Již nějaký čas dlužím Vesemirovi odpověď na otázku, proč jsem nazval křesťanství bludařstvím." Těmito slovy tento text původně začínal. Jenže podíváte-li pozorně na odkazovaný článek (resp. komentář), zjistíte, že z nějakého času" jsou již bezmála dva roky (sic!). Ne, nesepisoval jsem ty dva své opus magnum," které bych vám teď předkládal, jenom jsem ten text na první zátah nedopsal a pak jsem se k němu již nedokázal vrátit, i když mi mezitím několikrát prošel rukama a stále se mi připomínal jako nedokončené dílo, které si žádá buď završit, nebo zavrhnut. Zavrhnout jsem jej nedokázal, na to mi ho (sebe!?) bylo příliš líto, ale dokončit se mi ho také nechtělo, a tak se z něj postupně stal doyen mých restů. Až nyní, pod průhlednou záminkou návštěvy pontifa maxima, jsem se přiměl k tomu jej dokončit.
Prolog
Text, který se tak obtížně rodil a který vám nyní předkládám (sám nevím, proč jsem považoval za nutné jej dokončit, snad kvůli tomu slibu, který jsem Vesemirovi tehdy dal) není v žádném případě vědecká práce, není to ani práce seminární, nemá žádné ambice a neaspiruje v žádném případě ani na částečné, natožpak na kompletní pojednání o vnitřních nekonzistencích, rozporech, podivnostech a zmatcích v křesťanském (rozuměj římsko-katolickém) učení. Jde spíše o neuspořádaný, nekompletní a nesourodý výčet toho, co mne tehdy vedlo k prohlášení, že křesťanství je neskutečné bludařství" (nechme nyní stranou, že jak se můžeme právě teď přesvědčit takříkajíc v přímém přenosu, je to bludařství" skutečné až hanba).
Nuže…
Slovník cizích slov praví: blud = chorobné a nevývratné přesvědčení neodpovídající realitě, ale svědčící o poruše percepce, myšlení i emocionality, celé osobnosti.
Chci-li být přesný a sám k sobě poctivý, musím hned z kraje přiznat, že titul tohoto textu je nepřesný a zbytečně barnumský, protože v případě toho, o čem budu psát (a především toho, čemu se záměrně vyhnu) se o žádné bludy nejedná, protože blud je nevývratné přesvědčení neodpovídající realitě, ale (náboženská) víra je realita sama pro sebe. Nic se nemůže dostat do rozporu s vírou, protože víra je zapouzdřena sama do sebe, je svým vlastním vesmírem, který existuje funguje nezávisle na našem vesmíru společném, ve kterém píši tento text a vy ho budete číst.
Stokrát se můžeme smát chlapovi v krumplované sukni, že si povídá s oplatkou, on ve svém realitě rozmlouvá s Bohem a pokud on nebude chtít, tak to tak i zůstane a my s tím nic nenaděláme, bez ohledu na to, že stejně dobře jako my ví, že v ruce nedrží boží tělo (není on to nakonec kanibalismus, když jeho bůh je (také) člověk?), ale tepelně zpracovanou směs mouky a vody.
Víra je vůči faktům indiferentní, jinak by to nebyl víra, ale vědění.
Nicméně blud" je slovo dostatečně expresívní na to, aby velmi dobře vystihlo mé mínění o náboženství vůbec a křesťanství zvlášť, a proto se jej i přes drobnou terminologickou nepřesnost podržím.
Bůh
Nehodlám se (alespoň ne zde a nyní) zabývat samotnou existencí boha (bohů). Víra v boha je záležitost navýsost subjektivní a intimní (nenechme se zmást jejími sociálním a masovými vnějšími projevy) a je zcela bezpředmětné někomu tuto víru vyvracet, či se jí vůbec zabývat. Někdo věří v boha, někdo v demokracii, někdo ve volný trh, někdo v to všechno dohromady a někdo ve Velké létající špagetové monstrum. Jak se říká, proti gustu žádný dišputát.
Nehodlám se zabývat ani tím, zda byl svět stvořen, či zda vznikl tak nějak sám od sebe evolučními procesy (osobně dávám přednost tomu být dílem náhody, než odpadním produktem zvrácené zábavy nějakého potměšilého boha), ani dalšími populárními otázkami, chci se pozastavit nad něčím jiným: mají křesťané vůbec jasno v tom, v jakého boha věří?
Protože křesťané jsou monoteisté, a tedy uznávají jen existenci jednoho jediného boha, a protože se zároveň hlásí k judaismu a starozákonní tradici, plyne z toho, že bůh Nového zákona (křesťanů) musím být totožný s bohem Starého zákona (židů). I když odhlédneme od toho, zda mají sami židé jasno v tom, v jakého boha vůbec věří (ledacos nasvědčuje tomu, že ve Starém zákoně figurují minimálně dva různí bohové – stvořitel světa jeho usurpátor – kteří jsou vydáváni za jediného), je třeba se ptát: je bůh Nového zákona totožný z bohem Zákona starého?
Pokud budeme předpokládat, že Bible nelže (což je v případě díla, jehož účelem je manipulovat s lidmi a ovládat je, předpoklad velmi odvážný), potom si musíme odpovědět: to vůbec není jisté. Předně: bůh křesťanský je trojjediný, zatímco u boha židovského jakýkoliv náznak takového kvality chybí. Jeví se to tedy tak, že bohové bible jsou minimálně dva: starozákonní a novozákonní. Což je ovšem v ostrém rozporu s fundamentální doktrínou monotheismu. Samozřejmě je možné se vymlouvat na to, že židé byli hlupáci zaostalí svého boha neznali, ale jak je to pravděpodobné vzhledem k tomu, že v době vzniku křesťanstvím s ním obcovali již tisíce, zatímco křesťané své učení teprve nesměle artikulovali?
Druhá námitka je však ještě závažnější: zatímco bůh novozákonní je milosrdný a slitovný" (abychom použili kanonickou formu třetího náboženství knihy), bůh starozákonná je krvelačná bestie (jen vzpomeňte ran egyptských, synů prvorozených, měst vypleněných a žen a dětí pobitých národem vyvoleným). Dr. Jekyll a pan Hyde, nebo spíše dva bohové? Nebo celý zástup démonů, jednajících pod jednou – člověkem-knězem vytvořenou – značkou?
Pokud je rozporuplná již sám bůh, prazáklad veškerého náboženství, jak věrohodné, bezrozporné a konzistentní může být dotyčné náboženství samo?
Paulismus
Dalším bludem – spíše však blábolem – je přesvědčení křesťanů (myšleno hlavně těch západních), že jsou křesťané, tedy následovníci Krista. Omyl. Jsou to následovníci Pavla z Tarsu a jejich učením je paulismus. Tak je totiž třeba nazývat to, co z Kristova odkazu učinil sv. Pavel, před svým obrácením Šavel, celník ve městě Tarsu.
Pavel, zřejmě neschopen opustit své celnické kořeny, pojal Kristovo učení doslovně, a tím jej v některých aspektech důsledně pervertoval. Subtilní Kristovu nauku, založenou na esejské (též nazarejské – odtud Nazarejský, nikoliv z Nazaretu, což je oblíbený omyl) spiritualitě zmaterializoval. Z nanebevzetí se tak stal transport masa, kostí a pajšlu z Ježíšova těla vzhůru na nebesa a z panenskosti Ježíšovy matky Marie, odkazující na stupeň jejího zasvěcení v nazarejské sektě, se stala nedotčenost mužem. S tím, jak to uvést do souladu s existencí starších Ježíšových bratří, si nikdo hlavu příliš nelámal – prostě se o ni
ch
přestalo mluvit.
Tímto Pavlovým uzemněním" Ježíšova učení jsme poznamenáni dodnes, protože se stále potýkáme s nesmyslnou kombinací duchovna a tělesna, například v uctívaní svatých ostatků, či v důrazu, kladeném na pohřeb (američtí vojáci by mohli vyprávět, kolik obětí přinesli jen proto, aby na nepříteli vybojovali mršiny svých padlých kamarádů).
Ukřižování
Ústředním bodem křesťanské věrouky je příběh Ježíšova ukřižování a zmrtvýchvstání. Stručně řečeno: Ježíš byl zrazen Jidášem, vydán do rukou Římanů, mučen, ukřižován, mrtvý z kříže sundán, do hrobu uložen, poté však vstal z mrtvých o po krátkém čase vstoupil na nebesa.
Jenže tento příběh je opět poznamenám pauliánskou doslovností. Je třeba položit si otázku: skutečně Ježíš zemřel a vstal z mrtvých? Lze vyloučit, že se kupříkladu pouze nacházel v nějaké formě transu, ve kterém se mohl svým bližním jevit jako mrtvý, přestože byl stále naživu? Mohl se tomu naučit například od indických jogínů. Podle některých autorů byl Ježíš v kontaktu s indickým prostředím a údajně čerpal inspiraci pro své učení z buddhismu (křesťanství by pak nebylo nic jiného než hybrid buddhismu a judaismu).
Proč by však hrál takové divadlo? Z podobného důvodu, z jakého se upálil Jan Palach – aby spektakulárním činem vyhrotil situaci, aby vytvořil zcela nové a krajní podmínky, ve kterých by se mohly projevit spodní proudy ve společnosti a dojít k pohybu a změně! A zde se dostáváme ke klíčovému bodu – k Jidášově zradě". Záměrně jsem dal zradu do uvozovek, protože se ve světle posledních objevů začíná ukazovat, že se věci mají trochu jinak, než káže tradice. Předně, Ježíš ani jeho učedníci nepracovali v ilegalitě, nabízí se tudíž logická otázka: lze pouze tím, že na něj ukážeme, zradit člověka, který je veřejně známý?
Jde o onen pověstný Jidášův polibek. Myslím, že ve skutečnosti jím Jidáš Ježíše nezradil, ale loučil se s ním. Byl totiž nejhlouběji zasvěcen do Ježíšových úradků a jako jediný skutečně chápal do všech důsledků, co a proč se chystá Ježíš udělat. Proto pomáhal proti Ježíši nasměrovat hněv moci, aby mu umožnil podstoupit martyrium. A proto spáchal sebevraždu když si myslel, že Ježíš neuspěl a skutečně zemřel, a on, Jidáš, na tom nese svůj díl viny. Tomuto výkladu – tedy dobrovolnému a plánovanému přijetí kříže – by ostatně nasvědčovala i Ježíšova slova na kříži: Otče, proč jsi mne opustil," která údajně pronesl v okamžiku, kdy měl všechny důvody se domnívat, že se mu události vykly z rukou, že věci nejdou tak, jak si naplánoval, a že Bůh, o němž si myslel, že je v kritickém okamžiku podrží, se jaksi neobtěžoval. Zmrtvýchvstání pak lze docela snadno vysvětlit jako procitnutí z transu a nanebevzetí jako úspěšné završení plánu, ovšem opět nikoliv fyzické, ale duchovní, symbolické.
Že se plán zdařil, o tom venkoncem svědčí 2000 let evropské historie.
Takovéto pojetí je nakonec i v souladu s (v poslední době notně zprofanovanými) teoriemi o tom, že Ježíš nezemřel, ale žil s Máří Magdalenou jako svojí ženou a zplodil s ní řadu potomků.
A konečně: příběh ukřižování, tak jak byl právě nastíněn, nejenom že je logičtější a pravděpodobnější, než ten kanonický, protože se obejde bez nadpřirozena, ale dokonce je i mnohem silnější. Je to příběh o člověku, který se obejde bez pomocných berliček v podobě Boha.
Bible
Jak známo, křesťanství je spolu s judaismem a islámem označováno za náboženství Knihy, tedy za náboženství, které je vystavěno kolem psaného slova, jehož původ je považován za božský, a s níž musí být všechny ostatní texty v souladu. Problém je, že všechny části Bible jsou zcela nepochybně původu lidského; v případě Nového zákona jsou dokonce známi konkrétní autoři.
Ale Bible není jediný text – je to soubor textů, které byly vybrány z mnoha podobných, zabývajících se danými událostmi, a tento výběr prováděli lidé. Křesťanství, tak jak jej známe, není čisté učení Ježíšovo, ale rodilo se v průběhu několika staletí na koncilech, na kterých se rozhodovalo, které učení bude uznané, a které bude označeno za herezi. Tak byly vybírány i části Bible – něco bylo zařazeno, větší část však skončila coby apokryfy mimo Bibli, zapomenuta, zakázána.
A tento výběr byl zcela účelový, poplatný momentální mocenské a politické konstelaci.
Samozřejmě lze namítnout – a často se to tak činí – že text sice psali lidé, ale jejich ruka byla vedena Bohem, který je inspiroval. Pravé učení od falešného sice oddělovali lidé, ale na základě božího vnuknutí (srovnej např. dogma o neomylnosti papeže, či indiferenci mezi kněžstvím a knězem). To je ovšem zcela universální výmluva, kterou lze použít při jakékoliv příležitosti a lze s ní odůvodnit cokoliv.
I kdybych však uznali argumenty o božské inspiraci, stále je zde otázka překladů. Bible kterou známe má k té původní" (autentické, první zaspané) velmi daleko, je od ní vzdálena generace opisovačů a překladatelů. Často jde o překlady mezi řečmi skomírajícími až mrtvými, mezi jazyky, které mají odlišnou gramatiku a slovní zásobu a nemusí mít vždy pro všechna slova rovnocenné ekvivalenty, či naopak mohou mít pro jedno slovo řadu synonym, z nichž každé má trochu jiný význam. Proto to, co dnes čteme v Bibli, je v řadě případů na hony vzdáleno tomu, co do ní dávní autoři zapsali. A možná i velmi daleko tomu, co zapsat chtěli, protože slova, která z nedostatku výstižnějších pojmů použili, byla nepřesná a vyjadřovala něco trochu jiného; tento posun se zachoval až do našich dní a překlady byl ještě zesílen. Vracíme se tak obloukem zpět k paulismu a Pavlovu doslovnému chápání – pojímat v tomto duchu dnešní Bibli je zcela zavádějící, protože slova, které v ní čteme, mají s Ježíšem a jeho učením společného méně, než se nám církev snaží namluvit. Přesto je Bible chápána doslovně a dogmaticky a v tomto duchu interpretována a používána.
Asi nejznámějším (a nejilustrativnějším) příkladem toho, jaké chyby se v Bibli vyskytují, je známé rčení: Snáze projde velbloud uchem jehly, než bohatec do království nebeského." Mnoho lidí si nad tím surrealistickým obrazem lámalo hlavu, ptalo se, proč zrovna velbloud a jak souvisí s jehlou a hledali v tom skrytá poselství. Zbytečně. Velbloud je obyčejná písařská chyba: člověk, který bibli kdysi dávno opisoval, se přepsal a zaměnil dvě řecká slova: kamilos", což je lano, a kamelos", což je velbloud. Původně se tedy uchem jehly neprotahoval velbloud, ale lano. Jenže co je psáno, to je dáno.
Totalitarismus
Křesťané se sami svým monotheismem odsoudili k nesmiřitelnosti vůči čemukoliv, co není s jejich vírou kompatibilní a není ji podřízeno. Ve světě, který je zkonstruován (nezapomínejme, že náboženství je metafyzika par excellence) jako svět jednoho jediného boha, který je koncem i počátkem, alfou i omegou, musí být veškerá existence od tohoto boha odvozena – nebo nesmí být vůbec. Křesťanská misie (nezapomínejme, že každý křesťan je permanentně na misi, neboť každý svědčí svým životem Kristu) je tak ze své podstaty agresí, jejímž cílem je totální ovládnutí všeho a všech, nazývané eufemicky spasení, tedy uvedení do souladu s ideálem, který jediný je uznán za pravý, pravdivý a skutečný.
Tyto své pudy se však křesťané spolu s tím, jak slábne moc křesťanských metropolí a lidé se osvobozují od strachu, který církvi pomáhal je ovládat, učí zvládat. Křesťanská agrese se od přímého fyzické násilí přesouvá k subtilnějším metodám okupace hovorů (mezilidské komunikace) a substituce zavedených pojmů svým vlastním obsahem. To, oč se křesťané pokoušejí (a nedovedu nyní odhadnou, nakolik uvědoměle a nakolik instinktivně) je ukrást nekřesťanům veškerý životní a kulturní prostor tak, aby kdokoliv, kdo chce jen žít a být nechán žít, každý, kdo chce žít přirozeně (budeme-li za přirozenou považovat kooperaci, a nikoliv existenčním stresem vyvolanou agresi), musel přijít do styku s křesťanským a byl nucen se s nějakým jeho aspektem identifikovat.
Stručně by se to dalo vyjádřit parafrází islámské šahády jako: Není člověka kromě křesťana a Ježíš je jeho prorok." V poslední době lze totiž stále více pozorovat tendence křesťanů identifikovat lidství s křesťanstvím a konstruovat vztah mezi dobrým člověkem a křesťanem takový, že každý dobrý člověk je automaticky křesťan (opačné zobrazení, tedy že každý (skutečný a upřímný) křesťan je dobrý člověk, lze považovat za implicitní a nijak nové), i když se za takového sám nejenom nepovažuje, ale třeba se proti křesťanství aktivně vymezuje. Není mu to ovšem nic platné, protože expanzivní křesťanský totalitarismus je nekompromisní. Vlastně ani jinou možnost nemá, protože to tak má to zapsáno ve své genetické" výbavě, nicméně to jej neomlouvá.
Křesťané, nakažení parazitickým memem, neusilují o nic menšího, než přivlastnit si naši existenci, přivlastnit si veškerou existenci.
Epilog
Co říct závěrem? Snad ani nic, žádný závěr se totiž nekoná. Výše řečené jsou jen fragmenty, izolované a nepřesné, které ani zdaleka vystihují všechno to, co církev za dva tisíce let balamucení lidí zkonstruovala a s čím by bylo možno a záhodno se vypořádat. Možná budu někdy pokračovat, na každý pád – konec je otevřený. Již jenom proto, že církev, stejně jako bezpočet dalších sekt a náboženských systémů stále existují, pracují a dokonce prosperují.
Na úplný závěr proto jen jednu radu: držte si tyhle profesionální příživníky, parazitující na lidském utrpení a nejistotě, používající strach jako svůj základní pracovní nástroj, raději co nejdál od těla. Nedejte na jejich svůdné řečičky a raději se řiďte jejich vlastní radou: po ovoci poznáte je.
Tribun 
S dovolenímse to pokusím ještě shrnout. Člověk má nejen mozek, ale i srdce. Nejen myslíme, ale i cítíme. Emoce are here to stay (tedy pokud nesestrojíme umělou inteligenci a následně ti z masa a kostí nespáchají hromadnou sebevraždu – to by pak bylo definitivní vítězství rozumu?). V ideálním případě bychom měli kultivovat oboje, myšlení dejme tomu vědou, emoce spiritualitou. Však organizovaná víra není nic jiného než regulace emocí, bohužel slouží spíše k jejich manipulaci než kultivaci. Pokud ale zcela iracionálně považujeme za potřebné pěstovat a hýčkat si pouze myšlení, racionalitu, pak halt zůstanou osiřelé emoce nezkultivované, zapšklé a plné touhy po revanši. Ale to už se opakuju, že.
Křesťanství je nejhezčí metafyzika, kterou znám.
A jaká je ta nejošklivější? (tedy metafyzika :-))
Inu, Tribune, jestli dovolíte,jak nejsem religionistou a pokračující demence mne zbavuje vzpomínek na příslušné argumentační řady a zdroje, soudím, že by třeba GoN byl s to z místa vysvětlit, proč v dějinách evropského duchovního vývoje byl polyteismus nahrazen monoteismem, co vyšším civilizačním stupněm náboženského vnímání universa. Pamatuji si jen, že to mělo těsnou souvislost s proměnou státních útvarů a jejich správy a v důsledku zásadní vliv na celkový rozvoj euroatlantické civilizace, nehledě k tomu, že to byla právě církev, která v dobách středověku byla nositelkou kontinuity s antickou vzdělaností, nehledě k tomu, že byla nositelkou vzdělanosti vůbec. Civilizace původních obyvatel Ameriky (a třeba i některých lokalit Afriky) byl zajisté svým způsobem bohatý, nicméně výrazně slabší než evropský – buď zanikl vnitřními nestabilitami, ale nejčastěji byl vyvrácen křesťanskou civilizací evropskou, s výjimkou dejme tomu izolované a obří Číny či Japonska. Můžeme si o těch dějích myslet, co chceme, ale prostě to tak bylo. A obávám se, že příslušná křesťanská ideologie v tom hrála podstatnou roli. Role institucionalizované církve v evropských dějinách je vždy rozporná – její ideologie se příliš snadno dostává do rozporu s jejími činy; pragmatické cíle instituce bývají přečasto v hlubokém rozporu s poselstvími evangelií – odtud tedy pak náboženské revolty, evropské náboženské války, krvavé procesy, atd., atd. Ale neměl byste přehlížet, že církve jsou stejnými universalisty jako levice, která si ostatně část sociálního učení církve vetkla na svůj vlastní prapor (relativně snadný přestup věřících z církevního tábora k levici a vice versa tu blízkost jen dokládá); ostatně Ratzingerův (a předtím Wojtylův) hlas, volající v této ne materiální, ale doslova maloměstsky přízemně "hmotařské" civilizaci po praktické solidaritě s méně úspěšnými, a tedy po přeskupení hodnotového žebříčku nějaké té miliardy věřících je něco, o čem si myslím, že by mělo zajímat i Ratzingerovy odpůrce. Ale zdá se, že universalistické koncepty světa jsou spojeny s potřebou vymezovat se proti všem konkurenčním projektům. Možná, že jsme v tomto smyslu daleko většími křesťany, než jsme ochotni připustit. :-)Na začátku téhle debaty, která začala u jiného vašeho článku, bylo vaše pohoršení, že město Praha platí autobusový pendl mezi kterousi stanicí metra a Starou Boleslaví, jakož i výtka k zabrané dálnici u Brna. Osobně si myslím, že daleko šikovnější přístup k papežově návštěvě v ČR zaujal náš proslulý hradní klimatolog a husita – z papežského píárka koukal urvat co největší díl pro sebe, dobře věda, že tak se dostane do světových médií, an sedí vždy v první řadě. Víte, možná by stálo za to prozkoumat, co ten Ratzinger tady vlastně řekl, na co apeloval v individualismem posedlém světě, kde řečeno s Krylem "syn otce nenávidí, bratr bratru škodí" a jsou-li jeho nabádání vůbec uskutečnitelná. A možná bych si také položil otázku, proč za ním přišlo jednou 120, podruhé 60 tisíc lidí.
Hezky řečeno Debeod 48 až po 51.Je zvláštní jak s Vámi jednou souzním a po druhé úplně naopak. No, v tomhle případě platí to první. :-)
[51] Debe, je vlastně záviděnihodné, jak to máte krásně rozdělené a jasné :-). Tady mozek, tady srdce. Tímto myslíme, tímto cítíme. Myšlení si kultivujeme poznáním, emoce spiritualitou. Ale takhle "duálně" podle mého nefungujeme :-). Je to daleko provázanější a komplikovanější. Když máme strah z něčeho neznámého a poznáme to (vysvětlíme si to), pak téhle negatívní emoce (strachu) se zbavíme. Myšlením a poznáním můžeme své emoce ovlivňovat.
[53] Teď jste mě dostala Jessie. Je ateismus metafyzika?
Nene, Tribune…[44]… ve Vašem případě, mě nějaké "úkolování" ani nenapadlo. Prostě "nemám právě čas" :) neb ho chci a potřebuji věnovat něčemu jinému jinde – můj "multasking" je omezený, Tribune.A tomu Vašemu dalšímu zopakuji:… drtivou většinu jsme i zde již probrali, kdybych pracně procházel Váš textík, tak bych "se" a i "nás" zase jenom opakoval – to včetně onoho hrníčku, Tribune."Věc" není "věcí" nějakého "názoru", a když, tak to platí i opačně … totiž tak, že jakýkoliv "názor" ke "názorem věci" – Vy "v" názoru intendujete "věc" a Vy jste "v" tomtéž "názoru" intendován "věcí" = teprve takto a jedině takto může vzniknout jakýkoliv "objekt", který je takto "objektem" jak Vaším tak i "věci samé", pokud ovšem není "věc" Vaší věcí, k čemuž máme "my-lidé" jakýs "neodolatelný sklon", že ano (… níž o tom melu "na pokračování") – pravda: … hrníček Vaší věcí jistě je (… tedy pokud není věcí někoho jiného – samozřejmě :), a tudíž si s ním můžete dělat, co chcete … třeba ho i rozmlátit na malinkaté kousíčky porcelánu.Není žádný "názor" (… a vše další, o čem "svobodní občané" v této souvislosti žvaní), Tribune – jakýkoliv "názor" je bez z věci zcela "prázdný", a tudíž ani není. Jakýkoliv "názor" je jen a jen "prázdnou" intencí "k" věci, kterou se tento "názor" … "vyplňuje", avšak "neobsahuje" ji, i když takto z-"obsažněný" … "názor" určuje, jak se s věcí aktuálně (… tedy "v" aktu svého "názoru" jakožto momentu setkání se) setkáváte. "Názor" tedy určuje, jak se s věcí setkáváte … avšak neurčuje věc samu.Své "názory" můžeme libovolně měnit, můžeme libovolně měnit svou situaci v "toku" své situovanosti, avšak nikoliv "věci". Pokud Vám někdo říká, že "věc" je "věcí názoru", tak Vám lže a pokouší se Vás podvést … čili zblbnout, a to tak, že se Vám pokouší podsunout "pocit", že se "věc" … "s" … oním "názorem" mění, a tudíž že může být tím a tím i něčím jiným … či tak či onak být i nebýt – tedy, že "věc" je k onomu "názoru" jak se říká "relativní", a tedy se Vám snaží vnutit i to, že proto, že každý "máme" vždy-již jiný "názor" (… tedy jsme vždy-již situovaní), tak "pro každého" je "věc" … "jinou", a to třeba tak, že v této jinakosti tyto MÍNĚNÉ(!) "věci názoru" vylučují.Čeho chce tento podvodník dosáhnout, Tribune?… snadná věc: … chce Vám A PRIORI(!) posunout to, že to, s čím se setkáváte, je A PRIORI(!) … problémem(!), a to třeba i to, co Vy "vidíte" zcela jasně a zřetelně bez jakéhokoliv důvodu dotyčně jakkoliv problematizovat … a tedy převracet v problém (… tedy v "to", co ani není tím a tím ani není jiným tím a tím, anebo ani není ani je) = to vše, aniž by musel nijako cokoliv vykazovat a argumentovat, a tedy svou problematizaci (… jakoukoliv jinou-následnou) diskurzivně podepřít tak, abyste Vy na onu problematizaci stejně hovorově, tedy v souhlasu, přistoupil, protože pokud přistoupíte na to, že "věc" je "věcí názoru", pak pro Vás v dalším hovoru bude VŽDY(!) a VŠE(!), o čem budete mluvit, vždy-již problémem = "podepsal" jste "bianco" šek.Co jste takto udělal?… další snadnou a ošoupanou věc: … přistoupil jste na podvodnou metafyzickou pseudo-"diskurzivní" pastičku karteziánského "vědomí", "v" němž jsou vždy-již všechny "objekty" převráceny v problém, tedy jsou předem míněny jako onomu "vědomí" inherentní (… takzvaně: … "imanentní"), o jejichž "transcendenci" se vždy-již teprve "rozhoduje" – čímž jste "lidově" řečeno: … "v prdeli", protože taková "transcendence" jednoduše není možnou … a když, tak jen "zásahem" nějakého "Boha". Pokud "existenci", tedy jistě "transcendentní" existenci, takového "Boha" odmítnete, a tedy odmítnete konstrukci "pozitivní" metafyziky (… a tedy v koncích jak "filosofickou" tak i "náboženskou" ech: "víru"), tak se z toho "negativně vymezeného" (… tedy takto "vymezeného" apriorním "výkonem" … "universální" skepse) karteziánského "vědomí" prostě už nikdy nemůžete jakkoliv "vymotat" = "ocitáte" se v pasti metafyziky jakožto metafyziky "negativní", a tedy koneckonců i v pasti stále "dotírající" metafyziky "pozitivní" … a tedy v koncích právě a jen metafyzického náboženství – podívejte se, co zase výše "vyvádí" pan deb, že ano? :("Negativní" metafyzika, tedy ono "myšlení" a "mluvení názoru", je mezní trik "na blbečky", Tribune – mezní i zakládající – je to podvodný trik, jak PŘEDEM(!) "zpochybnit" JAKÉKOLIV(!) nitrosvětské mínění kohokoliv, kdo na tento trik skočí … jak ho PŘEDEM(!), tedy předem jakémukoliv diskursivnímu výkazu, argumentaci a vytvoření shody, zbavit validity a nároku na platnost … a nakonec "vše", o čem je možně mluveno, "převést" na mluvení o "transcendentních podstatách", jež jsou nitrosvětsky nedosažitelnými … a tudíž "zbývá" právě a jen ona metafyzická "víra".Je to vlastně velmi "snadné", Tribune …… tenhle "trik" s lidmi děláme (… a to já-osobně "z profese" :) už několik tisíciletí = nejdříve "vás" zavedeme do nějaké fiktivní pasti, hodíme je do zcela fiktivní a absurdní "jámy" (… tedy třeba "do" slavné platónské "jeskyně či v našem případě do karteziánského "vědomí" … a třeba také do buddhistického "moře utrpení"), a to tak, abyste to pěkně sežrali, to jest abyste do té "jámy" sami vlezli … a pak Vás v té "jámě" necháme pěkně plácat, i když předem víme, že se z ní jednoduše nedá dostat, protože jsme ji tak předem udělali. Když tu "jámu" uděláme dostatečně "velkou" (… jakože jsme ji už na začátku udělali "pořádně velkou" – vlastně úplně "největší", že ano? … už na začátku jsme tuhle "jámu" udělali "z celého světa" :), tak Vy se tam v té "jámě" pěkně melete všichni dohromady … a neustále žvaníte o tom, "jak" se … proboha … dostat "ven" – fakt to "na plný pecky prožíváte" … a hrozně "toužíte" se "ven" … "dostat". No a tak "my" :) jsme tak "hodní", že si k Vám do té "jámy" také vlezeme … a taky si s Vámi "povídáme", jak je "jáma" hrozná, a občas ještě něco přivymyslíme, aby "řeč nestála" … a protože tu "jámu" známe jako svoje boty –
vždyť jsme jí "vymysleli", že ano? :) – tak "vás" máme prostě "v paži", k čemuž nám nakonec stačí tu podělanou a už notně zadělanou "jámu" jenom "obnovovat", což ovšem nakonec vlastně ani nemusíme, protože "vy" tu "díru" už tak "milujete", že to vlastně děláte docela sami. No jo :/ … a běda, když "vám" člověk řekne, že žádná "díra", že žádný "jáma" není … že je to všechno bohapustý výmysl, který se sežrali i navijákem.
Nene … Tribune, smůla …žádná "jáma", ze které byste musel "transcendovat" není … není žádná "jeskyně", není žádné "vědomí", není žádné "moře utrpení" není žádné "slzavé údolí" – a toto "vše" ani být nemůže, a tudíž nemusí být ani nijakých "Idejí", ani nijaké "Transcendence", ani nijaké "Nirvány" a "Buddhy", ani nijakého "Krista" = to všechno "jsme" si vymysleli jenom a jen proto, abyste "nezlobili" … abyste "donekonečna" žvanili, abyste si "hráli" (… kdo si "hraje" … "nezlobí", že ano?) a v koncích abyste úplně zblblí "poslouchali", a tedy dělali, "co je třeba".Tož Vám znovu dobře radím, Tribune:… nelezte už konečně hrobníkovi na lopatu, a to ať už je tím "hrobníkem" vtipálek @Teo, blouznivec deb a další a další zástupy post-moderních post-metafyzických žvanilů "majících názory" – i tímhle textíkem jste to totiž znovu udělal … jak? … groteskně snadno(!!!) … však Vám to výše naznačuje třeba Jessie [53] = proti metafyzice "cizí" stavíte … zase jako "u blbejch" :) … metafyziku "svojí" … a to opětovně docela "pozitivní", což Vám DOCELA SAMOZŘEJMĚ(!) vtipálek @Teo "napálí zvoleje", protože ten se zcela jistě v onom "plakátově" post-moderním smetištním brajglu docela "zabydlel", a je mu to všechno docela šumák – jemu docela stačí udržovat ony "názory" a je spokojený, což bohatě … a to docela "vnějškově-prakticky"(!) … vyhovuje i všem lagronům, eddíům, morbům, protože už jenom a jen tím, že přistoupíte na ono "myšlení názoru" (… a tedy "apriorní diskusi") bohatě stačí, aby byla v naší kulturní situaci Vaše úporná intence k metafyzice "pozitivní", předem rozmetána na proslulý cimpr-campr Vaší vlastní snahou křísit mrtvoly metafyziky "pozitivní". :/ Oni to, Tribune (… tedy až na deba, který je docela a "na plno" metafyzickým blouznivcem "pozitivním") … NEMYSLÍ VÁŽNĚ(!) … rozumíte? – oni se KDYKOLIV(!) mohou "vrátit" do modu oné absurdní karteziánské "universální skepse" a stačí jim to(!), zatímco z Vás bude zase jen vyčerpaný "idiot", který je "k smíchu".Křesťanství je jistě docela a zcela absurdní metafyzická hovadina, Tribune (… avšak taková absurdní hovadina, která má své nitrosvětské reálné důvody, příčiny a účely), se kterou se zcela jistě dá velmi efektivně "polemizovat", avšak jenom a jen za té podmínky, že nebudete dělat TUTÉŽ(!) absurdní hovadinu – tedy nejenom, že nebudete vyrábět "vlastní" … "pozitivní" metafyzické konstrukce, nýbrž že s ní nebudete "polemizovat" ani "z" jakýchkoliv nitrosvětských a reálných zdrojů, protože v zásadě a neochvějně platí, že JAKÝKOLIV(!) metafyzický blud NELZE(!) nitrosvětsky "falzifikovat", a to NIJAK(!!!) …… metafyzický blud jde jenom zcela a předem "škrtnout" v jeho zcela elementárních "metodických" základech, což je právě a jen onen modus karteziánské "universální skepse" (… a všechny analogické "metody"), o nějž se třeba aktuálně-situačně opírá všechno ono "myšlení názoru" a tedy "stav" … "negativní" metafyziky, které toto "myšlení názoru" reprodukuje.Jak?… snadno: … tuto "universální skepsi" nelze vykazatelně provést(!), protože NIKDY(!) nemáte předmět, "nad" kterým byste tento "nekonečný skeptický akt" jakkoliv "provedl". Jakákoliv "pozitivní" metafyzická konstrukce (… tedy konstrukce "všeho") je vždy-již-jen zcela fiktivní "extrapolací" … "něčeho" nitrosvětského – ovšem i tato zcela fiktivní "pozitivní" konstrukce předpokládá(!!!) to, že totéž "vše" jste schopen reflexivně "proměnit" v problém … a tedy i v OTÁZKU(!) – tedy v dotaz "nad" problémem, což ovšem opětovně nemůžete nijak provést, protože s "tím", "u" čeho byste se chtěl takto tázat … a tedy "to", "co" byste chtěl takto ve své "všeobjímající" reflexi "proměnit" ve stejně "všeobjímající" problém, se jakožto zcela konečná-nitrosvětská bytost NIKDY(!) a NIJAK(!), a to ani "z" žádného "úhlu pohledu", nesetkáváte a setkat nemůžete."Pozitivní" metafyzická konstrukce není možnou, protože není možným, natož pak vykazatelně proveditelným, ani metafyzické "tázání" – tedy "tázání" … "u" … "všeho" – stejně, jako není možnou, natožpak vykazatelně proveditelnou, ani problematizace téhož "všeho", což jakékoliv tázání předpokládá.Tak … tím je metafyzika, a to jak "negativní" tak "pozitivní", vyřízenou … a to včetně křesťanství, debova žvanění o "rozumu" a "citech" i včetně všeho "plakátově" post-moderního "myšlení názoru". Metafyzika byla vyloučena … "co bude dál", Tribune? :)*Právě (… no, ještě to bude tak den-dva trvat) dopisuji další "čtvrtku" jedné vesele se vlekoucí náhodnosti, což zde s výše dotčeným opětovně, i když odlišně, souvisí – tam se můžeme k tomu znovu vrátit, a to v klidu a tedy smysluplněji, a to nikoliv ne-metafyzicky a trans-metafyzicky "negativně" (… tedy v modu negace metafyziky), nýbrž i takto "pozitivně" – to znamená v ohledu "pozitivního" mluvení "po" metafyzice, což je "mé-vlastní" velmi "skromné" zadání. :)Hezké ráno, Tribune … :)
XY…[54] … "… proč v dějinách evropského duchovního vývoje byl polyteismus nahrazen monoteismem, co vyšším civilizačním stupněm náboženského vnímání universa."… příčina a důvod byl docela nitrosvětský, reálný a prostý: … v evropském kontextu bylo reálně nutným vytvořit a prosadit nikoliv lokálně-kulturní, tedy legitimizaci a korekci specificky-etnicky kulturního založení, legitimizaci a korekci funkce vlastnického systému …///… což všechny polyteismy stále ještě byly – jakožto pokus o vnějškové (… nejdříve diskursivně-mytologické, pak i čistě násilné – viz takzvané "zajetí bohů", jež bylo kupříkladu výraznou praxí v celé Mezopotámii až po první perskou dobu) sloučení původně etnicko-kulturně blízkých tradic zpravidla takzvaných "městských božstev", mezi které mimochodem patřil a stále patří i židovský "Jeden Bůh" – židovský "Jahve" (… atd.) není pravý monotheistický "Bůh", nýbrž je právě a jen velmi primitivním "městským bohem", který nebyl shodou "dějinné" akcidentality začleněn do nějakého "pantheonu" = jestliže motivací monotheimu, avšak již v jistém smyslu i polytheismu, byla "univerzalizace", tak motivací judaismu byl zcela opačně odpor proti této "universalizaci"///… takovou kulturní legitimizaci a korekci, která takto lokálně-etnicky vázanou a vyjádřenou nebude, tedy takovou, která bude etnicko-lokálně irelevantní … a jež tedy lokálně-etnickou kulturnost zahrne a zvnitřní tak, aniž by toto zahrnutí a zvnitřnění nemohlo být vnímáno jakožto dominance jedné etnické lokality nad druhou.Důvody tohoto jsou očividné, že ano XY?… multietnické a multikulturní vlastnické-státní celky nebylo možným úspěšně-stabilně kulturně legitimizovat a korigovat prostřednictvím kulturnosti, která sama nesla znatelné lokálně-etnické znaky … ba dokonce v určitých fázích a situacích etnicko-kulturní plurality tatáž snaha o legitimizaci a korekci efektivně působila zcela kontraproduktivně. S tímto problémem se výrazně potýkal již starý Egypt, zde se o řešení bez úspěchu pokusil faraón Achnaton alias Amenhotep IV. proslavený románem Miki Walltariho, a pak samozřejmě již vzpomenutá Perská říše prostřednictvím ahura-mazdismu čili zoroasterismu, což se opětovně nezdařilo. Staří Řekové se o nic takového ani nesnažili (… byli to vždycky zarytí "náckové", rasisté a imperialisté jako poleno :) a až na pár velmi nesmělých pokusů v již velmi pozdním Římě ano staří Římané, i když právě a jen na území Říma a jeho kulturních zdrojů (… významně zdrojů helénisticko-řeckých, kam spadá i helenizované-pořečtělé diasporní židovství = křesťanství je židovského původu jen velmi nevýznamně), s podařilo vytvořit euro-středomořsko-historicky první "universalistické" kvazi-monotheistické(… důsledný metafyzický monismus je totiž v zásadě diskurzivně-racionálně neproveditelný!) náboženství, které svou bravurní schopnosti trans-etnické a trans-lokální kulturní legitimizace a korekce také velmi rychle předvedlo "v plné kráse", když se samo přímo podílelo na samotném rozpadu Římské říše (… viz třeba germánská christianizace-arianizace původně "občanské", tedy kulturně-etnicky motivované, římské armády) a pak jednoznačně pozitivně na konsolidaci západní, střední a severní Evropy po rozpadu Říma až po zastavení arabsko-islámského útoku v první polovině osmého století. Ovšem totéž křesťanství "ukázalo zuby" i jiným způsobem … totiž že bylo kulturním prostředkem a "subjektivitou" totalizace(!) původního vlastnického systému řecko-římsky antického do podoby zcela rigidního cesaropapistického super-systému – odtud se nám ukazuje, že takzvané "západní" křesťanství a jeho "východní" protějšek jsou historicky reálně VELMI ODLIŠNÁ(!) náboženství, i když "na první pohled" … "vypadají" velmi podobně a sdílení společný dějinný zdroj.Islám je již sekundární středomořskou formou "universalistického" náboženství, přičemž primát v tomto oboru je nutno uznat indickému buddhismu, který se jakožto radikální reforma původního védského hinduismu a védántského metafyzického myšlení stal "universalistickým" systémovým náboženstvím (… jistě "na pomezí" s "atheistickou" metafyzickou filosofií – což se ovšem radikálně změnilo s formací buddhismu mahájánového) již kolem třetího století před naším letopočtem … a takto slouží dodnes v zásadě v celé Asii. Konfuciánství či taoismus jsou třeba spolu s japonským šintoismem takříkajíc "velmi nejednoznačnými", protože vždy a stále nesly etnické znaky – to jistě pro lokální kontinuitu a relativní systémovou uzavřenost Číny a Japonska.*Hmmm, "co dnes", že ano?… dnes "čelíme" velmi podobnému problému, jakému čelily velké multietnické systémy-státy již od orientálně-genetických dob, že ano? … ovšem tato podobnost je v zásadě "podobností" nesouměřitelného, protože "nám" zde selhává právě a jen onen "universalistický" metafyzický "rozvrh myšlení" který "dříve" byl vcelku úspěšným řešením. Dle mého pevného mínění je dnes jakékoliv snažení o jakoukoliv (… to třeba i "Věděckou&věděckou"! … či třeba i "ratzingerovskou") "universalisticko"-metafyzickou kulturní reglementaci naší aktuální "globální" multietničnosti a multikultrunosti naprostá a bezzbytečná cesta do pekla, protože to může znamenat jenom a jen reflexivní akceleraci konflitní sebedestrukce, ke které stavájící systém jakožto celek vnitřně-dysfunkčně tenduje. Dle mého je třeba velmi snažně pracovat na poly-centrickém, a tedy zásadně ne-metafyzickém, kulturním "krytí" naší civilizace, nikoliv se snažit vytvořit nějaký dnes super-absurdní super-"monotheismus" – k tomu třeba viz výše … už mi "dejte pokoj" :) … je skoro šest ráno. :)Díky
Ani náhodou, Kamile …[55] – jsou to všechno čiré bláboly, naprosté(!) bláboly.
"Krásná" metafyzika, Jessie? … :)… [53] … nebo snad i občas "ošklivá"? :) … kdepak, jak říká strýček Terminátor: … "Irelevantní!" :) … metafyzika musí být především reálně (… tedy kulturně-reálně) funkční(!) – vše ostatní je jenom prostředek. Nikoliv nadarmo je jedním z posledních výlevů metafyziky onen "funkcionalismus", který doslova sežral všechnu architekturu, že ano? :) … "Forma sleduje funkci!", a je to tak … "žijeme" ve stále "funkcionalističtějších" časech. :/*Víte, on se asi "břitký glosař" mistral koukal na pátera Halíka, jak se tento dětinsky "rozplýval" nad tím, jak že je prý ten náš katolicismus "fotogenický". :) No, z mého mínění a "pocitu" (… to pro žvanila deba :) je na dnešní poměru trochu zběsile-trapně anachronicky kýčovitý a vulgární (… bez urážky našeho "suverénního lidu" :) … ale však říkám: … náboženství tu není (… respektive nebylo) od nějaké "krásy" – spíše "docela naopak", ale to by bylo zase nadlouho.***Tak … už fakt "konec" – nejméně na pár dní … krávy ve chlívě řvou hlady. :)
Calme,s vaší 56 vřele souhlasím. Tématem diskuze je ale povaha křesťanství, ne povaha duality, a dualita se bohužel i v řeči projevuje tak, že můžete jedním dechem říct vždy jen půl pravdy. O propojenosti a podmíněnosti protikladů a nutnosti a kráse jejich spojení samozřejmě žádná :-).
pane Mudro, 55chyba je určitě na vysílači, ne na přijímači. Dokonce tuším jaká snažím se na tom pracovat, ale jde to ztuha :-).
XY,k Vaší 54http://is.muni.cz/th/64682/ff_m/link je na pozoruhodnou práci velmi pozoruhodné, bohužel nedávno zesnulé nejen religionistky paní Viery Zbiejczukové, práce se jmenuje Poexilní prosazení monoteismu.A pokud někdo nechce jen kritizovat povahu křesťanství, mohl by si vychutnat povahu jedné mimořádné křesťanky: http://didactylos.bloguje.cz/ (blog paní Zbiejczukové)(Reliigionistiku dostudovala krátce před svou smrtí na vleklou smrtelnou chorobu, předtím už měla myslím dva tituly – jaderná fyzika, matematika nebo tak).
GeoNe,když přistoupím na vaši Hru, tak k ní jen toto: Myslíte si, bůhvíjak nejste po ta tisíciletí chytří tím, jak nám nastražujete pasti a pastičky, a pak se živíte naším utrpením a zmatkem, který občas ještě zvyšujete svými zcela rozporuplnými, arogantními a ješitnými slovními průjmy. Jistě, zdánlivě máte na začátku Hry trumfy v ruce, a máte nástroje na to, jak vykopat hlubokou jámu. Alenky do ní spadnou, ale místo aby se hrabaly zmateně ven jako většina ostatních smrtelníků, docela hezky si to tam užívají, baví se, učí se, a nakonec se jim to dokonce i líbí, najdou v tom nesmyslu Smysl. A teprve to je konec jámy, to je rozluštěná hádanka Sfingy, a to je i konec vaší moci, a toho se právě bojíte, že? Proto reagujete na pozitivní žvanily tak zcela neracionálně a zmateně, že?
PSTakže ne negace jámy, ale naopak její akceptace je řešení hádanky a problému (jak pozná na vlastní kůži a bolestivě každý, kdo se pokouší realitu "negovat", místo aby ji akceptoval). Konec konců, na Počátku jsme to my všichni dohromady jako části jednoho Celku, kdo plánujeme tu velkou Hru, ty velké černobíle šachy…
Skutečně. Já můžu mluvit jenom o tom, co vidím nebo slyším. Proto je mi také psychologie mnohem bližší než filozofie. Mimochodem co se týče slova HRA, všimli jste si, jak ta krátká slova jsou nejpodstatnější?
Psychologie je taky metafyzika, mistrale :-).
Debe,i já mám mozek a srdce. A plíce. A žlučník. A kosti. A dvě zdravé ruce. A další tkáně a orgány. Mám mozek, který používám k přemýšlení a uvědomování si, a srdce, kterým do toho mozku pumpuji krev, aby fungoval (někdy ji ovšem pumpuji někam úplně jinam). Já také cítím, ale mozkem. To, co se nazývá city a emoceme, není dílem srdce, ale mozku, a když už, tak šišinky, nadledvinek, nebo varlat. Hormony jsou důležité, a ne, že ne.Ale připomněl jste mi takovou pěknou frázovou otázku: Může být rozum a cit v opozici natrvalo? No, nemůže, protože mezi nimi není rozdílu. Je to pořád jeden a ten samý člověk. Opozice znamená poruchu. Ale kdo z nás je normální…
XY,přečtěte si ještě jednou moji [47]. Řekl bych, že se svojí [54] vlamujete do otevřených dveří. Já nezpochybňuji význam a jedinečnost křesťanství, ale jeho superioritu a absolutorium ve smyslu jediné možné cesty. A pak si samozřejmě kladu otázku, jestli jsme chtěli být tam, kam nás ta cesta zavedla. Či ještě jinak: zda je moudré a prospěšné tam být.
Tribune,obdivuji razanci, s jakou jste rozřešil a ukončil tisíciletý spor, neustále znovu obnovovaný mezi největšími duchy lidstva. Skoro se vkrádá myšlenka na jisté blahoslavené… :-). Ale uznávám, že s tím srdcem jsem to příliš zjednodušil, Indiáni mají za centrum emocí břicho. Hormony a vše další, co zmiňujete, jsou pro nás idealisty pouze médiem, ostatně stejně jako mozek. Nějak se nám nechce věřit, že bychom například kusu vinylu vděčili za Beethovenovu Devátou, či svázanému papíru a tiskařské černi za Hamleta. A analogie vypovídá o realitě minimálně stejně jako kauzalita…Ale nechte si svou víru, já si také ponechám svou. Na nechuti k tomu, co nás stála Ratzingerova návštěva se shodneme, i na tom, že trvalý rozpor mezi rozumem a (nereflektovanými) city toho jednoho člověka nakonec dovede Mezi ploty…
Geone – pozor pří Vámi používaných východiscích lze také změnit znaménko a pak…Inu ať žije agnosticismus! :)Definice bludu je -1) Chorobný vznik2) Obsahová nepravda3) Nevývratnost4) Vliv na jednání5) Jde vždy o individuální a soukromý útvar(Praško J.:Psychiatrie (učebnice pro SZŠ a VZŠ) Informatorium, str. 41)Víra tedy není bludem, na tom nic nemění, že jde o obsahovou nepravdu, víra není jen u náboženství, viz víra ve věčnost kapitalismu a neviditelnou ruku trhu.A poslední poznámka – náboženství nemá logiku, dál slov netřeba!
[69] To je možné Jessie, ale má velmi blízko našemu životu. Proto se mi líbí pojem hra. Všichni přece neustále hrajeme nějaké "psychologické hry".
[63] Debe, tématem sice je povaha křesťanství ale s dualismem jste si začal Vy a určitě oprávněně. Protože křesťanství a dualismus k sobě neoddělitelně patří. Bez dualismu (dualistického vnímání) by nebylo křesťanství ale ani další náboženství, ani pohanské kulty. Nemůžete nebýt dualistou a přitom být křesťanem :-) Možná dualistické vnímání k člověku odpradávna patří, a proto je člověk tak náchylný, aby věřil tomu, čemu Tribun říká "blud".[72] Ale Debe, je sice krásně patetické mluvit o Beethowenově duchu (uznávám) ale on se musel nejdříve narodit, musel být z masa a kostí a musel mít mozek. Tohle jsou minimální předpoklady, aby mohl něco krásného vůbec vytvořit.
brtníku,Jak už psychologie poměrně dobře doložila, všichni jsme nejpozději od narození řízeni určitými mýty, které si příslušná societa bezděky i záměrně pěstuje. A mýtus se v podstatě překrývá s "bludem", přičemž:ad 1 – není zdaleka shoda na tom, co je to "choroba"ad 2 – o shodě o tom, co je to "pravda", si též můžeme nechat zdátad 5 – jedinec je s celkem tak provázán, že něco jako individuální a soukromý útvar je oxymoron
[72] To, s tím vznešeným duchem, který je oddělen od těla, mi dost zavání tak trochu závistí, alibismem a vlastním podceňováním :-). Věřit, že někdo něco úžasného vytvořil jen proto, že do něj vstoupil už nějaký úžasný hotový duch, tak pak by nemělo vůbec smysl o něco se snažit, něčeho dosáhnout a sám něco zkoušet. A ti závistiví by mohli říct: "Sakra, proč nevstoupil právě do mě?!" Mohli bychom všichni jen sedět na zadku, nic nedělat a čekat, až do nás něco vstoupí :-)
Calme,No já nevím, mě to, že vidím, že svět se skládá z dvojic protikladů, naprosto nebrání v tom cítit se subjektivně křesťanem. Rovněž mi v tom nebrání jiné věci, pro které by mě dogmatický katolík poslal na hranici. Ale jak už bylo řečeno, do mé víry mi fakt nemůžete kafrat ani vy, ani papež. Reakci na 72 vůbec nechápu. Já přeci nikde netvrdím, že hmota neexistuje nebo "nefunguje". Naopak tvrdím, že hmota je médiem ducha, ideje. Takže přesně stejně jako je Beethovenovo tělo i vědomí médiem pro ideje, které "zhmotnil" ve své hudbě, a to za pomoci svého masa, kostí, mozku, nadledvinek atd., analogicky nejprve musela být vyrobena deska, aby mohla nést jeho hudbu.
Díky, Geone.Jak jsem již předeslal, jádro tohoto mého textíku je skoro dva roky staré, a podle toho také vypadá. Něco bych dnes možná řekl jinak, nebo vůbec.Ale přesto jsem se snažil vystříhat toho, abych páchal nějakou "absurdní hovadinu" a "vyráběl vlastní pozitivní metafyziku". Ale nepovedelo se, alespoň podle vás. Kde jsem tedy udělal chybu? Už tím, že jsem o tom (křesťanství) vůbec začal mluvit jako o něčem, co stojí za reč, nebo tím, že jsem s ním začal polemizovat a poukazovat na jeho bludné aspekty, jako kdyby je bylo možno racionálně vyvrátit, opravit a začlenit zpět do "těla víry", čímž jsem vlastně připustil, že něco jako "tělo víry" existuje, že se o něm dá mluvit a že křesťantví není blud jako celek, ale jen v některých svých částech? Ale především, kde, jak a jakou konstruuji vlastní pozitivní metafyziku? Možná se ptám hloupě a naivně a zcela nedotčeně vším, co jsme zde (i onde) zatím probrali, ale raději se zeptám, než abych žil v mylném dojmu, že v tom mám jasno – a dělal jsem ty samé chyby stále dokola.
Calme,77Jako ve vědě, tak i v umění přeje štěstí většinou připraveným. I když zrovna u muzikantů známe případy, kdy čtyřleté dítě přijde poprvé k piánu a celkem bravurně zapreluduje, a takový Mozart k podezření, že do něj něco úžasného hotového vstoupilo přímo svádí, nemyslíte?
Calme, PSmá 78Pardon špatně jsem to původně četl. Vy jste mi povolil ba přímo přikázal být dualistou a zároveň křesťanem. Takže první odstavec prosím zpět.
[78] Pak Vám asi nerozumím. Napsal jste, že hmotu předchází vědomí. Z toho mi vyšlo, že to něčí úžasné vědomí musí být dříve, než hmotné tělo. Když je tedy ale něco už tak samo o sobě perfektního, proč vůbec potřebuje něco tak banálního, jako jsou shluky buněk? A pokud z nějakého důvodu opravdu duch nutně tělo potřebuje, podle čeho si vybírá svého hostitele?
Ještě, Geone,k tomu "úhlu pohledu". Zatím jsem si to pro sebe shrnul (a jistě zjednodušil) zhruba do následujícího "vzorečku": názor – zření – pohled. A tedy (vzato v opačném směru) "úhel pohledu" implikuje názor a tedy se mnou manipuluje v tom smyslu, že relativizuje má vlastní mínění a nahrazuje je názory, které jsou všechny stejně platné, stejně legitimní, stejně dobré jako moje, a nakonec navzájem zaměnitelné. Je to tak, že "úhel pohledu" mi podsouvá, že to co vidím je falešné a existuje nějaké jiné, lepší vidění?Abych se do toho nezamotal, nechám to zatím tak a počkám na vaši (připadnou) odpověď.
Calme,to říkáte vy, že hmota je banální a duch vznešený. Já ani náhodou. Obojí je úžasné, vznešené a jedinečné. Ono to je totiž ve skutečnosti JEDNO, to jen náš rozdvojený mozek to vnímá jako dvě různé věci. A stejně tak není žádné "nejprve" a "potom". Ve skutečnosti je všechno najednou – jen ..atd.
[84] Aby se v tom čert vyznal! :-)
Calme,určitě jste v nějaké oblasti více než mírně pokročilý. Nahoďte téma, a já budu čučet jak tele na nová vrata, velmi obdivně a pokorně. To od vás samozřejmě nevyžaduju, přestože jsem ve věcech víry mírně vpředu, ale bylo by fajn pochopit, že i to je obor, vyžadující předběžné "studium", abychom si mohli popovídat k oboustranné spokojenosti a pochopení :-).
[86] Ne, ne, Debe. Já se vzdávám :-). Mně vždycky až se zpožděním dojde, co GeoN vlastně chce říct. Tak jako až teď mi dochází jeho: "oni se KDYKOLIV(!) mohou "vrátit" do modu oné absurdní karteziánské "universální skepse" a stačí jim to(!), zatímco z Vás bude zase jen vyčerpaný "idiot", který je "k smíchu". No, fakt se tak cítím :-)
Calme,já nechci, abyste se mi vzdal. Já chci, abyste mi věřiiil :-))
Debe,jak vás tak čtu, tak je mi stále jasnější, proč jsem "materialistou" a nikdy nemohu jinak. Pokročilý v otázkách víry… proboha! to je jako kdybyste se kasal, že jste pokročilý v otázkách intoxikace alkoholem, nebo přípravy kobylího vejce na čas. Vlastně ne, je to ještě horší. Nebo snad nevnímáte, Debe, jak je to vaše prohlášení arogantní a alibistické zároveň? Kdo vám nedá za pravdu, je pomýlený amatér, je to tak? Co to vlastně znamená, být pokročilý v otázkách víry? To jako že více a pevněji věříte a méně pochybujete, že vás nic nerozhází a žádný rozpor nezvyklá? Že dokáže popřít sám sebe a svoji vlastní zkušenost ve prospěch dogmatu?
No, díky GeoNovi za obšírnou polemiku,jen si nejsem jistý, zda není trochu mimoběžná, jak říká sax. Nemám žádnou potíž s tím, co píšete o roli křesťanských církví v dějinách – ne nadarmo se Šotolovi tak krásně demonstrovala totalitní přítomnost na Tovaryšstvu Ježíšovu – a váš postřeh k moderní evropské multietnicitě je přesný. Jenže církev jako prostředek k jeho řešení je dnes už nepoužitelná, protože příliš zdiskreditovaná svou účastí na nejrůznějších válečných a nacionálních tahanicích. Byl to tuším Maritaine, kdo mluvil o triádě teismu, ateismu a antitiesmu, přičemž až ten poslední mu dělal starosti, vzpomínám-li dobře, protože první dva – teismus a ateismus – považoval za rub a líc jedné a téže mince se společným jmenovatelem – jejich podstatou je víra, že něco existuje nebo neexistuje. Pustil jsem se do této debaty podnícen Tribunovým bojovně ateistickým (nikoli antiteistickým) steskem nad vyhozenými miliony za veřejnou dopravu a organizaci dvou papežových polních mší. Tento druh argumentace mi přišel poněkud nedůstojný v zemi, kde se vyhazují miliony za opravdu absurdní hovadiny, jako je třeba závodní běhání na lyžích okolo pražského Hradu. A jak tak teď jen letmo tady plácám, bez určitého universalismu nelze skutečně tvořit jakékoli politicko-společenské projekty. Uvažuji-li v té souvislosti o Evropě co souboru národností a jejich států propojených univerzální zkušeností porážky (nebo snad existuje v Evropě stát či národ, jenž by byl této zkušenosti prost?), nepřipadají mi praktické ideje křesťanství tak docela mimo mísu, zatímco rozpoutané sobectví individualismu je v tomto směru fenoménem zcela destruktivním. Ale nerad bych skončil v plamenné hrabalovské debatě mezi volnomyšlenkáři a věřícími na téma zda bylo dřívě vejce nebo slepice… :-))
Tribune,z mého úhlu pohledu jste zase arogantní a směšný vy, když tu z pozice lektora vedete "zasvěcené" debaty o víře, o jejíž podstatě nevíte vůbec nic – ani to, co se dá zjistit četbou, natož to, k čemu potřebujete vlastní zkušenost.
Debe,nezaměňujete náhoodu víru a náboženství? Jak by bylo zle o víře něco zjistit četbou? Ony jsou nějaké příručky jak správně věřit? Tedy myslím takové, které by takovými skutečně byli, a ne že si to o nich autor myslí a napíše to na obálku. Ani katechismus není o víře, ale o náboženství.
XY,myslím, že jste narazil na velmi důležitý bod, a to je ona nesdělitelná "zkušenost porážky", kterou sdílejí evropské národy, která například takovým USA naprosto chybí a která je v jistém smyslu určující.
[91] Debe, jen jestli to nejste Vy, kdo by si měl četbou zjistit, jestli Vaše vědomí předběhlo Vaše tělo (jak jste napsal) nebo jestli se "to" událo zároveň (jak jste rovněž napsal). Jak s takovými chaotickými informacemi můžete vůbec vědět, čemu máte věřit?
Tribune,nezaměňuji a udivuje mě naivita vašich otázek. O povaze víry můžete něco zjistit třeba četbou mystiků, sufi-ů atd. Nebo si můžete projít třeba blok paní Zbiejczukové, na který jsem dával link, a ze všeho, co a jak píše (a to nejen přímo o víře), usuzovat na povahu a pokročilost její víry. Dalšími "příručkami" mohou být tzv. zasvěcovací knihy, mezi které patří kromě klasických svatých knih třeba i ten Mistr a Markéta či Alenka v říši divů. Pokud ale nemáte uši k slyšení, jejich "tajemství" neuslyšíte, s tím se nedá nic dělat. Víra (jako třeba joga) je ale především určitá zkušenostní cesta, a pokud byste pár těch mystiků přečetl, zjistil byste, že přes různé rozdíly jsou na té cestě i určité milníky, styčné body, přes které se každý takto věřící dostává ve víře "dál", a ty jsou pro všechny stejné. Pokud se pak sejdou lidé, kteří jsou na cestě přibližně stejně daleko, rozumí si i s velmi málo slovy či dokonce bez nich. Ovšem bez vlastní zkušenosti, bez toho, abyste se na tu cestu vydal, budete i nadále opakovat legrační dogmatická klišé o dogmatických věřících. Svět není tak rovnostářský, jak by si někteří přáli, lidé se nerodí sobě rovni ve smyslu předpokladů a nadání, a každý máme nadání k něčemu jinému. To, že vám chybí dar víry by vás nemělo svádět k tomu, abyste jej nerespektoval či dokonce urážel u těch, kdo jej mají.
Calme,už mě unavuje vysvětlovat, že v češtině se slovo víra používá pro jev, který neznamená slepou víru. Vše, čemu "věřím", jsem si ověřil na praktických zkušenostech svého života, to je pro mne jediné měřítko. Předmětem víry jsou totiž fenomeny tzv. psychické, které si jinak než osobní zkušeností, osobním prožitkem, ani ověřit nemůžete. Víra funguje v jiném modu, v jiné "logice" než věda, a ujišťuju vás, že jakmile jednou pochopíte princip, vše se začne skládat do přehledného řádu.
Debe,zkušenost je vždy osobní a existenciální. To, s čím nemáte zkušenost, ale s někým to sdílíte, je učení se a je sociální.A nechtějte mně rozbrečet "darem víry". Už teď mi docházejí kapesníčky, a to ještě nebyly ani večerní zprávy. Něco tak prvoplánově manipulativního, jako je "dar víry", jsem již dlouho neviděl. To jako naznačujete, věřit smí člověka za odměnu, že víra je něco, co není dostupné každému, ale jenom těm, kteří byli vybráni ke spasení?
Tribune,já jsem blbej na matematiku a nemám hudební nadání. Myslíte, že matematičtí a hudební géniové to mají za odměnu? Jak to, že mi to není dostupné? Jak to, že mi není dostupné mít sedm stop a pět palců a ramena jak kredenc? Koukněte se pravdě do očí, Tribune, každému není dostupné všechno, a víra fakt není výjimkou. A ty kydy o spasení jsou jen součást vaší představy, jak ti blbci věřící uvažují. Už si to podsouvání konečně strčte někam.
[76] – Mýtus je blud :) válím se smíchy :) Přečtou si od Syřišťové Imaginární svět!Co je pravda je věcí diskuse, ale co je nepravda je verifikovatelné, tak pozor!Ba, blud může sdílet osoba blízká, ale jak to je … najdou si přítele psychiatra a on jim to vysvětlí, apropo nežonglujou tu obsahem pojmů.
[99] – to jsem byl já