Jak ukazují zkušenosti Slovenska, platí v případě zásahů do fungování penzijního systému více než kdy jindy osvědčené dvakrát měř a jednou řež; v případě reformy penzijního systému pak není od věci měřit raději třikrát. Každá taková reforma je totiž ryzí sociální inženýrství a hra s osudy lidí, kteří jsou nuceni snášet důsledky okolností, které nemohli ovlivnit. Při diskusích o penzijní reformě je rovněž třeba být ve střehu a dávat pozor na to, kdo a co říká, protože těmi, kteří nejrozhodněji (a často i nejsvůdněji!) za jeho reformu plédují bývají penzijní podnikatelé, jejichž zájmem je na penzijním systému a jeho reformách vydělat (kořistit zisk), a nikoliv zajistit důchody jeho účastníkům.
Dále nechť promluví článek Slovenská penzijní lekce:
Před opakováním slovenských chyb varovala na pražském semináři k důchodové reformě ministryně práce, sociálních věcí a rodiny SR Viera Tomanová.
Sociální reformu na Slovensku uskutečnila tehdejší Dzurindova pravicová vláda a je třeba konstatovat, že pokud se podobné nebo rozsahem menší reformy ve světě uskutečňují jako výsledek všeobecného společenského konsenzu, na Slovensku šlo o reformu uspěchanou, při níž chyběla shoda nejen všech relevantních skupin ve společnosti, ale i konsenzus odborníků, a to dokonce i těch, kteří se hlásí k pravici.
Jednoduše řečeno, podnikání těchto společností bylo založeno na transferu veřejnoprávních financí do soukromých rukou.
(…) v zájmu dosažení udržitelnosti penzijního systému v časovém horizontu po uplynutí 20 až 30 let, došlo k vážnému ohrožení jeho finanční stability v současné době.
Vám, občanům státu, v němž se o podobných reformních krocích právě uvažuje, určitě stojí za to připomenout, že za situace, kdy do systému starobního penzijního spoření vstoupilo množství lidí bez šance na smysluplný dvoupilířový důchod, nemůže jen liberální legislativa, ale také mohutná zaváděcí mediální kampaň.
Zvláštní kapitolou instalace druhého pilíře byli zprostředkovatelé. Tehdejší Úřad pro finanční trh přezkoušel z dovedností pro získávání spořitelů do II. pilíře více než 30 000 občanů. Jejich finanční motivace sehrála rozhodující úlohu v tom, že se do systému zapojilo velké množství lidí, pro které byl buď přímo nevýhodný, nebo alespoň zbytečný.
V této souvislosti musím upozornit na skutečnost, že samotný pojem penzijní spoření" je zavádějící. Lidé si zpravidla představují, že jde o standardní spoření, které spočívá v ukládání financí na účet. O tom, že se ve skutečnosti stávají investory a o podstatnou část svých financí mohou přijít, ve většině případů nevědí. Reálné zhodnocení úspor od vzniku penzijních fondů, tedy od března 2005, představuje k 31. lednu 2010 u růstových fondů – 7 %, u vyvážených fondů – 8,9 % a u konzervativních + 0,6 %, což je varující.
Je zřejmé, že způsob, jakým se penzijní reforma na Slovensku uskutečnila, nebyl tím jediným možným a už vůbec ne tím nejšťastnějším. Parametry zřízení druhého pilíře byly nastavené špatně a nezodpovědně.
Tribun 
Při penzijní reforměse mi vždy vybaví příklad Chile. Její tvůrci dlouho objižděli svět a říkali podívejte jak jsme to skvěle udělali. Tyto spanilé jízdy jsou již minulostí více než pět let. Důvod je prostý, ten skvělý soukromý systém se tehdy rozjel naplno ve smyslu, že začal po dlouhém spoření vyplácet velké množství těch skvělých soukromých důchodů. Ty byly tak výborné, že stát musí vydávat peníze z rozpočtu, aby velká část populace nešla spát pod most a na travní dietu.
A dvě zajímavá číslavýdaje státu na důchody u nás – 7-8 procent HDP.výdaje STÁTU v Chile na důchody (dorovnání chudým, přechodové, vojenské) – 5 procent HDP, jejich reforma běží už skoro třicet let a naprostá většina lidí by měla mít ze soukromého ty milióny a stát by neměl vydávat skoro nic :)
ms,to, co je z pohledu běžného občana selhání může být z pohledu vlastnických správná funkce. Je to otázka toho, jak je definována účelová funkce. Nevím, jak to bylo v Chile, ale o tom, jaká je skutečná účelová funkce reformy penzijního systému u nás nemám nejmenší pochyby.Mimochodem, neměli v Argentině nedávno podobné potíže? Nejsem si jistý, ale myslím, že tam také vzorně a úslužně liberalizovali a pak splakali nad výdělkem.
Mám dojem, že zavedení systému v Chile bylo pod vlivem chicagské školy, kdy stát není a nebude schopen zajistit kvalitní důchod a soukromník to zvládne. Samozřejmě to je obal pro naivní, pragmaticky si myslím, že funkce byla klasická. Privatizovat zisky, socializovat ztráty. Pokud stát vydává podobně peněz jako u nás, ačkoliv nemá vlastně žádné příjmy, tak je to téměř krystalické.
Pokud je to stát liberální,tedy ovládaný elitami vyznávajícími liberalistický ekonomismus, pak samozřejmě není schopen důchody zajistit, protože se aktivně vzdává všech nástrojů, které by k tomu mohl využít ve prospěch trhu, korporací a jejich zisků.Není žádná stát bez lidí, není stát ani mimo lidi, ani nad nimi. Stát jsou lidé – jací jsou lidí a jaký chtějí stát mít, takový je. O (neo)liberalistickém státu platí to, co o něm (neo)liberálové tvrdí, protože jej jako takový formují. Stát pro ně totiž představuje nebezpečnou konkurenci, která jim snižuje zisky, protože ztěžuje exploataci zdrojů. Proto jej oslabují a ničí (pozor, to není totéž jako zmenšují!) a následně potom poukazují na to, že je špatný. Ale jak může být stát dobrý, když je řízen špatnými lidmi?
Stát že ztěžuje explotaci zdrojů? Po zrušení limitů a zbourání Jiřetína nejvíce volá jistý Jiří Paroubek…
Dobře……ale nevím, od kdy je stát Jíři Paroubek .)
A kdo tedy?
Stojí tedy Jiří Paroubek na straně (neo)liberálních kapitalistů? Nebo to s tou explotací zdrojů, které stát "brání", není tak černobílé?
Ano, stojí. Pořád mi ale není jasné, jak to souvisí se státem. Nejdříve si ale prosvištíme několik základních slovíček.http://cs.wikipedia.org…wiki/Stát
Stát má své vůdce. Ti mají moc, ergo zodpovědnost. A Paroubek chce být vrchním vůdcem našeho státu. Tož tak.Buď jak buď, stát rozhodně explotaci zdrojů firmám neztěžuje, ale usnadňuje. Obyvatelé Jiřetína se v referendu vyjádřili proti rušení limitů. Ale když rozhodne stát, tak je s nimi amen.
To je sice pravda,jenže stát to práva má, proto byl zřízen a proto je udržován. Na rozdíl od soukromé korporace, která žádné takové právo nemá, má však příslušnou možnost. Nebýt státu, tak se MUS (nebo kdo tam chce těžit) rozhodne sám za sebe a prostě si vezme, co chce, protože jeho reálná síla je nesrovnatelná se silou všech Jiřetínských dohromady. A to můžete vzít jed na to, že by se MUS podařila je úplatky či zastrašováním ještě rozdělit, takže by si svoje dobývací prostory zajistila ještě levněji. Čelit by jí mohla jedině jiná obdobně silná korporace, jenže ta by nedělala zadarmo (je to přece soukromá firma) a její najmutí by si Jiřetínští určitě nemohli dovolit. Stát je, přes všechny svoje chyby a nedostatky (způsobené především tím, že je řízen lidmi, kteří jsou přesvědčení o tom, že stát je špatný, a tak si jej takový udělají) jediná možnost, jak čelit reálné síle korporací typu MUS, OKD, ČEZ (v jeho případě stát selhává na druhou, protože jej protěžuje jako státní podnik, ale nechává jej jednat jako soukromou korporaci).A Paroubek s tím nijak nesouvisí, Paroubek není stát. Ale pořád lepší Paroubek, než Topolánek, Kalousek nebo Řebíček.
Na ochranu práv lidí před zlými korporacemi tu jsou soudy. Pokud existuje právní systém, nemůže vám žádná korporace zbourat váš dům. Pokud existuje velký stát s velkými pravomocemi, jednou se do jeho čela dostanou lidé typu Paroubka, kteří jdou korporacím v jejich snaze vytěžit maximum na úkor lidí na ruku, a vás už ani žádný soud neochrání, protože jakmile jednou stát rozhodne, je s vámi amen.Svobody chrání soudy, ne státy. Státy chrání zájmy korporací.Nevšiml jsem si, že by jiný státník tak podporoval zrušení limitů na úkor obyvatel Jiřetína jako Paroubek, nebo že by někdo více loboval v PS za zájmy ČEZu než Urban.
Jiří Paroubek na každé konzervě šprotu…Kupodivu jsou soudy už 6000 let nedílnou součástí státu. Ultimátní pseudo-argument:V zájmu budoucností, svobody a našich dětí je třeba stát zachovat.
Nevím, jestli mohu takhle veřejně,ale já měl paroubka ráno i na záchodě. Tak jsem spláchl, ale co s ním stalo dál nevím. Kdybyste ho někdo potkal, tak mu řekněte, že si mi po něm stýská, a že až budu ten doživotní diktátor, tak ke mně bude moci chodit na nedělní obědy z Lán.[14]
Alex,vy vykazujete obdivuhodnou míru nedotčenosti realitou.Soudy jsou k ničemu, pokud neexistuje aparát schopný jejich rozhodnutí vynutit. Takovým aparátem disponuje vždy stát, protože právě existence tohoto aparátu je jedním z atributů, které definují stát.Stejně tak právní systém nemůže existovat bez státu, protože jinak by to byly jen vnitřní předpisy soukromých organizací, kterou jsou sice mocensky vynutitelné, ale nemají povahu právního řádu; pokud by mělo, znamenalo by to, že došlo k totalizačnímu prolnutí státu a korporace.I kdybyste, "alex", nakrásně stát zrušil, tak jeho místo zaujme a jeho funkce přebere nějaká korporace, která se bude chovat přesně stejně, jako stát.Problém totiž není v tom, zda se jedná o moc státní, nebo soukromou, ale v moci samotné. A v lidech, sociopatických jedincích, parazitujících na zbytku společnosti a uspokojujících své sadistické choutky. Těm je jedno, jednají-li skrze stát, korporaci či církev, ti dokáží zneužít cokoliv.Výhoda státu, respektive to, co jej k používání této moci legitimuje, je jeho kulturní, sociální a demokratická fundace.
Kdo tu mluvil o rušení státu?