich – ovšem zdaleka ne všichni! – vidělo již poněkud jinak a sny a iluze postupně braly za své, semleté stalinským mlýnkem na prach, to je už zase jiný příběh.

  23. Stane,pokud se ti tahle "diskuse se mi vůbec nelíbí, to vypadá, jako byste vůbec nepochopili ten text, nezlobte se na mě."[20], tak ti bohužel musím sdělit, že žádná lepší k dispozici není. Že se někteří snaží mlžit a přihřívat si svoji polívčičku, na to bys už mohl být zvyklý :-("1) Mnichov – Západ vnímán jako zrádce Československa"SSSR tak vnímán být nemohl, protože ke "zradě" neměl příležitost. Takoví Poláci to viděli a vidí dost odlišně. Nicméně je to neoddiskutovatelný fakt, který nelze vyloučit poukazem na to, že za jiných okolností by to mohlo být jinak. Upřímně, pro SSSR platilo to samé, co jsem v předmluvě k článku psal o USA."2) Jalta – myslíte, že se utajilo velmocenské rozdělení Evropy? Vždyť zastavení postupu Američanů v záp. Čechách muselo být vnímáno jako jasný důkaz takové dohody, a pan velvyslanec to přímo zmiňuje."Nevím, Stane, myslím, že zastavení postupu (jakkoliv samo o sobě logické, dovedeš si představit, jak se dvě mohutné armády valí proti sobě bez ponětí o tom, kde začíná nepřítel a končí spojenec?) bylo u nás účelově vydáváno za proradnost USA a jejich neochotu bojovat proti Německu, přestože realita byla asi o něco složitější."3) Osvobození ČSR Rudou armádou. Pro některé mladší to bude překvapení, ale opravdu nás osvobodili (až na několik okresů v záp. Čechách) Rusové. Padlo jich při tom přes 100 tisíc (odhad padlých Američanů je mezi 190 až 500 vojáky). Lidé měli Sovětům po šesti letech nacistické hrůzovlády být za co vděčni, i když si teď můžeme v novinách přečíst maximálně historky o tom, jak tady znásilňovali a kradli hodinky."To je sice pravda, ale rozhodně to není známka vroucí touhy SSSR osvobodit ČSR stůj co stůj. Mnohem spíše je do důsledek přístupu sovětského vedení k "lidskému materiálu" na straně jedné a Německé tendence bojovat proti Rusům s veškerým nasazením až do konce na straně druhé. Na rozdíl od Američanů totiž měli Rusové spoustu setsakramentsky dobrých důvodů se Němcům tvrdě pomstít a Němci si toho byli velmi dobře vědomi. U Američanů mohli Němci na rozdíl od Rusů očekávat shovívavost, konečně si pořád byli svým způsobem blízcí. Zatímco Američané byli legitimní protivník z tohoto světa, Rusové byli Zlo, které chce zničit svět. "4) Odsun sudetských Němců (tedy vesměs potenciálních voličů socdem a křesťanských stran, tedy nekomunistů)."Pokud vím, Sudeťáci volili poněkud jiné strany, navíc je bláhové si myslet, že by jim bylo ponecháno volební právo."7) Výsledek – 40 procent pro komunisty, nezapomeňme ani na jejich "Smlouvu s voliči", která slibovala, že nezavedou kolchozy a provedou rozsáhlou pozemkovou reformu."Ovšem ten "podraz", pokud vím, se konal až po ’48, takže lidé neměli důvod ad item punkto komunisty podezřívat. Je ale fakt, že komunisté převrat uskutečnili i proto, že si byli vědomi klesající podpory."8) Silová ministerstva v rukou komunistů"To je právě příklad toho, jak komunisté byli připraveni a postupovali cílevědomě, zatímco ostatní strany byly rozhádané a dezorientované. A takový "Íčko" na ministerstvu vnitra je důkazem toho, že tato taktika nerezaví."9) V článku zmiňovaná nečinnost Sovětů (byli si tak jisti úspěchem, nebo je rychlost převratu překvapila?)"Maně si vzpomínám, že jsem někde četl, že Sověti měli poněkud jiné plány, tedy "překvapení", ovšem na detaily si nevzpomínám."Češi nejsou banda zbabělců, jak ukázala mobilizace v roce 1938, ale bandou zbabělců bývají jejich elity (proto nemám rád Beneše a nechápu snahu o vytváření jeho kultu – státník se na rozdíl od "obyčejného politika" profiluje v krizi, a Beneš v obou krizových okamžicích naprosto selhal, a proto nemám rád naše radaráčky, kteří pokračují v benešovské nejdříve profrancouzské a pak prosovětské, protektorátní, a nakonec i bolševické politice lezení do zadku právě panující velmoci)."Nezbývá, než souhlasit.

  24. Míšo,"[SA rovnocenní partneři, nikdy s námi nejednaly pro nás samé, ale vždy k nám přistupovaly jako ke své věci, k nástroji pro dosažení nějakého svého cíle] nevidím na tom totiž ani nic divnýho, stát má své zájmy, a velmoc tím spíš"Já také ne, Míšo. Mně nevadí, že to USA dělají, protože nemohou jinak, chtějí-li zůstav velmocí. Vadí mi, že my (=naše momentální elity) to akceptují, cítí se tím polichoceni a jednají tak, jako by tomu bylo radikálně jinak a jako by momentální služebnost (vydávaná za partnerství) mohla zakládat trvalý prospěch do budoucna. Jistě, můžeme uzavírat ad-hoc výhodná spojenectví (ale kdo rozhodne, co je to "výhoda"?), ale nesmíme k tomu přistupovat tak, že to je konečné a definitivní a že to jediná možná a věčná volba, protože se tím staneme součástí dobra a zachráníme svět."vděčnost či věrnost patří do vztahů mezi LIDMI, nikoli do vztahů mezi státy, což je zajímavý názor, a mně tedy přijde celkem přesný, protože pokud se odvolávají elity jednoho státu na vděčnost, kterou mají občané toho státu pociťovat vůči státu jinému, tak to je když ne logický nesmysl"To je přesné, Míšo. PŘESNÉ! Ten důvod je ovšem jednoduchý – převedení problému z roviny racionální do roviny iracionální, emocionální, protože i to, co nelze racionálně vyargumentovat, je možné "vyargumentovat" emocionálně, protože "láska si nevybírá". Pokud někoho milujete, tak přece i s jeho chybami, dokážete mu odpouštět – a to je přesně ten typ vztahu, který máme pociťovat vůči USA: přestože jsou kruté až sadistické a svým sadismem proti sobě popuzují nepřátelství, které logicky zahrnuje i jejich spojence, a není tudíž racionální s nimi chodit do holportu, protože jejich moc stojí na vydírání, zastrašování a v konci na prosté brutalitě, jsme přesvědčováni, abychom je i přesto akceptovali a podporovali, protože je máme rádi a ony mají rády nás. (Což samozřejmě neplatí o těch, pro které je spojenectví s USA racionální, jenže těch je menšina čítající maximálně jednotky procent (velcí kapitalisté, ovšem zdaleka ne všichni, banksteři a jiní ctihodní lupiči). To, že se ke spojenectví s USA "na věčné časy a nikdy jinak" hlásí mnohem více lidí znamená, že technika "erozitace" USA úspěšně funguje."Bez Ameriky by nikdy nepadla Železná opona"Asi ano, ale hlavně by bez Ameriky nikdy nevznikla."Chtějí od nás maličkost. A my začínáme dělat drahoty."Ano, opravdu je to jen taková "maličkost", zanedbatelná prkotina, vždyť nechtějí nic víc, než nás, naši existenci. Je to úplně stejné, jako když v plánech Varšavské smlouvy (viz Luňák) mělo ČSLA v případě války se Západem útočit na hrotu – a tedy efektivně vykrvácet pro zájmy Sovětského impéria.Ale uznávám, že pro Havla to je maličkost, protože jeho se to netýká, ten by jistě patřil k těm, kdo by byli v případě potřeby evakuováni do bezpečí – a ještě by nás pak poučoval o tom, jak Američané neopouštějí své spojence a jistě něco o tom, jak doma zůstali jen zrádci, ztroskotanci a zaprodanci.Ach jo.

  25. Rád bych k tomu přidal jednu pracovní teorii"Během jeho poslední volební kampaně v roce 1944 byl již jeho zdravotní stav velmi špatný. Celkové fyzické vyčerpání doprovázely také psychické potíže v podobě depresí a projevy arteriosklerózy. Roosevelt dle očekávání ve volbách zvítězil a 20.1.1945 byl slavnostně uveden do úřadu. Tehdy však již jen minimálně vnímal své okolí, projevoval se u něj nápadný třes rukou a často byl duchem zcela nepřítomen. V tomto katastrofálním zdravotním stavu odcestoval na Jaltskou konferenci. Na neblahém výsledku této konference se zcela jistě podepsal právě i jeho zdravotní stav a Roosvelt byl po návratu do USA napadán tiskem i veřejností za to, že západní mocnosti v jednáních tolik ustupovaly Sovětskému svazu.Prezident zemřel nedlouho po návratu z této konference 12. dubna 1945 na mrtvici, když malířka kreslila jeho portrét."Řeč je pochopitelně o "válečnym prezidentovi USA" F.D.Roseveltovi. Stejně jako se tu a tam už navzory desce v parlamentu odvážně zjišťuje, že za hladkym převzetim moci komunisty v osmačtyřicátym stojí to, že Beneš byl v té době už unavenej starej chlap, kterej to měl "na háku" a nebyl zrovna dvakrát akceschopnej (myslim že poprvý jsem to čet u Tigrida), tak se třeba i na americky zpackanym konci války v Evropě a jejim odevzdání rusům podepsala obdobná situace, kdy prezident byl prakticky mrtev a nastupoval zastupující Truman (mmch vládl z pozice viceprezidenta až do roku 49, kdy byly teprve v USA další řádný volby). Čistě sázim svých dvacet centů proti pětikoruně .. ona ta "úloha osobnosti v dějinách" sice z historickýho hlediska věčnosti prej moc nerozhoduje, ale z pohledu kritickýho roku dvou může udělat hodně.

  26. Tribune, měl byste si počty mrtvých vojáků prověřit. Za celé Československo zahynulo na jeho území asi 144 tisíce vojáků RA. Velké ztráty měli i rumunští vojáci. Američanů snad nebylo více než sto, prý 92. Každý ví, že se památka mrtvých Američanů před převratem nepřipomínala. Přehlížení padlých vojáků RA je vrchol sprostoty. Myslím, že je na místě stud za naší vládu.Bude třeba důsledně oddělovat rozhodnutí vlád a chování prostých lidí, kteří byli do armády povinně odvedeni. Vůbec nelze ztotožňovat válečného zločince Bushe s Američanem, kterého někde někdo zastřelil. Podobně je to i s vojáky RA.

  27. Tribune, napsal jste:"….já bych řekl, že je to spíše zbožné přání, než realita. Podle mého mínění totiž pro spoustu lidí válka definitivně skončila teprve Únorem 1948, kdy došlo k definitivnímu odstřižení se od ideálů, z nichž vyrostla a kdy byl konečně učiněn rozhodný krok k "nápravě světa". Není to zbožné přání, je to legitimní pokus o popis reality. I vy máte svůj legitimní pokus, vidění únorových událostí z hlediska jejich hybatelů a sympatizantů. Kdo nás rozsoudí? Jak to vnímala většina? "Spousta" je slovo, které nic neříká. Sám se jinde přikláníte k názoru, že podpora komunistům klesala. Jediná relevantní čísla skrýval průzkum veřejného mínění z prosince 47 až ledna 48. Jenže tomu už nebylo dopřáno spatřit světlo světa. Než mohl být spočítán a publikován, přišel převrat a všechny podklady pak byly skartovány.

  28. Už jednou to tady vysvětlil GeoN,zvrat v roce 1948 a já dodávám, že i v roce 1989, si lidé většinově přáli. Ti, co prohráli, si mohou namlouvat a lhát si do vlastní kapsy, co chtějí. Kdo poznal nezaměstnanost za první republiky a absolutní závislost na libovůli i těch, co měli více štěstí, ten změnu chtěl. Fašisté si vynutili poslušnost násilím, komunisté nic podobného provádět nemohli, to by se jim režim rozsypal daleko dříve než v roce 1989. Nikdo neví, zda současný režim má většinovou podporu. K volbám nechodí více než třetina voličů. Zbylé dvě třetiny jsou tak napůl. Režim tedy podporuje zcela jistě slabá třetina, včetně jepice. Současný režim není schopen zorganizovat ani manifestační podporu sama sebe. To zlí komunisté dokázali. Kdo ví, zda by v příhodném okamžiku lidé všechny novodobé kapitalisty nehnali sviňským krokem pryč.

  29. LV si dělá legraci:"Fašisté si vynutili poslušnost násilím, komunisté nic podobného provádět nemohli, to by se jim režim rozsypal daleko dříve než v roce 1989."Násilí tu bylo od samého počátku. Demonstrace ozbrojené síly, obsazení strategických míst, obsazení sekretariátů nekomunistických stran, redakcí novin a rozhlasu, zatýkání potencionálních odpůrců, to všechno ještě předtím, než Beneš kapituloval. Po uchopení moci zastrašování obyvatelstva názornými ukázkami, jak se povede každému, kdo nebude kývat – rozsudky smrti v sehraném divadle zvaném procesy. Plot kolem celého státu. Likvidace rolníků – zábory půdy, nucené stěhování. Manévry tajné policie, sledování, odposlouchávání, násilí jako obligátní vyšetřovací metoda, tábory nucených prací…mám pokračovat?Tvrzení, že si to přála většina, je prostě nedokazatelné. Ale někteří to zřejmě budou opakovat furt.Ano, lidi si po válce přáli změnu. Čtyřicet procent z nich zřejmě takovou, jaká se jim jevila v komunistickém volebním programu v šestačtyřicátém. Ale co to mělo společného s tím, co přišlo v únoru? Další šanci projevit, co doopravdy chtějí, už lidi nedostali.

  30. Milá jepice,pro vás bude nejlepší, abyste se tolik nedívala na televizi. Politická propaganda snižuje vaší schopnost úsudku. Ten vám může chybět, až se budete muset rozhodnout o financích nebo něčem osobním, například v partnerských vztazích. Pokud disponujete zdravým selským rozumem, pak nikdy neuvěříte stížnostem na to, že někomu někdo vzal neférově moc, když on to myslel s národem tak dobře a poctivě. Věřte, že nechtění vládci byli vyhnáni oprávněně, protože se zprofanovali.

  31. Nezlobte se, LV,nějak mi uniká smysl vašeho posledního příspěvku, respektive jeho souvislost s tématem /události roku 1948/.Kdo si stěžuje, že někdo někomu vzal neférově moc? Kdo někomu vzal neférově moc? Komu? Kdo to myslel s národem tak dobře a poctivě? O jistých nechtěných vládcích, co byli oprávněně vyhnáni, bych věděla, ale nejsem si jista, jestli vy máte na mysli ty samé.Zkrátka a dobře, přestaňte mluvit v hádankách a trošku to zkonkretizujte.

  32. Milá bojová jepice,jsi tak stoprocentně přesvědčena, že lidé v ´89 chtěli přesně to, v čem žijeme?Se jenom ptám, protože když jsem ještě žil v Praze a tak mimochodem přišla řeč na Václavák, tak jsem, věř, nevěř, měl pocit, že jsem tam tehdy byl sám. A nebyli to rozhodně žádní blbouni.Opravdu… a bylo mi z toho docela smutno, víš?Takže mluvíš-li o tom, co lidé doopravdy chtějí… no, já bych byl opatrnější.

  33. Fauste,nejspíš měl o budoucnosti každý nějakou svou představu. Lidi zacinkali klíči, zatleskali a rozešli se ke svým televizorům, aby jim náhodou neutekla nějaká aktuální reportáž. Ti, co se pak rychle rozjeli do demokratické Evropy, si asi představovali, že to tu bude za pár let vypadat jako tam. Ale o tom článek není, že?Je o tom, jak viděl československé události roku 1948 americký velvyslanec. A debata je snad o tom, do jaké míry bylo to jeho vidění realistické.Třeba do toho patří i to, jak se lišila představa lidí, jako byla Milada Horáková, to jest převážně levicových demokratů a bohužel i naivních idealistů, o budoucnosti téhle země, jak ji viděli v pětačtyřicátém roce, od toho, co pak ve skutečnosti přišlo.Můžeš to klidně přirovnávat k čemu chceš, na to máš právo.

  34. Jepice,jsem reagoval na to Tvoje:"Další šanci projevit, co doopravdy chtějí, už lidi nedostali."Takže ano, lidé málokdy od osudu dostanou, co doopravdy chtějí.A mnozí dokonce nedostanou ani to, co si zaslouží. Ať tak či onak.

  35. Dr.Beneš očima Josefa MackaDr.Beneš v mých vzpomínkách a úvaháchProf.Dr.Josef Macek (1887-1972)Dr Beneš měl zvláštní názory na právo.Ve své rozhlasové řeči na rozloučenou po své rezignaci (5.října 1938) řekl: „Učinil jsem své rozhodnutí po poradě s kruhy politickými, s kruhy ústavními a s radou činitelů ostatních, svobodně a ze svého osobního přesvědčení. Měl jsem v úmyslu učiniti to ihned po rozhodnutí mnichovském. Odložil jsem to, abych napřed zajistil pevnější a trvalejší vládu. A věřím, že to je v dnešních okolnostech krok správný.“Po tomto veřejném prohlášení Beneš neměl právo vydávat se za prezidenta republiky. Také několik měsíců se označoval jako bývalý prezident (ex-president). Teprve za několik měsíců po tom si vymyslel „teorii kontinuity“. „Yesmeni, „ kterými se obklopoval, a jimž platil z různých pramenů měsíční gáže, přijali a hájili tuto smyšlenku. Britská vláda Benešovu kontinuitu neuznala. Později anglická a jiné vlády říkaly dr.Benešovi „president“ (později president ČSR), což mohly říkat komukoli.Dr.Beneš si vzal nebo si dal právo dělat mezinárodní smlouvy jménem Československé republiky. Nejdůležitější z nich byla smlouva se Stalinem 12.prosince 1943. Tato smlouva byla „ratifikována“ prý na přání Stalinovo, den na to. Dr.Beneš patrně neznal, nebo nechtěl znát politický smysl ratifikace a jeho „Yesmeni“ mlčeli. S otázkou ratifikace přišli Sověti na de Gaulla v r.1944. Čteme o tom v jeho Pamětech (War Memoirs 1944-1946, Simon  Schuster,1960). Sověti se snažili, především získati výhodu, nad námi předkládáním otázky ratifikace. „Za daného faktu, že vaše vláda je provizorní, kdo je mezi vámi oprávněn ratifikovat takovou smlouvu?“, tázal se pan Molotov Dejeana a pak Bidaulta. Majskij, sovětský ministr zahraničních věcí se pak obrátil na mne (de Gaulla). Udělal jsem konec jeho skurpulím.„Vy jste podepsali, „řekl jsem mu, „dohodu (pakt) s Benešem. A přece jeho vláda, pokud vím, je provizorní. Nad to ustavena v Londýně. „Po tomhle, už nebyla další otázka o ratifikaci. Benešova „smlouva“ se Stalinem r.1943 byla výsledkem dlouhého jednání se sovětským vyslancem Bogomolovem v Londýně a to proti radě britského ministra zahraničí Edena a později Churchilla. Dr. Beneš za války vykládal gen De Gaullovi svoje názory na budoucí poměr Československa k Sovětskému svazu a de Gaulle to zapsal do svých pamětí. Citovaný ang.překlad , „ The Complete War Memoirs“ od Jonathana Griffina a Richarda Howarda vydal Simon  Schuster, 1964. Na str.534, sv.I. čteme: Jestliže sovětský postup a činnost jejich agentů trápila některé uprchlické vlády starostmi, prezident Beneš a jeho ministři, naopak předstírali, že jsou tím relativně neznepokojeni ve vztahu k Československu. Ne, že by si byli více jisti v hlouby svých srdcí, ale rozhodli se, místo aby se pokoušeli odsunout nevyhnutelné, že bude lépe vzít to v počet. Jejich zástupce, p. Černý, nás informoval o postupu. V prosinci 1943 odjel Beneš do Moskvy podepsat přátelskou alianci se Stalinem, slibující „vzájemnou spolupráci a podporu“. Vraceje se do Londýna zastavil se v Alžíru 2. Ledna. Uctivě jsme přijali tuto hlavu státu, který přes nejstrašnější zvraty vždy zůstal přítelem Francie a vraceje se k evropské otázce jako celku, prezident Beneš se pokusil dokázati mně, jak to učinil již dříve při jiných příležitostech, že český stát může obživnout pouze za podmínky aliance s Ruskem.. Když jsem uvedl možnost západní protiváhy, Beneš vyslovil své pochybnosti. „Roosevelt“ řekl, „ se snaží dojíti k dohodě se Stalinem a odvolat svoje vojáky po vítězství jak nejdříve bude moci, Churchill se o nás málo stará, pro něj ??????¨ho britská obranná linie je na Rýnu a u Alp, jakmile toto je zajištěno, nic nevzbudí jeho zájem kromě Středozemí. Pokud nás se týče, bude sledovat Rooseveltovu linii za několik výhod na Středním východě. Podle vzájemné dohody, Československo nebylo v Teheráně zmíněno.. –By mutual agreement Czechoslovakia was not mentioned in Teheran. .V orginále: „A Tehéran, d´ un common accord, on a´a, je le sais, soufle mot de la Tchésoslavaquie“ (V Teheránu, podle vzájemné dohody, já to vím, se ani nezašeptalo slovo Československo.-(překl.red.) – Jak vidět anglický překlad není přesný! Tohle byla informace dr.Beneše, kterou dal de Gaullovi. Ten ji vytiskl ve svých válečných pamětech. Nám Čechům to dr. Beneš neřekl. Bývají u nás debaty o tom, kdy jsme ztratili svoji demokracii, zda roku 1945, či „už na Jaltě. Dnes se pomalu objevuje, že se to stalo ve Washingtonu, když dr.Beneš přesvědčil F.D.Roosevelta, že v zájmu Československa je, aby se dostalo do politické a zájmové sféry Sovětů.Tento článek obdržel v USA vydávaný Nedělní Hlasatel od manželky prof. Dr. Macka po jeho úmrtí. Tehdy v r.1995, byl článek zveřejněn poprvé.

  36. Budeníku,díky za skvělé doplnění[40], i když ještě lépe by se hodilo pod článeček o novodobém "zvacím dopisu" (http://tribun.bloguje.cz…ng).Přiznám se ale, že nerozumím jedné věci, totiž záležitostí okolo ratifikace: "Tato smlouva byla "ratifikována" prý na přání Stalinovo, den na to. Dr.Beneš patrně neznal, nebo nechtěl znát politický smysl ratifikace (…) S otázkou ratifikace přišli Sověti na de Gaulla v r.1944 (…) Sověti se snažili, především získati výhodu, nad námi předkládáním otázky ratifikace. "Za daného faktu, že vaše vláda je provizorní, kdo je mezi vámi oprávněn ratifikovat takovou smlouvu?", tázal se pan Molotov Dejeana a pak Bidaulta. Majskij, sovětský ministr zahraničních věcí se pak obrátil na mne (de Gaulla)."V jakém smyslu Beneš neznal její smysl? A jak a proč s ní přišli sověti na de Gaulla, jako výhodu tím mohli získat? A získali, nebo je de Gaulle odkázal do patřičných mezí?

  37. ratifikovat znamenáRatifikace (z lat. ratus, platný a facere, udělat) znamená závazné potvrzení platnosti zvláště důležitého dokumentu, typicky mezinárodní smlouvy případně ústavy.Závažné mezinárodní smlouvy mají povahu ústavních dokumentů a jsou nadřazeny domácímu (národnímu) právu. Proto se u nich obvykle vyžaduje kromě běžného podpisu předsedy vlády či ministra při uzavírání dohody ještě další krok, totiž ratifikace. Formu ratifikace určují ústavy. Například v USA ratifikuje mezinárodní smlouvy Senát dvoutřetinovou většinou a ve Velké Británii vláda jménem královny. V Německu smlouvy ratifikuje president,[1].V České republice se ratifikačního procesu účastní obě komory Parlamentu, a to na základě Ústavy ČR, Hlavy druhé, článku 49 u mezinárodních smluv:a) upravujících práva a povinnosti osob,b) spojeneckých, mírových a jiných politických,c) z nichž vzniká členství České republiky v mezinárodní organizaci,d) hospodářských, jež jsou všeobecné povahy,e) u dalších věcí, jejichž úprava je vyhrazena zákonem.Dále je pak třeba k ratifikaci mezinárodních smluv, a to na základě Ústavy, Hlavy třetí, článku 63, 1b), podpis prezidenta republiky.Na ratifikaci se může případně podílet i institut lidového hlasování (referendum). Smysl je v tom, aby platnost smlouvy nezávisela na okamžité politické situaci, jak ji vyjadřuje složení vlády. Je však samozřejmé, že podpis mezinárodní smlouvy příslušné vládní činitele zavazuje, aby ratifikaci v rámci svých možností podporovali.

  38. To si nerozumíme, Bubeníku.Já význam slova "ratifikace" znám, alespoň jej chápu ve stejném smyslu, jaký popisujete. Nerozumím ale tomu s tím Benešem: "Dr.Beneš patrně neznal, nebo nechtěl znát politický smysl ratifikace (…)"

  39. Achtung sajrajt!Tento komentář byl zvážen a shledán lehkým, jeho autor se dopustil hrubé neslušnosti, nebo panuje vážné podezření, že se jedná o podvodníka, který fixluje s identitami a obtěžuje a pronásleduje hosty. Na každý pád byl smazán.

Váš příspěvek do svévolně moderované diskuse

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s