Možná jsem zvolil zbytečně expresivní a barnumský překlad titulku článku BBC ‚Boche babies‘ trace German roots (tedy doslova Děti bošů hledají své německé kořeny), ale téma článku, který se zabývá osudy potomků německých okupantů ve Francii po 2. světové válce, vystihuje myslím dobře. Podstatné přitom je, že nejde o děti počaté v důsledku znásilnění či nezvládnuté prostituce, ale plody lásky, děti vzešlé z dobrovolného vztahu mezi francouzskými ženami a německými vojáky (někdy dokonce počaté až po válce německými válečnými zajatci přidělenými na nucené práce).

Pokračovat ve čtení „Skopčácký pancharti“ →

Martin Weiss publikoval v sobotních Lidovkách pojednání Pravá tvář té druhé Ameriky o fenoménu tea parties a jejich zakotvení v americké společnosti, které bych neváhal označit za brilantní:

Pokračovat ve čtení „Martin Weiss: Pravá tvář té druhé Ameriky“ →

Irský ekonom David McWilliams v rozhovoru  Euro dodalo bublině legitimitu o příčinách prudkého ekonomického vzestupu Irska, stejně prudkého pádu a chmurných vyhlídkách do budoucna. Snad proto, že kritizuje euro a evropskou integraci, bylo mu dovoleno říct to, o čem se jinak v Čechách – a v Lidovkách zvláště – musí mlčet: že za současnou ekonomickou krizi nese vinu establishment, což ovšem nejsou jen vlády, ale i banky a další údy vládnoucí elity, lidé, které nazývá insidery:

Pokračovat ve čtení „Straší nás Řeckem, ale měli bychom se bát spíše Irska“ →

Stručný výtah z rozhovoru s americkým politologem Fareedem Zakariaou o současné situaci v USA a jejich postavení ve světě (1.díl, 2.díl):

Pokračovat ve čtení „Fareed Zakaria odpovídá“ →

Žák se to může naučit za rok. Ovšem udělat to takhle (přesně, plynule a plnou rychlostí), to trvá mnoho let. Nejsou v tom žádné vysoké kopy nebo akrobatické prvky, takové pohyby vytvářejí zranitelná místa. Šaolinské kung-fu je určeno k boji, a ne pro pobavení publika. Je těžké přesvědčit kluky, aby strávili mnoho let učením něčeho, co jim nepřinese bohatství, nebo slávu. (Boj o duši kung-fu, National Geographic CZ, říjen 2010).

Dostane-li se teorie do rozporu s praxí, tím hůř pro praxi, aneb nevyhovují-li vám dějiny takové, jaké byly, vytvořte si zákonem vlastní. Tak by se dal zhruba charakterizovat senátní návrh zákona o protikomunistickém odboji". Jak totiž ukazuje Petr Zídek v textu Chiméra třetího odboje, je v tomto případě přání otcem myšlenky. Být perzekvován totiž není totéž, jako vést odboj:

Pokračovat ve čtení „Žádný třetí odboj neexistoval“ →

Že je možno nemnoha slovy říci mnohé (ne-li vše) dokazuje článek Oběti jsou jen pro chudé, který vlastně není ani samostatný text, ale pouze" anotace na úvahu Paula Krugmana: 

Pokračovat ve čtení „Když říkáme my, myslíme vy“ →

Trocha kacířství nemůže nikdy uškodit a odkouzlování elit je více, než potřebné, proto neuškodí si připomenout, že ultrabohatí jsou horšími lidmi než ostatní: Dejte si pozor na složitá jednání s ultrabohatýmij, ejich náročné a nepřiměřené požadavky mohou pro organizaci (banku) představovat nemožné nároky. Nejbohatší z bohatých jsou nakonec docela skoupí, nemají chuť platit za služby, které vyžadují, ani standardní poplatky. Superbohatí lidé bývají vyloženě zlí, jsou vzteklejší v tom smyslu, že touží druhé trestat. Není na tom nic šokujícího. Nemůžete zbohatnout, aniž byste dělali potíže a byli nároční. Potřebujete ostré lokty a bezohlednost, abyste se dostali nahoru. V minulosti byla většina bohatství postavena na spolupráci s obyčejnými lidmi, rozvoj finančních služeb a šíření kultury bonusů to změnily. Většina nové elity superbohatých vůbec nepřijde do kontaktu s obyčejnými lidmi. Myslí si, že jejich bohatství vzniklo jen v důsledku jejich vlastní geniality, a odřízli se od normálního života. Finanční průmysl tak plodí aroganci, sobectví a snobství."

Co na nás chystá vláda a jakými špinavými triky chce dosáhnout svého a proč vládě nejde o lidi, vysvětluje vedoucí makroekonomického oddělení ČMKOS Martin Fassman.  A vysvětluje to jasně, stručně, bez servítků a povinného poklonkování směrem k MMF. A protože k odborářské Revue Sondy se mnoho lidí jen tak nedostane (i mně přišla v poště jako scan v pdf) a v tisku ani televizi podobná mínění prostor prostě nedostanou, rozhodl jsem část rozhovoru přetisknout, aby byla k dispozici i dalším lidem. Čím více lidí se seznámí i s tímto – dnes v podstatě disidentským  – pohledem seznámí, tím lépe. 

Pokračovat ve čtení „Tak si s námi vytírají“ →

Podle ekonomistického katechismu vše dobré pochází od konkurence: modernizace, inovace, efektivita, přirozená regulace… konkurence dokonce slouží i jako úhelný kámen etiky – jen dobrý v konkurenci obstojí, kdo neobstojí, je zlý (přinejlepším nezaslouží nic než opovržení). A pak si přijdou nějací nezodpovědní vědci" (opravdový vědec přece ví, že konkurence a trh jsou jediné skutečné principy, kterými se řídí běh všehomíra) a rozšlapou zejména sociálním darwinistům bábovičky s tím, že se Charles Darwin mýlil, protože hnací silou evoluce není konkurence, ale otvírání nového životního prostoru: Nová studie publikovaná v časopise Biology Letters zpochybňuje jeden z hlavních předpokladů klasického darwinismu – předpoklad, že hlavní hnací silou evoluce je vzájemná konkurence druhů a jedinců v boji o život, neboli přírodní výběr. (…) Tak například savci konkurovali druhohorním ještěrům po dobu 60 milionů let – a teprve, když tento konkurenční boj v důsledku vyhynutí reptilní megafauny skončil, savci obsadili nový životní prostor a vznikla bohatá diverzita druhů přizpůsobených jednotlivým prostředím. Proto je to právě životní prostor (stanoviště, nika), a nikoliv krutý souboj o zdroje v obsazených životních prostorech s nadměrnou populací, co přináší změny, tvrdí zmínění výzkumníci."