Příběh, který vás vyvede z omylu, že morální hodnoty jsou univerzálně platné.
Je zvláštní, jak občas člověku do života zasáhne náhoda. Jako třeba v případě této knihy – procházím v knihovně kolem regálu s právě vrácenými knihami a najednou vidím na hřbetě „Král Krysa.“ Šáhnu po ní, držím a už nepustím.Vzal jsem si totiž do hlavy, že je to dobrá kniha a že podle ní byl natočený dobrý film. Přece jsem to slyšel. Jenže o žádném podobném příběhu jsem nikdy neslyšel a žádný film s podobným příběhem nikdy neviděl. Své volby nelituji, Král Krysa za přečtení rozhodně stojí. Jenom ta motivace je taková zvláštní…
Král Krysa se odehrává v japonském zajateckém táboře kdesi ve východní Asii v létě roku 1945. Spojenečtí,to je převážně britští, australští a v menší míře američtí, vojáci svádí své každodenní boje o přežití. Zatímco potravin vody a léků je nedostatek, hmyzu a horka přespříliš. I když podmínky jsou strašlivé, přesto v nich lidé žijí a přežívají. Vězni tvoří společenství samo pro sebe. S vlastními pravidly, s vlastním řízením. Japonci jako by ani neexistovali. Ovšemže každé ráno odvádějí vězně na nucené práce, ovšemže trestají a mučí vězně, kteří se provinili proti japonským pravidlům. Ale vězně v táboře více než ostnaté dráty drží okolní džungle. Není kam utéct a Japonci to dobře vědí.
Ne všichni však strádají. Například Američan jménem King zvaný Král si žije královsky. Je totiž úspěšný šmelinář. Má síť svých agentů uvnitř i vně tábora, i placené informátory. Prodá, vymění, sežene cokoliv, i když s patřičným ziskem. Jeho protivníkem je vojenský policista Grey (ano, i v zajateckém táboře mají veznění vojáci vlastní vojenskou policii), který se snaží Krále nachytat, přistihnou při zakázané šmelině a zatnou mu tipec. Třetí hlavní postavou je muž jménem Petr, který se s Králem seznámí v táboře a utvoří s ním podivnou dvojici přátel.
Ačkoliv Petr nijak zvlášť neschvaluje Královi praktiky, vydatně mu v nich pomáhá. Možná proto, aby se alespoň něco dělo, především však prostě proto, že Král je jeho přítel a přátelé si musí pomáhat. Když chce Král Petrovi zaplatit za jeho cenné služby, Petr zprvu peníze rezolutně odmítá, později je přijímá jako nutné zlo. A snaha vojenského policisty Greye? Samozřejmě zcela marná, protože Krále všichni kryjí a pomáhají mu. Ve své snaze o prosazení zákona tak stojí Grey proti celému táboru včetně velitelů.
Nakonec se tábor dočká osvobození, které zároveň přinese i Králův pád. Našetřené peníze jsou najednou bezcenné. Hlavně však pomine příčina Králova postavení, již není s čím šmelit, protože vítězná americká armáda má s sebou vše a všeho hojnost. A tak všichni ti, kteří se nechali od Krále kupovat ponižovat, jen aby dosáhli na drobky s jeho, se mu nyní mstí. Král tak zůstává sám, a ani Petrovi nevěří jeho přátelství. Kdysi mocný muž tak nakonec opouští tábor jako zcela zlomený řadový voják.
Od začátku příběhu je Král podáván jako pijavice, bezcharakterní muž, který si žije v dostatku když jiní strádají, zneužívá slabosti a bezmoci jiných. Jenže jak jsou postupně odhalovány charaktery dalších postav, ta Králova postupně ztrácí své černobílé schéma. Je pravda, že Král bezostyšně tyje ze svých spoluvězňů, že je okrádá. Jenže při tom všem důsledně dodržuje pravidla. Sice svá vlastní, ale dodržuje je. Pokud bere deset procent z transakce, bere deset procent. Vždy a od každého. Nikoho nenutí prodávat ani kupovat, pouze nabízí své služby těm, kteří tak chtějí učinit. Nabízí se tedy otázka, kdo se vlastně chová špatně? Král, který podlé své cti bere svůj zisk, nebo ostatní vězni, kteří využívají jeho služby, aby si zajistili výhody, které jim rovněž nepřísluší? Král se svou činností netají, dává svůj úspěch okatě najevo a všichni ho znají. Je snad horší než příslušníci anglické šlechty, ověnčení hodnostmi, kteří v roztrhaných hadrech rozkrádají beztak chabé příděly rýže, protože jsou hluboce přesvědčeni o tom, že jako šlechtici mají nezadatelnou povinnost žít lépe, než neurození?
Příběh nemá jednoznačné morální rozuzlení. Soudit vězně z táborů totiž nepřísluší člověku, který je nezažil. Svět v táborech je natolik odlišný, že aplikovat na něj běžná pravidla západní společnosti je nesmyl. Největšími viníky jsou tak možná paradoxně osvoboditelé, kteří při příchodu do tábora nedokážou rozlišit mezi lágrem a asijské džungli a londýnskou city a posuzují chování zajatců podle londýnských norem. Protože v Londýně nechodí nazí muži po ulici a nemočí do příkopu, znamená to, že by se tak neměli chovat ani vězni. Roku věznění, mučení strádání nejsou omluvou. Nikdo nechce znát příběhy z tábora, protože by mohli narušit po staletí budovanou Západní idilu.
Tribun 
pěkně napsaný, tak to si to asi koupim:)
uz sem to precet 8krat :)
SUPER!!!Tuto knížku jsem sice několikrát četla, ale takto krásně bych to o jejím obsahu určitě nenapsala… a určitě nejsem jediná…
Skvělý !!měla to být povinná četba, ale do knížky sem se začetla a fakt se mi moc líbí. Jenomže sem ji nestihla ddočíst do termínu, tak to scháním tady. Ale rozhodně to dočtu, protože to stojí za to !!
kniha je fakt uzasna ale musim se priznat ze kdyz jsem cetla konec tak jsem dokonce brecela….
NEJLEPŠÍ KNIHA!!!!!Jedna z nejlepsich knih co jsem kdy četl.. díky brácho za dárek k narozkám! čte se to jedním dechem od začátku do konce!:)
Něco naprosto struhujícího – proste bombaTuhle knížku mi pujčila kamoska a ja wubec newedela o co pujde. po přečtení se stala jednou z “ top 10″ doporučuji ji uplne kazdymu. je fakt skwela.
knížka je supr, koupila jsem si ji v antikvariátu, aby nechyběla v mé knihovně:-)
je to hezky napsany jen bych rád poznamenal, že J. Clavell tu knížku psal na základě svejch zkušeností z toho zajateckyho tabora….jen si vymyslel děj….tolik k te poznamce o neukončenosti děje..:-)
KritikaAhoj, koukám, že tady máš na svůj článek poměrně kladný ohlasy, takže přidám nějakou kritiku:)Hlavně se podle mě fatálně mýlíš v tom, že román nějak relativizuje morální hodnoty a navíc nemá jasné morální rozuzlení. To je totiž celkem jasné- oproti Kingově svobodě a individualismu stojí Greyův kolektivismus a striktní právní pozitivismus, který to nakonec prohrává na celé čáře To je např. vidět z konce, kdy se nakonec Grey při rozhovoru s Marlowem totálně znemožní a Marlowe nad ním i celkově morálně vítězí. Dále je to jasně vidět i tím, že zatímco postava Kinga je zdravá a i jeho kamarádi jsou na tom dobře, Grey je nenávistný a zvrácený člověk, jeho blízcí houfně umírají. Taky je to právě King, nikoli Greyův systém, který zachrání Marlowovi ruku. Atd. Atd.Chápu, že dnes je v módě pasovat na vše kritiku západní civilizace, ale vztahovat to na chování osvoboditelů tábora je vyložený nesmysl. Píšeš např. „Nikdo nechce znát příběhy z tábora, protože by mohli narušit po staletí budovanou Západní idilu.“, zatímco v románu samotném se sami bývalí vězni cítili přehnaným zájmem osvoboditelů trapně. Také první co osvoboditelé udělali bylo to, že je fotografovali do novin a ptali se jich na jejich zážitky z tábora:-) což je úplně jinak, než tvrdíš ty, že?No nic, neber to nějak špatně, příště jen čti pozorněji:) přeji pěkný den
mosquito[10], je to už tři roky, co jsem to četl, takže zajisté pochopíte, že nemohu reagovat s takovou razancí a přesností, jako bych býval byl schopen těsně po přečtení.Nicméně, na vaše „neber to nějak špatně, příště jen čti pozorněji“ mohu odpovědět jediné: čtu velice porozně a od nikoho si nenechám diktovat, co si mám z té které knihy vzít. Ať již chtěl autor sdělit cokoliv (a nebo nechtěl sdělit nic), je to vždy a pouze jedině věc čtenáře, co si s díla odnese a jak jej uchopí. Říkam někomu, že špatně čte jenom proto, že literální (sic!) dílo pochopil jinak je dle mého soudu prachsprostá drzost.Že se podle vás „v románu samotném se sami bývalí vězni cítili přehnaným zájmem osvoboditelů trapně“, zatimcí podle mne nikoho nezajímali? On je totiž zájem a „zájem“. Barvotiskové příběhy do novin, srdceryvná dramata, zbanalizovaná tak, tak to pochopil kde kdo a vydavatel si neodradil čtenáře, a tedy nepřišel o zisk, to určitě není zájem, o který by člověk stál. Tedy pokud ten „člověk“ netouží po tom stát se celebritou.Kdepak, mosquito, vyprávět příběhy a vytvářet příběhy, to je setsakramentský rozdíl, asi jako mezi sdělovat pravdu a vytvářet pravdu, mezi rozmlouvat a lhát.
Kniha je to hezká, i za totality byla mezi českými vězni velmi žádaná. Nicméně jde poznat, že si Clavell značně vymýšlí, a promítá své idylické vize, kým (zřejmě) v táboře "chtěl" být, kde prožil část života. Děj, který často popisuje nemá mnohdy časový sled událostí, takže mnohdy čtenář může mít pocit, že se všechno odehrává v jedné kupě, aniž by pořádně tušil, že nějaké ty měsíce už uběhly.Jinak je to pohoda počteníčko, nic ale pro většinu holek.