Značková šidítka

Když jste si dřív koupili salám, na kterém bylo napsáno: Josef Sádlo, řezník v Horní Dolní, tak to znamenalo, že ten salám vyrobil řezník Josef Sádlo z Horní Dolní z masa od místních sedláků, a že když se vám po tom salámu udělá špatně, můžete jet do Horní Dolní, kde zaručeně najdete řezníka Josefa Sádla, kterému ten salám můžete omlátit o hlavu.

Pak mu to řeznictví sice znárodnili, ale vy jste si na tom salámu buď přečetli něco Řeznictví a uzenářství Horní Dolní a věděli jste, že je to pořád salám z Horní Dolní z řeznicí mistra Sádla (a dost možná pořád vyráběny mistrem Sádlem, alespoň do té doby, než mistr Sádlo i s celou rodinou a sbírkou známek emigroval), nebo jste si na to salámu přečetli něco jako Masokombinát Odvedle, provoz 039 a věděli jste, že nevíte nic, ani kdo ani kde ten salám vyrobil.

Dnes si opět můžete koupit salám, na kterém je nápis: Josef Sádlo, řezník v Horní Dolní, ale dnes už to nic neznamená, protože dnes je to značka a ta nic nevypovídá o tom, kdo a kde ten salám vyrobil, přestože se tak tváří a dokonce evokuje kontinuitu s časem osvědčenou kvalitou.

Jenže salám se značkou Josef Sádlo, řezník v Horní Dolní vůbec nemusel být vyroben v Horní Dolní z masa od místních farmářů, salám se značkou Josef Sádlo, řezník v Horní Dolní mohl být vyroben stejně dobře v Polsku z německého masa, jako v Německu z masa polského, mohl být vyroben v červnu ve Francii a v září v Belgii, mohl být vyroben na Slovensku a zabalen v Rumunsku, a vůbec nemusel být vyroben z masa.

Firma Josef Sádlo, řezník v Horní Dolní byla zakotvena přímo v existenci podniku, v místě a způsobu výroby, protože bez toho, aby v Horní Dolní byl nějaký řezník Josef Sádlo, by taková firma vůbec nemohla existovat. Značka Josef Sádlo, řezník v Horní Dolní není zakotvena nikde, je to jen obal, který má prodávat, aniž by cokoliv vypovídal o tom, co vlastně prodává.

Značky jsou šaty, do kterých obchod obléká produkci, aby byla lépe prodejná. Když to zvedne prodej, budou pod značkou Josef Sádlo, řezník v Horní Dolní klidně prodávat lokomotivy.

Značky jsou šidítka, která mají lidem dodat iluzi toho, že vědí, co si kupují, ve skutečnosti je však jejich účel přesně opačný: zajistit, že lidé nebudou mít možnost udělat si představu o tom, kde, z čeho a v jakých podmínkách bylo zboží, které si kupují, vyrobeno. Účelem značky je uniformita a anonymita produkce.

Vrcholem obchodnické zručnosti je potom využití značky známé a zavedené, nejlépe obsahující zeměpisné označení, kterou si lidé spojují s konkrétním místem a způsobem produkce, pro prodej něčeho, co nemá s místem, které značka evokuje, vůbec nic společného, tak jako když je pod značkou tradiční české mlékárny prodáváno francouzské máslo.

Takový je krásný nový svět značek, ve kterém platí: náš zákazník – naše kavka.

77 komentářů: „Značková šidítka

  1. [50] Jenom aby se to tou chemií zase moc neprodražilo, pane Mudro, to bychom byli tržně v kélu. :-)Prý je dobrým testovačem kvality uzenin domácí zvířectvo – když pes nechce buřt, tak to nejspíš nebude k jídlu. Ale mám podezření, že řada těch tvorů je už dnes taky zdegenerovaných jako lidi, kteří sežerou všechno. :-))

  2. [48] A zapomněl dodat že aby se prodaly děravý polský prezervativy, tak se balily do českých krabiček.

  3. [48] Je pozoruhodné, že dva lidé mohou žít ve stejný čas ve stejném státě, dokonce možná ve stejném městě a stejné ulici, a přesto žijí oba v úplně jiném světě.Těm "sviním chartistickým, havlovským" vyčítám jedinou věc: že se místo toho, aby budovali demokracii, soustředili na bourání socialismu. Na druhou stranu ale, co jim zbývalo, kdož to byl primární účel převratu?A jen malá poznámka na závěr, která vám, jak doufám, nepřitíží: bez jistot není svobody, neboť ten, kdo musí, protože nemá nic jisté, není svobodný; přizpůsobivost a svoboda není jedno a totéž.

  4. A jsme zpátky u svobody – tentokrát oklikou přes buřty.Pocit svobody či nesvobody je lautr subjektivní věc, jak tak pozoruju. Někdo k němu potřebuje své jistoty, někdo kupodivu ne. Nemám nárok někomu diktovat, jak se má cítit. Tutéž zdrženlivost ovšem očekávám od jiných, včetně upřímně míněných zevšeobecňujících doporučení.Co se týče popřevratového bourání, tak IMHO šlo spíš o odklízení trosek chatrče, co spadla sama.

  5. jistoty a nejistoty..to je ošemetná věc, třeba žít v nejistotě, co se stane, když se nezachováš či nezahovoříš tak, jak se správně má, to patří k všeobecně zmiňovaným a nejčastějším důvodům nechuti mnoha lidí k minulýmu režimu, nebo ne?

  6. blbý je, že totéž pociťují lidi i dnes, a teda nejen ti neustále zmiňovaní zaměstnanci, ale i podnikatelé, chceš-li s vlky býti, musíš s nimi výti, chceš-li se udržet, nebo dokonce nechceš-li padnout úplně na hubu. A tak nahodíš to správné chování, ten správný styl i ty správné názory. I kdyby se ti to eklovalo. Myslet si můžeš co chceš, navenek musíš fungovat správně. A taky, člověk si to prý časem přestane připouštět, prostě hraješ, jako na divadle. To neříkám za sebe, to mám od těch, kterých se to týká. Svobodní nejsou ani omylem. Někteří teda nehrají, naopak, jsou ve svém živlu. Jiným je z toho či i ze sebe občas ještě naštěstí blbě. Ale co už, peníze na ulici neleží, a tak udržují ty správné styky, culí se na lidi, které vlastně nemůžou vystát, a přitakávají více či méně prostoduchým, či dokonce zhovadilým slovům těch, kterých by si za jiných okolností ani nevšimli, nebo se jich v duchu zhrozili, či si rovnou před nimi odplivli. V tomto smyslu se nic nezměnilo. Vystoupit z kolotoče se prý nedá.. Někdo to teda dokáže, a leckdy i proto odnese, jiný se zastřelí, z dalšího se stala naopak honóra nebo si na ni aspoň teda hraje, tak proč by toho nevyužil, to je zase ta jeho jistota. Kdo by se jí dobrovolně vzdával?

  7. Markýrovat nějaké přesvědčení, to je blbé a znesvobodňující vždycky. Kdo se to včas neodnaučil, může to zkusit vždycky. Je to samozřejmě otázka priorit. Kdo si myslí, že podlézáním šéfům něco získá, holt zase něco jiného ztratí. Šéfové jsou různí. Nejen pravo, ale i levotočiví. I mezi těmi druhými jsou tací, co nelibě nesou opačné vyznání u podřízených. To je poměrně čerstvá zkušenost z rodiny.

  8. a ještě poznámka, jediná jistota je smrt, jak se říkává.. ovšem dá se nazývat stav vědomě navozovaných a zvyšujících se nejistot pro běžnou populaci svobodou? Nevím, který vychytralý kdysi kdesi spojil svobodu s nejistotou – nejistotami. Jako že nejistoty ke svobodě nutně patří. Nene, nejistoty patří k našim životům, k našemu fyzičnu a psychičnu. Člověk má pochroumatelné tělo a večer si nemůže přehrát události příštího dne, aby se vyhnul květináči, který mu v jisté ulici může spadnout na hlavu. Člověk nemá nikdy jistotu že je stoprocentně zdravý, že se operace nebo zkouška povede, že mu dítě či jeho nejlepší přítel nelžou, že ho životní či obchodní partner nepodvádí atdp.S tímhle typem nejistot se každý člověk vyrovnávávat musí, a není-li zrovna hypochondr, paranoik nebo fobik, vždycky se s tím nějak popere. To jsou nejistoty člověčí a mezičlověčí, proč ale spojovat nejistotu či teda nejistoty se svobodou? Jo, se svobodou podmíněnou nejistotami přišel zjevně někdo, kdo má na tu svobodu štempl. Pardon patent.

  9. "…který vychytralý kdysi kdesi spojil svobodu s nejistotou – nejistotami. Jako že nejistoty ke svobodě nutně patří."No přece ten, kdo si potřeboval ponechat otevřená vrátka, aby mohl svobodně znesvobodňovat druhé… :-)Pěkný večer vespolek!

  10. [58]"Jako že nejistoty ke svobodě nutně patří."No, něco na tom bude. V případě úplné svobody v používání zbraně a samozřejmě též úplné svobody v obraně by se stala ulice mnohem rizikovějším místem než když jsme v tomto omezeni zákonem.Zkusme si na chvíli představit že by od zítřka přestaly platit jakékoli zákony.Bezpochyby by těch nejistot hodně přibylo.A nebo zas naopak – totalita ve které máte všechno tak přesně "nalajnovaný" že si připadáte jako robot. Pak je váš život "jediná velká jistota" (až na to zdraví a záležitosti typu: "Má mě ráda/rád, nebo ne?)Souvislost tu bezesporu je. Jen je zhovadilost tou svobodou omlouvat kdejaké svinstvo.

  11. Nejistota je všude tam, kde se musíme /můžeme/ rozhodovat. Aspoň pro toho, kdo je zvyklý pochybovat.Proto asi pro někoho možnost rozhodovat představuje životní okolnost spíš tíživou a bral by radši jistotu, která by ho k pochybnostem nenutila.Svoboda v jistotě je svoboda řeholníka, zbaveného pochyb. Chápu přitažlivost takového životního řešení, ale není to pro mne.

  12. Pokud patri nejistoty ke svobode, pak cim vice nejistot, tim vice svobody.To by pak nasi svobodu dokazalo vyresit nejake Ministertvo tvorby konfliktnich situaci.Muze zacit chrlit jednu nejistotu za druhou a tim posilovat nasi svobodu.

  13. [61] V každém okamžiku kdy se rozhodujete, třešni, jste omezena ve své svobodě. To jste si toho ještě nevšimla?

  14. Hm – "…Co se týká tématu "osobní svobody", neoliberalismem hojně šířený slogan "o svém osudu si rozhoduješ ty sám" nebo "potřebuješ příležitost, ne pomoc", je typickou systémovou lží. Je to sice šité na míru pro duše "podnikatelů" (tvořených často bezskrupulózními "podnikavci") – na celkové populaci se podílejí asi 1/6 až 1/7 – ale i u nemalé části se patřičný "talent" míjí účinkem (úspěchem). Údělem majority občanů (…) je, že jejich osudy určují "jiní", někdy se schovávající za "objektivní zákonitosti"."Jiří Stehlík

  15. Podmalovavka XY prispevku:Se zvysujici se nejistotou se zkracuje delka zivota a zvysuje se nemocnost, komunisti ze Svedska ziji dele nez obcane statu, ridicich se trznim hospodarstvim:http://www.independent.co.uk…htmlMozna ale ti, co ziji dlouho jako jepice si uziji vice svobody….tatinek zaklepal backorama ve 40 letech, ale prozil krasny zivot, plny existencnich voleb.

  16. " Pokud patri nejistoty ke svobode, pak cim vice nejistot, tim vice svobody" bať, kdo by o tom byť jen zapochyboval "Údělem majority občanů (…) je, že jejich osudy určují "jiní", někdy se schovávající za "objektivní zákonitosti"."-no ty "objektivní zákonitosti" jsou takovým základem, na který se pak vrší "objektivní nutnosti"

  17. "V každém okamžikukdy se rozhodujete, třešni,jste omezena ve své svobodě."Musím přiznat, že tomu nerozumím.Já jsem se vzdycky cítila omezována, když někdo nechtěl, abych se rozhodovala sama a chtěl mě dotlačit k přijetí jeho rozhodnutí.

  18. no já jsem tu Kamilovu [63] brala jako ironii, čímž netvrdím, že to ironie byla.Já totiž zas asi nerozumím tvé [61] :))

  19. [69] Žádný špek, třešni. V situaci kdy nemůžete brát vše se musíte rozhodnout. Něco musíte. A když něco musíte – nejste svobodná. To že si "můžete" zvolit je jen iluze. Vy volbu učinit musíte. Byť by jste se i rozhodla že neberete nic. I nic je volba.

  20. Svoboda je, že můžete brát vše? Aha, to jsem netušila. Když se rozhoduju, jestli půjdu lesem, kde můžu potkat divokou zvěř, anebo polem, kde si zablátím boty, jsem nesvobodná, protože nemůžu jít zároveň polem i lesem. Už to chápu.Asi je to tak, že moje nesvoboda plyne už z toho prostého faktu, že někde trajdám a nesedím doma na zadku, což by mě spolehlivě uchránilo od mnoha dilemat.

  21. [71] Ale, třešni. Mohl bych ono "brát vše" rozepsat třeba na dvě stránky ale nepodceňuji Vaši inteligenci. Tak mne nechytejte za slovíčko.Pochopila jste to správně. Kdykoli jste nucena učinit volbu, setkáváte se s omezením své svobody, protože – jak správně píšete – nemůžete jít současně lesem i polem. Toto poznání Vás, v duchu Spinozova výroku, "osvobozuje" protože Vy víte že se rozhodnout musíte (poznaná nutnost) a vnímáte rozhodování jako cosi co Vás neomezuje. Naopak: učiníte z tohoto svého omezení přednost, tak jako učiníte z potřeby jídla koncert pro mlsný jazýček, který chcete opakovaně prožívat.Vaše bytí je neustálým "trajdáním" (i doma na zadku) a během tohoto "trajdání" se nutně setkáváte s jinými "trajdajícími" (nemusí jít jen o lidi nebo zvířata, týká se i bytostí neživých, jako skála, řeka…) což automaticky vytváří onu nutnost rozhodování. Tu prožíváte někdy jako "hru" a jindy jako těžké až traumatizující dilema. Ale vždy jde o omezení Vaší svobody.

  22. [54][61]Svým způsobem potvrzujete, co jsem tam napsala, pane Mudro, o subjektivitě svobody.Je mi jasné, že mnichovi, ukotvenému ve víře /a trávícímu život podle vaší teorie tím nejsvobodnějším možným způsobem tj. na modlitbách v cele/, těžko můžu něco povídat o půvabech nejistoty těch, co někde s potěšením trajdají. Bude mě brát za propadlou peklu.V podstatě tedy nemá smysl se o svobodě dohadovat, není to dle všeho kategorie, mající význam za hranicí psychologie.Možná je lepší mluvit o tom, jak zařídit, aby si mohl trajdat ten, co o to stojí, aby si trajdající neubližovali sami mezi sebou a aby neubližovali ani těm, co trajdat nehodlají, neb jim dilema, zda lesem nebo polem, přináší trauma. A slovo svoboda prostě vynechat, protože by do toho hovoru vnášelo nedorozumění.

  23. [73]Já nevím, třešni, proč jste se tak upnula na toho mnicha a ještě k tomu v cele. Nepamatuji si že bych ho zmiňoval a navíc si vůbec nemyslím že žije "tím nejsvobodnějším možným způsobem". To je Vaše teorie a nikoli moje.Předpokládám že máte nějakou představu o tom jak to zařídit abychom si svým trajdáním co nejméně navzájem komplikovali život. Pokud ano – rád si o ní promluvím, protože také patřím k těm co rádi trajdají.

  24. [71] moje nesvoboda plyne už z toho prostého faktu, že někde trajdám a nesedím doma na zadku ..To je přesnej postřeh .. ano, je to přesně tak, nejsvobodnější jsou ti, co nic nechtěj a o nic neusilujou, resp. jsou spokojeni s tím, co je jim dodáváno systémem ;-)Viz Winston Smith v úplnym závěru, kde konečně zcela svobodně miluje Velkýho Bratra. On se pan Blair neráčil vyčerpávat nějakym jednoduchym barvotiskovym podobenstvim omezenym jen na "říši zla" a nemůže za to, že to někteří tak čtou.

  25. [75] Ale není. Můžete klidně nesedět na zadku, trajdat, chtít a usilovat. Jde jen o to jak se k tomuto svému pinožení stavíte. Píšu o tom už tady:http://tribun.bloguje.cz…#cmt_122Být pasivní neznamená být svobodný. Když budete žít na své farmě, kde je "svět někde za horama", nebudou Vám chodit žádné složenky, otravovat Vás úřady atd., všechno bude tak jak si to sám určíte a uděláte, tak se budete také cítit svobodně, přestože budete stále o něco usilovat a na sezení na zadku Vám moc času nezbyde. Ale nebudete mít pocit že Vás NĚKDO v něčem omezuje. Poznané limity Vašich možností (tohle neunesu, neuvezu najednou, nestihnu včas…) nebudete považovat za omezení své svobody. Když se Vás někdo zeptá zda jste svobodný odpovíte mu že ano.

  26. No obávám se, pane Kamile, že místo tak daleko za horama, kam by vám nechodily složenky a neotravovaly vás ouřady (doložte že vaše činnost nemá nežádoucí dopady na přírodní prostředí, e.t.c. ..) nenajdete.

Komentáře nejsou povoleny.