Trapný mudrc jménem Havel

Až budete vyhazovat starý papír, podívejte se, jestli mezi ním není Respekt číslo 43 (z roku 2005 – to podotýkám pro ten nepravděpodobný případ, že by tento příspěvek četl někdo v budoucnosti). V tomto čísle je hezký rozhovor s Václavem Havlem, známým to intelektuálem a kdysi českým prezidentem.

Je to moc hezké čtení. Teď to myslím esteticky – tak hezký a kultivovaný jazyk aby člověk v naší rychlokvaškové době pohledal. Je milé vědět, že mezi námi stále žijí lidé, pro které je lidská řeč víc než zastaralý a obtížný způsob komunikace.

O zajjímavé počtení jde i po stránce obsahové. Kdyby bylo jenom tohoto jednoho rozhovoru, klidně bych prohlásil, že Václav Havel je moudrý člověk. Tomu prohlášení je třeba rozumět tak, že má velmi podobné názory jako já. Snad se nedopustím přílišného zjednodušení, když prezentované názory shrnu následovně: okamžitý a maximální prospěch majetkový není jediný způsob, jak přistupovat ke světu; člověk má též jakýsi duchovní rozměr, čili sebelepší žvanec ho ne vždy uspokojí; také není jisté, jestli náš současný blahobyt ještě vůbec někdy někdo ocení, když my teď drancujeme všechny zdroje o sto šest.

Proč tedy ta podmínka před chvilkou? Proč neřeknu, že Havel je chytrý chlap? Protože mu nevěřím, protože si ho nemohu vážit. Proč? Protože je pokrytec nejhoršího ražení. To, co mu na současné společnosti vadí, to co nejvíce kritizuje, je přesně to, co sám stvořil. Byl to on, kdo při převratu v roce 1989 vypustil z láhve džina ekonomického liberalismu a práva silnějšího. Byl to on, kdo v myslích českého národa stvořil rovnítko mezi kapitalismem a demokracií. Byl to on, kdo smrtelně zranil český stát. Nikoliv československou federaci, ale stát jako autoritu, která je respektována, která určije pravidla a která je také smí a může vynucovat. Oslabil policii, tajné služby, zdiskreditoval justici a předhodil zemi v plen loupeživým podnikatelům.

Snad si myslel, že lidé mudrovat nad osudem člověka a nebudou lačnit po statcích svých bližních. Jestli ano, byl to hlupák. Tehdy v listopadu svrhli občané vládu pro ideály. Sebeušlechtilejší pohnutky však nezbavují člověka odpovědnosti za své skutky a povinnosti přemýšlet. Havel byl reprezentantem těchto ideálů, on byl autoritou, která se postavila do čela změn. On měl myslet na všechny důsledky. On měl vědět, jaké síly probudil ze sna a jaký druh lidí se chopí moci. Převraty a revoluce mají svoje zákonitosti a nevím, proč by tyto zákonitosti neměli platit v Čechách. Copak je Havel neznal? Nebo si jich byl naopak vědom až příliš dobře? Ať tak nebo tak, odpovědnost je jen a jen jeho, protože on měl moc měnit dějiny. On byl respektovaná autorita. Rozbil starý řád, aniž by měl připraven nový.

Nyní naříká nad stavem světa, mudruje a přemítá. Asi o tom, jak ho lidé nechápou a jak mu lidé ubližují, nechovajíc se podle jeho ideálů. Ani náznak pocitu viny, ani náznak, že by přijal odpovědnost za situaci, kterou pomáhal vytvořit.

S názory Václava Havla souhlasím, pro něj osobně mám však jenom pohrdání. Nebo bych ho měl spíše litovat?