Rudolf Těsnohlídek: Surovost z něžnosti a jiné soudničky.
Rudolf Těsnohlídek: Surovost z něžnosti a jiné soudničky.
Víceméně z lenosti jsem nechal tuto recenzi poněkud uležet, takže to bude stručné.
Začněmě malým upřesněním, totiž že autor je skutečně TEN Rudolf Těsnohlídek, který napsal Lišku bystroušku. On se totiž živil jako novinář u soudu v Brně; tak to mě trochu překvapilo.
Kniha přináší pěkný pohled do soudní mašinérie První republiky. Je dobře vidět, na co kladl tehdejší soudní řád důraz a za co padaly jaké treskty. Pokud si dnes stěžujeme za to, že za těžké zločiny jsou udělovány tresty mírné a směšné, První republika na to nebyla lépe.
Asi nejběžnější zločin (možná nejčtivější, těžko říct), bylo násilí v rodině. Napadení, vyhrožování – pár měsíců v arestu a marš domů. Co máme my i tehdejší doba společné, to je alkohol jako příčina velké části zločinů. Chlastá se furt a fest a ty důsledky … škoda slov.
A tak zbývá ještě pochválit jazyk. Ne, že by se snad jednalo přímo o báseň, to tedy ne, ale přeci jenom v dnešní době sterilní novinářské čeětiny působí osvěžujícím dojmem.
A tak závěrem zbývá jenom vyplísnit sama sebe za to, že jsem tuto recenzi nechal tak dlouho uležet, až z ní skoro nic nezbylo.
Tribun 