Otázka ústavně-kompetenční

Jak tak tahanice o rošádu Staněk-Šmarda (Hamáček chce, Zeman nechce, Babišovi je to jedno a kavárna z toho šílí, protože Babiš navrhl, ale Zeman neodvolal) kulminují, stále častěji a intenzivněji přemýšlím o tom, proč v odvolávání a jmenování ministrů prezident vůbec figuruje, pokud nemá mít žádnou autonomii a má být jen pasivním a poslušným vykonavatelem premiérových zadání? Proč si tedy ministry nejmenuje a neodvolává přímo premiér? Jak jde taková pasivní role dohromady s tím, že prezident je hlavou státu? Jenže na druhou stranu, jak jde prezidentova autonomie – pokud přistoupíme na to, že kombinace hlava státu + jmenuje/odvolává znamená, že podle svého vlastního uvážení – dohromady s tím, že za vláda je věc premiéra, který se zodpovídá poslanecké sněmovně? A co si budeme namlouvat, neodvolat či nejmenovat je také forma zasahování.

Můžeme to „vyřešit“ buď tím, že to prohlásíme za díru v ústavě, a pokud jsme „kavárník“, můžeme přidat, že byla do ní byla zavlečena přímou volbou, což ovšem nebyla. Vztah této konstelace a přímé volby je pouze v tom, že bez přímé volby – a je otázka, zda taková nebyla intence „otců ústavy“ – se dalo očekávat, že prezident bude jen loutkou parlamentních elit, takže by k podobnému konfliktu nikdy nedošlo. A ruku na srdce, Zeman byl ovšem zvolen právě proto, aby monopol parlamentních elit narušil. Proto ho jeho voliči na Hrad vyslali (i když oni by takto možná neformulovali, ale kdybyste jim to takto řekli, určitě by souhlasili) a Zeman svými „obstrukcemi“ nedělá nic jiného, než plní svůj volební program.

Je tedy v ústavě chyba, ať již v definici kompetencí, nebo v přímé volbě prezidenta? No není. Chyba není v ústavě, ale v lidech, kteří ji vykládají k obrazu svému. Uvědomte si, že vláda žádá povinně o důvěru jen jednou a pokud by prezident poslušně a promptně odvolával a jmenoval ministry, jak si premiér zamane, tak dokud by nepodal demisi sám premiér, mohla by nám velice brzy vládnou úplně jiná vláda, než jaká získala důvěru. Zdánlivě nejasná dikce ústavy a zapojení prezidenta tak lze chápat i jako další z prvků brzd a rovnováh, které nutí premiéra, aby ministry měnil uvážlivě s ohledem na to, že o nich musí přesvědčit dalšího ústavního činitele. Samozřejmě, že podobně by mohl fungovat i předseda sněmovny, ale prezident je přeci jenom logičtější, a to tím více, že je volen přímo.

Jinými slovy, žádná ústavní krize se nekoná a systém funguje tak, jak má. Krizi v tom vidí jenom ti, pro které je konsensus totéž, co kapitulace, a všechno nejraději řeší na sílu.

Ostatně, představte si následující situaci: prezidentem je Drahoš a premiér chce ministrem kultury jmenovat Filipa. Pořád byste chtěli, aby prezident musel konat hned a bezodkladně, nebo by jeho obstrukce v takovém případě byly povinností a důsledným dodržováním ústavy?

Reklamy

23 komentářů: „Otázka ústavně-kompetenční

    1. Zatímco kšeftování s funkcí prezidenta výměnou za jiné prebendy v parlamentním zákulisí při (poslední) nepřímé volbě bylo zcela OK, protože přesně tak to tvůrci ústavy mysleli?

  1. Drahoš by samozřejmě Filipa jmenovat musel a taky by ho jmenoval.
    Kritizován by za to nebyl on, ale premiér, který mu podal návrh.
    Zemanovým cílem je konečné zúčtování se sociální demokracií. Nevěřím tomu, že chce nastolit prezidentský nebo poloprezidentský systém, protože on sám už by si to neužil a pro někoho jiného to dělat nebude.

    1. Víte treseni, kdyby prezident jmenovat musel, tak jsme v osmašedesátém k tomu všemu měli od 22.srpna i Indrovu „dělnickorolnickou“ vládu. Jenomže prezident Svoboda se tenkrát šprajcnul a odvolat i jmenovat odmítl.. Podle tresene jednal protiústavně. :D
      https://www.ceska-justice.cz/blog/nejmenovani-ministra/
      Jo, pokud záměrem „demokratů“ po listopadu ´89 bylo mít místo prezidenta jenom kejvala, kladeče věnců a automatické schvalovací razítko, tak se tvůrci ústavy neměli stydět to do článků ústavy napsat rovnou.

      1. Jednou, až vám vybyde chvilička, mrkněte na to, odkdy platí naše dnešní ústava. A taky se zamyslete, jak se obsazovaly vládní posty za totáče a kdo o tom rozhodoval. Že Svoboda tenkrát vyhodil zrádcovskou delegaci, mu slouží ke cti, ale nechápu, proč tím dnes operujete. Co to má co dělat s dnešní povinností prezidenta jmenovat do funkce ministra, kterého mu navrhne premiéra?

      2. Od kdy platí naše ústava se dívat nemusím, znám dokonce i její číslo ze Sbírky zákonů, takže to vím přesně. :D
        Ale vy byste se příležitostně mohla obtěžovat porovnáním obou textů, co se vymezení pravomocí prezidenta týče. A rovnou vám to usnadním, článek 61 ústavy ČSSR pravil, mimo jiné, toto:
        „President Československé socialistické republiky
        g) jmenuje a odvolává předsedu a ostatní členy vlády Československé socialistické republiky a pověřuje je řízením federálních ministerstev a jiných federálních ústředních orgánů a státním tajemníkům určuje v kterém federálním ministerstvu působí;“

        Podle treseního výkladu významu slov jmenuje a odvolává to nepochybně znamená, že Svoboda měl povinnost odvolat (Černíka) a jmenovat (Indru).
        Takže, kde, treseni, je v současné ústavě ta POVINNOST JMENOVAT definována? A pěkně prosím, přesně, žádné „to je přeci ústavní zvyklost“ a „rozumí se to samo sebou“. Protože se to zjevně samo sebou nerozumí a podle Koudelkou odkazovaných příkladů ta údajná zvyklost byla porušována vždy, kdy se to zrovna hodilo.

        P.S.: Slovo „návrh“ v obvyklém významu nijak nepředpokládá povinnost návrhu vyhovět. A pokud se termíny nepoužívají ve svém obvyklém významu, je žádoucí významový posun definovat přímo v zákoně, který takový posunutý pojem hodlá používat.

        P.P.S.: Když tvůrci slovenské ústavy měli na mysli takový detail jako: „demise předsedy vlád znamená automaticky demisi celé vlády“, nebyli, na rozdíl od tvůrců ústavy české, líní to do svého textu přímo napsat. Osobně to považuji za moudřejší, než český přístup „to se přeci rozumí samo sebou“ a všechnu s tím související právnickou duchařinu.

      3. Divná úvaha s tím Indrou.
        Pořád tápu. Z jakého titulu to Indra mohl vyžadovat, kromě argumentu čistě mocenského, totiž že měl za zadkem Brežněva a jeho generály? Anebo že podle tehdejší ústavy mohl za prezidentem zajít kdokoli a požádat o funkci premiéra? To je jediné, co mě po těch vašich slovech napadá.
        Vysvětlete to, prosím.
        Jo, něco jiného by bylo, kdyby přišel s usnesením ÚV strany. To by pak jeho jmenování mohl Svoboda odmítnout jen těžko, i když takovou povinnost ústava neuváděla. To byla jen taková úsměvná zvyklost, že? Ale to Indra v ruce neměl.

      4. Treseni, zbytečně netápejte a zkuste mi přímo odpovědět, kde je v Üstavě ČR zakotvena povinnost prezidenta návrhům předsedy vlády na odvolání / jmenování vždy vyhovět.
        https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1993-1

        P.S. Generálové za zadkem představují vždy významný titul nárokovat si.. prakticky cokoli. Tedy, když ti generálové mají na povel i nějaké vojsko. :-)) A to ti za Indrovým zadkem měli.

      5. Z textu ústavy plyne, a to bez nejmenších pochyb, že prezident nemůže ministra jmenovat ani odvolat dle své vůle, ale pouze na návrh předsedy vlády. Odkud berete přesvědčení, že prezident může premiérovy návrhy bojkotovat? To přece nedává vzhledem k danému přidělení kompetencí žádný smysl.
        Prezident skládá slib, že bude zachovávat věrnost své zemi a dodržovat ústavu, takže by se neměl dopouštět pochybných obstrukcí s úmyslem rozložit vládu.

      6. Jak vidíte, tak pochybnosti jsou. A smysl to dává, jen nesmíte trpět slepotou své interpretace. A sice smysl následující: prezident nemůže měnit vládu premiérovi pod rukama, a když ji chce změnit premiér, musí tak učinit v konsensu s prezidentem. Co je na tom špatně? Pokud tedy dokážete odhlédnout od momentálního personálního obsazení?

  2. Ostatně soudím, že funkce presidenta republiky je v tomto státě zcela zbytečná a jako taková měla být už dávno zrušena.

    1. Tak to každopádně. Ale stejně dobře můžeme zrušit premiéra a přejít ne prezidentskou republiku. Nebo jsou nějaké zásadní důvody, proč ne?

      1. Bingo Tribune :-)
        Presidentska republika :-)
        A president voleny lidem!
        Konecne vlada lidu :-)
        A pak ze uz neni zadna moznost demokracii vylepsovat :-)
        Uz zadne zakulisni machinace politickych stran a stale horsich politiku v nich.
        Uz jen jeste letsi a vetsi massmedii vliv.
        Jen internetova sit informaci jim to kazi
        Opatrnejsi ted musi byt politicti manipulatori a vrazi.
        Jen stale vsechny cesty vedou do Rima :-(

  3. vy jste od té minulé Enigmy (na kterou jste „demokraticky“ a „konsenzuálně“ zcenzuroval) demagog jako jsou ty nejhrubší dezinformační weby.

    Zákaz anebo příkaz (dopravní předpisy ad, ) nebudou nikdy konsenzuální, protože jsou situace kdy konsentus=napomáhání zločinu (zloději, nekraď, anebo jen věci max. do 1000kč, to majitele „tolik“ bolet nebude, můžeme se na tom prosím dohodnout?). Kdepak. Když někdo má něco udělat (jmenovat nebo odvolat) tak to buď udělá a když ne, bude potrestán. Trest bude vynucen SILOU která má k tomu demokratický mandát.

    Tečka. Ať jsi proletář nebo prezident. Proletář má tu výhodu, že jeho bezvýznamnost mu dává šanci, že poškozenému nebude stát za to se zasadit o vymahatelnost jeho trestu, aby se ukojila spravedlnost (a ego poškozeného, že funguje jeho občanská a sociálně-ekonomická moc, že se tím někdo zabývá) protože hmotnou škodu zaplatí z 90% pojišťovna.

    Takže každý „má na to“ se pojistit proti nejprimitvnějším majetkovým újmám páchaných obvykle bezprizorními proletáři. Bohužel ne proti makroekomickému terorismu demokraticky volených vlád a prezidentů či ideodiverzní kolaboraci státních představitelů s totalitarismy zemí, které po studené válce své státní teroristické organizace jen přejmenovali natož aby došlo k dekomunizaci jako v Německu po po roce 1945.

    1. Vy se sice sám označujete za liberála, ale kdykoliv promluvíte, promluví fašista. Ta fascinace silou, to opovrhování slabšími, to pohrdání vyjednáváním, ta redukce politiky na korporátní management… Vy jste liberál jen do té míry, do jaké si plete liberalismus a neexistencí pravidel.

      1. jsem liberál natolik, že neuznává krádež průmyslového vlastnictví a dokáže odlišit že totéž když spáchám na svém nepříteli v době války – je naopak hrdinství a záslužný čin, zatímco to samé v době míru spáchané na demokratickém státu – je zločin. Mezinárodní právo není politologická kategorie, ale vynutitelný úzus, který bohužel je stále natolik děravý, že nenese v sobě základní morální obhajobu lidských práv – a ty vynucovat silou.

        Liberalismus je o tom (doporučím na toto téma bohatě literatury od autorů jako jsou Murray Rothbard, Robert Nozick nebo Ludwig von Mieses, kteří byli ovšem ekonomičtí liberálové jestli chcete i liberály společenské, pak se nabízí celá Frankfurtská škola, feministky-průkopnice, duchovní otce německých Zelených a otce postmoderny Francoise Lyotarda) – jestli budu nutit manželku zůstávat doma a nechodit do práce, a nutit ji se starat o domácnost, a to samé dceru, když bude mít pohlavní styk před svatbou vydědím, nebo ji zakážu jít po základce na školu, protože má pomáhat matce starat se o svých dalších 9 sourozenců, například. Naštěstí, to co bylo dříve TOLIKO věci „liberálního“ přístupu (takže se běžně děti ve škole bily) je dnes už věcí TRESTNÍHO práva.

      2. Dobře, tak jste liberál. Takový ten specificky český liberál, který má problémy i se Sókratem, natožpak s koncepty novějšími, definitivně se ztratil někde u „rovnosti, volnosti a bratrství“ a svobodu si plete s etikou podle Kalího.

Na komentář není právní nárok

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s