[KNIHA] Alfred Andersch : Bouře v Ardenách

[KNIHA] Alfred Andersch : Bouře v Ardenách; Odeon, Praha 1979

V říjnu 1944 na ztracené vartě někde v Ardenách se sejde několik postav, které společně usilují o něco, co vlastně nikdo z nich nechce. Předně major wehrmachtu Dincklage, který nosí v hlavě tajný plán na vydání svého praporu Američanům. Hitlera stejně neměl nikdy moc rád, tak proč pro něj vrhat do náruč smrti další německé i americké vojáky. Plán – sen, který se nemá nikdy uskutečnit. Nebýt té chyby, že jej v posteli prozradí Kateřině, která ho předá dál. Pak už není cesty zpět.

Kateřina o plánu řekne Václavu Hainstockovi. Českému komunistovi, skvěle ovládajícímu dialektiku, který je toho času majitelem lomu. Lom mu bývalý majitel prodal levně za to, že se za něj Hainstock po válce přimluví u těch správných komisí. Hainstock pošle zprávu po doktoru Schefoldovi Američanům.

Schefold je uměnovědec, který se courá přes frontu tam a zpět, protože odmítá brát válku na vědomí. Umí vyčíst z jednoho obrazu více, než většina lidí za celý svůj život z knih.

Schefold zasvětí Amerického kapitána Kimbrougha. Muže, který je zásadně proti podobné akci, a který jediný vyvíjí skutečné úsilí smě řující k jejímu uskutečnění. Kimbrough je muž, který šel z vědeckých důvodů (chce vyzkoumat, co ještě snese jeho tělo a vůle) bojovat do války, kterou odmítá (ať si Němci svrhnou toho svého Hitlera sami).

Americké velení však nemá o kapitulaci jednoho německého praporu zájem. Asi jim to připadá nesportovní – chtějí si Němce pochytat sami. Navíc pohlížejí na Dincklaga jako na zrádce německé armády (Hainstock: důstojnická internacionála). Nevadí, německé velení, které se chystá na ofenzívu v Ardenách, Dincklagův prapor stahuje, aby ho mohlo nahradit oddíly SS.

To je Dincklagovi velmi vhod, ale aby to vypadalo, že svůj plán chtěl opravdu uskutečnit, pozve si Schefolda přes frontu, že po něm vzkázal, že plán se ruší. Schefold však narazí na svobodníka Reidela. Bývalého hotelového poskoka, která si rád střílí do Rusů, a teplouše, kterému na to začátkem války a přišli a už se to s ním táhne. Skrývá svá 4% po celou válku, až to nevydrží chytne za penis jednoho bažanta Borka. Borek na něj podá hlášení a Reidel spekuluje, jak se z toho vyvléci. Moc mu to nemyslí, zato instinkty mu fungují perfektně. A právě na toho muže natrefí Schefold. Cesta k neštěstí rozuzlení je otevřena. Zpět ze schůzky od majora Dincklaga odvádí Schefolda opět Reidel. Když opouští německé linie, podá Schefold Reidelovi desetidolarovou bankovku. Probudí v něm tak rudou nenávist, kterou Reidel chová ke svému bývalému zaměstnání poskoka. To a podezření, že Schefold je špeh má za následek jediné – Reidel zastřelí Schefolda.

Opona padá. Banální historie, kterou se čtenář prokousává čtyři sta padesát stran. Proč? Autor neustále čtenáře mystifikuje – je to fabulace, nebo literatura faktu? Stále opakuje, že si pouze vymyslel, co se by se tak bývalo mohlo stát a na důkaz toho předkládá vědecké stati a geologii a zoologii, armádní ročenky, memoáry generálů. Sleduje příběh očima všech zúčastněných. Ve všech časových rovinách. Současně. Čtenář má co dělat, aby pochopil, jestli je teď a nebo potom, nebo snad nyní bude až předtím? Stále dopředu a dozadu. Jeden den vpřed a dva dny vzad. A když děj začne dostávat spád, přeruší ho na několik desítek stran líčení minulosti kapitána Kimborougha, které samozřejmě nemá s vyprávěným příběhem žádnou souvislost. Například.

Příběh snad nese jakési sdělení, snad o tom, že člověk nemůže překročit svůj stín, že nemůže změnit běh světa, pokud se to pro něj nestane smyslem života. Ale čtenář si ho musí z textu těžce vypreparovat.

Kniha je po formální stránce velmi nestandardní a já se nedokážu rozhodnout, je-li to klad či zápor. Každopádně bych neměl odvahu doporučit ji komukoliv ke čtení. Stačí, že jsem ten souboj vybojoval já.

---