České televize se obecně k ruské kinematografii chovají, jako kdyby byla prašivá (což ostatně platí o ruské kultuře v českém prostředí jako takové), takže ruský film v české televizi je vzácnost. A je-li navíc akční, je to vzácnost dvojnásobná a o důvod víc se na něj (samozřejmě ze studijních důvodů, jsme přece nároční diváci) podívat. Například na minulý pátek vysílaný Countdown (2004), v originále Личный номер.

Pokračovat ve čtení „Countdown – ruský akční film“ →

Když člověk zjistí, že večer dávají v televizi Sedm statečných, tak si řekne, že to je klasika, dobrý film, který měl rád už jako dítě a už jako dítě se na něj těšil, navíc s výbornou hudbou. A tak se dívá a čeká, kdy to přijde, ten zážitek, ta radost z toho, že se (opět) může setkat s legendou, která nelhala. A ono nic. Ani ta ústřední melodie nezazní celá.

Pokračovat ve čtení „Kam se poděl ten dětský úžas?“ →

Přiznám se, že k filmu Andrzeje Wajdy Katyň (2007) jsem přistupoval poněkud předpojatě v očekávání polské nacionalistické protiruské agitky. Byl jsem proto mile překvapen, že film takový není, paradoxně možná v důsledku polského nacionalismu a antirusismu, který považuje za samozřejmé, že každý dobrý Polák ví, jak to bylo a kdo je nepřítel, a není tudíž nutné komukoliv cokoliv zdlouhavě vysvětlovat.

Pokračovat ve čtení „Katyň“ →